Kniha: Lišák Pseudolus
Autor: Titus Maccius Plautus
Přidal(a): TerkaCZ
Titus Maccius Plautus
Život
- Narozen asi 254 př. n. l. v Sarsině, malém městě v severní Itálii.
- Pocházel z venkova, ale vydělával peníze prací v divadle v Římě (pravděpodobně jako herec, tesař nebo dramatik).
- Přišel o vydělané peníze v obchodním podniku a vrátil se do Říma bez peněz.
- Živil se jako dělník v mlýně, během této doby napsal tři hry (dnes nedochované).
- Tajemstvím zůstává, jak se muž z venkova naučil dokonalou řečtinu i vynikající latinu.
- O jeho životě víme jen málo – informace pocházejí od pozdějších římských spisovatelů (Cicero, Festus, Aulus Gellius).
- Zemřel 184 př. n. l..
Styl tvorby
- Překládal a adaptoval řecké komedie (zejména od Menandra, Difila a Filemóna).
- Mistrovské ovládání latinského jazyka, humor, vitalita a divadelní génius.
- Věnoval pozornost vymezení charakteru v rámci tradičních typů postav.
- Typické postavy: beznadějně zamilovaný mladík, chytrý otrok (servus callidus), starší rodič, mladá dívka, kurtizána, žoldák, parazit, otrokář.
- Základní motivy: chybná identita, podvod, nedorozumění a komplikace.
- Prolog často poskytuje publiku podrobnosti k pochopení děje nebo předem vysvětluje výsledek.
- V polovině 1. století př. n. l. došlo k oživení zájmu o jeho díla.
Hlavní díla
- Aulularia (Komedie o hrnci) – komedie o lakomém starci Euklionovi, který našel hrnec plný zlata a žije v neustálém strachu, že o něj přijde. Posloužila Molièrovi jako předloha pro Lakomce.
- Menaechmi (Menéchmové) – komedie o dvojčatech odloučených v dětství, která se náhodou setkají. Záměna identity způsobuje řadu komických nedorozumění. Inspirovala Shakespeara k napsání Komedie omylů.
- Pseudolus (Lišák Pseudolus) – mistrovské dílo o chytrém otrokovi, který pomocí lsti získá pro zamilovaného mladíka jeho milovanou hetéru. Vrchol Plautovy jazykové virtuozity a metadivadelnosti.
- Amphitruo (Amfitryon) – mytologická komedie o tom, jak boh Jupiter převezme identitu thébského vojevůdce, aby svedl jeho ženu Alkmenu. Jediná dochovaná Plautova hra s mytologickým námětem.
- Miles Gloriosus (Chlubivý vojín) – satirická komedie o chvástajícím se vojákovi Pyrgopolynikovi, kterého lstivý otrok oklamává pomocí rafinovaných intrig.
- Captivi (Zajatci) – vážnější, tlumená komedie o dvou válečných zajatcích, kteří si vymění identity. Hra o věrnosti, oběti a nakonec šťastném zjištění pravé identity.
- Mostellaria (Komedie o strašidle) – mladík utratí otcovy peníze během jeho nepřítomnosti. Otrok Tranio přesvědčí vracejícího se otce, že dům je strašidelný, aby získal čas na zakrytí pravdy.
Literárně-historický kontext
Historická doba
- 3.–2. století př. n. l. – období po Punských válkách, Řím expanduje a stává se mocnou říší.
- Éra helenizace – Řím přijímá řeckou kulturu, umění a literaturu.
- Římská společnost se rychle mění: rozvoj obchodu, růst otrokářství, kontakt s cizími kulturami.
- Plautovo působení: asi 254–184 př. n. l., tedy období kulturního rozkvětu Říma.
Literatura v dané době
- Římští spisovatelé začínají napodobovat řeckou literaturu a přizpůsobovat ji římskému publiku.
- Řecká nová komedie (Menander, Difilos, Filémon) slouží jako vzor – společenské komedie o běžném životě, rodinných a milostných intrikách.
- Typické prvky: chybná identita, podvod, zápletky o lásce a penězích.
- Plautus nepřekládá doslovně, ale adaptuje: přidává slovní hříčky, vulgarity, hudbu, přizpůsobuje římskému humoru.
- Vzniká palliata – římská komedie v řeckém prostředí (postavy v řeckých plášťích).
Divadlo jako lidová zábava:
- Hry se hrály při náboženských slavnostech (ludi) pro široké publikum.
- Představení byla součástí veřejného života, zdarma přístupná všem vrstvám.
Současníci a předchůdci:
- Livius Andronicus (asi 284–204 př. n. l.) – první římský dramatik, překládal řecké tragédie a komedie.
- Gnaeus Naevius (asi 270–201 př. n. l.) – psal komedie i tragédie, kritizoval římskou aristokracii.
- Publius Terentius Afer (Terentius) (asi 195–159 př. n. l.) – mladší současník, také psal palliaty, ale rafinovaněji a vytříbeněji pro vzdělanější publikum.
Rozbor díla: Lišák Pseudolus
Základní charakteristika
- Literární druh: drama
- Literární žánr: komedie (palliata – římská komedie v řeckém prostředí)
- Rok vzniku: 191 př. n. l.
- Rozsah: komedie o pěti jednáních
Téma
- Vítězství lsti nad mocí – otrok manipuluje pány, kupléře i vojáky.
- Láska mladých proti společenským překážkám – syn miluje hetéru.
- Svoboda jako touha otroka – Pseudolus touží po svobodě skrze vítězství nad systémem.
- Karnevalové převrácení hierarchie – otroci vládnou pánům, moudří hloupým.
- Peníze jako motor děje – všechno se točí kolem dvaceti min (tj. starověká měna).
Motivy
- Intriky a klamy, převleky a falešné identity, dopis jako katalyzátor, vojenské metafory – útok na kupléřskou pevnost, sázka mezi pánem a otrokem.
Hlavní myšlenka
- Vtip a inteligence přemáhají sílu a majetek.
- Systém otroctví je absurdní, otroci jsou moudřejší než páni.
- Láska si najde cestu i přes společenské bariéry.
- Život je hra, ve které vítězí ti nejlstivější.
Námět
- Plautus čerpal z řecké nové komedie (Menander, Filémon, Difilos), přizpůsobil ji římskému publiku. Převzal typické zápletky (zamilovaný mladík, chytrý otrok, lakomý kupléř), ale razantně posílil komické prvky – slovní hříčky, vulgarity, metadivadelnost.
- Pseudolus patří k nejlepším Plautovým hrám, plný energie a jazykové virtuozity.
Kompozice a struktura díla
- Pět jednání s postupnou gradací:
- 1. jednání zavádí problém (Phoenicium prodána)
- 2.–3. budují intriku (Pseudolus vs. Ballio)
- 4. vrcholí převlekem Simii
- 5. katastrofa a vítězství Pseudola.
- Paralelní zápletky: získání Phoenicie + oklamání Simona.
- Prolog minimalistický (jen 2 verše) – Plautovo jméno stačilo k nadšení publika.
- Metadivadelní prvky: postavy oslovují publikum, komentují hru.
Vypravěč
- Žádný vypravěč (jde o drama) => děj pohání dialogy a monology (Pseudolus)
- Pseudolus jako režisér vlastního příběhu – manipuluje postavami i publikem.
- Narážky na divadlo.
Jazyk a styl
- Veršovaný (jambické trimetry, trocheji, daktyly), próza výjimečně.
- Bohaté slovní hříčky: aliterace (miseriae, misere, macerent), assonance, slovní hry na všech úrovních.
- Neologismy: Plautus vymýšlí slova pro komický efekt.
- Metafory vojenské (útok na pevnost), tkací (utkat síť lží).
- Hovorovost a vulgarita: autentický jazyk ulice, otroci mluví lidově.
- Překlady: Čapek (1929, verš), Martinec (úprava Čapka), Zrmek (1961, próza), Skcel (1985, volná adaptace, veršovaná), Hodek (2005, z angličtiny).
Charakteristika postav
- Pseudolus: otrok Simona, chytrý, prohnaný, sebevědomý; servus callidus (lstivý otrok), připodobňuje se k Odysseovi a Agamemnonovi, touží po svobodě a uznání, manipulátor děje.
- Calidorus: mladý pán, zamilovaný do Phoenicie, zoufalý, naivní; svěřuje se otrokovi, poslouchá ho jako pána.
- Simo: starý pán, bohatý, chytrý, ale podlehne Pseudolovi; sází se s otrokem, prohrává, nakonec se smíří.
- Ballio: kupléř, bezcitný, chamtivý, arogantní; symbol nejhoršího člověka v Athénách, ponižován postavami i publikem.
- Phoenicium: hetéra, milovaná Calidorem, němá role (nehovoří).
- Harpax: sluha makedonského vojáka, tupý, oklamán Pseudolem.
- Simia: otrok Charinův, hbitý, převleče se za Harpaxe.
- Callipho: Simonův soused, moudrý starý muž, radí.
- Charinus: přítel Calidorův, pomáhá mu.
Časoprostor
- Místo: Athény, ulice před třemi domy (Simonův, Balliův, Calliphův), uzavřený prostor
- Doba: Jeden den před Dionýsiemi a během nich (léto), konkrétní historický rok není uveden – děj je situován do neurčitého řeckého prostředí typického pro palliatu (římskou komedii v řeckém rouchu). Plautus neurčuje přesnou historickou dobu (historický kontext: Římská republika, 3.–2. století př. n. l.).
Stručný obsah
Calidorus miluje hetéru Phoenicii, kterou kupléř Ballio prodal makedonskému vojákovi za dvacet min. Pseudolus, chytrý otrok, slíbí pánovi, že Phoenicii získá. Oklamáním vojákova posla Harpaxe a pomocí převlečeného Simii získá Phoenicii. Zároveň vyláká dvacet min od Simona, staršího pána, který se s ním vsadil. Pseudolus vítězí, dostane svobodu a peníze.
Podrobný děj podle jednání
1. jednání
Athénské ulice před domy, teplé červnové odpoledne. Calidorus vychází ze Simonova domu s voskovými tabulkami, na nichž je dopis, pláče. Pseudolus, jeho otrok, se ptá, co ho trápí. Calidorus mu podává tabulky, Pseudolus se pošklebuje nad písmem – připomíná mu slepičí stopu. Čte nahlas: Phoenicium píše Calidorovi, že ji kupléř Ballio prodal makedonskému vojákovi za dvacet min. Voják zaplatil patnáct, zbývá pět, přinese pečeť z prstenu jako důkaz, Ballio mu Phoenicii vydá zítra na Dionýsiích. Calidorus je zoufalý, nemá peníze, chce se oběsit. Pseudolus ho uklidňuje, slibuje, že peníze opatří lstí od otce nebo jinak, získá Phoenicii. Z Balliova domu vychází kupléř s otroky a otrokyněmi, napomíná je, hrozí bičem, mluví vulgárně. Pseudolus s Calidorem se schovají v uličce, poslouchají. Ballio přiznává prodej Phoenicie, Calidorus prosí o odklad, Ballio odmítá, chce peníze hned. Pseudolus vyzývá Calidora k akci, říká, že dobude kupléřovu pevnost. Calidorus odchází hledat pomoc. Pseudolus zůstává sám, monologuje o svém plánu – ještě neví jak, ale ví, že to zvládne, obočí mu cuká – dobré znamení. Přichází Simo se sousedem Calliphem, mluví o synově zamilovanosti, bojí se, že Calidorus ho okrade. Pseudolus odposlouchává. Simo s Calliphem ho odhalí, konfrontují ho. Pseudolus drzle přiznává, že chce oklamat Ballia i Simona, vylákat z něj dvacet min. Simo se s ním vsadí: pokud Pseudolus uspěje, dostane peníze i svobodu, pokud ne, půjde do mlýna. Pseudolus souhlasí. Simo s Calliphem odchází na fórum. Pseudolus odchází promyslet plán.
2. jednání
Pseudolus se vrací na scénu, chvástá se před publikem, že připravuje útok na kupléřovu pevnost, svolává vojsko ve své mysli. Přichází voják Harpax, posel makedonského důstojníka, nese pečeť a pět min pro Ballia. Pseudolus se vydává za Balliova správce, vyláká z Harpaxe pečeť i peníze, slibuje, že vše doručí. Harpax spokojeně odchází do přístavu. Pseudolus jásá, má pečeť i peníze. Vrací se Calidorus s přítelem Charinem, přivádí jeho otroka Simiu. Pseudolus jim vysvětluje plán: Simia se převlékne za Harpaxe, předstírá, že přináší poslední minu, Ballio mu vydá Phoenicii. Simia souhlasí, převléká se. Pseudolus odchází zajistit poslední detaily.
3. jednání
Před Balliovým domem. Simia v převleku vojenského posla, nervózní, opakuje si roli. Pseudolus ho povzbuzuje, doladí převlek. Ballio vychází ven, Simia ho oslovuje, předává pečeť, žádá Phoenicii. Ballio zkoumá pečeť, souhlasí, vede ho dovnitř. Pseudolus čeká venku, raduje se. Simia vychází s Phoenicií, předává ji Calidorovi, ten ji vede k Charinovi. Ballio zůstává v domnění, že vydal Phoenicii pravému poslovi. Pseudolus jásá, děkuje bohům. Vrací se skutečný Harpax, hledá Ballia, zlostný, že nikdo neodpovídá. Pseudolus se mu vysmívá, Harpax odchází naštvaný. Přichází Ballio, ptá se Pseudola, zda viděl makedonského posla. Pseudolus popírá. Ballio se vrací domů, zjišťuje, že Phoenicie zmizela, začíná tušit podvod.
4. jednání
Simo přichází s tribunem, diskutují o sázce. Ballio vybíhá z domu, zuří, shání skutečného Harpaxe. Harpax se vrací, Ballio zjišťuje, že byl oklamán, dostal padělané pečetě. Ballio musí zaplatit vojákovi dvacet min podle smlouvy. Simo se baví, chválí Pseudola za důvtip, ale ví, že Pseudolus ještě musí vylákat peníze i od něj. Simo odchází domů, připravuje se na Pseudolův útok.
5. jednání
Pseudolus přichází opilý z oslavy s Calidorem a Phoenicií, věnec na hlavě, zpívá, klopýtá. Hledá Simona, chce vyinkasovat sázku. Simo vychází s váčkem peněz, předstírá hněv, ale je poražen. Pseudolus drzle žádá peníze, Simo prosí o slitování, klečí před otrokem. Pseudolus si bere váček, triumfuje. Nabízí Simonovi polovinu, pokud půjde s ním na oslavu. Simo váhá, ale souhlasí. Pseudolus oslovuje publikum, nepozve je, protože oni by ho nepozvali, ale pokud zatleskají, pozve je na zítřejší představení. Odcházejí společně.
Vlastní zhodnocení
Lišák Pseudolus je mistrovské plautovské dílo plné jazykové virtuozity, metadivadelnosti a sociální satiry. Pseudolus jako typ servus callidus ovládá děj i publikum, karnevalově převrací hierarchii. Univerzální témata lsti, lásky a svobody rezonují dodnes; vtipná dialogy a dynamický spád činí hru nadčasovou.
