Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – rozbor díla [10]

 

  Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

  Autor: Arnošt Lustig

  Přidal(a): abunting, Maky

 

Arnošt Lustig (1926-2011)

• Narodil se 21. prosince 1926 v Praze a zemřel 26. února 2011 taktéž v Praze.
• Byl český židovský spisovatel a publicista světového významu.
• Pocházel z rodiny malého obchodníka. Studoval na reálce, ze které však byl z rasových důvodů vyloučen a tak se vyučil krejčím.
• V roce 1942 byl deportován do terezínského ghetta, prošel také koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald.
• V dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti do Dachau. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu.  To ho hluboce poznamenalo a tak se jeho díla už od počátku zabývají tematikou Židů a druhé světové války.
• Vycházel také ze svých osobních zkušeností. Po válce se věnoval žurnalistice, opakovaně pobýval jako reportér v Izraeli.
• V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání.
• Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se nevrátil z dovolené v Itálii a emigroval i s rodinou přes Izrael do USA. Zde působil na několika amerických universitách, vyučoval scenáristiku, film a literaturu. V roce 1978 byl jmenován profesorem na washingtonské American University.
• Ve svých dílech se zabývá zejména holokaustem. Arnošt Lustig náleží k autorům tzv. druhé vlny válečné prózy ( válečná próza 50. a 60. let), kdy se autoři soustředili spíše na psychiku a vztah jedince k době, než na události v širších souvislostech, jak tomu bylo u autorů tzv. první vlny válečné prózy. To je zřetelně vidět také v knize Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
• K dalším dílům tohoto autora patří povídkové sbírky Noc a naděje, Démanty noci, psychologické novely Můj známý Vili Feld, Dita Saxová, Bílé břízy na podzim, Miláček, Hořká vůně mandlí, Nemilovaná a z pozdější tvorby například Dívka s jizvou, Zasvěcení, Případ Marie Navarové nebo Okamžiky s Otou Pavlem.

 

Rozbor: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

• Literární druh: epika
• Literární žánr: psychologická novela
• Tuto novelu řadíme mezi díla druhé vlny československé poválečné prózy.

 

Bibliografické údaje:

• Nakladatelství: Mladá fronta
• Rok vydání: 2011 (poprvé vydáno roku 1964)
• Místo vydání: Praha
• Vydání: první
• Počet stran: 144

 

Téma a motivy

• Hlavním tématem je příběh mladé židovky, mající falešnou naději na záchranu díky své kráse, s tragickým koncem.
• Jako celek dílo zobrazuje bezohlednost a cynismus nacistů, kteří se neštítí ničeho, aby ze svých obětí vyždímali co nejvíce peněz.
• Příběh je inspirován skutečnou událostí z roku 1943. Dějový pohyb má podobu spirály. Neustále se vrací zpět do Osvětimi a v souvislosti s tím také střídavě roste a klesá nálada všech členů ve skupině.

 

Vyznění díla

• Próza je založena na kontrastu mezi tím, jak situaci vnímá čtenář a jak ji vnímají její protagonisté.
• Zajatci jsou zaslepeni nadějí, a proto jim nedocházejí ani Brenskeho narážky. Naproti tomu čtenář, kterému se dostává doplňujících informací od začátku tuší, jak celá věc asi dopadne.
• Text je možné místy chápat také jako ironii.

 

Kompozice

• Rozčleněno do třech očíslovaných, chronologicky na sebe navazujících částí stejně tak, jako se účastníci dramatu ocitnou třikrát po sobě v táboře. Pokaždé ho však vzhledem k dosavadnímu vývoji vnímají jinak.

 

Jazyk a styl

• Příběh je vyprávěn v er-formě, přičemž vypravěč se zaměřuje na psychologii postav, které samy komentují děj ve vnitřních monolozích.
• Slovní zásoba je bohatá, spisovná.
• Objevují se hovorové výrazy, slova z židovského jazyka a vulgarismy.
• Kombinuje se slohový postup vyprávěcí a popisný. Hojně je užito líčení.
• V textu nalezneme dlouhá, složitá souvětí.
• Vyskytují se přirovnání a metafory.
• Bedřich Brenske v přímé řeči používá pleonasmy, což je použití více slov se stejným významem po sobě pro znásobení dojmu.
• Zajímavé je ve své době neobvyklé využití závorek.
• Textu také dodávají nový rozměr časté dvojsmysly.

 

Časoprostor

• Děj se odehrává v průběhu druhé světové války ve velmi krátkém časovém úseku v Polsku a Německu.

 

Hlavní postavy:

• Kateřina Horovitzová
  • je mladá židovská tanečnice. Nachází se v období dospívání, kdy se mění z dívky v ženu. Je velmi krásná, sebevědomá a statečná. V rozhodující chvíli se na rozdíl od ostatních trpně nepodřídí, ale dokáže se vzepřít a všechny překvapit. Snaží se věřit a doufat v dobro, ale nakonec si uvědomí krutost okolního světa a postaví se jí na odpor, přestože ví, že to nemá smysl a na konečném výsledku situace to nic nezmění. Zastupuje ženský princip spojovaný s biblickými mýty.
• Bedřich Brenske
  • je důstojníkem tajného oddělení německé armády. Navenek vystupuje velmi kultivovaně, zdvořile a uhlazeně. Budí dojem upřímnosti, laskavosti, korektnosti a spolehlivosti. Ve skutečnosti je však cílevědomým manipulátorem a profesionálním lhářem, který bez emocí plní rozkazy. Jelikož má krutou povahu, jeho úkol ho baví a se svými oběťmi si pohrává užíváním různých dvojsmyslů při svých projevech.
• Herman Cohen
  • ač je zkušeným obchodníkem, zaslepen strachem o život si nepřipouští nic jiného, než šťastný konec a do poslední chvíle v něj věří. Chová se stejně jako ostatní podle rčení „naděje umírá poslední“. Nejdříve Brenskemu slepě důvěřuje, ale postupně začíná pochybovat. Je velmi bohatý a šlechetný. Zastupuje celou skupinu obchodníků a je jejich mluvčím.
• krejčí, rabín Dajem z Lodže
  • jsou vězni židovského původu z koncentračního tábora v Osvětimi. Jsou otupělí a odevzdaní. Autor tyto postavy do příběhu zasadil proto, aby čtenáři osvětlovaly děj, pomohly mu předvídat klíčové události a odhadnout jejich další význam.
• bohatí židovští obchodníci kromě pana Rappaporta-Liebena všichni snášejí veškeré vydírání a komplikace bez protestů až do úplného konce. Jedná se celkem o dvacet mužů včetně Hermana Cohena.

 

Děj (obsah) díla:

Děj knihy se odehrává v roce 1943 během druhé světové války. Hlavními hrdiny jsou zajatí bohatí američtí Židé a krásná mladá židovská tanečnice Kateřina Horovitzová. Tito obchodníci mají být vyměněni za německé zajatce, musí se však na svobodu vykoupit. Mají bohatá konta v zahraniční bance a tak nacisté potřebují jejich originální podpisy na šecích. O tuto skupinu se má starat důstojník SS Bedřich Brenske, jehož úkolem je zajistit zajatcům určitý komfort, byť na území koncentračního tábora a neustále pod různými záminkami získávat od bohatých Židů další a další šeky, které by vedly k jejich penězům. To se mu také daří. Skupinu udržuje ve strachu a vedle toho v naději, že se jim podaří skutečně dostat na svobodu.  Kateřina Horovitzová se setká se skupinkou při svém příjezdu v transportu do koncentračního tábora. Obchodník Herman Cohen, který v podstatě jedná za celou skupinu zajatých amerických Židů, se nad Kateřinou slituje a vykoupí ji z transportu za sto tisíc franků. Kateřina se tak smí připojit ke skupině s příslibem, že bude moci s Američany odejít. Kateřina má naději, že se jí podaří pana Cohena přemluvit, aby vykoupil také její rodiče, dědečka a šest sester, kteří přijeli do koncentračního tábora s ní. Netuší, že tito jsou ihned zlikvidováni v plynové komoře. Brenske nechá pro pana Cohena a Kateřinu ušít nové šaty neboť se mají připravit na cestu. Skupina má odjet vlakem do přístavu v Hamburku, kde má na ně čekat loď. Šaty jim ušije krejčí z koncentračního tábora, který se marně snaží Kateřině naznačit, že její rodina již nežije. Kateřina uprosí pana Cohena, aby vykoupil její rodinu, ten nakonec svolí a uhradí za mrtvé Kateřininy příbuzné spoustu peněz. Brenske s klidem slibuje, že pro rodinu Kateřiny vypraví další vlak. Brenske sdělí skupině, že budou vyměněni za zajaté německé důstojníky a tak všichni nastoupí do vlaku, aby dorazili do přístavu. Každý však musí sedět sám ve vlastním zatemněném kupé a každé kupé je hlídáno dvěma německými vojáky. Po cestě získá Brenske pod nejrůznějšími záminkami od Židů další peníze a nakonec přijde s tím, že Kateřina nemá americký cestovní pas. Tvrdí, že ji úřady nechtějí zapsat na pas Hermana Cohena. Jedinou možností by byla svatba Kateřiny s Hermanem Cohenem. Za toto zdržení však musí opět zaplatit a vlak se vrátí zpět do koncentračního tábora. Brenske tvrdí, že svatba se může podle předpisů uskutečnit pouze v táboře. Tam je oddá polský židovský rabín Dajem z Lodže. Obchodníci jsou již netrpěliví a přestávají Brenskemu důvěřovat. Po svatbě se však vydávají stejným vlakem opět na cestu a dostanou se až do přístavu, kde z oken vlaku vidí loď s nápisem Německo, která by je měla dovézt k vytoužené svobodě. Pod touto vidinou se podaří z obchodníků vymámit jejich poslední peníze a dokonce musí napsat dopisy příbuzným, jak s nimi bylo zacházeno dobře. Jediný pan Rappaport-Lieben již Němcům nevěří, začne křičet na celý vlak a tak je na pokyn Brenskeho zastřelen. Brenske následně přijde s tím, že je třeba mrtvého obchodníka pohřbít a že se proto musí opět vrátit do tábora. Bohatí obchodníci už vydali všechny své úspory a tak už jsou pro nacisty bezcenní. Důvodem jejich návratu je tak ve skutečnosti likvidace celé skupiny včetně krásné Kateřiny. Po návratu se mají všichni podrobit z důvodu hygienických opatření očisty a jsou proto nahnáni do sprch, které jsou ve skutečnosti plynovou komorou. Do ruky dostanou mýdlo a mají se svléknout. Všichni pohromadě i s Kateřinou. Kateřině v tu chvíli dojde, že všechno byla lež, začíná se pomalu svlékat a tím otupí bdělost stráží. Všichni koukají jenom na ni a se zvědavostí čekají, až se svlékne úplně. Kateřina sebere jednomu z vojáků zbraň a zastřelí ho. Postřelí i dalšího a následně je pak celá skupina komandem postřílena. Mrtvou Kateřinu vystaví nahou v sušárně vlasů, po nějaké době jí ostříhají vlasy a tělo spálí.

Kniha líčí hrůzy, které Němci za války páchali. Na příběhu konkrétních lidí, které si umíme představit, nenapravitelné zlo vyniká. Strašná je ta beznadějnost, ti lidé nemají žádnou šanci. Do příběhu se také promítají osobní zkušenosti Arnošta Lustiga z koncentračních táborů.

 

Reakce na dílo

• Kniha je považována za nejzdařilejší Lustigovo dílo. Tento fakt je podepřen tím, že na rozdíl od ostatních děl v něm autor neprováděl žádné dodatečné úpravy. Příběh židovské dívky, která si zachovala důstojnost i ve chvíli, kdy měla být ponížena, se řadí mezi Lustigovy prózy o ženách ocitajících se ve vypjatých životních situacích.
• Dílo bylo rok po svém prvním vydání zfilmováno Antonínem Moskalykem a sklidilo velký úspěch i v této podobě.

 

Zajímavosti

• Autor napsal dílo během jediné noci.

 

Vlastní hodnocení:

Do novely jsem se začetl tak, že jsem se nemohl odtrhnout. Je to krátká, ale přesto velmi působivá záležitost. Nejvíce na mne zapůsobilo užívání dvojsmyslů, které v kontextu nabývají hrůzných rozměrů. Ve zdánlivě běžných slovních obratech čtenář při hlubším zamyšlení náhle objevuje ohromující hrůznost příběhu a bestialitu pana Brenskeho, která je o to horší, že ji dokáže skrývat a vydávat za naprostou upřímnost. Jak sám říká: „Komu se chce nejvíc lhát, tomu je třeba hledět upřeně a bez přestávky do očí. Působí to nevinně a pravdivě.“  Kniha je velmi dobře napsána a doporučuji ji všem k přečtení tím spíš, že by měl každý vědět o zrůdnosti nacistických metod a cílů.

 

Zdroje:

• LUSTIG, Arnošt. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 131 s. ISBN 978-80-204-2399-3.
• Literatura pro 3. ročník gymnázia – skripta
• Slovník české prózy 1945-1994. 1. vyd. Editor Miroslav Zelinský, Blahoslav Dokoupil. Ostrava: Sfinga, 1994, 490 s. ISBN 80-854-9184-2. (str. 232 – 234)