Kniha: Jméno Růže
Autor: Umberto Eco
Přidal(a): Tarata, Miiwako
Umberto Eco
- Narozen 5. ledna 1932 ve městě Alessandra, na jihovýchodě italského regionu Piemonte (Itálie)
- Italský literární vědec, prozaik, estetik a sémiolog
- významný představitel postmoderny a avantgardního literárního umění 2. poloviny 20. století
- studoval práva v Turíně (na přání otce), studia ale časně ukončil a začal se věnovat studiím středověké filosofie a literatury, která ho nadchla a kterými se především zabýval, (objevuje se velmi často v jeho dílech)
- po studiích spolupracoval s italskou televizí a rovněž pracoval jako nakladatelský redaktor
- od roku 1956 se účastní organizování skupiny avantgardních umělců
- 1959 – sloupkařem měsíčníku Verri, časopisu zasvěceného jazykovým experimentům
- 1962 – se žení s profesorkou umění Renatou Ramge, doposud byl zatím jednou ženatý
- 1964 – lektorem na univerzitě v Miláně
- 1965 – působí ve Florencii jako profesor vizuální komunikace
- později také lektorem naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně, lektorem estetiky, lektorem na fakultě architektury a profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice
- 1971 – profesorem sémiotiky v Bologni
- dnes učí na své mateřské univerzitě v Bologni, je prezidentem Univerzity San Marino a často přednáší na univerzitách v Paříži, New Yorku a Miláně
- jeho politika dříve směřovala k levicové italské komunistické straně, ačkoliv postupem času nabírá směr spíše ke středu
- v říjnu 2011 vyšla jeho nejnovější kniha, Pražský hřbitov, která nás zavede do Turína, Paříže a Palerma, nikoliv do našich českých končin, kniha má opět historický základ a vedou se časté diskuse, zda dokáže překonat Jméno růže, či Foucaultovo kyvadlo
- 2x navštívil prahu (roku 2000 převzal cenu Nadace Havlových VIZE 97)
- Získal mnoho ocenění prestižních světových universit
- Umberto Eco je považován za největšího představitele postmodernismu, český významný postmodernista je Milan Kundera
Další díla:
- Romány:
- Jméno růže, 1980 (v orig. Il nome della rosa)
- Foucaultovo kyvadlo, 1991 (v orig. Il pendolo di Foucault)
- Ostrov včerejšího dne, 1994 (v orig. L’isola del giorno prima)
- Baudolino, 2000 (v orig. Baudolino)
- Tajemný plamen královny Loany, 2004 (v orig. La misteriosa fiamma della regina Loana)
- Pražský hřbitov, 2011
- Literární věda a kultura:
- Meze interpretace, 1990
- Šest procházek literárními lesy, 1994
- Poznámky na krabičkách od sirek, 2000
- Bludiště seznamů, 2009
- Estetika:
- Umění a krása ve středověké estetice, 1959
- Dějiny krásy, 2004
- Dějiny ošklivosti, 2007
- Sémiologie a lingvistika:
- Teorie sémiotiky, 1976
- Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře, 1993
- O zrcadlech a jiné eseje : znak, reprezentace, iluzí
Literárně historický kontext
- Avantgardní literatura 2. poloviny 20. století (60. léta až po současnost)
- V této době je významná literatura reagující na 2. světovou válku, která se dělí na:
- a) západní- znázorňuje vojáky, jako obyčejné lidé a válka je zlo
- b) východní- vojáci jsou hrdinové, válka je popsána velkolepě, je oslavována
- Také pronikají různé směry jako Postmodernismus, Magický realismus, Existencionalismus (Albert Camus- Cizinec), Neorealismus (Alberto Moravia- Horalka), Rozhněvaní mladí muži (Kingsley Amis), Beatníci (Jack Kerouac)
- Autentičnost, s tím související podrobné popisy prostředí, jedinečnost, historický kontext, který se prolíná s detektivním žánrem, hororovými prvky, mysticismem a s filosofickými úvahami
- Epika, próza
- Postmoderní, historický a filosofický román
- Postmodernismus= směr konce 20. Stol.
