Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883) byl významný ruský prozaik, dramatik a klíčový představitel ruského realismu. Proslavil se především souborem povídek Lovcovy zápisky, který zásadně ovlivnil zrušení nevolnictví v Rusku. Kromě literatury se aktivně věnoval filozofii a politice, přičemž se vytrvale snažil o demokratizaci a sblížení ruské kultury se západní Evropou.
Životní osudy a cesta k literatuře
- Narodil se 9. listopadu 1818 ve městě Orel v západním Rusku do velmi zámožné šlechtické rodiny.
- Jeho otec byl bývalým důstojníkem a uplatňoval na něj velmi přísnou výchovu.
- Po absolvování střední školy v Moskvě se věnoval studiu literatury, filozofie a jazyků na univerzitách v Petrohradu, Berlíně a německém Heidelbergu.
- Krátce působil jako úředník, ale v roce 1845 se vrátil na svůj venkovský statek nedaleko Orlu.
- Na svém statku učinil radikální krok – osvobodil všech asi tisíc nevolníků, kteří zde pracovali, a začal se naplno věnovat psaní.
- Své literární působení zahájil jako básník, ale postupně se přiklonil k prozaické tvorbě.
- Zastával politické a filozofické postoje, které usilovaly o sblížení Ruska se západní Evropou.
- Často pobýval ve Francii, kde navázal blízká přátelství s významnými francouzskými spisovateli, jako byli Gustave Flaubert či Émile Zola.
- V roce 1852 byl zatčen a nakrátko uvězněn kvůli napsání nekrologu za ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola.
- Následně strávil dva roky ve svém rodném městě pod přísným policejním dohledem.
- Po zrušení trestu se téměř natrvalo odstěhoval do Paříže a do rodného Ruska se vracel jen zcela výjimečně.
- Ke konci života trpěl dnou, kvůli které se v letech 1874 a 1875 léčil v lázních v Karlových Varech.
- Zemřel 3. září 1883 v Bougival, což je dnes jedna ze čtvrtí Paříže.
Literární styl a tematika
- Jeho tvorba byla zpočátku silně ovlivněna takzvanou naturální školou a romantickým odkazem.
- Ve svých dílech mistrně propojoval poetické líčení přírody s ostrou sociální kritikou, zejména kritikou nevolnictví.
- Do ruské literatury úspěšně vrátil a rozvinul téma takzvaného zbytečného člověka.
- Vynikal v detailní psychologické kresbě postav, zachycení jejich charakterů, jednání i vnějšího zjevu.
- Často se věnoval mezigeneračním konfliktům a střetům odlišných životních postojů a hodnot.
Přehled nejvýznamnějších děl
- Lovcovy zápisky (1852) – Vrcholný soubor dvaceti pěti povídek, který poeticky zachycuje ruský venkov a zároveň ostře kritizuje nevolnictví.
- Rudin (1856) – Román o schopném, ale společensky neuplatnitelném mladém muži, který oživil téma zbytečného člověka.
- Otcové a děti (1862) – Sociálně-psychologický román analyzující názorový střet dvou generací na pozadí otázky zrušení nevolnictví.
Obsah díla Lovcovy zápisky
- Jedná se o soubor dvaceti pěti povídek, který představuje autorovo vrcholné dílo.
- Povídky na jednu stranu velmi poetickým způsobem zachycují život na ruském venkově, jeho obyvatele a přírodu.
- Na druhou stranu dílo obsahuje velmi ostrou a nekompromisní kritiku nevolnictví.
- Název knihy úzce souvisí s tím, že sám Turgeněv byl velmi nadšeným lovcem.
- Hlavní postava, která nese výrazné autobiografické rysy, se jmenuje Kostomarovskij.
- Povídky původně vycházely na pokračování v časopise Sovremennik a až později se dočkaly knižního vydání.
- Kniha zachycuje pestrou paletu osob, se kterými se vypravěč na svých loveckých toulkách potkává.
- Autor podává velmi detailní popis charakterů, jednání i zjevu všech těchto venkovských postav.
- Dílo mělo obrovský společenský přesah a významně přispělo ke zrušení nevolnictví v Rusku v roce 1861.
Děj knihy Otcové a děti
- Tento sociálně-psychologický román má za hlavní téma porovnání životních postojů dvou různých generací – rodičů a dětí.
- Kniha detailně zachycuje jejich zcela odlišný přístup k životu a hodnotám.
- Opět se zde objevuje silné téma nevolnictví a jeho zrušení, které tvoří jeden z hlavních názorových střetů mezi oběma generacemi.
- Generace otců, která v románu reprezentuje klasické ruské statkáře, se staví ostře proti zrušení nevolnictví.
- V přímém protikladu k nim stojí jejich děti, které zastávají mnohem radikálnější postoje a zrušení nevolnictví aktivně prosazují.
Děj knihy Rudin
- Román je nazvaný podle hlavní postavy, kterou je velmi schopný a vzdělaný mladý muž.
- Navzdory svému vzdělání a schopnostem se Rudin nedokáže uplatnit ve společnosti a cítí se naprosto zbytečný.
- Hlavní hrdina je nedostudovaný filozof, který je neustále plný plánů, jež ale nikdy nezačne realizovat nebo je nikdy nedokončí.
- Rudin překypuje filozofickými úvahami o životě, ale není schopen najít uplatnění ve svém vlastním životě.
- Nedokáže dokončit studium, najít si stálou práci ani navázat a udržet normální partnerský vztah.
- Žije převážně na úkor druhých, konkrétně bohaté ruské aristokracie.
- Jeho charakter se vyznačuje samolibostí, je silně zahleděný do sebe a do svých vlastních životních postojů.
- Tímto dílem Turgeněv úspěšně vrátil zpět do ruské literatury jedno z jejích velkých témat, takzvaný problém zbytečného člověka.
Související autoři
Představitelé ruského realismu a autoři děl o zbytečném člověku
Michail Jurjevič Lermontov
- Romantický spisovatel, který výrazně ovlivnil Turgeněvovy literární začátky.
- Autor díla Hrdina naší doby, které rovněž zpracovává téma zbytečného člověka.
- Autor slavného veršovaného románu Evžen Oněgin, který je jedním z nejznámějších děl o zbytečném člověku v ruské literatuře.
- Spisovatel, jehož román Oblomov je dalším klasickým příkladem literatury zabývající se problémem zbytečného člověka.
- Významný ruský spisovatel, za jehož nekrolog byl Turgeněv v roce 1852 zatčen a následně držen pod policejním dohledem.
Významné myšlenky a témata
O zbytečném člověku
Téma zbytečného člověka, vzdělaného, ale neschopného najít uplatnění a smysl života, se stalo jedním z ústředních motivů ruské literatury 19. století.
Časté otázky k autorovi
Proč byl Ivan Sergejevič Turgeněv v roce 1852 zatčen?
Byl zatčen a nakrátko uvězněn kvůli napsání nekrologu za ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Následně musel strávit dva roky ve svém rodném městě pod policejním dohledem.
Jaké dílo Ivana Sergejeviče Turgeněva přispělo ke zrušení nevolnictví?
Byl to soubor povídek Lovcovy zápisky z roku 1852, který ostře kritizoval nevolnictví a měl velký společenský ohlas. Významně tak přispěl k jeho zrušení v roce 1861.
