Kniha: Falešný autostop
Autor: Milan Kundera
Přidal(a): TerkaCZ
Milan Kundera (1929-2023)
- Známý jako autor románů, povídek a esejí, kde proplétá filozofické úvahy, ironii a humor. Jeho díla často zpochybňují konvenční mýty a hledají autentický smysl lidské existence.
- Narozen 1. dubna 1929 v Brně (Československo)
- Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný český muzikolog a pianista. Vyrůstal v období před a během totalitních poměrů, což ovlivnilo jeho pohled na lidskou svobodu a individualitu.
- Studoval literaturu a dramatiku na Karlově univerzitě v Praze a na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU).
- V roce 1952 se stal lektorem světové literatury na FAMU.
- V roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale byl v roce 1950 vyloučen. Byl znovu přijat v roce 1956 a zůstal členem až do roku 1970.
- Jeho díla, psaná původně v češtině, se později stala mezinárodně uznávanými a přeloženými do řady jazyků.
- V roce 1975 emigroval do Francie, kde získal občanství v roce 1981. Začal psát francouzsky.
- Jeho československé občanství bylo zrušeno v roce 1979, ale v roce 2019 mu bylo uděleno české občanství.
- Zemřel 11. července 2023 v Paříži, Francie.
- Získal řadu ocenění, včetně Jeruzalémské ceny (1985), Rakouské státní ceny za evropskou literaturu (1987) a Herderovy ceny (2000).
- V roce 2021 obdržel Zlatý řád za zásluhy od prezidenta Slovinska.
Díla
- Žert: Román kriticky vystihující absurditu totalitního režimu prostřednictvím ironického příběhu o nešťastném osudu jednotlivce. Jeho první román, získal mezinárodní uznání.
- Směšné lásky: Sbírka povídek, ve které se objevuje mimo jiné povídka Falešný autostop. Díla z této sbírky vykreslují směs absurdity, humoru a tragického osudu tehdejší společnosti.
- Kniha smíchu a zapomnění: Román, jenž zkoumá paměť, zapomnění a vztah jednotlivce ke společnosti.
- Nesnesitelná lehkost bytí: Dílo, které patří mezi jeho nejuznávanější a reflektuje filozofické otázky identity a lásky v moderním světě.
Literárně-historický kontext
Exilová literatura:
- Kundera tvořil v době období normalizace, kdy cenzura a politický útlak v Československu donutily řadu intelektuálů a spisovatelů opustit vlast.
- Jeho exilová tvorba vyjadřuje bolest odloučení, odcizení a zároveň touhu po svobodě, která je úzce spojena s jeho osobní zkušeností.
Próza 60. let:
- Charakteristická experimentálním zpracováním, ironií a kritickým pohledem na společenské norma a totalitní ideologie.
- Doba hledání nových forem vyjádření, kdy autoři často kombinovali prvky realismu s absurdními a groteskními rysy.
Postmoderní literatura:
- Vyznačuje se odmítáním univerzálních pravd a tradičních narativních struktur.
- Postmoderní díla se prolínají s tématy intertextuality, subjektivity, relativismu pravdy a hrou s jazykem.
- Kundera v psaní využívá ironii, metafory, fragmentární vyprávění a filozofické reflexe, čímž vytváří díla, která zároveň působí jako kritika moderní společnosti a introspekce o identitě jednotlivce.
Rozbor: Falešný autostop
Základní charakteristika
- Literární forma: Próza – krátká povídka
- Povídka ze sbírky Směšné lásky (rozbor zde),(další rozbor zde)
- Literární druh: Epika
- Literární žánr: Povídka s ironickými a existenciálními prvky
Téma, myšlenka, motivy, námět
- Téma: Hledání osobní svobody a autentičnosti v absurdním a utlačujícím prostředí doby.
- Hlavní myšlenka: Prostřednictvím symboliky falešného autostopu Kundera naznačuje, že moderní společnost je plná falešných nabídek a prázdných slibů, kdy se jednotlivec musí stáhnout do sebe, aby objevil svou pravou podstatu a unikl z iluze nanejvýš zkreslených hodnot.
- Motivy:
- Námět: Příběh sleduje osud hlavní postavy, která se rozhodne vyrazit autostopem, aby unikla všednotě a výrazně omezeným možnostem své doby, avšak její cesta se brzy ukáže být stejně absurdní a plná ironie, jako kritický komentář k tehdejší společnosti.
Kompozice:
- Povídka je strukturována jako krátký, úsporný příběh s několika vypravěčskými momenty, kdy se střídají popisy vnější akce a autorovy introspektivní poznámky.
- Děj je vyprávěn chronologicky, avšak narativ je ovlivněn postmoderní volností, kdy autor místy komentuje samotný tok příběhu a vypráví o absurditě situací.
- Povídka je založena na principu dialogu dvou postav, mladíka a jeho dívky, kteří cestují autem
Jazykové prostředky:
- Spisovná čeština, nespisovná slova někdy v přímé řeči.
- Kundera používá srozumitelný, ale zároveň jemně ironický jazyk s prvky nadsázky.
- Časté využití dialogů a vnitřních monologů, kdy vypravěč reflektuje sama sebe i okolní dění.
- Používá bohaté symboly – autostop jako metaforu pro hledání pravé cesty a autenticity – a jazykové hry, které zdůrazňují relativitu skutečnosti.
Charakteristika hlavních postav
- Mladík – dominantní
- Dívka – její povaha je v kontrastu s mladíkem -> téměř dětská poddanost
Časoprostor
- Doba:
- Povídka je zasazena do prostředí 60. let, kdy normalizace a politické omezení utvářely atmosféru exilu a vnitřní exilovosti jednotlivce.
- Místo:
- Silnice na cestě do Tater, Nové zámky, čerpací stanice, levný hotel
- Prostředí typické pro exilovou literaturu, vyobrazené jako urbanizované i přesto neformální místa setkání, cesty a symbolické krajiny, kde se prolínají skutečnost a fikce.
Stručný obsah díla
Mladý zamilovaný pár – stydlivá dívka a její zkušený starší přítel se vydávají na čtrnáctidenní letní dovolenou do Tater. Mladík na ní oceňuje její čistotu, stydlivost a nesmělost, což jsou vlastnosti, které u jiných žen moc nepoznal. Přesto ho baví ji dráždit a provokovat. Při zastávce na čerpací stanici dívku napadne, co kdyby šla dál po silnici a pak si jakoby „stopla“ svého přítele v autě. Mladík se zeptá, kam si slečna přeje jet, a tímto začíná celý „falešný autostop“. Hrají, že se navzájem neznají, hru na stopařku a řidiče.
Nejprve se dobře baví. Dívka se do role vžije a začne se chovat stále odvážněji a ztrácí stud, což jejího přítele překvapí, ale i trochu znechutí. Začne přemýšlet, zda je skutečně taková, jakou ji zná. Oba začnou mít myšlenky, co když se tak jejich protějšek chová i když nejsou spolu. Dívka se chová podobně jako dívky, se kterými se mladík dříve stýkal, aby se mu zalíbila. Žárlí, když jí mladík polichotí, protože lichotka patřila stopařce, nikoliv jí samotné. A co když takhle flirtuje s jinými ženami běžně? Mladík je hrou tak zaujatý, že jel na opačnou stranu, než kam měli původně namířeno. Neví, kdy s hrou přestat. Když chce přestat jeden, druhý pokračuje. Dívka se při hře na stopařku cítí svobodně, ale mladík k ní cítí stále větší odpor. Začala se podobat stále více těm ženám, se kterými se stýkal, a to se mu nelíbí. Jeho chování začíná být chladnější a odměřenější.
Když dvojice dorazí do Nových Zámků místo plánovaných Tater, skončí v levném hotýlku. V restauraci si dívka překvapivě dá vodku, i když bez své role si alkoholický nápoj nikdy nedávala. V hotelovém pokoji mladík dívku ponižuje kvůli jejímu chování během hry a chová se k ní jako k prostitutce a nazývá ji děvkou. Na pokoji ji zaplatí za striptýz. Dívka prosí o ukončení hry s pláčem, ale mladík je neústupný. Říká mu jeho jménem a chce ho políbit, ale on jí odpoví, že líbá jen ženy, které má rád, což není její případ. Nakonec se spolu vyspí bez lásky a citů. Poté si uvědomí, že hra musí skončit. Dovolená je teprve před nimi.
