Kniha: Král Oidipus
Autor: Sofoklés
Přidal(a): Michal, matb
Sofokles
- Žil v 5. století př. n. l. (klasické období řecké literatury)
- Athéňan
- Oblíbený, vlídný člověk
- Dobré vzdělání
- Byl voják – nic netypického pro tehdejší dobu, zúčastnil se bojů proti Samu
- Kněz démona Halóna
- Zastával několik významných úřadů – člen sboru pokladníků, 1 z 10 stratégů,
- Jeho syn Iofón ho ke konci života obvinil z duševní slabosti a chtěl ho zbavit svéprávnosti,
- Sofokles ale před soudem přednesl píseň o Athénách ze své poslední tragédie a svéprávnosti
- zbaven nebyl
- Po smrti prohlášen za poloboha
Dílo:
-
- Vytvořil asi 123 tragédií, dochovalo se pouze 7.
- V dramatických soutěží nikdy nebyl 3.
- Nejdřív hrál ve svých hrách, ale pro svůj slabý hlas nemohl pokračovat
- Postavy, které porušili pravidla stanovená bohy, jsou tvrdě trestány (konflikt lidského jednání s vyšším řádem)
- Upustil od psaní trilogií
- Uměřenost (sofrosyné) – být si vědom, kde mám hranice
- Postavy měli povahu, psychologii
- Antigona – nejde o předurčený osud, je zde kontrast mezi božskými zákony a nařízeními
- pozemského krále, Antigona volí vyšší a správné principy a tedy pohřbí tělo svého bratra,
- který zaútočil na Théby, aby získal trůn po své otci
- Oidipus na Kolonu
- Elektra
Literárně-historický kontext
- vzniká v klasickém období řecké literatury (5. – 4. století př. n. l.)
- Slavnosti boha vína Dionýsa
- Dělí se na tragédii a komedii
- Tragédie původně oblíbenější, čerpala z mytologických námětů
- Herci byli pouze muži
- Měli na sobě masky – žádná mimika (důležitou roli hrála intonace a gesta)
- Masky měli „onkos“ – jakýsi účes; tak vznikal nepoměr ve velikosti těla a hlavy, ten
- řešili koturnami (boty se zvýšenou podrážkou)
- Sbor – chór, zastupoval funkci vypravěče, mohl být maskovaný a mohl i tančit
- Divadla (amfiteátry) se stavěla na akusticky výhodných místech (svah)
- Jednota děje, času a místa
Výstavba dramatu:
-
- 1) expozice
- 2) kolize
- 3) krize
- 4) peripetie
- 5) katastrofa
Tragédie
- „kozlí píseň“
- Hlavní hrdina soupeří se silami (bohové, osud), které jsou silnější než on sám a podléhá jim
- Nikdy nevystupovaly více jak 3 postavy najednou + tzv. němé postavy
- Euripidés
- Aischylos zavedl druhou postavu a omezil funkci sboru, hlavní je DIALOG
- Sofokles zavedl třetího herce a také jevištní dekoraci
- Veselohra
- Komický účinek, zesměšňuje jevy života, kritika některých lidských vlastností
- Šťastný a smírný konec
- Hlavní představitel v té době byl Aristofanes, napsal např. komedii Jezdci
Rozbor díla: Král Oidipus
- Tragédie
- Příběh ctí jednotu děje, času a místa (Théby, během jednoho dne, jeden děj)
- Oidipovský komplex – milostný vztah syna k matce
- Porušení pravidel stanovených bohy
- Otec Laios vyslechne věštbu, že ho zabije jeho vlastní syn a tak nařídí, aby se malému synovi probodly nohy a byl odnesen do hor —> už zde je provinění proti božským pravidlům, král se snaží vyhnout věštbě
- Proti věštbě se snaží zakročit i Oidipus sám, když se dozvídá věštbu, uteče od svých domnělých rodičů vyrazí do Théb, cestou se stane klíčová věc, Oidipus přikáže kočáru v cestě, je vyzván, aby nepřekážel, Oidipus zabije všechny v kočáru, až na jednoho sluhu
- Jazyk: Dílo je veršované. Hlavní je zde epická složka ale lyrika je také hojně zastoupena.
Časoprostor:
- čas – děj se odehrává během jednoho dne (24 h) (Aristotelovo pravidlo
- tří jednot – jednota času, místa a děje)
- prostor – Před Oidipovým palácem v Thébách
Kompozice:
- Kompoziční postup je chronologický i retrospektivní – čas plyne za sebou a postupně odhaluje hlavní zápletku, ale část je retrospektivní
Pásmo vypravěče a postav:
- Pásmo vypravěče zastává sbor-chór, Hlavní pásmo tragédie je dialog.
Typy promluv:
- Dialogy vedené mezi postavami – vyměňují si kratší promluvy
- Monology postav a sboru – delší promluvy, většinou necílené na postavu, ale na obecenstvo
- Celá kniha je více méně psaná přímou řeči, jelikož se jedná o divadelní hru.
Postavy
- Hlavními postavami dramatu jsou Oidipús a jeho matka a zároveň žena Iokasté, dále věštec Teirésiás. Oidpús je lačný po získání pravdy, zatímco jeho matka má na vše pasivní pohled a nesnaží se v ničem hledat souvilosti. Odipús se zdá být tvrdohlavý a neochvějný, ale po čase stejně musí sklopit hlavu. Teirésiás je hlavní thébský věštec, který Oidipovi vyjeví pravdu, jenž není přijímána a stává se obětí hany. Kréon je Oidipův švagr/strýc a zdá se být čestným mužem.
- Charakteristika Oidipa – nemá rád, dokonce až nesnáší, když mu někdo něco poručí, je ale i chytrý, rozluští hádanku Sfingy
Děj a kompozice
Věštba Láiovi (thébskému králi) určí, že ho usmrtí jeho vlastní syn a ožení se s jeho manželkou. Král se rozhodne věštbě předejít, zohaví Oidipa na nohou a přikáže otrokovi zanést dítě do hor a nechat ho zde zemřít. Otroku se chlapce zželelo a předal je pastevci korintského krále. Král Polybos neměl žádné děti, a tak Oidipa přijal za vlastního a vychoval. Oidipus žil v domnění, že je skutečným synem král. Jeho přítel mu ale v opilosti vytknul jeho původ. Ve věštírně mu bylo zjeveno, že se stane otcovrahem a ožení se svojí matkou. Oidipús tedy opustí svoji rodinu, aby věštbě předešel. Na cestě ale nevědomky zabíjí Láia. Když nedaleko Théb rozluští hádanku sfingy osvobozuje město od její nadvlády. Stává se novým králem a bere si svoji matku.
Po několika letech rozkvětu Théb město zachvacuje mor. Oidipús se dozvídá, že mor bude trvat do té doby, než se nenajde a nevyhostí vrah krále Láia. Věštec nastíní Oidipovi pravdu, ale ten ji razantně odmítá a vykazuje Teirésia z paláce. Je přesvědčen, že tuto zradu může jeho švagr Kreón a tak ho obviní. Po dalších pátráních zjišťuje, že vrahem je on sám. Když naslouchá muži, který viděl Láiovu smrt, přichází korintský pastýř. Ten vzkazuje, že král Polybos je mrtev a že lid si žádá Oidipa jako nového krále. Oidipús se ale nechce vrátit kvůli strachu z věštby – že se žení s vlastní matkou. Pastevec mu však prozrazuje jeho pravý původ. Od thébského otroka se poté dozvídá celou pravdu. Jeho matka a žena se ze zoufalství oběsí a Oidpús si vypíchne oči. Nakonec se usmiřuje s Kréonem a odchází z Théb.
