Kniha: Audience
Autor: Václav Havel
Přidal(a): Ted
Charakteristika doby, umělecký směr:
- Havla řadíme do druhé poloviny 20. Století. Především 60. Let kdy se psali kaligramy
- patřil také do samizdatové literatury- opoziční literatura, zakázaná, bud zadržení, jejichž díla zakázaná,
- další z nich pracovali jako skladníci atd. Také ho řadíme k Chartě 77
vyjadřovali se k dodržování Lidských práv a svobod. - dále ho také řadíme ke skupině Tvář a Sešity
- Další autoři: Pavel Kohout, J. Škvorecký…
2. pol. 20. století (poválečná literatura)
Absurdní drama (hl. 50. léta 20. stol)
- ryze evropská záležitost
- především v dramatické tvorbě
- =antidrama (ruší se tradiční divadelní postupy, postrádá tradiční hrdiny, prakticky se nic nesděluje, lidé si nerozumí, opakují se fráze)
- pocity bezmoci a úzkosti, neucelený děj
- nesmyslnost
- Irský dramatik Samuel Becket (Čekání na Godota)
Autor: Václav Havel (1936-2011)
- spisovatel a dramatik
- český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a bývalý politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003)
- jeden z prvních mluvčích Charty 77
- vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989
- poslední prezident Československé republiky a první prezident České republiky
- uměl propojit skutečné události s absurditou (vygradoval dobová témata a odhalil v nich absurditu)
- témata svobody, morálky a moci
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této dob vedle dalších divadelních her také napsal vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
Po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa.
Jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení (Dopisy Olze) se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Václav Havel se věnoval také experimentální poezii; sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech.
Tvorba:
Hry:
- Zahradní slavnost (1963)= komedie, zobrazuje situaci v 60. Letech v Československu
- Vyrozumění (1965) = hra odhaluje rozklad osobnosti
- Vernisáž= disident Bedřich je pozván k přátelům, ukazují mu pohodu ale i prázdnotu života,
- Largo Desolato= příběh disidenta, který trpí strachem a nejistotou, hledá útočiště před pronásledováním.
- Odcházení= zfilmováno, hra o ztrátě moci. Zde se také odkazuje k Čechovovi k Višňovému sadu.
- Pokoušení= parodie na Goethovi Faustovské legendy
- Audience
- Antikody =experimentální poezie, sbírka, básně psané v 60. Letech
Eseje a kritiky:
- Dopis Gustávu Husákovi
- Moc bezmocných
- Dopisy Olze
- Slovo o slovu
Rozbor díla: Audience (1975) (1978)
Literární žánr:
- Je to absurdní drama a zároveň i tragikomedie.
Charakteristika postav:
- Ferdinand Vaněk- je v podstatě sám Havel – disident sledovaný StB, bývalý, nyní zakázaný dramatik, jež stejně jako Havel válí sudy v pivovaru.
- Sládek- představuje téměř úplný opak Vaňka. Sládka ovšem nelze považovat ze zápornou postavu, spíše o postavu jaksi tragikomickou, která se plně přizpůsobila době, ve které žije.
autobiografické prvky -> postava Ferd. Vaňka
Obsah díla
Audience je jednoaktová hra odehrávající se v kanceláři sládka.
