Kniha: Měsíc na venkově
Autor: Ivan Sergejevič Turgeněv
Přidal(a): TerkaCZ
Základní charakteristika
- Literární forma: próza
- Literární druh: drama
- Literární žánr: komedie
- Rok vydání/premiéry: 1855 (rukopis), 1859 (první vydání), 1872 (první uvedení v Rusku)
- Rozsah: cca 150 stran
- Určeno: dospělí čtenáři a diváci, milovníci psychologického dramatu, vhodné pro divadelní inscenace
Téma
- Milostné a společenské vztahy na ruském statku.
- Nenaplněná láska, žárlivost, touha po štěstí.
- Konflikty mezi generacemi, postavení ženy, citová nejistota.
- Nuda a stereotyp venkovského života.
Hlavní myšlenka
- Láska je často nejednoznačná, nevyzpytatelná a může vést k bolesti i zklamání.
- Člověk je často neschopen naplnit své touhy a nalézt štěstí.
- Společenské konvence a osobní slabosti komplikují mezilidské vztahy.
- Nuda a nečinnost vedou k citovým zmatkům a zbytečným konfliktům.
Motivy
- Milostné trojúhelníky a čtyřúhelníky.
- Žárlivost, rivalita, nevyřčená touha.
- Dopisy, tajná setkání, nedorozumění.
- Kontrast mezi mládím a stárnutím, mezi rozumem a citem.
- Nuda, letní venkovská atmosféra, každodenní rituály.
Námět
- Inspirace skutečnými poměry na ruském statku a osobními zkušenostmi autora.
- Reflexe evropských i ruských literárních vzorů (např. francouzská konverzační komedie, ruský román).
- Kritika společenských konvencí a pokrytectví.
- Autorova zkušenost s nenaplněnou láskou a pozorováním venkovské společnosti.
Kompozice a struktura díla
- Členění: 5 dějství, každé dějství je členěno na několik scén.
- Děj je lineární (odehrává se v průběhu několika letních dnů).
- Stavba:
- Expozice: představení postav a vztahů, poklidná atmosféra statku.
- Zápletka: příchod mladého učitele Beljajeva, probuzení citů Natálie Petrovny a Věry.
- Kolize: vyhrocení milostných vztahů, žárlivost, odhalení citů.
- Krize: rozhodnutí o odjezdu Beljajeva, rozchod, bolestné loučení.
- Rozuzlení: návrat k původnímu pořádku, smíření, ale i zklamání a pocit nenaplněnosti.
- Rytmus: střídání klidných konverzačních scén s dramatickými výstupy, gradace vnitřního napětí.
Vypravěč
- Děj je tvořen přímou řečí postav, převládají dialogy a monology.
- Chybí klasický vypravěč, děj je posouván akcemi a promluvami postav.
- Stylizace: ironie, jemný humor, psychologická kresba, lyrické pasáže.
Jazyk a styl
- Jazyk je spisovný, místy stylizovaný do dobové mluvy, s prvky ironie a jemné satiry.
- Dialogy jsou živé, často obsahují podtext, nevyřčené city a napětí.
- Stylistické prostředky: metafory, ironie, přímá řeč, vnitřní monology, jemný humor.
- Využití jazykových vrstev: střídání hovorového a vyššího stylu dle postav.
Charakteristika postav
- Natálie Petrovna: Hlavní ženská postava, krásná, inteligentní, citově nevyrovnaná žena, manželka statkáře Islajeva. Prožívá vnitřní krizi, zamiluje se do mladého učitele Beljajeva, ale její city zůstávají nenaplněné.
- Arkadij Sergejič Islajev: Statkář, manžel Natálie Petrovny, starostlivý, aktivní, spíše rozumový typ, citově zdrženlivý.
- Michail Alexandrovič Rakitin: Rodinný přítel, dlouholetý obdivovatel Natálie Petrovny, inteligentní, oddaný, ale zklamaný muž.
- Alexej Nikolajevič Beljajev: Mladý učitel Kolji, upřímný, sympatický, přirozený, stává se objektem lásky Natálie Petrovny i Věry.
- Věra: Schovanka, sedmnáctiletá dívka, citlivá, naivní, prožívá první lásku k Beljajevovi.
- Anna Semjonovna Islajevová: Matka Islajeva, starostlivá, tradiční, ráda dohlíží na chod domácnosti.
- Lizaveta Bogdanovna: Společnice, staropanenská, pragmatická, hledá životní jistotu.
- Ignatij Iljič Špigelskij: Lékař, ironický, cynický, pragmatický, nabízí Lizavetě sňatek z rozumu.
- Afanásij Ivanovič Bolšincov: Soused, starší muž, neobratný nápadník Věry.
- Schaff: Německý vychovatel, pedant, komická figura.
- Kolja: Syn Islajevových, desetiletý chlapec, vnáší do děje dětskou bezprostřednost.
- Matvej, Káťa: Služební personál, drobné epizodní postavy.
Časoprostor
- Doba: Počátek 40. let 19. století.
- Místo: Islajevův statek na ruském venkově, jednotlivá dějství se odehrávají v různých částech statku (salón, zahrada, síň, pokoje, louka, zahradní altán).
