Kniha: Jméno Růže
Autor: Umberto Eco
Přidal(a): Verca
Umberto Eco
- *5. 1. 1932
- považován za největšího představitele postmodernismu
- na přání otce studoval práva, ale nedostudoval
- věnoval se středověké filosofii a literatuře (získal doktorát a středověkou filosofii)
- stal se lektorem na univerzitách
- získal mnoho ocenění prestižních světových univerzit
- dvakrát navštívil Prahu (r 2000 převzal cenu Nadace Havlových VIZE 97)
Další díla autora:
-
- Foucaultovo kyvadlo – román
- Ostrov včerejšího dne – román
Literárně historický kontext
Italská literatura – neorealismus
- vznikl na začátku 20. století
- důraz kladen na každodenní realitu
- detailně a pravdivě vykreslený život v Itálii
- je zaměřen na obyčejné lidi a obyčejné problémy
- zachycení vnitřního konfliktu viny a snahy přežít
- kritický postoj k fašismu
- neorealismus ovlivnil hlavně literaturu a film
Postmodernismus
- směr konce 20. století
- dvojúrovňovou – je to čtivé jak pro obyčejného, masového čtenáře, tak i pro náročné čtenáře (epická složka + úvahová složka)
- důraz je kladen na jazyk, kterým je dílo psáno
- nucení k zamyšlení
- úryvky z jiných děl a odkazy na jiné autory
- spojování různých funkčních stylů a slohových žánrů do jednoho celku
Ostatní autoři tohoto období:
- Alberto Moravia – Horalka
- William Styron – Sophiina volba
- Samuel Becket – Čekání na Godota
- Vladimír Nabokov – Lolita
Rozbor díla: Jméno Růže
- Literární druh: epika, próza
- Literární žánr: detektivní, historický a filozofický román
- Literární směr: 1. polovina 20. století, italská literatura – neorealismus, postmodernismus
- Doba děje: 14. století (1327)
- Prostředí děje: Benediktinské opatství v severní Itálii
Celková charakteristika:
- Epický román popisující události odehrávající se na severu Itálie v oblasti politické a teologické. 7 kapitol po dnech (připomíná Dekameron), dále jsou dny děleny podle událostí a mnišských zvyklostí (např. večerní mše, nalezení mrtvoly apod.)
Téma (hlavní myšlenka díla):
- vyšetřování vražd v klášteře
Kompozice:
- psáno formou kroniky
- členěno do 7 kapitol (podle 7 dní) a ty jsou dále děleny na podkapitoly podle denního řádu benediktýnů – význam čísla 7 (7 dní, 7 ran, 7 vražd), promyšlená kompozice, důležitost symbolů
- dvě roviny románu: hlavní příběh je prokládán filosofickými a teologickými pasážemi (syžet – schéma díla a filozofující stati)
- retrospektiva (vyprávění formou vzpomínek)
- důležitost dialogů
Výstavba textu:
- včleněny úvahové a teologické pasáže
- vyprávění až líčení, forma kroniky
- promluvy ke čtenáři
Způsob vyprávění:
- ich-forma (mnich Adso)
- jazyk spisovný, archaismy, latinské pasáže i jiné citace
Charakteristika hlavních postav:
- Adso z Mellku – mladý, naivní a zvídavý mnich, hrdina vyprávějící příběh, autor rukopisu, doprovází svého učitele
- Vilém z Baskervillu – jeho učitel, geniální, racionálně uvažující člověk, bývalý inkvizitor, má vyšetřit vraždy v klášteře, pozoruje okolí – přesto mu k řešení více dopomůže náhoda
Další postavy:
- Jorge – starý, slepý kněz, bývalý knihovník
- Berengar – knihovníkův pomocník
- Salvator – znetvořený mnich
- Bengt – mnich, co se chtěl stát knihovníkovým pomocníkem a pomáhal Vilémovi s případem
- Umbertino – prchající františkánský mnich, který byl prohlášen za kacíře
- Opat Abbone
- Knihovník Machaliáš
Děj:
Příběh má rámec rukopisu, jenž je po letech nalezen a přeložen. Starý Adso v něm retrospektivně popisuje události, které zažil jako mladík, když doprovázel Viléma, svého učitele, na cestách.
Dorazili do benediktinskéh severoitalského opatství, kde se v nejbližší době má sejít papežská a císařská strana. Došlo zde k vraždě, která musí být do příjezdu delegací vyřešena.
Vilém se seznamuje s životem v klášteře, nejdůležitější je střežená knihovna – kvůli své architektonické složitosti je nazývána labyrintem, vejít do ní smí jen knihovník a jeho pomocník.
Druhého dne je při ranní bohoslužbě nalezen další mrtvý. Podivný způsob smrti nabízí spojitost se zjevením svatého Jana, Apokalypsou.
V noci vniknou do knihovny. Když objeví zajímavé knihy, někdo jim překazí čtení, ukradne Vilémovi brýle a uteče.
Jeden z mnichů chybí a je nalezen zavražděný – způsob odpovídá předpovězenému a v jeho kutně jsou nalezeny brýle. Všichni mrtví také měli černá bříška prstů a jazyk. Existuje takový jed, ale před lety byl zcizen.
Noc třetího dne se do knihovny vydává Adso sám, bezvýsledně. Cestou zpátky zachrání mladou dívku před znásilněním v kuchyni, ta ho svede a on zhřeší – i po letech na to vzpomíná se silnými prožitky.
Den čtvrtý. Přijíždějí obě delegace. Po zjištění více informací se opět vydávají do knihovny, ale opět nic nenaleznou. Ona chudá dívka je opět v opatství, je dopadena s ďáblovými symboly a musí být upálena.
Pátý den se objeví hledaná kniha, ale dříve než se k ní Vilém dostane, její vlastník je zabit a kniha je zcizena. V místnosti je nalezen vrah, všechny důkazy k němu ukazují, je odsouzen k upálení.
Obě delegace odjíždějí – nedosáhly výsledku. Na ranní mši umírá další oběť. Šifra k otevření tajné místnosti v knihovně je náhodou odhalena, a tak se Vilém a Adso naposledy vydávají dovnitř. Naleznou tam Jorgeho, bývalého knihovníka a nyní slepce. Ten jim vypráví o svých záměrech, je přesvědčen, že Bůh je na jeho straně, poté se pokusí Viléma knihou také otrávit, ale když je přelstěn, pokouší se po tmě utéci. Vilém ho ale srazí k zemi a zabije. Také u toho shodí svítilnu a rozpoutá tak požár. Opatství hoří následující 3 dny. Mniši se přesunují jinam. Vilém a Adso se rozchází.
Filmová adaptace:
- Jméno růže (Jean-Jacques Annaud)