Sládek spí ve své kanceláři s hlavou položenou na stole. Náhle někdo zaklepe na dveře. Sládek se ihned probere. Do místnosti vstoupí Vaněk. Sládek ho pozve ke stolu a naleje jemu i sobě sklenici piva. Vaněk pivo odmítá, Sládek mu ho však stále podstrkuje a vyptává se Vaňka na práci, na jeho život a rodinu, na lidi se kterými se stýká nebo stýkal. Vaněk si nestěžuje a pouze odpovídá na dotazy. Nadřízený se ho ptá na jeho bývalou práci a také na to, jestli nezná herečku Bohdalovou. Když se dozví, že ano, okamžitě navrhuje, aby ji pozval a seznámil je. Nabízí mu také práci ve skladě, která by byla pro Vaňka na rozdíl od nynější práce, tedy přikulování sudů, mnohem lepší alternativou. Vaněk je myšlenkou lehčí práce velmi zaujat. Celá věc má ale háček. Sládek Vaňkovi prozradí, že jeho kamarád má o disidentovi zjišťovat nejrůznější informace. Sládek by tedy Vaňkovi pomohl k lepší práci výměnou za to, že by na sebe Vaněk donášel. Při této myšlence se Vaněk zhrozí. Chce Sládkovi vysvětlit, že není možné, aby sám na sebe někomu donášel. Navíc řekne, že s donášením na kohokoli nesouhlasí. Sládek, již značně přiopilý, se rozčílí. Začne vykřikovat, že Vaněk myslí jen na sebe, na něj, že nikdo nemyslí a nikdo mu nepomůže. Všichni se zajímají jen o inteligenty a jeho nikdo neocení. Sládek začne brečet Vaňkovi na hrudi. Po chvíli se uklidní a poprosí Vaňka, aby přivedl herečku Bohdalovou a seznámil ji s ním. Pak se opět rozpláče Vaňkovi na hrudi a chvíli na to usne. Vaněk mu opatrně položí hlavu na stůl. Chvíli přemýšlí a pak odejde za dveře. Znovu zaklepe na dveře. Sládek se ihned probere a Vaněk vejde do místnosti. Sládek ho zve dál a nabízí mu pivo. Vaněk sklenici okamžitě vypije. Když se ho Sládek zeptá na to, jak se mu daří, Vaněk si začne stěžovat…
Okolnosti vzniku díla:
Audience je jednoaktová hra, která původně vznikla hlavně k pobavení
Havlových přátel, kteří se každoročně setkávali v létě na autorově venkovské chalupě.
Havel s ní neměl velké ambice, ale hlavně díky legendární audionahrávce z roku 78 se Audience stala dosti známou. Ve hře Havel zhodnotil zkušenosti z pivovaru, kde pracoval jako pomocný dělník po svém propuštění z Divadla Na zábradlí.
Oficiální premiéru měla Audience ve vídeňském divadle Akademie theater 9. října 1976. Na profesionální české scéně byla poprvé uvedena 12. prosince 1986 v pražském Divadle S.K.Neumanna. Velmi známé je také nastudování, kdy Vaňka hrál Josef Abrahám.
Jazyk a styl díla, jazykové prostředky:
Vaněk je až přehnaně slušný a vyjadřuje se přísně spisovně až knižně, zatímco sládek se vyjadřuje nespisovně až vulgárně (velký rozdíl v použitých jazykových prostředcích). Využívá opakovaných frází, krátkých slov, osobních jmen reálných postav Kohout, Bohdalová. I v Audienci se setkáváme s klasickým prvkem Havlových her a to s opakováním motivů.
Hlavní myšlenka díla:
Tato hra má spolu s několika dalšími značné autobiografické rysy. Postava Vaňka se objevuje ještě v dalších hrách. Tyto hry se tedy nazývají vaňkovské. V této hře je však Vaněk jiný než v ostatních vaňkovských. V ostatních hrách totiž působí Vaněk usedle, až ostýchavě.
Autorovo drama nastavuje zrcadlo době, která vychovává lidi pokřivených charakterů a ctí zásadu: do ničeho se moc neplést, ale maximálně využít dané situace a z ní vyplývajících výhod. Nejabsurdnější z celého díla je postava sládka, člověka, jenž se propůjčil k donášení a přitom se staví do očí druhého jako nejlepší kamarád, jako ten, kdo chápe a pomáhá. Prázdnota slov a způsobu tohoto života je vyjádřena neustálým opakováním stejných frází a nezávazným „žvaněním“, směšně působí časté odchody na toaletu a následné zapínání poklopce atd.
