Kniha: Ezopovy bajky
Autor: Ezop
Přidal(a): Nis
Ezop
Ezop je tradičně považován za starořeckého vypravěče bajek, který měl žít přibližně v 6. století př. n. l. Jeho životopis je však z velké části legendární a historickou existenci konkrétního autora nelze doložit stejně jistě jako u pozdějších spisovatelů. Antická tradice z něj vytvořila mimořádně chytrého vypravěče, často spojovaného s otrockým původem a se schopností pomocí krátkých příběhů odhalovat lidskou hloupost, pýchu nebo nespravedlnost.
Vznik ezopské tradice
- Ezop své bajky podle tradice předával ústně; nejde tedy o jednu knihu, kterou by v 6. století př. n. l. sám sepsal.
- Příběhy připisované Ezopovi byly po staletí zapisovány, upravovány a doplňovány různými autory.
- Na ezopskou tradici navázal v antickém Římě například Phaedrus a v novověku Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov.
- Moderní knihy nazvané Ezopovy bajky jsou proto vždy konkrétním výběrem a často také novým překladem či převyprávěním.
Literárně-historický kontext
Ezop bývá spojován s archaickým obdobím starověkého Řecka. Tehdejší literatura byla úzce spojena s ústním přednesem, mýty, epickou tradicí a praktickým předáváním zkušeností. Bajka je velmi starý útvar a podobné příběhy existovaly i mimo Řecko. Řecká tradice však právě Ezopovo jméno proměnila v symbol krátkého alegorického vyprávění zakončeného praktickým nebo morálním poučením.
- Literární období: starověká řecká literatura, tradičně 6. století př. n. l.
- Bajky se původně šířily především ústně a jejich textová podoba se v průběhu staletí měnila.
- Nelze proto přesně určit jeden původní „Ezopův soubor“ ani spolehlivě rozhodnout, které jednotlivé příběhy vytvořil historický Ezop.
- České vydání z roku 1977 uvedené v původním článku je moderní knižní edice, nikoli datum vzniku bajek.
Rozbor díla: Ezopovy bajky
Literární druh a žánr
- Epika.
- Bajka – krátký alegorický příběh, často se zvířecími postavami.
- Smyslem příběhu je názorně ukázat určitý typ lidského jednání a vyvodit z něj poučení.
Typické postavy a témata
- Zvířata jednají jako lidé a představují typické vlastnosti: liška bývá vychytralá, lev silný, osel omezený, vlk nebezpečný.
- Kritizuje se pýcha, chamtivost, závist, hloupost, lehkomyslnost nebo zneužívání moci.
- Častým motivem je situace, kdy se špatný úmysl obrátí proti tomu, kdo jej připravil.
- Jiné bajky zdůrazňují opatrnost, skromnost, předvídavost nebo schopnost spokojit se s jistým ziskem místo riskantního očekávání.
Příklady z článku
- Němý žalobník – viditelný následek činu nelze zatajit pouhou prosbou o mlčení.
- Prozíravý rybář – jisté malé dobro může mít větší hodnotu než nejistý budoucí zisk.
- Nevýhodné vítězství – okázalá pýcha vítěze vede k jeho zkáze, zatímco poražený přežije.
- Úděl stáří – změna osudu připomíná pomíjivost síly, úspěchu a společenského postavení.
Kompozice a jazyk
- Bajka bývá velmi stručná: rychlé uvedení situace, konflikt, pointa a případné výslovné ponaučení.
- Postavy nejsou složitě psychologizované; jejich vlastnosti musí být čtenáři jasné během několika vět.
- Základním prostředkem je alegorie a personifikace zvířat, rostlin nebo věcí.
- Jazyk konkrétní české knihy závisí na překladateli a vydání; nelze jej automaticky považovat za doslovnou podobu starořeckého originálu.
- Trvalá hodnota Ezopových bajek spočívá v jednoduchosti, přenositelnosti a schopnosti vystihnout opakující se lidské slabosti pomocí krátkého příběhu.
