Marinka – rozbor díla

rozbor-díla

 

Kniha: Marinka

Autor: Karel Hynek Mácha

Přidal(a): Martina Hladíková

 

 

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

  • Český básník, dramatik a prozaik
  • Nejvýznamnější představitel českého Romantismu
  • Narodil se v chudé rodině, vystudoval práva na Karlově Univerzitě
  • Velmi rád chodil pěšky po českých hradech a zámcích, rád kreslil
  • Jeho díla jsou opakem J. K. Tyla
  • Nejprve píše německy, vlastenecké básně
  • Měl nemanželské dítě, zemřel v den své svatby, v pouhých 25 letech po onemocnění cholerou

Další díla:

  • Máj, Cikáni, Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Křivoklad, Svatý Ivan

 

Obecně kulturní kontext:

  • 1. polovina 19. století

Romantismus

  • důraz na city, prosazování občanských svobod
  • individualismus
  • obdiv k přírodě, bájné minulosti (mýty a báje)
  • únik do fantasie
  • vzniká nový, romantický typ hrdiny-mívá rys autora, postavy žijí na okraji společnosti, prožívají nešťastnou lásku, často skončí tragicky
  • zasazování děl do netypických míst (hřbitovy, zříceniny, hrady, zámky)

Autoři této doby:

 

Rozbor díla: Marinka

Literární druh:

  • Epika (na rozdíl od lyriky zachycuje děj)

 

Literární žánr:

  • Povídka (kratší vyprávění s jednoduchým dějem a méně postavami)

 

Literární forma:

  • Próza (text psaný do odstavců a kapitol)

 

Téma:

  • Příběh tragické lásky k nemocné dívce, která umírá. Lidé by si měli vážit života a lásky, protože všechno jednou skončí. Osud nelze změnit.

 

Motivy:

  • Láska, smrt, mládí, osud, smutek, žal, nemoc, autobiografie.

 

Kompozice:

  • Ich-forma (vypravěčem je Mácha)
  • Chronologický děj
  • Rozdělení na 2 části (dějství)
  • Po 1. a 2. dějství je zařazena báseň (v první se básník obrací ke hvězdám, druhou věnuje zemřelé dívce)

 

Jazykové prostředky:

  • Spisovný jazyk
  • Hovorové výrazy
  • Archaismy (slova zastaralá, jejíž názvy se už aktivně příliš nepoužívají, např. školmistr-učitel, šenkýř-hospodský)
  • Zdrobněliny
  • Německé výrazy
  • Kontrasty (krása lásky x tragický osud mladé dívky)
  • Popisy prostředí
  • Bohatá slovní zásoba
  • Přechodníky (např. jdouc, nesoucí)
  • Personifikace (věci a abstraktní pojmy získávají lidské vlastnosti a jednání – stromy šeptají, krok za krokem vcházela noc)
  • Metafory (přenášení podobnosti na základě vnější podobnosti – zub pily, hlava rodiny)
  • Hyperboly (zveličení, např.: „Říkal jsem to tisíckrát!“)
  • Kontrasty (chudoba dívky x umění – její hra na piano; krásná Praha x její chudé části)

 

Postavy:

  • Karel Hynek Mácha – Sám autor a také vypravěč. Je zamilovaný do Márinky, neustále na ni myslí a je velmi nešťastný z toho, jak těžký život dívka má. Je zvláštní povahy, ale je zároveň i čestný, hodný a velmi starostlivý.
  • Marinka – Vážně nemocná dívka. Pochází z chudé rodiny. Velmi obdivuje Máchu, ráda s ním tráví čas a upřímně ho miluje. Je moc krásná. Přeje si žít, ale je smířená se svým osudem a ví, že jí nečeká dlouhý život. Ráda hraje na klavír.
  • Marinčin otec – Žebrák. Hraje na housle. Po smrti své dcery spáchá sebevraždu, protože je z její smrti zdrcený a nemá důvod žít.
  • Marinčina nevlastní matka – Je neupravená a nosí roztrhané šaty. Je velmi společenská a hovorná, ráda si povídá s kamarádkami a pomlouvá ostatní lidi.

 

Časoprostor:

  • Praha
  • Srpen a září roku 1833

 

Děj:

Mácha se prochází a obdivuje krásný teplý večer. Přidá se k němu žebrák, který hraje na housle a žebrá od lidí peníze. Mácha od něj dostane dopis, který napsala vážně nemocná dívka, která ho obdivuje a přeje se s ním setkat.

Ve druhém dějství Mácha skutečně navštěvuje onu dívku, která žije v malém a příliš nehezkém domě v chudé čtvrti. Dívka ho mile přivítá, ale nejdříve si nemají co říct. Až po chvíli se rozhovoří a začnou si povídat. Dívka se Máchovi svěří, že je vážně nemocná a nezbývá ji mnoho života. Je však šťastná, že má možnost se s ním seznámit, protože četla všechny jeho knihy a fascinuje ji. Poté hraje na klavír a zpívá.

Marinka prosí Máchu, aby ji ještě navštívil. Skutečně se ještě setkají, ale Mácha dalšího dne odjíždí na dlouhou cestu do hor. Marinka ví, že se již nikdy nesetkají. Dívka skutečně během Máchových cest umírá. Po jeho návratu se dozvídá, že již proběhl i Marinčin pohřeb. Její otec smrt dcery neunesl a utopil se.