Maryša – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Maryša

Autor: Alois a Vilém Mrštíkové

Přidal(a): Coccy

 

 

 

Děj tragédie se odehrává na moravské vesnici na Brněnsku. Mladou dívku Maryšu donutil její otec Lízal ke sňatku se starším bohatým vdovcem, mlynářem Vávrou. Maryša je zamilovaná do Francka, který ale odchází na vojnu. Maryša je v manželství nešťastná, dokonce i její otec ji lituje. Francek se vrací z vojny a přemlouvá Maryšu k útěku do Brna. Tu ale Maryša odmítá. Vávra je žárlivý a prudký, ohrozí život Francka. Zoufalá Maryša svého muže otráví. Později svého činu lituje a prosí o boží slitování.

Hlavní myšlenkou díla je poukázat na moc peněz a sílu předsudků (viz smluvené sňatky).

 

1. Literární teorie

1) forma

Literární druh: drama

Literární žánr:tragédie

Literární směr: (obecně doba vzniku)

 

Organizace jazykových prostředků:

slovní zásoba: charakteristické je užití dialektu (uvést na příkladu), konkrétně hlásková změna ou na ó (mó, ženó), místo šť je šč (ščasná), v prvních slabikách odpadá j (enem, sem, dyž). Jedná se tedy o jazyk s prvky hanáckého a moravskoslovenského (slováckého) nářečí. Použití dialektu zvyšuje autentičnost hry. Maryša má na rozdíl od Vávry nářečních prvků méně (v její mluvě se projevuje školní vzdělání, které vytlačuje tyto prvky). Kromě Mrštíků používá dialekt např. Gabriela Preissová (tragédie Gazdina roba a Její pastorkyňa mají prvky slováckého nářečí).

 

2) obsah

Postavy:

Maryša – citlivá selská dívka, miluje Francka, na nátlak otce se provdá za Vávru

Lízal – Maryšin otec, sedlák, jde mu především o peníze než o štěstí své dcery, později si uvědomuje své chyby

Vávra – mlynář, vdovec, svou první ženu (a potom i Maryšu) bije, Maryšu si bere pro peníze

Francek – chudý, odvážný, ale paličatý chasník, miluje Maryšu

Děj se odehrává na moravské vesnici a řeší se zde majetkové poměry a nerovný vztah muže a ženy. Jde o ostrou kritiku poměrů na vesnici.

 

2. Literární historie

Společensko-historické pozadí:

Rok 1894 je v české literatuře obdobím uplatnění realismu. V prozaické tvorbě dominuje historická próza Aloise Jiráska a Zikmunda Wintera, romány z vesnického prostředí jsou typické pro Karla Václava Raise či Terezu Novákovou. Právě sociální próza z městského prostředí je zastoupena Vilémem Mrštíkem. V dramatické tvorbě převládalo na konci 80. let realistické drama, které odráželo situaci a problémy člověka konce 19. století. Autenticitu děl podtrhával objektivní, civilní jazyk (často právě dialekt). Vedle bratří Mrštíků s tragédií Maryša patřili k průkopníkům realistických her i Gabriela Preissová (Gazdina roba, Její pastorkyňa) a Ladislav Stroupežnický (Naši furianti). Většina děl byla uváděna v Národním divadle, kde jako dramaturg působil Ladislav Stroupežnický. Od herců vyžadoval přirozený herecký projev (ten měl vyjadřovat psychologii postav).

Politická situace v poslední třetině 19. století byla neúspěšná ve snaze o zrovnoprávnění postavení českých zemí v Rakousku-Uhersku. V 80. letech se částěčně zrovnoprávnila čeština s němčinou. Zakládala se vlastní divadla (Národní divadlo – 1868), školy (rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity – 1882, založení České akademie věd – 1890), sportovní kluby, noviny atd. České země byly průmyslově nejrozvinutější a hospodářsky nejvýkonnější částí monarchie. Prosperovaly např. cukrovary, pivovary, strojírny. Zaváděla se tramvajová doprava a budovala se železniční síť.

V české architektuře se odráželo vzrůstající sebevědomí české společnosti. Investovalo se do národních staveb (národní domy, muzea, galerie atd.). U veřejných budov se upřednostňoval novorenesanční styl (Wiehlův dům na Václavském náměstí – Antonín Wiehl, Slavín). Nejvýznamnější velkoprostorovou stavbou s ocelovou konstrukcí byl Průmyslový palác na Starém výstavišti v Praze a kolonáda v Mariánských lázních.

V malířství se představitelem realistického proudu stal Karel Purkyně (Sova pálená, Lovecké zátiší).

 

Autor:

Autory tragédie jsou bratři Alois a Vilém Mrštíkové.

Alois Mrštík se narodil v Jimramově u Nového Města na Moravě v roce 1861. O dva roky později se narodil jeho bratr Vilém. Pocházeli ze čtyř synů jimamrovského ševce. Alois po vystudování brněnské reálky a učitelského ůstavu působil jako učitel. Od roku 1889 byl správcem školy v Divákách u Hostopečí. Mladší bratr Vilém odmaturoval roku 1885 v Praze a začal studovat právnické studia. Ty však nedokončil a živil se jako úředník. Na konci 80. let 19. století se přestěhoval k bratrovi do Divák. Zabýval se překlady ruských realistů a psal studie o francouzském naturalismu. Přispíval do časopisů jako např. Ruch, Zora nebo Lumír. Prosazoval realismus a naturalismus v české literatuře. Věnoval se také kritice výtvarného umění. Vilém společně s bratrem redigoval (= upravovat text určený k publikaci, být redaktorem) Moravskoslezskou revue. Zaměřili se především proti pražskému centralismu a kladli důraz na rozvoj moravské kultury. V roce 1895 se Vilém stal jedním ze signatářů manifestu České moderny. V roce 1912 pod vlivem tvůrčí krize a nemoci spáchal sebevraždu. Alois zemřel v Brně roku 1925.

Společná tvorba bratří Mrštíků obsahuje realistickou divadelní hru Maryšu. Námět na tragédii dodal Alois, umělecký rukopis se naopak přiklání k Vilémovi. Dalším společným dílem je román z moravské vesnice Rok na vsi, na jehož vzniku má ale větší podíl Alois. Ten vstoupil do literatury svou sbírkou povídek a črt z vesnického života Dobré duše. K Vilémovým vrcholným dílům patří román s lyrizujícími prvky Pohádka máje a sociální román z městského prostředí Santa Lucia. Jeho kritické úvahy o umění jsou shrnuty v dvoudílném výboru Moje sny.

Jejich tvorba je úzce spjatá s Moravou, okolím Brna (většinu života prožili v Divákách). Bratři Mrštíkové čerpali ze života na vesnici, tradic a folklóru. Hlavní postavu dramatu Maryša inspirovaly osudy Marie Turkové z Těšan u Židlochovic.

 

Inspirace:

Maryša patří mezi nejpřekládanější česká dramata a objevuje se i na zahraničních scénách. Z českých divadelních režisérů přitahuje např. Jana Antonína Pitínského nebo Vladimíra Morávka. Právě Jan Antonín Pitínský představil v roce 1999 v Národním divadle Maryšu, s Jiřím Štěpničkou a Zuzanou Stivínovou v hlavních rolích. Filmová verze tragédie Maryša byla natočena v roce 1935 režisérem Jiřím Rovenským s Jiřinou Štěpničkovou v hlavní roli.

Emil František Burian napsal v roce 1940 podle této divadelní hry libreto k vlastní opeře.

 

3. Literární kritika

Tragédie šokovala svou výrazovou úsporností a realistickým tématem. Po premiéře v Národním divadle v roce 1894 jí kritici vyčítali onu výrazovou úspornost a šokující námět. Naopak drama ocenil významný kritik tehdejší doby František Xaver Šalda. Bylo proto rozhodnuto, že se bude hrát pouze na zkoušku v odpoledních představeních pro venkovské publikum. V současnosti je Maryša součástí klasického repertoáru divadel.

 

4. Srovnání díla s vybraným dílem z formálního či tematického hlediska

Podobným dílem je Gazdina roba či Její pastorkyňa od autorky Gabriely Preissové.





Další podobné materiály na webu: