Maryša – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Maryša

Autor: Vilém a Alois Mrštíkovi

Přidal(a): Karolína

 

 

Literární teorie – forma

Obecná charakteristika literárního díla

  • Literární druh: drama (účinkují postavy, charakteristická přímá řeč a scénické poznámky, děj je předváděný na jevišti)
  • Výrazová forma:divadelní hra
  • Žánr: tragédie(pochmurný děj se špatným koncem)
  • literární směr

 

Kritický realismus, snaží se nejvíce přiblížit život na vesnici, mezilidské vztahy, lidské hodnoty, realistické drama

 

Organizace jazykových prostředků

Charakteristika autorova stylu:

Styl:

Realisticky zobrazeno prostředí moravské dědiny – vinné sklepy, kroje, popis loučení s rekruty

Dílo je rozděleno do 5 jednání- typické principy klasického dramatu:

  • 1. jednání – expozice (seznámení s postavami, s dějem)
  • 2. + 3. jednání – kolize (Maryša svoluje k sňatku, Francek se vrací) a vrcholí krizí
  • 4. jednání –pokus zabít Francka, peripetie
  • 5. jednání – katastrofa – trávení Vávry

Bratři Mrštíkové připsali později i jiné závěry své hry – v jednom končí Maryša sebevraždou skokem ze srázu po hádce s Vávrou, v druhém je Vávra zastřelen nešťastnou náhodou z pušky.

 

Jazykový plán:

Autoři používali nářečí z Jižní Moravy (ou ->o, šť ->šč) = Slovácké nářečí z okolí Sloveských hranic.

Používají stylizované moravské nářečí, jazyk s prvky hanáckého a moravsko-slovanského nářečí- nářečí Brněnska (včil, šak), konkrétně nářečí slovácké (vlažnó, vodó, pustijó)

 

Literární teorie – obsah

Tematická výstavba:

  • Čas: říjen1886 (třetí jednání o 2 roky později)
  • Prostor:Moravská dědina (poblíž Brna)

 

Postavy:

  • Maryša-Lízalova20-ti letá dcera (později Vávrova manželka). milující žena, trpící pro svou lásku
  • Lízal– postava sedláka, který viděl dřív peníze a potom štěstí svého dítěte
  • Jeho žena Lízalka– matka, žena s kamennou tváří, nezná lítosti a pochopení dcery
  • Vávra Filip– Muž, který nehledí na štěstí své ženy, ale na její věno. Vdovec se 3-mi dětmi
  • Francek (František)– muž, kterého Maryša miluje a který říká jen to co si myslí

 

Vedlejší postavy :

  • Rozárka (služka u Vávrů ), babička , stařena , hospodský , Franckova matka Horačka, Hrdlička (obecný sluha), rekruti, muzikanti

 

Děj:

První jednání

Lízal a Vávra

Před domem Lízala si povídají Vávra A Lízal. Lízal lituje, že svému synovi Josefovi dal půl lán, když je to takový lunt. Domluví si s Vávrou, že mu dá Maryšu maximálně za 3.700, i když chce Vávra víc, protože má dluhy. Francek jde na 3 léta na vojnu a chce se rozloučit s Maryšou, ale starý Lízal mu to zatrhne.  Než Francek odjede, prosí Maryšu, aby na něho počkala.

 

Druhé jednání

Maryša je zoufalá, nechce Vávru za muže, nechce vdovce, říká se o něm, že je zlý a jeho ženu dohnal ke smrti. Baví se svojí tetkou Strouhalkou, která ji radí, aby si Vávru vzala.

Lízal se dohaduje s Lízalkou, začne uvažovat, že je to škoda – dávat ji Vávrovi. Ale maminka ho přesvědčí, že to tak bude lepší. A tak přišel jednoho dne Vávra pro Maryšu. Dává mu najevo, že ho nechce a Vávra jen poznamená, že se o ni bude dobře starat. Nakonec se šla tedy obléct do svatebního, aby neudělala ostudu rodině a aby nebyla špatná dcera.

 

Třetí jednání – o 2 roky později

Francek se vrátil z vojny a dozvídá se, že je Maryša vdaná. Sedí v hospodě a najednou tam přijde Maryša-Vávrová. Všichni si povídají a vzpomínají, jaká byla krásná, plná života a teď je bílá jako zeď, je kost a kůže, bez života. Snaží se to říkat nahlas, aby to Lízal slyšel, ale ten dělá, že to neslyší. Nakonec mu všichni poví, jak to je a Lízalovi je to líto, ví, že ji Vávra bije a chce pořád po ni peníze, tak začal pít. Přišel k němu sluha, který přinesl od císařského okresního soudu dopis – Vávra ho žaluje. Pak přijde Vávra do hospody, pohádají se s Lízalem, ten mu nechce nic dát. Pak přijde Francek a vyhrožuje (oznamuje) Vávrovi, že mu za Maryšou chodit bude.

