Báseň: Dědova mísa
Autor: Jan Neruda
Přidal(a): TerkaCZ
Výklad básně: Dědova mísa
Základní charakteristika
- Literární forma: poezie
- Literární druh: lyriko-epika
- Literární žánr: balada se sociálním a rodinným podtextem
- Tematická zařazení: sbírka Knihy veršů (1883), součást české realistické a novoromantické tvorby
Téma
- Zobrazení rodinných vztahů, generací a předávání tradic
- Vztah mezi dědečkem, synem a vnukem, symbol práce a zodpovědnosti
- Pomíjivost života, otázka pokračování dědictví
- Hodnota rukodělné práce a lidské píle v běhu života
Hlavní myšlenka
- Báseň vyjadřuje dědictví a předávání zkušeností napříč generacemi, skutečnost, že i když se tradice nemohou zastavit, každý předává svůj díl druhému. Ukazuje plynutí času, ale i pevný řetěz rodinných a národních hodnot. Neruda klade důraz na význam práce, usilovnosti a lásky k řemeslu jako základu existence.
Námět
- Základním námětem jsou momenty v rodinném životě, kdy dědeček obtížně pracuje, syn usiluje, aby pokračoval v díle, a vnuk pozoruje vše se zaujetím. Je zde znázorněna běžná lidská snaha, mezigenerační vztahy a symbolismus kolového hracího stroje, na kterém klečící vnuk sleduje pracujícího dědu a syna.
Motivy
- Práce, vytrvalost, řemeslo
- Dědičnost a mezigenerační vztahy
- Pomíjivost lidského života a setrvávání tradice
- Symbol kolového mechanismu a dřeva (nářadí, materiál)
- Bdělé děti jako symbol pokračování života
Kompozice a struktura
- Báseň je složena ze sedmi čtyřverší (strofy) s pravidelným rýmem a rytmem
- Formálně se jedná o lyrickou báseň s prvky balady, rytmus pomalý a klidný
- Text staví na obraznosti a dějovém vyprávění z každodenního života
- Přímý vypravěč vypráví příběh z pozorovací perspektivy, citlivě a s úctou k postavám
- Může být chápán jako někdo z rodiny, kdo zaznamenává atmosféru domova a vztahů
Jazyk a styl
- Spisovný jazyk s prvky expresivní líčení
- Výrazná obraznost (viz „kolo vrčí“, „tříšťky z rukou létají“)
- Přívětivý, pocitově zabarvený a přístupný styl, který vytváří intimní atmosféru
- Opakování a dialogy mezi postavami zvyšují lidskost textu
Charakteristika postav
- Dědek: postarší muž, těžce pracující, jeho ruce už nejsou pevné, nese zodpovědnost za rodinu a tradici
- Syn: usilovný pokračovatel díla, aktivní a šikovný řemeslník
- Vnouče: zvídavé, nadšené dítě pozorující tradici a práci svých předků
Časoprostor
- Čas: nenaveden, působí jako nadčasový obraz života rodiny
- Prostor: domov a okolí, patrně vesnice či menší město, přímý kontakt s přírodou a řemeslem
Text básně
V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
„Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou létají!Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?
„Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.“„Nauč mne to!“ – „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!“
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!“V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
„Táto, proč se kolo nehýbá?“
Analýza textu
Tropy a figury:
- Onomatopoie: „V kamnech praská“ napodobuje reálný zvuk, navozuje domácí teplo i uplynulý čas.
- Personifikace: „Kolečko si divnou píseň šumí“ – kolo získává lidské vlastnosti, které podporují náladu a atmosféru příběhu.
- Metafora: „tříšťky z rukou létají“ – vyjádření zručnosti a šikovnosti; živost a aktivita v práci.
- Epifora: opakování slov „Haj si mne. Braň si mne.“ v jiných částech básní Petra Bezruče (přístup k básnické prostředí), zde spíše dialogové opakování mezi postavami.
- Synekdocha: „svadlé ruce“ vystihují věk a namáhavou práci dědečka.
- Paralelismus: kontrast mezi těžkou prací dědečka a mladým pílícím synem je vyjádřen vyrovnanou skladbou vět.
- Ironie: jemná, v dialogu mezi synem a vnukem, který se učí, ale zároveň upozorňuje na překážky stáří.
- Symbolika: kolo i mísa jako symboly koloběhu života a pokračování tradicí.
Vlastní zhodnocení
Báseň Dědova mísa vypráví o rodinné tradici a hodnotě práce, která se předává z generace na generaci navzdory pomíjivosti života a postupujícímu stáří. Neruda zde klade důraz na propojení minulosti, přítomnosti a budoucnosti v jednoduchém, přístupném a emotivním textu. Dílo působí lidsky, intimně a navozuje úctu k práci i rodinným vazbám. Je to jemný, realistický a zároveň poeticky bohatý obraz každodenního života, který má i silný symbolický podtext pokračování a tradice.
