Kniha: Blues pro bláznivou holku
Autor: Václav Hrabě
Přidal(a): Toom
Václav Hrabě
- český básník, autor beatnické poezie, jediný představitel beat-generation u nás (+ Inka Machulková a Vladimíra Čerepková), beatník, Mácha v texaskách
- narozen v Lochovicích u Berouna jako syn železničáře. Vystudoval jedenáctileté gymnázium v Hořovicích a poté i Vysokou školu pedagogickou v Praze – obor čeština a dějepis. Odmala ho bavila hudba, hrál na housle, klarinet a saxofon, sám také skládal. Se studentskými soubory vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších sálech. Miloval jazz, jazz hrál a jeho básně jsou vlastně také takovým jazzem.
Po skončení vojenské služby vystřídal Václav Hrabě několik zaměstnání – byl knihovníkem v Městské knihovně, pracoval jako vychovatel v učňovském středisku, byl lektorem poezie v časopise Tvář, pracoval v poetické kavárně Viola a nakonec nastoupil jako učitel na základní škole.
Václav Hrabě byl nadšen dělníky i Fidelem Castrem. Byl to obraz přesvědčení mladé generace šedesátých let. Byli přesvědčeni o tom, že lze dosáhnout „socialismu s lidskou tváří“. - v roce 1965 se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem,
- ve svých dvaceti pěti letech tragicky zahynul na otravu plynem (předpověděla mu to cigánka na parníku na Vltavě, napsal o tom v jedné básni – že odejde ze světa jako mladý a že zemře na otravu).
- Publikoval své básně pouze časopisecky, za jeho života se tedy jeho básně nedočkaly vydání. Krátce po jeho smrti se jeho básně recitovaly v pražské Viole, brněnském Malém divadle hudby a poezie a v litvínovském Docela malém divadle. Z díla Václava Hraběte se dochovalo asi osmdesát básní a jediná próza. Rytmem naplněné básně si přímo říkaly o jejich zhudebnění. Některé z nich, zvláště v podání Vladimíra Mišíka, doslova zlidověly (Variace na renesanční téma). Básně psal na psacím stroji a rozšiřoval je mezi přátele (někteří ale vůbec nevěděli, že píše poezii)
Václav Hrabě se stavěl proti měšťáctví, pokrytectví a dvojí morálce. Jeho básně byly někdy barokně rozmáchlé, jindy až provokativně přízemní.
Další díla:
-
- Stop-time – 1969, pásmo, které vyšlo jako bibliofilie
- Blues v modré a bílé – 1977
- Černé nebe nad městem (v exilu 1985)
- Blues pro bláznivou holku – 1991, reprezentativní poezie Václava Hraběte
- Horečka – jediná dochovaná povídka
- hra Margot (rukopis byl později ztracen)
Literárně-historický kontext
Časové zařazení + historie: 1945 – 1968
- rozdělení literatury u nás do 3 proudů:
- oficiálně vydávaná
- samizdatová – texty šířeny mezi čtenáři přepisováním na stroji
- exilová – vydávaná v zahraniční
- oslava konce války
- obava o budoucnost
Literární skupiny:
- Skupina 42 – Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiří Kolář
- Skupina kolem časopisu „Květen“ – Miroslav Holub
- Skupina kolem časopisu „Host do domu“ – Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Milan Uhde
- Ohnice – Josef Hiršal, Bohumila Grögerová
- + Underground později (Ivan Wernisch, Karel Kryl, Ivan Martin Jirous)
Další autoři tohoto období:
-
- Jack Kerouac
- Allen Ginsberg
- William Burroughs
Rozbor díla: Blues pro bláznivou holku
- knižně + a jiné básně
- básně často bez názvu, byly jim často přiřazeny později – výbor 12 básní, které připravil už za svého života
Literární druh:
- poezie
Převažující druh verše:
- Převažujícím veršem je v díle volný verš – mají častou úplně jinou délku, Je tam hodně nepravidelného verše
Literární žánr:
- balady, básně (Hrabě využíval širokou škálu forem – blues, sonety, ale i jiné lyrické nebo lyricko-epické žánry, jako byla píseň, romance, ukolébavka, tercína ad. Některé z těchto žánrů jsou ovšem vzhledem k obsahu básní míněny ironicky – „Romance“, „Ukolébavka“)
Téma díla:
- Znaky směru beatnické generace – o lásce, zradě, poznávání života, mládí, společnosti, pohledu druhých lidí, odsouzení současné morálky, mezigenerační problémy, věnováno obyčejným lidem, lidem na okraji společnosti.
- Básníkovy rané verše jsou protkány ostrými, místy až provokativními výpady vůči těm, kteří lhostejností a bezcitností zavinili lidské tragédie právě těchto smolařů. V básních jsou často ostře konfrontovány dva světy: svět svobody a spravedlnosti, a oproti tomu svět lhostejnosti, ponižování a útisku.
Nejdůležitější motivy díla:
- Trubka (Miles Davis), láska, válka, odmítání, milování, Praha, příroda, tramvaje, ulice, večer
Kompozice díla:
- 12 básní, na začátku Prolog na konci Báseň skoro na rozloučenou, verš nepravidelný, někdy volný, velmi proměnlivý, veliká hudebnost a smysl pro rytmus
Postavy:
- Básnický subjekt, píše ze svého pohledu nejčastěji, někdy z pohledu ženské osoby. Záměrně se stylizuje do role outsidera, člověka vědomě stojícího na okraji společnosti, kterou pohrdá, případně do role šaška, blázna, vandráka, žebráka či prokletého básníka.
Čas a prostor:
- Není přesně určen, často motivy Prahy a bloudění v ulicích, domov, současnost
Jazyk:
- nepoužívá interpunkci
- používá nezvyklá slovní spojení, neotřelá přirovnání, je plný nápadů, originální
- popisy a vyjádření všedních věcí je originální
- někdy používá asociace, které zdůrazňují úsporností veršů. Často využívá epiteta (básnické přívlastky), kontrasty.
- obecná čeština, slangové výrazy, citově zabarvená slova
- anafory – básnická figura, opakování stejných slov na počátku veršů nebo slok
Okolnosti vydání:
- až v pozůstalosti nalezena kompletní sbírka, ta v roce 1990 v čs. vydavateli vyšla
Obsah:
- Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou
- Variace na renesanční téma – nejznámější text Václava Hraběte. O její popularizaci se v sedmdesátých letech zasloužil zejména Vladimír Mišík, o několik let později pak písničkář Vladimír Veit. Zmiňovanou variací je v tomto případě moderní obdoba středověkých svítáníček, milostných písní o ranním loučení milenců. Variace toho jaká je láska. Na první pohled se jedná o jednoduchou písňovou formu o čtyřech strofách, pravidelně rýmovanou, jen v úvodní strofě je rytmus báseň tematicky narušen.
- Blues na památku Vladimíra Majakovského – skladba, tempo, rytmus, téma básně na hudebním vystoupení, Van Gogh, podobný osud jako Majakovský
- Báseň skoro na rozloučenou – vrací se zpět k Prologu a reaguje na něj, cítíme, jak se lyrický subjekt ztotožňuje s těmi, které v „Prologu“ opěvoval.
