Balada o nenarozeném dítěti – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Balada o nenarozeném dítěti

Autor: Jiří Wolker

Přidal(a): Denny

 

 

Jiří WOLKER (1900 – 1924)

  • Český básník, představitel proletářské poezie, člen Devětsilu.
  • Syn bankovního úředníka, studoval gymnázium v rodném Prostějově, pak práva v Praze. Všestranně umělecky nadaný (nejen literárně, ale i výtvarně a hudebně).
  • Zemřel na TBC.

 

Další básně

  • Mirogoj, Vojáčku na přední stráži – básně s hlubokým protiválečným vyzněním
  • Nemocný, Umírající – básně ze sklonku Wolkerova života, básník si uvědomuje blížící se smrt. Smrt chápe jako nedílnou součást života, věří, že neznamená definitivní konec („smrti se nebojím, smrt není zlá, je to jen kus života těžkého, co strašné je, co zlé je, to umírání je ..; snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení..“) Verše jsou působivým výrazem utrpení tělesného i duševního, zejména pocitu osamělosti.
  • Epitaf – nápis na básníkův hrob, který si sám napsal.
  • Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit,  zemřel, mlád dvacet čtyři let.

 

Zasazení díla do literárně historického kontextu:

Proletářská poezie:

  • V české literatuře v l. 1920 – 1924, tj. v období od vydání básnické sbírky Josefa Hory Pracující den do smrti Jiřího Wolkera; proletářské umění prosazovalo sdružení Devětsil.
  • Proletářské umění zobrazuje svět očima dělníka (proletář = dělník, proletariát = dělnictvo); poukazuje na příkré sociální rozdíly. Odstranění těchto rozdílů a vyřešení všech společenských problémů měla dle dobových představ přinést (socialistická) revoluce, která by nastolila nový, lepší, sociálně spravedlivý řád. Tyto postoje sbližovaly autory proletářského umění s komunistickou stranou (někdy dočasně, někdy trvale).

 

Další představitelé proletářské poezie:

  • Josef Hora – sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa
  • Jindřich Hořejší – Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník
  • S. K. Neumann – Rudé zpěvy
  • (Jiří Wolker – sbírka Těžká hodina)

 

Rozbor díla: Balada o nenarozeném dítěti:

Literární druh:

  • epika (děj vyprávěný v časových, prostorových a příčinných souvislostech), lyrika (vyjadřuje city a postoje)

 

Literární žánr:

  • poezie (rytmicky organizovaný text, člení se na verše), sociální balada (zobrazuje chudobu; tragický závěr – interrupce)
    • Sociální balada: lyricko-epická báseň pochmurného děje a zpravidla tragického závěru; tragický závěr je způsobem nepříznivými sociálními poměry (stáří, chudoba). První česká sociální balada: Rudolf MAYER – V poledne; sociální balady psali i Jan NERUDA – viz básně Dědova mísa, Před fortnou milosrdných (sb. Knihy veršů) či Petr BEZRUČ – sbírka Slezské písně (Ostrava, Maryčka Magdónova).

 

Forma vyprávění:

  • er-forma (vyprávění ve 3. osobě)

 

Zařazení do kontextu díla:

  • jedna báseň ze sbírky Jiřího Wolkera Těžká hodina

 

Téma:

  • těžká sociální situace mladého páru, který čeká dítě

 

Motivy:

  • chudoba, láska, smutek, bolest, smrt

 

Postavy:

  • dívka, její milý, lékař

 

Umělecké prostředky:

  • metafora: tam poklady své spočítáme // tam si je věrně // odevzdáme (metafora s jemně erotickým nádechem); láska je žena a muž // láska je chleba a nůž // rozřízl jsem tě, milá má …; té noci se jí na srdci dětská ústa narodila (metafora vyjadřující početí); dětská ústa k srdci promluvila …(dívka si uvědomila, že čeká dítě); měl slova z ledu (mluvil chladně, lhostejně); na prsa bubnoval pohření pochod (vyšetření před interrupcí); jsem rána mrtvýma rukama dítěte zobjímaná; já nejsem žena, já jsem hrob.
  • personifikace: voda běží a běží; zelené meze se zrodily (kontrast k nenarozenému dítěti); plakaly čtyři holé stěny (vyjádřen motiv chudoby); pokojík je smutný (vyjadřuje smutek milenců); dveře řeknou: Prosím!
  • metonymie: měl ruce karbolu (přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti – karbol = dezinfekční prostředek)
  • synekdocha: když nohy se domů vracely (= milenci se domů vraceli); těžko bude dát hladovým ústům krajíc ukrojený (dítě bude obtížné uživit; motiv chudoby).

 

Shrnutí:

V baladě vystupuje mladý pár – milují se, ale jsou chudí; čekají spolu dítě, žena se rozhodne pro potrat. Ztráta dítěte na ni těžce doléhá („já nejsem žena, já jsem hrob“), zodpovědnost však přičítá nespravedlivému společenskému řádu („to není hřích,to je jen bída“).