Básně noci - rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Básně noci

Autor: Vítězslav Nezval

Přidal(a): Kristýna Hodonská

Vítězslav Nezval

Narozen 26. 5. 1900 v Biskoupkách, úmrtí 6. 4. 1958 v Praze.
Představitel avantgardní poezie v 1. polovině 20. století, překladatel a prozaik.
V roce 1922 se stal členem uměleckého sdružení Devětsil a díky tomu se o něm mluvilo jako nejvýznamnějším představiteli poetismu.
Věnoval se především literatuře, kromě práce redaktora v Masarykově slovníku naučného. Pravidelně pak přispíval do Lidových novin, Rudého práva.
Roku 1934 založil Skupinu surrealistů v ČSR, na popud seznámení s mnoha zahraničními surrealisty. Spolek byl roku 1938 rozpuštěn.
Byl myšlenkově nestálý, snažil najít sám sebe v novém socialistickém režimu.
Přesto jej komunistický režim velmi protěžoval.
Nezval umírá na kombinaci infarktu a spály a je pochován na pražském Vyšehradě.

Díla

Matka Naděje – básnická sbírka napsána začátkem okupace, konkr. 1938, kdy Nezvalem cloumal strach, jak o budoucnost důsledkem fašismu, tak o svou těžce nemocnou matku. Podle tvrzení autora by se nemělo poddávat ani jednomu z těžkých osudů.
Most – Nezvalova prvotina. Básnická sbírka obsahuje poezii z let 1919 – 1921. Objevuje se zde směr poetismu, ale hlavně milostné lyriky. Najdeme zde i prvky symbolismu Otokara Březiny a Karla Hlaváčka. Jako motivy Nezval používá dětství, úmrtí nebo snění.
Manon Lescaut – veršované drama o nekonečné, ale nakonec tragické lásce. Nezval se nechal inspirovat francouzským románem Abbe Prévosta. Příběh pojednává o šestnáctileté dívce Manon a rytíři des Grieux. Z divadelního prostředí se Manon Lescaut objevila i na televizních obrazovkách roku 1970.

Literaturu ovlivňoval společenský vývoj v Československé republice, neurovnané válečné poměry, vznik komunistické strany roku 1921, hospodářská krize, vedení německé strany Adolfa Hitlera, jenž se připravoval k válce.
V levicové avantgardní tvorbě – jde o „nové vidění“, tvoří se především ve volných verších.
Klade se důraz na individualitu a tvůrčí vyjádření.
Dělí se na:
- proletářskou
- poetismus
- surrealismus
- reflexivní a meditativní lyriku

V proletářské poezii se roku 1920 utvořila nová literární skupina Devětsil.
Mezi členy Devětsilu řadíme např. Konstantina Biebla, Jiřího Wolkera a předsedu Vladislava Vančuru.
Jedná se o sdružení avantgardních umělců. Nejedná se pouze o spisovatele. Místo zde měli výtvarníci, herci nebo hudebníci.
Skupina se zasloužila o nastolení moderního umění v Československu.
Roku 1925 byl Devětsil přejmenován na Svaz moderní kultury Devětsil.
Roku 1929 kvůli podpisu Manifestu sedmi byl Jaroslav Seifert ze skupiny vyloučen, na návrh zakladatelů Teigeho, Nezvala a dalších.
Devětsil se definitivně rozpadl v roce 1930.

Spisovatelé

Konstantin Biebl – lyrický básník, jeden z hlavních představitelů proletářské poezie. Člen literární skupiny Devětsil. Publikoval v různých časopisech – Host, Lidové noviny, aj. Spáchal sebevraždu, kvůli depresím, jež jej provázeli v podstatě celý život. Jeho nejznámější dílo Nový Ikaros, básnická sbírka, ve které vzpomíná na dětství, válku, smutek i nesnesitelnost bytí.
Stanislav Kostka Neumann – překladatel, básník, prozaik i kritik literatury a umění. Roku 1929 podepsal Manifest sedmi, zaměřený proti Klementu Gottwaldovi a byl z KSČ vyloučen. Podílel se na protifašistickém časopisu Levá fronta. Dílo Rudé zpěvy propaguje komunistické názory, básník se zabývá nutností proletářské revoluce

Jazyk a kompozice

Ignorována je jakákoliv interpunkce, ale přesto jsou básně velmi čtivé.
Obsažena je symbolika tradice, podobenství.
Skládá se ze 7 hlavních básní, dále je členěno na jednotlivé zpěvy. Každý z oddílů dedikuje jinému spisovateli.
Básně jsou psány rámcově, tzn. začátek je stejný jako závěr.

Obsah básní

Dedikace

Noci

Podvojný obraz noci jako nutného článku v nekonečném řetězci vzniku a zániku. Velmi osobní báseň, ve které se Nezval zamýšlí nad tím, jak moc je mu noc blízká.

Podivuhodný kouzelník

Oddíl věnovaný Jiřímu Mahenovi. O tajemném čaroději, jenž se 7 let toulal po světě. Jako prodavač novin přihlíží revoluci, po níž nastal nový řád. Zmizení žalářů, pilná práce bez kontroly pánů a za horlivou svépomoc. Kouzelník se postupem básně mění, touží po poznání života ve všech jeho formách. Často se zde opaku číslo 7 (7 let toulání, 7 proměn kouzelníka). Zamýšlí se nad budoucností Evropy, objevují se zde motivy lásky, víry, nemoci a umírání, přátelství – koloběhu života.

Akrobat

Věnováno Vladislavu Vančurovi. Připodobnění osudu poezie v moderním světě, korigujícím v mnoha ohledech výchozí euforii raného poetismu. Příběh je symbolický. Mladý akrobat chce zasadit růži na Sibiři, jako znak míru a přátelství. Jde tedy po laně nataženém z Madridu na Sibiř. Po cestě jej však předběhne sedmiletý mrzák a akrobat padá z lana dolů.
Zde se autor opět dostává a rekapituluje akrobatův život. Po smrti se akrobat zjeví ve Městě básníků, kde nachází klid.

Edison

Báseň je napsána složitým šestistopým trochejem. Členěno do 5 zpěvů ještě rozděleno do jednotlivých slok. Jedná se o nejznámější báseň ze sbírky Básně noci. Nezval popisuje život Thomase Alvy Edisona (1847 – 1931). Zamýšlí se nad jeho tvůrčím, osobním a pracovním životem. Autor se s Edisonem srovnává, přál by si ve světě zanechat také dohledatelnou stopu. Atmosféra básně přechází od ponuré k vcelku optimistické. V prvním zpěvu se básník prochází Prahou a potkává hazardního hráče, u kterého má pocit, že chce spáchat sebevraždu. To se mu však jen zdá. V dalších zpěvech se zabývá Edisonem. V pátém zpěvu se Nezval vrací zpět do noční Prahy a loučí se.

Silvestrovská noc

Poněkud ponurá báseň. Nezval tráví silvestrovskou noc osamoceně, popíjí víno a polemizuje o životě. Náhle jej však chytí bledá ruku, která mu připomíná nestálost lidského života. Vše se může změnit během jediného okamžiku. Autor je po této zkušenosti velmi rozrušený a opouští jej vnitřní klid.

Neznámá ze Seiny

Báseň o mrtvé pradlence, jež se utopila v Seině. Vylovili ji rybářské sítě. Básník je okouzlen krásou zesnulé dívky a přál by si cítit stejný pocit, který pocítila dívka při umírání.