Kniha: Nikola Šuhaj loupežník
Autor: Ivan Olbracht
Přidal(a): Ronie
Ivan Olbracht (1882-1952)
- Český prozaik, novinář a publicista.
- Byl synem advokáta a spisovatele Antala Staška. Jeho vlastní jméno je Kamil Zeman.
- Vystudoval gymnázium, ale nedokončil následná studia práv a filozofie. Poté se stal novinářem v různých časopisech a novinách (např. Právo lidu nebo Dělnické listy).
- Byl členem komunistické strany, ale v roce 1929 z ní byl vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi (známý také jako protest sedmi umělců) proti novému vedení strany.
- Během okupace působil v ilegální, vedení komunistické strany. Po válce byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění a členem ústředního výboru KSČ.
- Od roku 1931 pobýval v Podkarpatské Rusi (odehrává se tam plno jeho povídek). Mezi jeho další díla patří Anna proletářka, Žalář nejtemnější, Biblické příběhy…
- Tvoří v rámci meziválečné prózy, konkrétně v proudu tzv. ruralismu a baladické prózy. Jeho dílo se vyznačuje sociální tematikou a psychologickou kresbou postav. Socialistický realismus je směr, který se v Československu plně prosadil až po roce 1948, a toto dílo do něj nepatří.
Rozbor: Nikola Šuhaj loupežník
LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR
TÉMA
- Hlavní inspirací pro dílo byla skutečná postava zbojníka Nikoly Šuhaje, který působil na Podkarpatské Rusi po první světové válce. Postava Oleksy Dovbuše, legendárního zbojníka z 18. století, je v knize zmíněna pouze jako Nikolův mytický předchůdce.
HLAVNÍ MYŠLENKA
- Síla lásky, láska jako hlavní cit, kritika společnosti (chudí potřebují loupežníka pro svůj život), nesmyslnost doby (válka).
- Zásadním tématem je proces mytizace – proměna skutečného člověka v legendu, která žije vlastním životem nezávisle na realitě.
KOMPOZICE
- Pespektiva i výrazové prostředky se dynamicky proměňují.
- Struktura románu je složitá a kombinuje několik rovin: hlavní dějovou linii Nikoly a Eržiky, dokumentární pasáže popisující reálie Podkarpatské Rusi a mytickou rovinu, která přibližuje legendy a pověsti spojené s Nikolou.
VYPRAVĚČ
- Er-forma, vypravěč sleduje příběh zvenčí
- Sympatie na straně Nikoly Šuhaje, zná patrně příběh skutečného Nikoly i legendu, což prolíná dohromady.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- Bohatý jazyk, používá místní výrazy, archaismy, křesťanské motivy, básnické opisy, popis místa, vše zasazuje do reálného prostředí.
- Spisovná čeština s knižními výrazy a hovorové řeči, nářečí a rčení.
- Autor věnuje velký prostor popisu prostředí Koločavy, včetně zobrazení života místní židovské komunity, která hrála významnou roli v hospodářském a společenském životě regionu.
- Dramatičnost vypravování, smysl pro spád a tempo děje, prvky lidové slovesnosti, epická linie se spojuje s lyrickými prvky.
CHARAKTERISTIKA POSTAV
- Nikola Šuhaj – statečný, silný, spravedlivý, prudký, pyšný, pomstychtivý, chytrý
- Eržika – hrdá, statečná, chytrá, veselá, miluje Nikolu, ale podvede ho
- Jura – prudký, oddaný Nikolovi, nemá rád Eržiku, unáhlený, pomstychtivý, Nikolův bratr
DĚJ (OBSAH) DÍLA
Nikola se jako vojenský zběh musí ukrývat v lesích a horách, ale po válce se vrací do rodné Koločavy a ožení se se svou milou Eržikou. Bída ho však vyžene zpět do hor, kde žije nebezpečným životem zbojníka, který se skupinou mladíků (do níž patří i jeho bratr Jura) přepadává bohaté, aby mohl chudým dávat. Četníci se jej marně snaží dopadnout, ale nakonec je spolu se svým bratrem Jurou zrazen a ubit sekerami svými bývalými druhy z Koločavy pro vypsanou odměnu. Závěr knihy zdůrazňuje proces mytizace – přestože je Nikola mrtvý, mezi lidmi se šíří pověsti, že nezemřel a dál žije v lesích. Jeho legenda tak přetrvává a je silnější než skutečnost.
KRITIKA VEŘEJNOSTI V DOBĚ VZNIKU A DNES
Dílo bylo pozitivně přijato kritikou, která konstatovala jednoznačné kvality tohoto díla. Román podnítil vznik řady pozdějších uměleckých adaptací, z nichž nejznámější je muzikál Balada pro banditu (1975, hudba M. Štědron) z repertoáru brněnského divadla Husa na provázku. Mezi nejznámější filmovou adaptaci patří v hlavní roli s Miroslavem Donutilem a Ivou Bittovou, režie Vladimír Sis (1978).
