Čekání na Godota – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Čekání na Godota

Autor: Samuel Beckett

Přidal(a): Magdalllenka

 

Autor: Samuel Beckett (1953), absurdní drama po r.1945

(1906-1989)

 

irský prozaik a dramatik píšící od roku 1945 francouzsky, jeden z tvůrců absurdního divadla, od roku 1969 nositel Nobelovy ceny za literaturu.
– jazyky na univerzitě v Dublinu, vyučoval v Belfastu, lektorem angličtiny v Paříži a krátce působil na univerzitě v Dublinu.
– je zařazován i mezi francouzské spisovatele irského původu.

 

znaky:

– prvky absurdního dramatu a existencialismu (odcizení)

– antihry

postupem času redukuje počet herců (v Já ne už pouze ústa)

 

dílo:

Murphy – větší próza

Vyhoštěný – novela

Watt – román

Konec hry, Poslední páska, Hra, Já ne, Krok – dramata

 

Žánr:

tragikomedie, absurdní dramaAbsurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.

 

Hl.postavy:

Vladimír, Estragon – tuláci, čekají na Godota

Pozzo – vychloubačný, až sadistický

Lucky – ponížený, podřídí se

 

Absurdní divadelní hra o bezútěšných rovinách lidského údělu a nemožnosti jeho naplnění.

 

Myšlenky

  • zdůrazňuje bezvýchodnost lidské existence, pocit osamocení člověka ve světě. Vystupuje tu absurdní situace současného světa, budoucnost není žádná, není ani víra ve vyšší smysl lidské existence.

 

Kompozice a jazyk:

  • Veškeré postavy záměrně postrádají zevrubnější charakteristiku, nemají jasnou minulost a chybí i motivace jejich jednání. Představují modelové typy lidských charakterů. Jména náležící různým jazykovým oblastem (Estragon franc., Vladimír slovan., Pozzo it., Lucky angl.) naznačují všeobecnou platnost zobrazovaného lidského údělu. Godot, na něhož tuláci čekají, v sobě skrývá anglické slovo Bůh.
  • kruhová kompozice – pořád něco začíná a potom se to opakuje, nikdy nic nekončí – motiv bloudění, nemožnost úniku
  • zajímavé postavy –Godot je povýšen na symbol – symbolizuje čekání, každé čekání je spojeno s nadějí – že čekání přinese něco lepšího, naděje je ale mlhavá
  • zamyšlení nad smyslem života

 

  • Dialog Estragona s Vladimírem je atypický neustálým opakováním otázek a absurdností odpovědí, práce se synonymy zdůrazňuje pocit nejistoty, monotónnosti a rozmělňování významů. Neomalené vyjadřování zdůrazňují vulgarismy. Účelem slov není sdělovat, jediná funkce ponechaná řeči je zabít čas, ukrátit si dlouhou chvíli. Hra se slovy nahrazuje smysluplnou existenci. Nejčastěji funguje na principu opakování a zrcadlení slov či gest(mytí bot, nasazování klobouku)

 

  • Beckett to začal původně psát pro vlastní pobavení, aby si tak odpočinul od svého prozaické tvorby.
  • Godot napříč všem pokusům o interpretaci, je a bude navždy tajemný, nepoznatelný a neuchopitelný, kdy sám Samuel Beckett prohlásil, že kdyby jen tušil, kdo je Godot, nemusel by Čekání na Godota vůbec začít psát.

 

Děj:

Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.

Druhé dějství pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale ani se nehnou. Nakonec si pohrávají s možností sebevraždy, ale daleko jednodušší je čekat dál na vykoupení.





Další podobné materiály na webu: