Audience - rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

Kniha: Audience

Autor: Václav Havel

Přidal(a): Ája

O autorovi: Václav Havel

Obecná charakteristika Havlových her:

První Havlova významná se jmenuje Zahradní slavnost (1963) a poslední, Odcházení (2006)
Hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla
Témata – problémy moci, byrokracie a jazyka (Umělé jazyky ptydepe , chorukor, které mají zpřesnit a usnadnit komunikaci mezi byrokraty, se ve skutečnosti ukazují jako její nepřekonatelná překážka) – Zahradní slavnost, Vyrozumění – hlavní téma je odcizení jazyka
Některé hry obsahují silný autobiografický prvek (Audience, Vernisáž, Protest)

Václav Havel – životopis

Dramatik, spisovatel, kritik komunistického režimu a bývalý prezident
Narodil se 5. Října 1936
Poslední prezident Československa (1989-1992) a první prezident České republiky (1993-2003)
pochází z rodiny stavebního inženýra a podnikatele
po vyučení chemickým laborantem vystudoval při zaměstnání
střední školu a v r. 1967 obor dramaturgie na DAMU
V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, a jakkoli oba pocházeli z odlišného rodinného prostředí, brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali, a od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře
v 60. letech pracoval v pražských divadlech (ABC, Na Zábradlí) jako jevištní technik, pomocný režisér a dramaturg
1965 působil v nemarxistickém měsíčníku Tvář
v letech 1968-69 byl předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů
od počátku 70. let nemohl publikovat, byla mu znemožněna i činnost v divadle
krátce pracoval jako pomocný dělník, poté se věnoval spisovatelské práci
byl hlavním autorem prohlášení Charty 77 a spolu s J. Hájkem a J. Patočkou i jejím prvním mluvčím
za své občanské postoje byl 3x vězněn
za svou literární činnost a občanskou statečnost získal řadu zahraničních ocenění a poct
29.12.1989 byl zvolen prezidentem ČSFR a r. 1992 prezidentem ČR (prezidentský úřad zastával až do 2.2.2003)

DÍLA (výběr):

Zahradní slavnost (drama, 1963), Vyrozumění (drama, 1965), Ztížená možnost soustředění (drama, 1968), Spiklenci (drama, 1971), Žebrácká opera (drama, 1972), Audience (aktovka, 1975), Vernisáž (aktovka, 1975), Horský hotel (drama, 1976), Protest (aktovka, 1978), Chyba (drama, 1983) Largo desolato (drama, 1984), Asanace (drama, 1987), Projevy (publicistika, 1990), Letní přemítání (publicistika, 1991)

Obecná charakteristika absurdního dramatu:

Obraz člověka, který ztratil smysl života à varování
60. léta
Prvky absurdního dramatu se objevovali už v tvorbě Ivana Vyskočila
České absurdní drama je spojeno s tvorbou Ladislava Smočka, spoluzakladatele Činoherního klubu, příklad hry – Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

O díle: Audience

Absurdní tragikomické drama, dialog, jednoaktová hra
absurdita děje tvořena paradoxy a opakujícími se obraty
skoky v tématech, hra o morálce
inspirace vlastními zkušenostmi ze 70.let, autobiografické prvky
jednoduchý děj,střídání replik Sládka a Vaňka. Krátké repliky a četné pauzy
dílo vzniklo pro pobavení několika autorových přátel, kteří se setkávali na autorově chalupě

Doba a místo děje:

70.léta 20.století – období totalitního režimu. V době psaní to byla současnost. Děj se odehrává ve Sládkově kanceláři v pivovaru.

Hlavní postavy:

Celé dílo má pouze 2 postavy
V rozhovoru jsou zmiňovány osoby tehdejší oficiální (Gott, Bohdalová) i neoficiální kultury (Kohout – spisovatel – jednou se Sládek přeřekne a nazve ho „Holub“)

Vaněk

inteligentní, intelektuální spisovatel nucený pracovat v pivovaru, autorovo alter ego (=fiktivní osoba, psychologicky totožná s autorem), je sledován tajnou policií. Je plachý až úzkostlivě korektní, podle autora není Havel, ale představa, kterou Havel sám o sobě má.

Sládek

nadřízený Vaňka, rozhoduje o umístění pracovníků v pivovaru (má rozhodovací pravomoci), ve Vaňkovi vidí autoritu i přes to, že je Vaněk jeho podřízený. Snaží se mu podlézat a chce se mu svěřovat. Často opilý, používá vulgární vyjadřování, nespisovné výrazy. Bezcharakterní, snaží se zalíbit „těm nahoře“, zároveň si přitom nenápadně materiálně přilepšit. Neví si rady s nátlakem StB, která má zájem o informace týkající se Vaňka. Pod slibem pracovních výhod se snaží Vaňka přemluvit, aby sám na sebe donášel a psal za Sládka hlášení. Pije hodně piva-chodí hodně na záchod. Kvůli své opilosti se neustále opakuje.

Jazyk:

několikanásobné opakování stejných frází – „nezávazné žvanění“ (typický znak Havlových her)
opakování jednotlivých scén
Vaněk mluví spisovně a kultivovaně
Sládek mluví hovorovým jazykem, používá vulgarismy

Hlavní myšlenka:

Hra o morálce, hra bojující za lepší život, který v té době nebyl možný bez nějakých ztrát ve společnosti (například změna charakteru). Dílo ctí zásadu: „Do ničeho se moc neplést, ale umět využít situace.“.

Kompozice:

Jednoaktovka – hra o jednom dějství (rozhovor Vaňka a Sládka v kanceláři)
jednoduchý děj, dialog – střídání krátkých replik Sládka a Vaňka
Rozčlenění do klasické struktury dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa) je potlačeno, protože se jedná o moderní a experimentální pojetí dramatu
Na začátku je uveden název hry a její forma (jednoaktovka), datum napsání hry, komu je věnována (památce Alfréda Radoka), jsou zde uvedeny
Postavy (Vaněk, Sládek) a dějiště, které je posléze popsáno
Hra není nijak členěna, jen dialog postav je přerušen několika odchody Sládka na záchod
skoky v tématech
cyklický děj

Absurdita:

Sládek má vyšší postavení v práci než Vaněk
absurdita i v jazyce, kdy intelektuál v podřízené pozici svému nadřízenému vyká (neztrácí svůj charakter ani v těžké životní situaci). Sládek mu naopak celou dobu tyká
Vaněk má donášet sám na sebe, když odmítá, sládek to bere jako, že mu nechce pomoct, že se na něj chce vykašlat
Nejabsurdnější z celého díla je postava sládka, člověka, jenž se propůjčil k donášení a přitom se staví do očí druhého jako nejlepší kamarád, jako ten, kdo chápe a pomáhá
Závěr – návrat k výchozí situaci, nesmyslný bludný kruh

Obsah:

Spisovatel Vaněk je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nepohodlným socialistické společnosti, proto nemohl dále vykonávat své povolání. Pracuje tedy v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek si nechává zavolat Vaňka do své kanceláře. Je už mírně opilý, protože pije jedno pivo za druhým. Neustále se ptá na stejné věci. Jeho chování a nespisovné až vulgární projevy jsou opakem proti slušnému chování Vaňka. Na rozsáhlé otázky Vaněk odpovídá jednoslovně, odmítá pití. Sládek se vyptává Vaňka jestli je spokojen se svou prací, jestli se zná osobně se známými herci. Sládek se vychvaluje a zdůrazňuje svoji dobrotu a důležitost. Nabízí Vaňkovi práci skladníka, že tam může psát.Varuje ho před stykem s Pavlem Kohoutem. Sládek se mu přizná, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Hodně ho to otravuje a tak Vaňkovi navrhuje, aby o sobě něco napsal sám, když je ten spisovatel.Opilost stoupá, sládek si stěžuje na život, nadává spisovateli do „ inteligentů ”, poté jej nazývá kamarádem, už nechce žádná hlášení a pomalu usíná. Vaněk odchází.Po krátkém čase opět zaklepe na dveře. Sládek se probudí, vítá Vaňka, nic si nepamatuje. Rozhovor začíná stejnými slovy jako na začátku.

Vaněk jako spisovatel pracuje v době totality v pivovaru, kde válí sudy s Cikány. Naskytne se mu možnost povýšit na místo skladníka. Pokud by ale chtěl tuto činnost vykonávat, musel by na sebe donášet Sládkovi. To odmítá – v závěru díla pochopí bezvýchodnost celé situace a nejen to, dokonce i absurditu celé doby. Celý dialog je rozdělen jen několika odchody Sládka na záchod.

Inscenace:

tato hra nemohla po jejím vzniku vyjít, protože V. Havel měl od roku 1970 zakázáno publikovat
První inscenace Havlovy Audience se uskutečnila v bytovém divadle Vlasty Chramostové (v roli Vaňka- sám Václav Havel, Sládek- Pavel Landovský)
Audience byla publikována v televizní podobě v zahraničí (Francie 1980, Norsko 1981) a po uvolnění situace roku 1990- Jiří Menzel
Rozhlasové adaptace her Audience (Svobodná Evropa, Mnichov)