Další autoři tohoto období:
-
- Henryk Sienkiewicz – polský spisovatel historických románů,
- Miloš Urban – český novodobý spisovatel, podobný autorský styl, střídání nízkého detektivního žánru s vysokým žánrem filosofickým
- Jarmila Loukotová – česká spisovatelka 2. poloviny 20. století, píšící historické romány, v nichž se vyskytuje především antika a středověk
Další autoři: čeští – Milan Kundera, Vladimír Macura; zahraniční – Vladimír Nabokov, William Styron, Alexandr Solženicyn
Rozbor díla: Jméno Růže
- Název v originále: Nome II della rosa
- Místo původu: Itálie
- Vydavatelství:
- Počet stran: 512
- Druh, žánr: Velká epika, historický román, detektivní román, filosofický román
- Doba a místo vzniku: 1980, Itálie
- Název knihy podle citátu: Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus (=Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci)
Hlavní znaky:
- Dvojúrovňovost = je to čtivé, jak pro obyčejného, masového čtenáře, tak pro náročného čtenáře (epická složka + úvahová složka)
- Spojování různých funkčních stylů a slohových žánrů do jednoho celku
- Sklon k mystifikaci
- Může být více interpretací
- Důraz ej kladen na jazyk, kterým je dílo psáno
- Úryvky z jiných děl a odkazy na jiné autory
- Nucení k zamyšlení
Témata knihy:
- náboženská a středověká politika (františkáni vs. Benediktini), teologie, filozofie, život a myšlení duchovních, i milostná zápletka
Motivy:
- láska, vraždy, filosofie, teologie, náboženská a středověká politika, labyrint, knihovna
Prolínající se žánry:
- detektivka, historické, filosofické, částečně i hororové a milostné, teologické dílo
Kompozice:
- Psané formou kroniky (určená data), dílo rozděleno do kapitol, 17 kapitol po dnech (viz Dekameron) → 7 vražd, 7 ran apokalypsy. Dále jsou kapitoly děleny podle událostí a mnišských zvyklostí (např. večerní mše, nalezení mrtvoly atd.)
- Dny rozděleny do mnišských zvyklostí latinskými číselnými názvy –
názvy podkapitol (Prima, Před nonou, po noně etc.) - Retrospektiva – vyprávění formou vzpomínek (starý Adso z Mellku vypráví příběh, který zažil v mládí)
- Vyprávění v ich-formě
- V úvodu mystifikace – autor popisuje, jak se mu do rukou dostal rukopis Adsona
Jazyk:
- spisovný, knižní, archaismy, latinské pasáže, i jiné jazyky, citace z knih a Bible
Čas:
- 14. Století (1327)
Místo:
- Benediktinské opatství v severní Itálii
Postavy:
- Adso z Mellku –mladý mnich, hrdina vyprávějící příběh
- Vilém z Baskervillu– jeho učitel, geniální, racionálně uvažující člověk (středověký Sherlock Holmes), bývalý inkvizitor
- Opat Abbone
- Malachiáš – knihovník
- Jorge –starý, slepý kněz, bývalý knihovník
- Bernardo Gui– inkvizitor
- Umbertino– prchající františkánský mnich, který byl prohlášen za kacíře
- Severninus – Herbalista
- Berengar– knihovníkův pomocník
- Adelmo –mladý mnich, 1.mrtvý
- Salvator– znetvořený (takový Quasimodo) mnich
- Bengt– mnich, co se chtěl stát knihovníkovým pomocníkem a pomáhal Vilémovi s případem
- A další, kteří nejsou nijak více významní v příběhu
Děj knihy:
1.Den
- Adso a Vilém přijíždějí do opatství, protože tam m být disputace se zástupci papeže ohledně otázky Kristovy chudoby (františkáni vs. Benediktini) → potkají po cestě mnichy, kteří hledají koně. Vilém dokáže svoji inteligenci tím, že jim řekne, kam kůň běžel, jak vypadal a dokonce, jak se jmenuje, aniž by ho kdy předtím viděl
- V noci přijde do jejich cely opat→ svěří se Vilémovi s vraždou iluminátora Adelma (Vilém hned po prvním ohledání tuší, že se jednalo o sebevraždu) a požádá ho o pomoc ve vyřešení toho, než přijede papežská delegace
- Pátrají po stopách→ jdou do knihovny*, kam mají všichni zakázaný vstup (knihy si mohou pouze vybrat v seznamu a knihovník je přinese), zkoumají Adelmův pracovní stůl a baví se s ostatními mnichy→ smějí se→ vyruší je Jorge (nemá rád smích)
- Večer při mši vidí, jak Malachiáš vychází odněkud z kaple→ objeví tam tajný vchod do budovy, která bývá přes noc zamčená
- *knihovna je labyrint, kde se nikdo kromě knihovníka nevyzná. Na noc se zamyká a je ověnčena pověrami, že tam v noci straší duchové atd. Vilém později objeví, že tam používají výparů z omamných bylin, aby všem zvědavcům, co se tam v noci dostanou, způsobovaly halucinace. Labyrint znázorňuje svět.
2.Den
- Objevena další mrtvola v kádi s prasečí krví→ Vilém pokračuje v pátrání (tentokrát už pátrá po příčinách dvou vražd)→ různě se ptá mnichů (od Severina se dozví, že zmizel nějaký jed)
- Večer se vydají tajnou chodbou do knihovny→ zabloudí v labyrintu→ někoho tam potkají, ale ten jim uteče a ukradne Vilémovi brýle → zloděj tam zanechá nějakou šifru (později z ní Vilém vydedukuje systém labyrintu)
- Nakonec vybloudí a vracejí se do cely. Viléma hledá opat, protože zmizel Beregar
3.Den
- V cele u Beregara najdou zakrvácený hadr→ řídí se podle Zjevení Jánova (myšlenku apokalypsy jim vnukl Jorge)→ dovede je do lázní, kde najdou mrtvého Beregara
- Vyrábějí kompas a mapu labyrintu, protože se chtějí v noci opět vydat do labyrintu
- Adso jde do knihovny dřív, než byli domluvení s Vilémem→ nedá si pozor a je omámen bylinami → vyděšený utíká pryč a někoho zahlédne→ pronásleduje ho→ dostane se do kuchyně→ potká tam chudou dívku→ pomilují se a dívka pak uteče
- Přijde tam Vilém a Adso se mu hned vyzpovídá
4. Den
- Ohledávání Beregarova těla→ má černé polštářky prstů a jazyk, měl u sebe také Vilémovi brýle
- Adso je stále omámen zážitkem z noci
- Přijíždí papežská delegace→ inkvizitor Bernard chytí Salvátora s Adsonovou, jak se chystá čarovat (měli černou kočku, tak z toho Bernard usoudil, že se chytají k nějaké černé magii)→ dívku upálí po cestě z opatství
- Další návštěva labyrintu→ pomalu je objevy a důkazy směřují k nějaké knize, kterou musí objevit
5.Den
- Bratrská diskuze o chudobě Ježíšově
- Severin poví Vilémovi o podivné knize, kterou u sebe našel→ Adso pošle Severina do své cely a ať tam nikoho nepouští, dokud nepřijdou→ jde tam s Vilémem→ najdou mrtvého Severina, kniha nikde
6. Den
- Malachiáš umírá→nový knihovník Bengt→ Vilém přezkoumává historii knihovníků→ nalezeny další zmínky o záhadné knize a zjistí, že knihovníkem byl i Jorge, než oslepl
- Bengt se bojí o život, protože knihovníkem může být podle tradice jen domácí mnich (on je Němec)
- Opat nechce, aby Vilém pokračoval v pátrání
- Vilém zjistí, jak se dostat do tajného oddělení v knihovně (finis Africae) odkud kniha měla údajně být
Noc 6.-7.Den
- Jdu do knihovny→ opat zavřený ve finis Africae a nemůže ven
- Objeví tam Jorgeho→předstrčí jim onu záhadnou knihu (druhý díl Aristotelovi Poetiky, která pojednává o smíchu) →Jorge je vybízí aby četli→ Vilém se nenechá napálit a vezme si na čtení rukavice (stránky knihy jsou napuštěny jedem a jsou od něj dolepeny. Mniši si museli oblíznout prsty, aby jim šli stránky otáčet a tak se otrávili)→ Jorge jim povídá, jak to vše dělal a když ho Vilém přelstí, vytrhne jim knihu a začne ji jíst a utíkat→ převrhne lampu a knihovna začne hořet→ Vilém a Adso se včas zachrání
- Rozluštění: Jorge otrávil stránky, knihy, kterou nenáviděl a nechtěl, aby ji četli mniši. Adelmo toužil po vědění a chtěl si tuto knihu přečíst, ale Malachiáš mu ji odmítl podat. Berengar ji Adelmovi podal, ale chtěl za to ukojit své sodomistické choutky. Adelmus souhlasil, ale potom neunesl ten hřích a tak vyskočil z okna. Potom ta kniha cestovala mezi mnichy a každý, komu se dostala do rukou a kdo ji chtěl přečíst, se otrávil. Potom Jorge slyšel rozhovor Adsona a Severina, že ji má Severin u sebe. Poslal pro tu knihu Malachiáše, který byl jeho věrným učedníkem a poslouchal ho na slovo. Malachiáš Severina zabil a odnesl tu knihu zpět do knihovny. Jen neposlechl Jorgeho a knihu si přečetl a otrávil se také.
- Myšlenka Jorgeho činu, proč vlastně tu knihu otrávil:
- Kniha pojednávala o smíchu, považovala smích za všeholék
- Jorge neměl smích rád, protože podle něj smích zbavoval strachu z ďábla, a když se lidé nebojí ďábla, není potřeba Boha→ není potřeba církve
Zvláštnosti knihy:
Kniha je typickým post moderním dílem, je tam mnoho skrytích odkazů na jiná díla a reálné události či osobností. Např:
- Bernardo Gui-inkvizitor. Skutečná osoba.
- Samotné hlavní postavy odkazují na Sherlocka Holmese (Vilém z Baskervillu = pes Baskervillský, Adso=Watson)
- Spisovatel si hraje se čtenářem.
Závěr knihy:
- V závěru Adso vzpomíná, jak odjížděli z opatství a jak se s Vilémem rozešli každý svojí cestou. Adso do Mellku a Vilém do Anglie, kde údajně zemřel na mor
Kritika díla a inspirace (význam Umberta Eco pro literaturu):
- Díky románu Jméno růže, se stal Umberto Eco nejuznávanějším italským spisovatelem, světového měřítka 20. století a je považován za předchůdce mysteriózního thrilleru. Spisovatelé se často po vydání románu Jméno růže pokoušeli o napodobování Ecova výjimečného autorského stylu, kloubení seriózních vyšších žánrů s těmi méně seriózními. Eco dopřál avantgardnímu umění nový obraz, který se stal již v téhle době patřičně legendárním a zcela nenapodobitelným
- Byl podle něj natočen film, režie Jean-Jacques Annaud, hl. role Sean Connery, r. 1986 –nejdražší film té doby.