Stručný děj
Na ruském statku žije Natálie Petrovna se svým manželem, synem, schovankou Věrou a dalšími členy domácnosti. Do poklidného života zasáhne příchod mladého učitele Beljajeva, do kterého se zamiluje nejen Natálie Petrovna, ale i Věra. Vznikají milostné zmatky, žárlivost a nedorozumění. Natálie Petrovna si uvědomí marnost své lásky a rozhodne se vše ukončit. Beljajev odjíždí, Věra je nešťastná, Rakitin odchází z domu. Vše se vrací do starých kolejí, ale v duších postav zůstává pocit nenaplněnosti a smutku.
Podrobný děj podle jednání
První dějství
Děj začíná v salónu na statku Islajevových. Atmosféra je poklidná, jednotliví členové domácnosti tráví čas hrou v karty, čtením a konverzací. Natálie Petrovna, manželka statkáře, je nespokojená, cítí nudu a vnitřní neklid. Její dlouholetý přítel Rakitin ji oddaně obdivuje, ale jejich vztah je spíše přátelský. Do domu přichází nový učitel Kolji, mladý Beljajev, který rychle upoutá pozornost nejen dětí, ale i žen v domě. Natálie Petrovna je jeho přítomností zneklidněná, cítí k němu sympatie, které si zpočátku nechce přiznat. Mezi personálem a vedlejšími postavami se rozvíjejí drobné epizodky (námluvy Matveje a Káti, Schaffovy jazykové omyly). Zároveň se začíná rýsovat zájem souseda Bolšincova o Věru.
Druhé dějství
Děj se přesouvá do zahrady. Rozvíjí se vztahy mezi mladými postavami – Věra a Beljajev spolu tráví čas, vzniká mezi nimi přátelství, které přerůstá v první zamilovanost. Natálie Petrovna začíná žárlit na Věru, uvědomuje si, že její city k Beljajevovi jsou silnější, než si chtěla připustit. Rakitin se snaží Natálii Petrovnu rozptýlit, ale cítí její odcizení. Bolšincov se prostřednictvím lékaře Špigelského snaží získat Věru za ženu, ta však jeho nabídku odmítá. Vztahy v domě se komplikují, napětí mezi postavami narůstá.
Třetí dějství
V domě panuje napjatá atmosféra. Natálie Petrovna se přiznává Rakitinovi, že je zamilovaná do Beljajeva, což Rakitina hluboce zasáhne. Věra se svěřuje Natálii Petrovně se svou láskou k Beljajevovi. Natálie Petrovna si uvědomuje, že její city jsou nejen marné, ale i nebezpečné, protože by mohla ublížit Věře i sobě. Rakitin se rozhodne odejít z domu, aby situaci ulehčil. Natálie Petrovna se snaží zachovat důstojnost, ale vnitřně trpí.
Čtvrté dějství
V prázdné síni se schází různé postavy. Špigelskij nabízí sňatek Lizavetě Bogdanovně, která váhá, ale nakonec přijímá. Káťa pomáhá Věře zorganizovat setkání s Beljajevem. Natálie Petrovna píše Beljajevovi vzkaz a žádá ho, aby odjel. Věra se setkává s Beljajevem, vyznává mu city, ale ten jí jemně dává najevo, že ji má rád, ale nemůže její lásku opětovat. Věra je nešťastná, Beljajev se rozhoduje odejít.
Páté dějství
V domě panuje smutná nálada. Rakitin oznamuje svůj odjezd, Beljajev se loučí s domácími. Natálie Petrovna se snaží zachovat klid, ale je zjevně zraněná. Věra je zoufalá z odjezdu Beljajeva. Bolšincov se smiřuje s odmítnutím, Lizaveta Bogdanovna přijímá Špigelského nabídku k sňatku. Vše se vrací do původních kolejí, ale v duších hlavních postav zůstává pocit nenaplněnosti, smutku a ztracených iluzí.
Literární kritika a inspirace dílem
Měsíc na venkově je považován za jeden z vrcholů Turgeněvovy dramatické tvorby a významný příklad psychologického dramatu v evropské literatuře. Hra byla dlouho v Rusku zakazována a dočkala se uznání až po autorově smrti. Ovlivnila vývoj ruského i světového divadla, zejména tvorbu A. P. Čechova, který na ni navázal ve svých hrách o každodenním životě, nenaplněných touhách a melancholii. Kritici oceňují Turgeněvovu schopnost vystihnout jemné nuance mezilidských vztahů, ironii i smutek venkovské existence. Hra je často inscenována na světových jevištích a inspiruje režiséry i dramatiky svou otevřeností, nejednoznačností a pravdivou psychologií postav.
Vlastní zhodnocení
Měsíc na venkově je mistrovskou psychologickou komedií, která s jemnou ironií a hlubokým porozuměním zobrazuje složitost lidských citů, nenaplněné touhy a zklamání. Turgeněv zde mistrně vystihl atmosféru ruského venkova, nudu a stereotyp, které vedou k citovým zmatkům a nečekaným krizím. Postavy jsou vykresleny s velkou psychologickou přesností, jejich dialogy jsou živé, plné podtextu a nevyřčených emocí. Hra je aktuální i dnes – otázky nenaplněné lásky, hledání smyslu a místa v životě, střet rozumu a citu zůstávají nadčasové. Dílo doporučuji všem, kdo mají rádi psychologickou literaturu, jemný humor a hluboký vhled do lidské duše.