 

Čtvrté jednání

Francek přijde za Maryšou, nechce, aby byla pošpiněná, že má milence, i když všichni ví, že má ráda jen Francka. Vykládá mu, že v ní dříme hřích, aby bylo po trápení – otrávím buď sebe nebo jé. František chce s ní odjed do Brna – nabízí ji, že buď přijde do půlnoci ke splavu nebo si jinak přijde pro ni v bílý den. Když přišel Vávra domů, ptal se, kdo tam byl, když se dozvěděl, že František a že mají sraz u splavu, vzal pušku a šel, vystřelil, ale Francek stihl ještě uhnout.

 

Páté jednání

Maryša dá do kávy jed a otráví Vávru, a pak se přizná, že ho otrávila.

 

Význam sdělení (hlavní myšlenka)

Maryša má být výzvou k čtenáři, k zápasu proti světu, který nadřazuje peníze nad štěstí člověka, vybídnutí žen, aby se bouřily proti různým omezením a předsudkům, a proti každému, kdo by chtěl manipulovat s člověkem.

 

Literární historie

Společensko-historické období:

1)      Politická situace

R.1860 – Říjnový diplom (vydaný Františkem Josefem I.), následující únorová ústava = oslabení absolutismu, oživení veřejného a politického života v 60.letech 19.století

Úspěch politického zápasu českého národa – centrálně zřízená habsburská monarchie byla převedena na 2 dualistické Rakousko-Uhersko. Předlitavsko (země rakouské a české), Zalitavsko (Uhry) = politické a národní požadavky Čechů nebyly vyslyšeny – nová germanizační vlna

70.léta ve znamení společenského rozčarování po rakouském vyrovnání

R.1868 byl položen základní kámen Národního divadla

 

2)      Kontext literárního vývoje; literární směr/sloh

–          konec 19.stol -období realismu,dominovala historická próza (př.Jirásek, Witr), romány z vesnického prostředí ( př. V. Reis), dále G. Preissová, L. Stroupežnický. Autoři volili jazyk civilní s prvky nářečí.

 

Autoři

Alois

Byl to prozaik a dramatik. Narodil se 14.10 1861 v Jimramově a zemřel 24.2. 1925 v Brně. Vystudoval učitelský ústav v Brně a pak postupně učil v několika jihomoravských obcích.

Roku 1889 byl jmenován správcem školy v Divákách u Hustopečí, kde žil až do své smrti.

Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj.

Další jeho díla byla: Horem Váhom, Nit stříbrná, Dobřé duše, Rok na vsi, což je Moravská románová kronika.

 

Vilém

Prozaik, dramatik a překladatel. Narodil se 14.5. 1863 v Jimramově a zemřel 2.3. 1912 ve vesnici Diváky u Hustopečí.

Po nedokončeném studiu práv se plně věnoval literární a publicistické dráze.

Přispíval do časopisů Rozhledy, Světozor, Lumír, Ruch, Česká Thálie, Literární listy, Národní listy, Česká revue, Moravskoslezská revue aj.

Probojovával umění bezohledně pravdivé, usilující o nápravu světa. Vyzdvihuje mravní hodnotu lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem.

Další jeho díla: Stíny, Babeta, Verunka, Santa Lucia, Pohádka máje, Zumři, Paní Urbanová, Anežka.

Dále přeložil z ruštiny Dostojevského, L.N. Tolstého, Puškina, Gončarova.

 

Okolnosti vzniku díla:

Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastánci romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně.

 

Inspirace daným literárním dílem

Hra byla uvedena na scéně Národního divadla – přijata nejednoznačně.

Na její libreto byla E.F.Burianem složena opera.

V období realismu vystřídali v dramatické tvorbě nové směry, tato hra neměla na další vývoj českého dramatu výrazný vliv, ale přesto se stala i v součastnosti trvalou součástí repertoáru českých divadel. Stále je hodně překládána do cizích jazyků.

 

Literární kritika

Pro svůj nelichotivý pohled na českou vesnici bylo přijetí hry kritikou sporné. Nadčasová platnost. Kritikové neměli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho času a rolích hlavních postav se vystřídala celá řada amatérských i profesionálních herců. Za tuto dobu se zařadila ke klasickým dílům a na čskýchjevištích  se objevuje pravidelně. Drama velmi dobře ocenil kritik F. X. Šalda.





Další podobné materiály na webu: