Kniha: Horečka
Autor: Václav Hrabě
Přidal(a): Vendula
Václav Hrabě (1940–1965)
– básník, částečně i prozaik
-hrál na klarinet a saxofon, zajímal se o jazz
– vystupoval se svou kapelou, získal místo učitele na ZŠ, psal reportáže a básně
– setkal se s Allenem Ginsbergem
-umřel nešťastnou náhodou na otravu plynem (oxidem uhelnatým)
zařazení autora do uměleckého směru
– představitel beat generation v Československu, která se rozmohla hlavně v USA (Jack Kerouac, Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti – nonkonformní bohémský život, jazz, zén-buddhismus, odmítání disciplíny, drogy, … )
– nebyl členem Skupiny 42, ale psal v jejím duchu (zachycení všednodennosti)
- určení století, v němž autor tvořil
2. polovina 20. století
- určení dalších autorů stejného um. Směru
Allen Ginsberg: Kvílení a jiné básně – Hrabě se s ním osobně setkal
Jack Kerouac: Rozprášené básně
- názvy (případně obsahy) dalších autorových děl
– své texty publikoval pouze v časopisech – souhrnné vydání vyšlo až r.91 pod názvem Blues pro bláznivou holku
Charakteristika uměleckého textu jako celku:
- literární druh
- literární žánr
- literární forma
- dominantní slohový postup:
vyprávěcí
- typ vypravěče:
ich-forma, příběhem provází hlavní hrdina Honza
- vysvětlení názvu díla:
Název díla se vyskytuje v díle víckrát. Prvně na maturitním večírku, kde zní písnička Fever (angl. horečka), dále přirovnává Aliciiny rty k popraskaným jako od horečky a potřetí v závěru díla ve spojení horečka lásky.
- určení místa a času textu:
červen, sobotní noc – nedělní večer, rok není uveden
je členěna do kapitol NOC, DOPOLEDNE, ODPOLEDNE a VEČER
styl psaní je volná, místy chybí interpunkce a jakési myšlenky, filozofování a ,,poznámky pod čarou“ jsou psány v závorkách kurzívou
- charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá):
Jan (18) – sečtělý, vzdělaný zajímá se o literaturu a nadto hraje pantomimu v jednom amatérském spolku. Na druhou stranu žije hudbou jako je jazz a blues, filozofuje nad životními otázkami, flámuje, je neuctivý ke starším lidem, přijde si jiný. Neví však, zda-li to není pouhé snobství. Zda se nedělá jiným jen naoko a ve skutečnosti je stejný jako všichni ostatní… Miluje Alici a všude ji vidí, nemůže na ni zapomenout.
Alice – zpěvačka v divadle, kde Jan hraje pantomimu, přišel s ní o panictví, má dobrý hlas, režisér ji chce dostat k filmu (přes postel ale), kouří, zkušená, lehce bohémský život
Marie – čerstvá maturantka na svém prvním mejdanu, zamiluje se do Jana
Karel – spolubydlící, pohotový, student VŠ, v Praze 3 roky, starší jak Jan
- stručné nastínění děje:
NOC
Jan je pozván Marií, se kterou se náhodou seznámí díky kamarádovi v kině, na její maturitní večírek. Pohoršuje se nad lidmi, kteří zde kouří první cigaretu a přitom se tváří, jako by byli životem již protřelí a těch cigaret vykouřili tisíce. Je jen o rok starší než oni, loni maturoval, osmnáct a půl mu je… Jan se tu má intimnosti s Marií dokud je nevyruší zvuk nábytku vedle souložící dvojice. A později si to vyčítá, protože ji nemá rád a místo toho přemýšlí o Alici, zpěvačce z jejich amatérského spolku, která byla nedávno jeho první dívkou. Tu on miluje, po ní touží, všude ji vidí. Marie se však do něj zamiluje… Doprovodí ji domu a rozhodne se zajít na snídani.
DOPOLEDNE
Dopoledne má Honza kocovinu. Den začíná snídaní v Koruně, dává si dršťkovou polévku, dva rohlíky a černé pivo. Je unavený. Přemýšlí. Nad uplynulou nocí, nad Alicí, nad vším možným… Vrací se domů, do podnájmu, kde bydlí s o dva roky starším Karlem. Diskutují a popichují se. Odcházejí společně na oběd.
ODPOLEDNE
Odpoledne jde Honza na zkoušku do divadla. Alice zpívá Blues cynické holky a Jan vyslechne rozhovor režiséra a jeho přítele. Rádoby režisér je starý obtloustlý pán, co balí mladé dívky – „zajíčky“ -, které láká vidina filmu. Zrovna když Honza poslouchá, baví se ti dva o tom, jak si režisér brousí zuby na Alici… Po zkoušce jde Alici doprovodit domů. Povídají si o nich, o citech, které k sobě cítí. Chce s ní po premiéře ven.
VEČER
Divadelní představení. Alice zazpívá svoje blues, Honza se líčí a připravuje se na své vystoupení pierota. Zuzana, která v jejich divadle zpívá šansony, Honzovi přichází říct, že Alice hned po vystoupení odešla, že jí nebylo dobře. Honza je překvapen. Měli přece domluveno, že někam zajdou… Do jeho vystoupení zbývá půlhodina – rozjede se k jejímu bytu. Tluče do dveří, napadají ho různé scénáře (zmiňovala se mu, že se bála, jestli po jejich pohlavním styku není těhotná), …. Je vylíčen rozhovor po sexu mezi Alicí a režisérem Richardem. Honza zjišťuje, že za jeho dveřmi je Alice s oním starým režisérem – slyšel jeho smích a viděl polonahou Alici vyjít ze dveří. Vrací se do divadla, aby nepůsobil jako slaboch, odehraje své číslo. Má potlesk jako nikdy dříve. Rozhoduje se však, že přestane s pantomimou a začne se učit hrát na trumpetu. Po představení jde do klubu. Kupuje si cigarety a koňak. U vedlejšího stolu vidí Alici s režisérem – připije jim na zdraví. Režisér chlapcův přístup chválí, Alice souhlasí a říká, že na něj zrovna myslí a proč je tam vlastně s ním a ne s Janem. Jan odejde mezitím na byt, odepisuje Alici, Karel mu nabídne popovídání.
- určení smyslu díla:
V úvodu knihy Hrabě záměr vysvětluje, chtěl napsat knihu na vysvětlenou ,,té dnešní mládeže“.
- pravděpodobný adresát:
Zřejmě podobně smýšlející mladí lidé, ale v úvodu Hrabě zmiňuje jako hlavní adresáty ,,soudce dnešní mládeže“.
- zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:
Povídka vyšla v revui Divoké víno z roku 1967 a je to autorovo jediné prozaické dílo.
