Hrdina naší doby – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Hrdina naší doby

Autor: Michail Jurjevič Lermontov

Přidal(a): Martina Hladíková

 

Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841)

  • Ruský básník a dramatik.
  • Po smrti jeho matky ho vychovávala babička.
  • Studoval velmi uznávanou školu, že které byl však kvůli problémům s chováním vyloučen.
  • Poté vystudoval vojenskou školu.
  • Ve svých dílech kritizoval cara Mikuláše I., kvůli tomu byl dvakrát poslán do vyhnanství.
  • Zemřel v souboji v pouhých 26 letech.

Další díla:

  • Smrt básníka, Předpověď, Maškaráda, Démon, Podivný člověk, Španělé, Korzár, Vadim, Dva bratři

 

Obecně kulturní kontext:

  • 1. polovina 19. st

Romantismus

  • důraz na city, prosazování občanských svobod
  • individualismus
  • obdiv k přírodě, bájné minulosti (mýty a báje), únik do fantasie
  • vzniká nový, romantický typ hrdiny – mívá rysy autora, postavy žijí na okraji společnosti, prožívají nešťastnou lásku, často skončí tragicky
  • zasazování děl do netypických míst (hřbitovy, zříceniny, hrady, zámky)

Autoři této doby:

 

Rozbor díla: Hrdina naší doby

Literární druh:

  • Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)

 

Literární žánr:

  • Román (rozsáhlý epický žánr)

 

Literární forma:

  • Próza (text psaný do odstavců a kapitol)

 

Téma:

  • Autor představuje ukázku zbytečného člověka, tedy člověka bez ambicí, snů a cílů, který se chová velmi pasivně a nic ho nezajímá. Takový člověk světu nic nepřinese, nic nepředá ostatním a jeho existence je tak naprosto zbytečná.

 

Motivy:

  • Zbytečnost, lidská existence, deník, nuda, ženy, přátelství, láska, smrt.

 

Kompozice:

  • Er-forma
  • Rámcová kompozice (příběh, kterým začíná kniha – vyprávění Maximiče o svém příteli Pečorinovi, samotné vyprávění je příběhem vloženým), jednotlivé příběhy jsou psány chronologicky
  • Dělení na 2 části a 5 samostatných příběhů, ve všech se objevuje postava Pečorina

 

Jazykové prostředky:

  • Spisovný i nespisovný jazyk
  • Popisy prostředí
  • Francouzské výrazy
  • Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
  • Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)

 

Postavy:

  • Grigorij Alexandrovič Pečorin – Bohém, znuděný mladý člověk, který nebere nic vážně a neví co se životem. Snaží se najít svůj životní cíl a důvod své existence. Je velmi inteligentní a vzdělaný, ale vzdělání mu nepřijde důležité. Dokáže ovlivňovat lidi a manipulovat s nimi, zejména se ženami. Rád by si našel nové přátele a ženu. Je nejistý, neví, co od života chce a stále hledá sám sebe.
  • Maxim Maximič – Starý vysloužilý voják. Dobrý přítel Pečorina, který se o něj však už nezajímá. Dobrý vypravěč. Je hodný, dobromyslný a čestný.
  • Bela – Mladá a krásná dívka, dcera knížete. Je nebojácná, vytrvalá a odvážná. Při druhém únosu zemře.
  • Kazbič – Velitel zbojníků. Ve zlosti kvůli ukradenému koni se chová brutálně. Bezcitně zabije nevinnou dívku.
  • Grušnickij – Pečorinův známý, který se zamiluje do komtesy Mary. S Pečorinem se o ní utká v souboji a umírá.
  • Mary – Krásná komtesa, o kterou se zajímají dva muži.
  • Věra – Pečorinova dávná láska, kterou Pečorin stále miluje. Je však vdaná.
  • Vulič – Pečorinův přítel, který nevěří v osud. To se mu stane tragickým a on umírá, protože to měl osudem dané.

 

Časoprostor:

  • Kavkaz, Rusko
  • 18. století

 

Děj:

Bela

Příběh začíná vyprávěním Maxina Maximiče o zvláštním příteli Grigoriji Alexandroviči Pečorinovi, kterého poznal při službě na Kavkaze. Pečorin se zamiloval do dcery knížete Bely. Jejich lásce nebylo přáno, a tak se Pečorin rozhodl naplánovat únos Bely. K tomu potřeboval přízeň jejího bratra Azamata. Pečorin ukradl koně velitele Kazbiče, kterého si Azamat moc přál.

Pečorinova láska k Bele netrvala dlouho a po čase ho dívka začala unavovat. Když se Kazbič dozvěděl, kdo mu ukradl koně, unesl jako pomstu Belu a dívku při honičce s Pečorinem zranil. Těžce raněná dívka po pár dnech zemřela. Pečorin neměl proč zůstávat a z místa odjel.

 

Maxim Maximič

Pečorin přijíždí do hostince, kde se setká se starým přítelem Maximičem. Muž se setkání nemohl dočkat, naopak Pečorin je bez dalšího vysvětlení na Maximiče chladný a nekomunikuje s ním. Maximič chtěl svému příteli vrátit jeho deník s příběhy, ale když vidí Pečorinovo otřesné chování, rozhodne se si deník ponechat. Další tři příběhy knihy tedy pochází z Pečorinových vlastních záznamů.

 

Tamaň

Pečorin přijíždí do Tamani, kde by se rád ubytoval. Bohužel všechny pokoje jsou obsazeny. Po dlouhém shánění narazí na jedinou cimru, kterou musí obývat s mladou dívkou, stařenou a nevidomým hochem.

Pečorin se úplnou náhodou dozvídá, že tito lidé jsou pašeráci. Když se to mladá dívka, se kterou obývá chatrč, dozví, pokusí se Pečorina utopit, aby toto tajemství nikomu nevyzradit. To se jí však nepovede a Pečorin, aby si zachránil svůj život, odjíždí z Tamani.

 

Komtesa Mary

Starý Pečorinův přítel Grušnickij se zamiluje do mladé komtesy Mary. Pečorinovi se dívka nelíbí, ale z pouhé ze žárlivosti se jí začne také dvořit, i když o komtesu ve skutečnosti nemá vůbec zájem. Takové chování rozzuří Grušnickija, který vyzve Pečorina k souboji. Ten je pro Grušnickije osudný a umírá v něm.

Pečorin si uvědomuje pravé city k ženám. Mary odmítá a touží místo ní po Věře, která je však vdaná.

 

Fatalista

Pečorin diskutuje s poručíkem Vuličem o osudu. Pečorin se domnívá, že osud nelze změnit. Pečorin má sen o tom, že Vulič zemře, a domnívá se, že se tak opravdu stane, protože to bylo dáno osudem. Muži spolu vyzkouší, zda Pečorinův sen byl spojený s Vuličovým osudem, nebo zda se sen nezakládal na pravdě. Pečorin vystřelil na Vuliče svojí zbraní, ale nic se nestalo, přestože byla nabitá. Muži si tak myslí, že se Vuličovi nemůže nic stát a na sen zapomenou.

Později se Vulič vrací ke svému domovu. Cestou potká ruského válečníka, který ho napadne a zabije. Pečorinovi se tedy potvrdí, že proti osudu nelze bojovat.