George Bernard Shaw (1856 – 1950) byl anglický literát irského původu, který se proslavil především jako dramatik, prozaik a esejista. Působil také jako uznávaný hudební, výtvarný a divadelní kritik, novinář a angažoval se v politice. Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu a po Williamu Shakespearovi za druhého nejvýznamnějšího anglického dramatika vůbec.
Život
- Pocházel z velice chudé protestantské rodiny v Irsku, kde jeho otec působil jako neúspěšný obchodník s obilím a potýkal se s alkoholismem, kvůli čemuž se o syna nestaral.
- Pozitivní vliv na něj měla jeho matka, která byla hudebnicí, ale kvůli náročným poměrům se Shaw musel již v patnácti letech začít živit sám jako úředník v realitní kanceláři.
- Když matka opustila otce a odjela se svým učitelem zpěvu do Londýna, kde začala zpěv vyučovat, Shaw ji později následoval a do Irska se dlouho nevrátil, dokonce vynechal i otcův pohřeb.
- Měl velmi blízko k hudbě a již v Irsku o ní psal odborné články do časopisu The Hornet.
- Vzdělání získával převážně samostudiem v knihovně Britského muzea a navštěvováním dobových filozofických a politických přednášek.
- Stal se aktivním členem Fabiánské společnosti, jež usilovala o nastolení socialismu parlamentní cestou, nikoliv revolucí.
- Během života se seznámil s mnoha osobnostmi, které ovlivnily jeho literární vývoj, jako byli filozof Henri Bergson, skladatel Richard Wagner nebo dramatik Henrik Ibsen.
- Prosadil se jako uznávaný výtvarný, hudební, literární i divadelní kritik, přičemž psal pro londýnský časopis The World, irský časopis The Star a divadelní kritiky publikoval v Saturday Revue.
- V roce 1925 získal Nobelovu cenu za literaturu a prožil bezdětné manželství s Charlottou Payne-Townsendovou.
- Po smrti své manželky začal postupně ztrácet zájem o život, pracoval v mnohem pomalejším tempu a zemřel ve své venkovské vile v Anglii v úctyhodném věku 94 let.
Literární styl a témata
- Zpočátku se věnoval psaní románů, které se vyznačovaly odvážnou útočností, ale u vydavatelů s nimi neuspěl a nejsou považovány za příliš dobrá díla.
- Své skutečné uplatnění našel až v dramatické tvorbě, díky níž se stal zakladatelem moderního anglického dramatu.
- Ve svých divadelních hrách naplno uplatňoval svůj jasný, kritický a vysoce ironický intelekt.
- Často využíval satiru a parodii k boření společenských konvencí a idealizovaných představ, například o romantické lásce.
- Nebál se šokovat tehdejší publikum, ať už otevíráním tabuizovaných témat jako je kuplířství, nebo použitím do té doby neslýchaných vulgarismů na divadelních prknech.
Dílo
Divadelní hry
- Domy pana Sartoria (1892) – autorův dramatický debut.
- Živnost paní Warrenové (1893) – satirická divadelní hra, která byla na nějaký čas zakázána, protože otevřeně pojednává o kuplířství. Paní Warrenová měla v mládí na výběr ze dvou cest: buď si zničit své zdraví jako špatně placená dělnice, nebo přijít k velkým ziskům svým půvabem a tělem. Rozjede velký byznys luxusních veřejných domů, zaměstnává dívky z chudých poměrů a zbohatne. Když na to přijde její dcera Vivien, odmítá pochopit, že se její matka nechce změnit a není ochotna s tím přestat. Zpřetrhá s ní veškeré vztahy a rozhodne se živit vlastní prací.
- Candida (1894) – ve své době velice úspěšná hra, která funguje jako satira na romantické pojetí lásky.
- Caesar a Kleopatra (1898) – parodie tragédie Williama Shakespeara Antonius a Kleopatra, jež je ostře zaměřená proti idealizovanému pojetí velké lásky.
- Pygmalion (1912) – jeho nejslavnější komedie, která šokovala tehdy londýnské publikum slovy bloody arse (nadávka) vyřknutými z úst hlavní hrdinky, což bylo do té doby něco neznámého. Hlavní postavou je londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který uzavře sázku se svým přítelem, že naučí prostou pouliční květinářku Lízu výslovnost vznešené dámy. Povede se mu to, ona naprosto okouzlí společnost a vypadá to, že jí pomohl překonat propast mezi spodinou, do které patřila, a vznešenou společností. Ona však dospěla a zamilovala se do něho. On se zdráhá její lásku přijmout a děj hry tak zůstává otevřený.
Rané romány
- Nezralost (1879) – jeden z prvních neúspěšných románů.
- Nerozvážný sňatek (1880) – další z raných prozaických pokusů.
- Láska mezi umělci (1881) – román odmítnutý dobovými vydavateli.
- Cashel Byron, profesionál (1882) – rané dílo vyznačující se odvážnou útočností.
- Nespolečenský socialista (1883) – poslední z pětice prvních neúspěšných románů.
Politické a filozofické postoje
- Shaw byl silně ovlivněn myšlenkami Karla Marxe, četl jeho díla, avšak jeho radikální myšlenky o třídním boji a revolučním poslání dělnické třídy nikdy nepřijal.
- Jako člen Fabiánské společnosti věřil v postupnou přeměnu společnosti a nastolení socialismu výhradně parlamentní a nenásilnou cestou.
- Pokoušel se aktivně prosadit v politice, avšak na tomto poli nikdy nedosáhl výraznějšího úspěchu.
Související autoři
Významní dramatici a současníci
H. G. Wells
- Anglický spisovatel a vizionář, který byl stejně jako Shaw aktivním členem Fabiánské společnosti.
- Irský dramatik a prozaik, Shawův současník, který rovněž proslul břitkou satirou a konverzačními komediemi.
- Anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu, který se ve svém díle rovněž věnoval kritice tehdejší britské společnosti.
Slavné citáty
O životě a hledání sebe sama
Život není o hledání sebe sama.
Život je o vytváření sebe sama.
O mládí
Mládí je nejkrásnější věc v životě.
Je škoda ho plýtvat na děti.
Časté otázky k autorovi
Za co získal George Bernard Shaw Nobelovu cenu?
Získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1925 za své rozsáhlé literární a dramatické dílo, které se vyznačuje idealismem a humanitou.
Jaké je nejznámější dílo George Bernarda Shawa?
Jeho nejslavnější komedií je Pygmalion, která vypráví o sázce profesora Higginse, že naučí prostou květinářku Lízu mluvit jako vznešenou dámu.
Jaký byl Shawův postoj k socialismu?
Byl členem Fabiánské společnosti a podporoval socialismus, ale odmítal Marxovy myšlenky o násilné revoluci a třídním boji. Věřil v parlamentní cestu.
