Hodina tance a lásky – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Hodina tance a lásky

Autor: Pavel Kohout

Přidal(a): Markéta32

 

Hodina tance a lásky (1989)

Forma

1)      Obecná charakteristika díla

  • Literární druh – epika

–     Literární žánr – román

–     Podtitul německá romance. Nejedná se však o romanci v pravém slova smyslu.

  • Literární směr/sloh

–     česká literatura v letech 1968 – 1989

–     po uvolněnější atmosféře přinesla 70. léta nové utužení poměrů. V zemi byl upevněn totalitní komunistický režim projevující se opět politickým pronásledováním a diskriminací. Lidé byli propouštěni na základě svého postoje k událostem pražského jara a srpna 1968. Zklamání a rezignace obyvatelstva vedla k emigraci.

–     Komunistický režim se udržel v Československu až do roku 1989 – sametová revoluce

–     normalizace – je pojem, který označuje období od potlačení pražského jara 1968 po listopad 1989. Normální stav, do nějž se měla politika i společnost vrátit, představoval totalitní komunistický režim. Reformy provedené během pražského jara musely být odvolány. Československá politika se opět podřídila příkazům z Moskvy a obnovila se vazba ČSSR na SSSR. Československo muselo souhlasit s pobytem sovětských vojsk na svém území, který trval až do roku 1991.

 

2)      Organizace jazykových prostředků

  • Próza
  • Stylistická charakteristika textu

–     Hutně psaný román. Na relativně malém prostoru a za krátký čas se prolínají osudy poměrně mnoha postav.

–     Princip postmodernity: autor v samotném závěru vstupuje do děje a objasňuje inspirační zdroje a nastoluje řadu otázek týkající se “osvíceného” světa 20. století (Proč se lidé stávají vrahy? Jak mnoho se smí kdo mýlit? Kdo to změří? Kdo o tom rozhoduje?).

  • Slovní zásoba

–     Metafory: pugét růží = temná růžová fontána; Kristinino ucházení se o Weissmüllera je přirovnáno k lovení ryb

 

Obsah

3)      Tematická výstavba (téma)

  • Epika

–     Vypravěč – er – forma

–     Kompozice

›     20 kaptitol. Kapitoly 1. – 19. se odehrají během 24 hodin. Jsou uvedeny s přesnými údaji o fázi dne (před půlnocí, později ráno, brzy dopoledne apod.).

›     Některé se odehrávají ve stejný nebo brzký čas k přesně datovaným. Jsou tedy nazvány Souběžně nebo Hned nato.
20. kapitola se odehraje s odstupem 20 let v sobotu 4. 6. 1966, pozdě odpoledne.

›     Děj se odvíjí chronologicky. V retrospektivě se dovídáme o minulosti postav, která formovala jejich budoucí povahu.

 

–     Děj

›     Kristina odjíždí z koleje v Berlíně za rodiči do Leideneritz, v protektorátu Böhmen und Mahren. Vyrůstala v Berlíně. Její otec Karl Kleinburger je důstojníkem SS, který se osobně znal s vůdcem a patřil k prvním členům nacistické strany. Po zranění na frontě na Ukrajině, kdy mu museli amputovat levou ruku a nohu, byl poslán do věznice v Leideneritz jako vrchní velitel.

›     Z koleje odváží Kristinu Weissmüller, mladý a velice hezký důstojník. Kristina se do něj zamiluje.

›     Kristina měla s matkou velice blízký a důvěrný vztah, se vším se jí svěřovala. Její matka, Gertruda, požádala svého manžela, aby Kristinu uvolnil ze školy jetě před koncem školního roku, protože na Berlín byly podnikány letecké nálety a matka se o ni obávala. Navíc měla Kristina oslavit své 18. narozeniny.

›     Gertruda byla vzornou manželkou svého muže. Ve všem jej podporovala, v pevnosti organizovala společenský život pro manželky členů posádky, zasoužila se o otevření německé školy.

›     Vedle věznice byl sběrný tábor, kterému velel Kolatschek. Byli zde internováni židé, mezi nimi mnoho umělců. Kleinburger se vyhýbal jakýmkoli kontaktům s Kolatschekem mimo službu. Kleinburger je charakterizován jako čestný a pořádku dbalý člověk, zatímco o Kolatschekovi „(Karl)…nemohl neslyšet, co se šeptalo o sestavování transportů pro půlnoční vlak, který teď denně odvážel měnící se obyvatele v rámci přesídlovací akce kamsi do Polska. Přitom mělo docházet k násilnostem, vydírání a snad i k loupežím osobního majetku přesídlenců“ (str. 23) Kolatskchek ve svém objektu organizoval i prostituci.

›     Když Gertruda požádala svého manžela, aby si od Kolatcheka „vypůjčil“ z jeho tábora učitele tance pro Kristýnu, Karl se tomu nejdříve bránil. Pak se ale mechal přesvědčit argumenty své ženy a o učitele Kolatscheka požádal. Mělo to být pro Kristýnu překvapení k narozeninám. Tím dárkem se staůa Anna Ballontay, primabalerina z Budapešti. Oficíři ji přivedli a připravili ji na setkání s Kristýnou. Nejdříve se ale chtějí přesvědčit o jejím umění: „Židovka se znovu začíná pohybovat, a co následuje, mění ovzduší v místnosti k nepoznání. Oči, dosud bezvýrazně sklopené k zemi, dostávají pojednou lesk, nehledí na žádného z nich, ale skrze ně všechny, jakoby vůbec nebylli v tomto prostoru, do toho téměř dětského těla vstoupí napětí, které přeskakuje i na muže v černých uniformách, je vzápětí o hlavu větší, a okamžik trvá, než se ten zázrak vysvětlí sám, když diváci objeví, že celou váhu těla teď nesou palce u nohou, zatímco paty skoro splývají s přímkou nártu, i ruce se prodlužují, jakoby je opustily klouby i svaly, Lisztova hudba strmě stoupající k závěru, vstupuje do tanečníce a tanečnice vplouvá do ní, až se spolu zdají splývat, pak se ještě špičky obou nohou střídavě ocitají vysoko nad krátce ostříhanou hlavou a nakonec kouzlem zmizí i ta, jakoby byla uťata, než se zase vynoří nad útlými rameny, když dívka dokleká a klade ji jako poraněný pták na ruce zkřížené na podlaze.“ (str. 82-83)

›     Kristýna je už od svého příjezdu k rodičům zamilovaná do Wolfganga Weissmüllera. Má však sokyni v manželce jednoho z poddůstojníků, Monice Grubeové. Rozhodne se s ní o Wolfganga bojovat.

›     Wolfgang má na starosti dozor nad popravami vězňů. Kristýna se setká s Wolfgangem a poprosí jej, aby jí provedl po pevnosti. Dostanou se k uzamčené části, kde se odehrávají popravy, a Kristýna jej přemluví, aby ji vzal dovnitř. Je to sice přísně zakázené, ale Wolfgang ji tam odvede. Když se vracejí, potkají otce Kristýny. Kleinburger, který nemá Wolfganga v oblibě, se jej hned rozhodne potrestat a pro hrubé porušení válečného řádu, že zavedl civilistu do zóny nejvyššího utajení, jej posílá do trestního oddílu.

›     Mezitím se Kristýna setká s Annou Ballontay. Po počátečním nedorozumění předvádí Anna na pokyny Kristýny jednotlivé baletní pozice, až omdlí. Když se probere ue mdlob, prozradí Kristýně, že od včerejšího rána nic nejedla, že jí zakázali mluvit, a že byla zařazena se svou rodinou do transportu, odkud ji nakonec odvedli. Kristýna jí přinese jídlo a Anna pak vypráví Kristýně svůj příběh. Kristýna v rozrušení okamžitě běží za svým otcem. Sděluje mu, že se stal omyl a že Annu zařadilili do transportu neprávem, protože je jenom napůl židovka a navíc vynikající umělkyně, která vystupovala v Berlíně.

›     Otec, který je právě uprostřed rozmluvy s Weissmüllerem, ji pošle do jejího pokoje. Weissmüller se nabídne, že židovku odvede zpět do tábota (s tím byly komplikace, protože Kolatschek přivedl Annu bez osobních dokladů a oficiálně byla Anna mrtvá. To bylo pro Kleinburgera velmi nepříjemné, protože jako důstojník dbalý předpisů se tím dostal na stejnou úroveň s Kolatschekem, kterým opovrhoval). Po zaváhání se Kleinburger rozhodne využít Weissmüllerovy nabídky a nechá jej jednat podle vlastního uvážení.

›     Weissmüller odvádí Annu. Cestou ji donutí k pohlavnímu styku, který je pro něj první zkušeností, a poté ji pošle přes řeku k zajateckému táboru. Anna se musí přebrodit přes vyčnívající balvany v řece. Bojí se, protože neumí plavat. Weissmüller ji povzbuzuje dvojsmyslným slibem, že se na konci setká se sestrami a s matkou. Nakonec se Anna utopí a zachytí se zřejmě v síti plné mrtvol.

›     Kniha končí epilogem o 20 let později. Kristýna, provdaná za amerického žida, se náhodou dostane do Československa do míst, kde prožila výše popsaný příběh. V rámci programu navštíví i pevnost, kde strávila své 18. narozeniny. Položí zde květiny na hrob obětem války.

 

–     Postavy

›     Kristina Kleinburgerová (17) – naivní, mísí se v ní dívka se ženou, zpočátku se svěřovala k matce, pak cítí autoritu v otci, nakonec dospívá a jedná samostatně. Byla zamilovaná do Wolfganga.

›     Karel Kleinburger (*1900 – 44) – motiv protézy, knihy; otec, důstojník, proti bezpráví, fanatik zákonnosti;

›     Gertruda Kleinburgerová (40) – motiv dlouhých vlasů; matka, starala se o manželky vojáků, oddaná svému muži,

›     Wolfgang Weissmüller – motiv harmoniky; homosexuální zkušenost, vychován Říší, rodiče mu zemřeli, když byl mladý;

›     Grube – Karlův zástupce, nadání souhlasit se vším a s každým, ale udržet si vnitřní kritický odstup, miluje svoji ženu Moniku, ale nedává jí to najevo;

›     Monika Gruberová (Treu-Marquitan) – motiv zelených šatů; opravdovou láskou jí byl Žid, po té si vybírala nordické typy, odmítnuta W.;

›     Anna Ballontay (20) – maďarská židovka, dříve primabalerina;

›     Kolatschek – v ghettu, cynik, fanatik, nelidské jednání s Židy (opak K. K.);

›     Slabicar – v civilu rekvizitář v Burgtheatru;

›     Himmler – správce osvětových zařízení, v civilu učitel v Porúří, komunista.

 

–     Čas

›     Od pondělí 5. 6. 1944, před půlnocí do 6. 6. 1944 (vylodění spojeneckých vojsk v Normandii), před půlnocí a sobota 4. 6. 1966, pozdě odpoledne

 

–     Prostor

›     Terezín (ghetto a pevnost u Leideneritz / Litoměřic).

 

–     Vlastní pohled

›     Kniha je velmi komplikovaná, některé pasáže jsem musela číst několikrát, abych pochopila děj. Zpočátku mi kniha připadala jako šíření nacismu. Je psaná z pohledu naivní dívky z nacistické rodiny a ukazuje úplně obrácené chápání války a holocaustu. Ukazuje se tady i způsob výchovy německých dětí, který je velmi tvrdý a vlastně vede k psychickému mrzačení.

›     Jako příklad bych uvedla Weissmüllera, jenž je jasnou obětí hitlerovské propagandy a její výchovy (scéna s králíčkem na letním táboře).





Další podobné materiály na webu: