Kniha: Maminka
Autor: Jaroslav Seifert
Přidal(a): Patriot
Jaroslav Seifert
- Český básník, spisovatel, novinář a překladatel.
- Národní umělec, spoluzakladatel poetismu.
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984).
- Pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů Rudé právo, Rovnost, Sršatec, Reflektor.
- Seifert také působil jako zaměstnanec Lidového domu.
- Ač původně proletář (komunista) a od 1929 člen KSČ, uchovává si po roku 1945 zřetelný odstup od KSČ (byl od komunustů vyhozen) a stává se symbolem demokratické tradice připomínající 1. republiku.
- Zemřel na špatný zdravotní stav.
Literárně-historické pozadí
- Nucené budování socialismu, komunismus
- Svaz československých spisovatelů.
- Preferovanými tématy byly práce, továrny, stroje, kolektivní vědomí, budovatelské úsilí, glorifikace Sovětského svazu, J.S.Stalina či K.Gottwalda – dělníci, komunisti
- Literární směr, který vznikl v Československu (výlučně český avantgardní směr)
- Cílem poetismu bylo úplné oproštění se od politiky a optimistický pohled na svět
- Styl rozvíjející lyriku a hravost
- Odstraněna interpunkce
- Básně všedního dne, popisují obyčejné věci
- Zaměřují se na radostné okamžiky
- Hlavní emotivní stránka
Rozbor díla: Maminka
- Období: poválečné období 20. století
- Literární druh: lyrika
- Literární žánr: zpěvná intimní lyrika, milostná lyrika
Charakteristika díla:
- Verše prodchnuté láskou k matce a vzpomínkami na dětství
- Námět: láska
- Motiv: láska ke své mamince, autorovo dětství
- Postupy: retrospektivní (autor vzpomíná na svou matku); vztah dějových linií je rámcový; napětí graduje
Jazykové prostředky:
- Různé druhy rýmů v různých básních
- Citově zabarvená slova
- Jednoduché verše
- Melodičnost
- Zpěvnost
- Přechodníky
- Cizí slova (mokka)
- Hovorová čeština (strejček)
Časoprostor:
- Prostředí: místo není jasně určeno; v ději se promítá se celý autorův život; historické souvislosti
Postavy:
- Jsou obsaženy v jednotlivých básních.
Obsah díla:
Maminka je působivým vyznáním lásky k matce jako ochránkyni života a domova. Vrací se do svého dětství, vzpomíná na rodný kraj, maminku a své mládí. Seifert tématiku maminky nepoužil poprvé, ale tady je ztvárněna na vrcholné umělecké úrovni. Básníkova matka je vyobrazena jako prostá, tvrdě pracující žena, která je uštvána prací a vyčerpána životem; zároveň je však symbolem jistoty a lásky, v níž je chudoba vyvážena jemností a čistotou lidských vztahů a pocitu bezpečí.
Seifert popisuje tíhu doby a lidské tragédie žižkovských obyvatel, přesto působí verše vroucně a hřejivě. S velkým zaujetí podává čtenáři i obyčejné věci. Vykresluje maličkosti ze všedního života tak, že si je dokážeme živě představit. Je schopen vylíčit vztah dítěte a matky, bez velkých slov – dokáže se vžít znovu do role malého klučiny, který píše mamince svůj první dopis.
Obsah konkrétně:
- U okna
Maminka sedí u okna a pláče. Autor se jí ptá proč a ona odpovídá vyhýbavě („Až nebudou jednou stromy kvést.“). - Večerní píseň
Když byla veselá a spokojená maminka, byl veselý celý svět. Básník vzpomíná i na chvíle, kdy jej maminka ukládala ke spaní. - Vlaky
Báseň vypráví o vlacích, které projíždějí pod okny domu. Jejich kouř ničí květiny v oknech. Maminka o ně ale stále pečuje. - Maminčina kytice
Autor našel veliké album. V něm jsou fotografie z maminčiny svatby. Na fotografiích si maminka k sobě tiskne kytici růží. - Ukolébavka
Báseň obsahuje ukolébavku, kterou maminka vyprávěla chlapci. - Píseň
Vypráví o beránkovi, který má k autorovi přijít před spaním. Píseň mu nejspíše zpívala maminka vždy, než usnul. - První dopis mamince
Seifert se pokouší napsat dopis mamince k svátku, ale má málo fantazie. - Nádraží
Vypráví o lokomotivách, o dýmu, který vydávají a o jejich cestách. - Mlýnek na kávu
Báseň má přiblížit raní vstávání. Zatopení do kamen a hrneček s mlékem na plotně. Také ranní kávu, která se nejprve mlela v mlýnku. - Pavučina
Při čtení lezl autorovi náhle pavouk po knize. Volal maminku, aby ho zabila, že se ho bojí. Ta mu odpověděla: „Proč? Nosí peníze.“ A od té doby pavouky nezabíjeli, ale pavučiny museli ometat. - Hra v kuličky
Chlapci hráli rádi kuličky. Byly tou hrou velmi zaujatí. - Všední den
Zde se popisuje maminčin všední den. Vařila, vytírala, prala, žehlila a když měla sílu, ještě zašívala. - Večer na pavlači
Spisovatel vychází pozdě večer na pavlač. Svítí měsíc a dům nahání hrůzu. - Tatínkova dýmka
Tatínek pravidelně na pavlači kouřil dýmku. Maminka se zlobila, protože mu padal popel a tabák na podlahu. Ale když byl tatínek nemocný, ležela dýmka na okně. A maminka litovala toho, že tatínek stůně. - Petrolejová lampa
Básník často potají večer četl knihu. Při tom mu pomáhala lampa. Ucpal škvíru pod dveřmi a ztlumil světlo, aby nebyl prozrazený. Pak si sám sebe představoval v roli Robinsona anebo jiné postavy, s níž se setkal v knize. - Nůž
Strýček byl námořníkem a daroval autorovi nůž. Ten jej obdivuje stejně jako strýčka, který mu vyprávěl krásné příběhy. - Cukrářský krám
Seifert chodíval jako chlapec k cukrárně. Díval se do oken a prohlížel si všechny pamlsky a toužil po nich. Sliboval si, že si je jako velký koupí. To však stejně nikdy neudělal. - Motýli
Autor se musí učit, protože zanedbal školu. Nemůže ven a lituje toho. Poletuje tam totiž mnoho motýlů, které by mohl chytit a obdivovat se jejich kráse. Někteří mu vlétnou i do pokoje a on je ohromen. - Karlův Týn
Báseň vypráví o školním výletě do Karlova Týna. - Růže pro slečnu učitelku
Básník vzpomíná, že kradl růže pro učitelku, kterou měl rád. - Skleněný džbán
Autor se pravidelně potkával s dívkou, jež nosila džbánek s pivem tatínkovi. Postupem času se před ní začal stydět. Až jednoho dne ji potkal na schodech a ona ho políbila. V této básni je popsáno autorovo dospívání a změna pohledu na děvčata. - Okarína
Básník šel s dědečkem na pouť. Těšil se na cukrovou vatu, hada z gumy a na okarínu. Tušil ale, že je moc drahá. Dědeček mu ji chtěl koupit, jenže na ni neměl. Musel mu dát totiž ještě spravit boty. A tak po ní Seifert toužil a prosil maminku, ať mu na ni šetří, že jí to vše jednou splatí. - Dědečkův pohřeb
Báseň vypráví o pohřbu dědečka a o básníkových vzpomínkách na něj. - Hálkův domek
Básník zde popisuje své setkání se spisovatelem Hálkem. - Slečna ze čtvrtého
Slečna ze čtvrtého šila košile, blůzy a jiné zboží. Chodívala i k Seifertově mamince a když přišla, plakala často nad hrnečkem s kávou. Lidé ji pomlouvali. Jednou byly slyšet divné zvuky z jejího bytu. Hned poté nastal zmatek a volali doktora. Už jí nebylo pomoci, a tak básník poznal díky ní smrt i lásku. - Housle
Maminka přinesla jednou housle. Básník se na ně měl naučit hrát, ale nešlo mu to. Jednou je proto odložil a víc se k nim nevrátil. Později ho to ovšem mrzelo. - Vějíř
Ve skříni až na dně ležel vějíř. Maminka zakázala, aby se vyndával a nikdy nezapomněla dát pryč klíček od skříně. Jednou však přeci jen zapomněla a básník se do skříně dostal. Nerozuměl ale veršům na vějíři. Poté se také pokusil o verše. - Maminčino zrcátko
Maminka měla zrcadlo, u kterého se vždy česala. Tomu se ale časem zkřivil rám a naprasklo. Později se rozdělilo vejpůl. Zrcadlo má v této básni připomínat plynoucí čas, který nikdo nezastaví. - Kytička fialek
Básník nosil mamince květiny. Ta se na něj zlobila, že je toho škoda a že musí šetřit. Později ale byla ráda, když květinu dostala. Báseň končí maminčinou smrtí. - Prstýnek po mamince
Básník promlouvá k prstýnku, který mu zbyl po mamince. Přemýšlí, od koho jej dostala a kolik asi stál. - Krabice na čaj
V domě stála na polici krabice na čaj. Byl na ní drak a ten „hlídal“ práh. Básník myslí na maminku a na věci, které si představoval, když viděl vždy krabici. - Píseň
Básník vzpomíná na minulost. Uvědomuje si, že nemůže vrátit čas a lituje toho. - Hrdličky
Dvě hrdličky měly hnízdo na akátu. Sedávaly tam a pozorovaly svět kolem. Až jednou přišla válka. Dům zpustl a hrdličky už nebyly ve svém hnízdě. - Domov
Básník se loučí s domovem. Loučí se se vším, co měl rád. Po letech se pak vrací domů a nikdo mu neotevírá. Vše je zchátralé a jenom odraz v zrcadle mu připomíná, kolik času uplynulo.
Ukázka:
U okna visí na skobě,
dívá se po mně, po tobě,
proč by se neusmívalo?
Maminka byla veselá
a žádné vrásky neměla,
a když, tak určitě málo.
….
Čas utíká, je šedivá,
už na sebe se nedívá
a zvyká na samotu.
Když někdo klepe na dveře,
přijde v klotové zástěře,
v té černé zástěře z klotu.
