Člověk by čekal, že ho u maturity potkají mnohem horší věci, než je rozbor knihy, opak je však často pravdou. Lyrický text totiž patří mezi jednu z nejobávanějších nočních můr při losování. Čtení a do jisté míry i pochopení básně by se ještě dalo přežít s poměrně obstojným duševním zdravím. S literárním rozborem už to ale není tak růžové. Vlastně je to spíš do černa. Děsí vás jen pomyšlení na maturitní otázky s díly jako Máj, Kytice nebo nedej bože Alkoholy? Představa, že budete až na věky věků určovat lyrické subjekty v pekle vám nedá v noci spát? Pak je tento článek právě pro vás.
U maturity většinou nehrozí, že by se vám podařilo vytáhnout si knihu, kterou jste neměli na seznamu. I když tedy nejste zrovna milovníkem rýmovaček, krk vám může zachránit pečlivě připravený rozbor vámi vybrané poezie. Nebo básně či lyriky? Nejen tyto pojmy se často pletou. Bohužel zrovna lyrika či báseň jsou poměrně zásadními termíny a je důležité udělat si v nich jasno.
Jak tedy takový rozbor lyrického díla u maturity vypadá a co se po vás bude chtít?
Zasazení výňatku do kontextu díla
Pokud máte přehled o dějové linii díla, jedná se o poměrně jednoduchý bod. Určíte pouze, z jaké části příběhu úryvek pochází. Samozřejmě není nutné sdělit komisi přesnou stránku v knize. Bohatě postačí, když poznáte, že se jedná například o úvod či závěr díla. Velký pozor byste si měli dávat na správné použití termínů v souvislosti s literární formou. V případě básně tedy budete mluvit o slokách. Pokud by se jednalo o drama, určíte konkrétní jednání.
Téma a motiv
Pečlivá příprava jistě zajistí, že si nepopletete ani tyto dva pojmy. Téma je totiž vždy souhrnem drobných motivů. Tématem je v této souvislosti ústřední myšlenka díla, kterou může být například válka, život na okraji společnosti či neopětovaná láska. Na základě výňatku určíte motiv jako jeskyně, jezero, strach nebo podobné konkrétní prvky.
Určení místa a času textu
Zdánlivě banální specifikace se občas může i trochu vymstít. Čas a prostor totiž neurčujete komplexně jenom pro celé dílo, ale také pro výňatek. Správně si zapamatujete, že děj se odehrává na ruském venkově koncem 19. století. Pak už si ale nemusíte být jisti, zda se děj úryvku odehrává v zimě či na jaře, a ve které vlastně vesnici zrovna hlavní hrdina přespal. Proto je dobré hlídat časoprostor během celé dějové linky.
Literární druh a žánr
Konečně se dostává na řadu i všemi oblíbená lyrika. Spolu s epikou a dramatem tvoří takzvané literární druhy. Specifická je především absencí děje a popisným charakterem. Nejčastěji slouží jako prostředek pro vyjádření pocitů a nálad autora, zatímco dějová epika se věnuje především popisu skutečností. Drama je pak určeno především pro divadelní scénu. V rámci literárního druhu je nezbytné určit i žánr. Mezi lyrická díla řadíme například báseň, ódu či elegii. Jako lyricko-epické označujeme balady a romance. Čistě epické jsou romány, povídky i novely. Pozor! Lyricko-epická může být i báseň. Konkrétně třeba Máchův Máj kombinuje dějovost a popisnost, tudíž částečně spadá do obou literárních druhů.
Lyrický subjekt/vypravěč
V poezii označujeme toho, který nás provádí příběhem, vždy jako lyrický subjekt. V próze se pak jedná o vypravěče. Nikdy naopak! Vypravěče či lyrický subjekt můžeme určovat na základě gramatické osoby jako er-formu, kdy je nám příběh předkládán ve 3. osobě v minulém čase. Další možností je ich-forma, kde je vypravěčem jedna z postav a příběhem tedy provází v 1. osobě jednotného čísla, nejčastěji v minulém čase. Na základě vyprávěcí roviny rozlišujeme vševědoucího vypravěče, jehož pojmenování opravdu mluví za vše. Popisuje děj příběhu i pocity postav ve 3. osobě. Takový všeználek a všudybyl. Personální vypravěč je jednou z postav a příběh popisuje ze svého pohledu. Neosobní vypravěč popisuje ve 3. osobě osudy všech postav, ale do hlavy jim nevidí.
Postavy
Charakteristika postav se vztahuje na ty, objevující se v úryvku, ale i v celé knize. Ideální je zmínit, zda se jedná o hlavní či vedlejší postavu, jaká je její role v příběhu, případně jestli je klaďas nebo záporák.
Veršová výstavba
Vytáhnete-li si u zkoušky poezii, určitě se nevyhnete charakteristice výstavby. Pravděpodobně to zní mnohem hůř, než to ve skutečnosti je. Určíte, kolik slok a veršů se v úryvku nachází. Je to velice jednoduché, verš odpovídá vždy jednomu řádku. Sloka se skládá ze sudého počtu veršů a je graficky oddělena od těch ostatních. Složitější bývá určit druh rýmu, který označuje, jak jsou rýmy ve verších rozloženy. Pokud se verše rýmují ob řádek, nazýváme je střídavé. Dva rýmující se verše za sebou jsou sdružené. Méně častý rým obkročný označuje sloku, ve které se rýmuje 1. a 4. verš a 2. s 3. Existují i další druhy jako překrývaný či postupný rým. Ty se ale naštěstí v povinné literatuře tolik nevyskytují.
Tropy a figury
Mezi nejčastěji využívané tropy patří metafora, tedy nepřímé pojmenování, metonymie vyjadřující pojmenování na základě vnitřní podobnosti, personifikace neboli zosobnění, či hyperbola, která je vlastně označením pro nadsázku. Figury odkazují na opakující se prvky v básních. V případě stejných slov na začátku veršů se jedná o anaforu, na konci je to epifora. Oblíbené je i opakování téhož slova blízko u sebe. Tento prvek se pak nazývá epizeuxis.
Pořád máte strach, o čem budete těch 15 minut mluvit? Stále ještě vás čeká zasazení díla do kontextu tvorby autora i charakteristika kulturního kontextu. A pak už jen hurá pro vysvědčení!
