Kniha: Maminka
Autor: Jaroslav Seifert
Přidal(a): Jakub
literární druh – epický
literání formát – veršovaný
literární žánr – básnická sbírka
Postavy:
maminka = žena velmi moudrá a pracovitá, Seifert jí touto sbírkou prokazuje lásku a úctu
tatínek – př. Tatínkova dýmka
dědeček – př. Okarína (Šel s dědečkem na pouť, toužil po okaríně, dědeček mu řekl, že na ni nemá peníze, jelikož mu musí ještě dát spravit boty).
Dědečkův pohřeb (autor v něm vzpomíná na dědečka a popisuje samotný pohřeb)
lidé z pavlače, sousedi – př. Skleněný džbán (dívka z domu, která ho políbila), Dívka ze čtvrtého (byla smutná, samotářská, přátelila se s ní jen jeho maminka)
sám autor – jako dítě, př. Housle (jako malý chlapec hrál na housle, časem ho to ale omrzelo tak přestal)
Dílo:
- Dílo obsahuje 34 básní.
- Autor vzpomíná na svoje dětství, které prožil v Praze v pavlačovém domu. Vzpomíná hlavně na svoji maminku, v menší míře potom tatínka a dědečka. Do básní zahrnuje i ostatní obyvatele domu.
- Prostředí: městské, bydlí kousek od železniční trati – př. Vlaky (výfukové plyny ničí mamince květiny, ta o ně i přesto pořád pečuje).
- Seifert popisuje svoji maminku jako ženu velmi pracovitou, skromnou, spořivou, laskavou,
která však byla ustaraná, neměli moc peněz.
- Autor klade důraz jak na věci, které měli a používali v domácnosti, tak i na ozdobné věci.
př. Mlýnek na kávu (ranní vstávání, mléko na plotně…)
Petrolejová lampa (autor pod ní jako malý četl po nocích dobrodružné knihy)
Krabice na čaj
Vějíř (maminka ho zamkla do skříně a zakázala, aby si sním hrál, když ale jednou
zůstala skříň otevřená podíval se na něj, ale veršům nerozuměl. Verše ho zaujaly a chtěl
také zkusit nějaké napsat.
Maminčino zrcátko (maminka měla vždy zrcátko, u kterého se česala, to ale časem
prasklo, symbolizuje to čas, který nelze zastavit)
Autor:
- Narodil se (Žižkov) a zemřel v Praze. Pracoval jako novinář (Rudé právo, Rovnost), 5 let byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství.
- Podepsal manifest proti novému vedení komunistické strany (K. Gottwald), a proto byl ze strany vyloučen.
- 2 roky byl předsedou Československého svazu spisovatelů.
- Podepsal Chartu 77. U čtenářů byl velice oblíbený, nikoliv ale u komunistického režimu.
- Jeho díla vycházela nějaký čas jen v samizdatu. Za příslib, že už „nebude nic podepisovat“, mohl po čase zase tvořit. Tento slib však několikrát porušil.
- V roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu.
- Umírá v roce 1986, jeho pohřbu se účastnila spousta lidí.
Dílo:
– proletářská poezie: Město v slzách (= Tuto sbírku věnoval S. Kostkovi Neumannovi; děj: představa
světa bez bídy a nenávisti, touha po lepším životě).
– poetismus: Na vlnách TSF (= deník z cesty do Francie, typická je hravost a veselost; autor také
obdivuje moderní techniku). TSF= bezdrátová telegrafie
báseň Rébus a Počítadlo
Slavík zpívá špatně
– válečná tématika: Zhasněte světla (= reakce na stanné právo)
Vějíř Boženy Němcové
– ohlížení za vlastním životem: Býti básníkem
Doba:
proletářská poezie:
– Umělecká skupina DEVĚTSIL, sociální cítění a kolektivismus
-Představitelé: Jiří Wolker, Stanislav Kostka Neumann
+ v určitém období: Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert, Josef Hora
poetismus:
– Vzniká v roce 1924, zakladatelé: Karel Tieger, Vítězslav Nezval.
– Je to ryze český směr, charakteristickými znaky jsou veselost, hravost, optimismus. Inspirací pro tvorbu byl svět exotiky, zábava, poutě, cirkusy…
- Představitelé: Vítězslav Nezval – sbírky – Pantomima (Abeceda) – inspirace u Rimbauda
Básně noci (Edison, Akrobat)
manifesty – Podivuhodný kouzelník
– Papoušek na motocyklu
Konstantin Biebl – Zloděj z Bagdadu
S lodí, jež dováží čaj a kávu
