Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla

 

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor:  Bohumil Hrabal

Přidal(a): Almaja

 

 

 

 

-vrchol Hrabalovy tvorby

-jako jedno z mála děl tohoto autora nesmělo v soudobém Československu vyjít – příliš otevřené erotické scény, Hrabal zesměšňuje všechny totalitní režimy

-prvního exilové vydání 1980, oficiálně až roku 1989

 

HLAVNÍ POSTAVA:

Jan Dítě -, modrooký důvěřivý světlovlasý, komplexy méněcennost-malý vzrůst, ale chce něco dokázat, ,vypravěč

Líza-jeho německá žena,umírá za války,získala drahé známky,

vrchní Skřivánek

 

Místo a doba děje: Čechy (Praha, podkrkonoší), Cheb (hotel U města Amsterodamu); různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval, od 20. do 50. let 20. Století

 

OBSAH:

-5 kapitol začínajících vždy slovy: “Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.” vždy končící slovy: “Stačí vám to, tím dneska končím.”Často se opakuje věta: “Neuvěřitelné, které se stávalo skutkem.”
-dlouhá souvětí (automatický text) – surrealismus

 

DĚJ:

Hlavním hrdinou je bezvýznamný pikolík nevelkého vzrůstu Jan Dítě, který začíná jako prodavač párků na nádraží. Kvůli své výšce a společenské nedůležitosti trpí komplexem méněcennosti, a tak inspirován jedním obchodním cestujícím, který často nocuje v hotelu, kde Dítě pracuje, se rozhodne stát se bohatým a úspěšným. Na doporučení onoho cestujícího se zanedlouho poté ocitne v hoteluTichota, luxusním podniku, kam si bohatí chodí vyrážet z kopýtka. Pracuje zde pod dohledem vrchního Zdeňka, jenž ve svém volném čase rád hýří vydělanými penězi jako hosté jejich hotelu. Odsud je ale po incidentu s Pražským Jezulátkem vyhozen a znovu se na doporučení dostane do pražského hotelu Paříž, kde se v něm jakožto ve velmi nadaném číšníkovi vzhlédne vrchní Skřivánek, který ho učí správně rozumět číšnickému řemeslu. Do restaurace přijíždí dokonce habešský císař, protože pouze hotel Paříž má dostatek zlatých příborů, a Dítě je vyznamenán řádem habešského císaře za vzornou obsluhu jeho blahorodí. Slavnostní večer ale skončí pro Dítěte tragédií, protože je obviněn krádeží zlaté lžičky, která, jak se nakonec ukáže, uvízla v odpadu u dřezu, kvůli čemuž se chce jít dokonce oběsit. Nakonec vše dobře dopadne, ale Dítě nevydrží v hotelu dlouho.
Němci tou dobou nebyli v Praze vůbec oblíbeni, ale Dítě se přesto začal učit němčinu a navštěvovat německé biografy. Na jednom filmu se potom seznámil s Lízou, německou učitelkou tělocviku, za což ho nakonec v hotelu zostudili (všechen personál ho poplival) a Dítě odsud odešel. Poté, co německá vojska obsadila Prahu, se mu začalo znovu dařit. Opět se setkal s Lízou, která pracovala jako velitelka vojenských sester, a nedlouho po tomto setkání s ní strávil jejich první společnou noc. Následně mu bylo přiděleno místo kdesi nad Děčínskem v horách, kde se nacházela celá vesnička zasvěcená “vypěstování” dokonalého německého člověka. Dítě se nechal podle svého příbuzného přejmenovat na Ditie a sloužil v této vesničce těhotným Němkám. Zanedlouho se oženil s Lízou a měl s ní syna Siegfrieda, který byl ale mentálně zaostalý.
Líza vozila z válečných tažení manželovi známky, které nakradla po domech likvidovaných Židů a které jim po válce měly zajistit slušné živobytí. Na Dítěteho však doléhá pocit viny a zrady, a tak když je omylem místo Zdeňka odvlečen do vězení, má z toho radost, protože cítí, že je to jeho šance, jak se opět vrátit do Prahy. Po skončení války, v níž mu zahynula žena, si koupí starý lom a vystaví zde nejluxusnější hotel celé republiky. Přesto se však nikdy nestane plnohodnotným členem společenské smetánky. Nakonec přijde vládní převrat, Dítětovi je hotel zabaven a on prochází kolotočem věznic a povolání, aby nakonec dobrovolně skončil jako cestář na zapadlé horské samotě, kde spokojeně žije se svými zvířátky a rozjímá nad věčným tématem život a smrt.

 

KOMPOZICE KNIHY:

Příběh je rozdělen do pěti kapitol a každá z nich byla původně zamýšlena jako samostatná povídka, ačkoliv na sebe příběhově navazovaly. Každá kapitola začíná stejnou větou (“Dávejte pozor, co vám teďka řeknu”) a shodnou větou. Uvádí se, že celý text byl psán během velmi horkého letního měsíce, a to na jeden zátah a automatickou metodou, která je tak příznačná pro surrealismus. Důsledkem jsou proto dlouhá souvětí,  typická pro Hrabalovu pozdější tvorbu.

 

INSPIRACE:

-autorovy vlastní zkušenosti z prostředí noblesních hotelů a restaurací

– mnoho událostí, ale i postav má svoji předlohu ve skutečných lidech (např. pikolík s párky, paní Eliška z hotelu Paříž, vrchní z hotelu Palace atd.).

 

Umělecké a kompoziční prostředky: vše je psáno ich formou, vyskytuje se zde: nespisovný jazyk, přirovnání ,německé výrazy, pomlky,. Autor využil dlouhých souvětí. Ke sjednocení stejný začátek i konec.erotické sceny.Dítětova jazyka, v němž se úsilí o kultivované vyjadřování mísí s prvky slangu, obecné češtiny, a profesní mluvy. Oslovování čtenáře – každá kapitola začíná větou: “Dávejte pozor

 

Autor

Hrabal Bohumil(*28.03.1914 – †03.02.1997)

  • český spisovatel
  • studoval na gymnáziu a právnické fakultě – JUDr.
  • vystřídal řadu povolání, pracoval například jako:, výpravčí, skladník, číšník,pojišťovací agent dělník v ocelárnách
  • přispíval do různých časopisů (Květen, Červený květ)
  • Hrabal nebyl členem komunistické strany, měl problémy v70. a80. letech, kdy nemohly být vydány všechny knihy, které napsal, a proto některé vyšly až v exilu
  • byl výtvarně nadaný, dobrý znalec výtvarného umění a vážné hudby
  • 3. února 1997 v odpoledních hodinách Bohumil Hrabal tragicky zahynul po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky nemocnice Bulovka.

 

Obecně

Hrabal si do svých děl vybírá postavy obyčejné, ztroskotance, nemocné, smolaře,na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Hrabal má pro tyto lidi svůj vlastní název – Pábitelé. Pábitelé jsou posedlí životem, dělají všechno špatně.

Příběhy nemají souvislý děj, všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině => věnuje všem stejnou pozornost – METODA KOLÁŽE.

Hrabal psal své texty na stroji, které, když dopsal, rozstříhal a pak je zase slepil = tak potom vypadalo jeho konečné dílo.

 

Další díla:

autobiografická trilogie “Svatby v domě; Vita nuova; Proluky”
povídky “Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy; Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne; Toto město je ve společné péči obyvatel”
díla 80. let “Harlequinovy miliony; Kluby poezie; Uragán nad Prahou”filozofické úvahy “Dopisy Dubence (čtyři svazky)”
vzpomínkové prózy “Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek”
romány “Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar”
vrcholné dílo “Příliš hlučná samota”





Další podobné materiály na webu: