Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Hanka, Daniel Semotan
Bohumil Hrabal (1914-1997)
- Český prozaik, spisovatel – psal povídky, novely, experimentální texty, romány.
- Proslul svým humorem a absurdistickým pohledem na svět. Psal srozumitelným, jednoduchým jazykem. Jeho díla odrážejí zkušenosti s totalitním režimem v Československu. Inspirace reálným životem, rodinou i přáteli.
- Jeho matka se později provdala za Františka Hrabala, správce a později ředitele nymburského pivovaru, který Hrabala adoptoval. Dětství strávil v Nymburce, kde navštěvoval základní školu a reálné gymnázium. Po gymnáziu pokračoval ve studiu práv na Univerzitě Karlově v Praze, které dokončil až po druhé světové válce.
- Hrabal vystřídal během svého života řadu povolání – pracoval jako číšník, výpravčí, skladník, pojišťovací agent, dělník v ocelárnách, a nakonec jako balič sběrového papíru. Tato rozmanitá zkušenost mu poskytla důležitý vhled a zkušenosti, které poté hojně využíval ve svých dílech.
- Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 mu bylo dočasně zakázáno publikovat – v této době však vznikla jeho vrcholná díla, román Obsluhoval jsem anglického krále, próza Postřižiny, trilogie Svatby v domě. Jeho díla vycházela buď v samizdatu nebo v zahraničí. Od roku 1975 mu bylo opět dovoleno publikovat, ačkoli všechna díla samozřejmě podléhala cenzuře.
- Tragicky zemřel 3. února 1997, když vypadl z okna při krmení holubů v nemocnici na Bulovce. Existují spekulace o tom, zda šlo o nehodu či sebevraždu.
Vybraná díla:
- Ostře sledované vlaky (novela)
- Perlička na dně (soubor povídek)
- Nymburská trilogie: Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
- Taneční hodiny pro starší a pokročilé (prozaické dílo sestávající z jedné dlouhé věty)
- Obsluhoval jsem anglického krále (román)
- Slavnosti sněženek (soubor povídek o obyvatelích chatové oblasti Kersko)
Vlastní zkušenosti v jeho dílech:
- Zkušenost z přechodných zaměstnání Hrabal zpracoval v novele Ostře sledované vlaky (výpravčí na dráze)
- V povídce Postřižiny se odráží jeho Vzpomínky na rodiče, strýce Pepina dětství strávené v pivovaře.
- Neomezené vypravěčské schopnosti ŠEVCE vysloužilého vojáka Pepina ovlivnily i prózu Taneční Hodiny pro starší a pokročilé.
- Blízké přátelé zachytil v prózách Slavnosti sněženek, Něžný barbar (ZDE JE hlavním hrdinou předčasně zemřelý grafik Vladimír Boudník).
Společensko-historické pozadí
Politická situace
- Novela Ostře sledované vlaky vyšla v 60. letech 20. století, která pro Československo znamenala alespoň částečnou demokratizaci politické i společenské situace. V důsledku ekonomické krize, která se projevila na přelomu 50. 60.let. Doba, kde umlčované veřejné mínění , žádalo rozsáhlejší demokratizaci režimu. Snahy liberálních komunistů, jakým je Alexander Dubček, však byly zcela potlačeny invazí vojsk Varšavské smlouvy pěti států v srpnu 1968.
Fungování společnosti v dané době
- Kritika režimu. Česká společnost reagovala na změny ve veřejném i kulturním životě, důležitou roli při prosazování demokratizace režimu sehráli umělci, kteří požadovali tvůrčí svobodu. Pomáhali probudit společenské hnutí, šířili názory, které byly v rozporu s ideologií. Po pokračování reforem volal manifest Dva tisíce slov, jehož autorem je Ludvík Vaculík, který v krátké době podepsalo více než 120 000 lidí. Kultura se v 60. letech stala věcí veřejnou zabývala se problémy, které obvykle řeší parlamenty nebo publicistika.
Umění
- Uvolňování situace i v umění. Navazování kontaktů s západní kulturou, výtvarnému i hudebnímu umění se dostávalo více svobody, otevíral se prostor pro experimenty.
- V malířství se uplatňovala abstraktní malba, malíři se inspirovali americkým pop-artem, vycházejícím z populárního masového art komiksu reklamy.
- Sochařská-hledání nových výtvarných materiálů netradičních způsobu jejich zpracování.
- V architektuře převládalo masové stavebnictví, vznikala velká sídliště, nákupní střediska, velký rozkvět zaznamenal bytový design.
- 60. léta se stala zlatou érou populární HUDBY. Mladí zpěváci- Karel Gott, Waldemar Matuška, Helena Vondráčková či Václav Neckář, se sdružovali kolem divadel Semafor rokoko.
- Figurální malířství, abstraktní malba, pop-art, figurální sochařství, masové stavebnictví, populární hudba
Literatura – česká próza 2. pol. 20. století
- Během komunistického režimu u nás podléhala všechna oficiálně vydávaná díla státní cenzuře, jiná díla byla zakázána.
- 60. léta 20. století dobu nebývalého rozkvětu – uvolnění kontroly nad literaturou, scelování povolené zakázané literatury, formální i jazykové experimenty
- V letech 1958 – 1968 došlo k oslabení moci komunistické vlády, což bylo způsobeno zejména vlnou kritiky stalinismu v 50. letech i pozdější ekonomickou krizi.
- V české kultuře – uvolněním kontroly nad vydávanými pracemi, postupně došlo ke scelování. Vyšlo mnoho nových titulů jako právě např. Ostře sledované vlaky. Od roku 1968 byly však režimem opět utaženy šrouby.
- Básníci, prozaici i dramatici se často pouštěli do formálních i jazykových experimentů, mnozí byli ovlivněni existencialismem.
- V českých podmínkách uplatnil i nový román, absurdní drama experimentální poezie. Výrazným kulturním fenoménem doby se staly tzv. Malé scény Semafor.
Rozbor: Ostře sledované vlaky
Základní charakteristika:
- Literární druh a forma = epika, próza
- = Ostře sledované vlaky jsou epické dílo, výňatek zachycuje souvislý dej, text je členěn na věty odstavce, výrazovou formou je tedy próza.
- Literární žánr: novela (střední žánr prozaické epiky)
- = Prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu, soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy.
- V příběhu vystupuje omezený počet postav.
- Ostře sledované vlaky představují žánr středních epiky, občasné odbočky od souvislé dějové linie představují zejména vzpomínky hlavního hrdiny, děj však směřuje k výrazné pointe, jak je z konkrétního úryvku patrné. Charaktery jednotlivých postav příběhů jsou od počátku dané, v průběhu děje se příliš nemění. Výjimkou je hlavní hrdina, jehož přerod z naivního, přecitlivělého chlapce v muže je i ústředním tématem knihy.
- Literární směr: česká literatura v letech 1958 – 1968, druhá vlna válečné prózy
Téma:
- Kniha popisuje příběh mladého výpravčího Miloše Hrmy, jeho neúspěšný pokus o sebevraždu kvůli milostnému životu, jeho nové zkušenosti se ženami, a nakonec jeho atentát na muniční vlak.
- Zároveň ukazuje příběh chod železniční stanice v době Protektorátu Čechy a Morava a život život na vesnici za války.
Hlavní myšlenka:
- Hlavní myšlenkou tohoto díla je kritika druhé světové války. Poukazuje na zbytečné ztráty na životech a jak válka ovlivňuje lidi (příběh vypráví o Miloši Hrmovi, o jeho problémech a o tom, jak společně s Hubičkou sabotují německé vlaky. Hrma je poté smrtelně zraněn).
Motivy:
- Jednotlivé motivy podané v časové následnosti: střelba na nepřítele, jeho smrt, úvahy o nesmyslnosti války, výbuch vlaku, smrt hlavního hrdiny.
- Další motivy: dospívání, sexualita, rezignace, hrdinství.
Námět:
- Dílo vzniklo v roce 1965 jako reakce na válku. Odehrává se na železniční stanici v dobách protektorátu, kudy projíždějí německé transporty.
Kompoziční výstavba:
- Děj je vyprávěn chronologicky, nicméně se tu objevuje i několik retrospektivních pasáží hlavního hrdiny.
- Celá novela je rozčleněna do 6 kapitol, jednotlivé události jsou přerušovány právě krátkými retrospekcemi.
- Veršová výstavba: jelikož se jedná o prózu, verše tu nenajdeme.
Vypravěč / lyrický subjekt:
- Příběh v ich-formě vypráví jedna z hlavních postav novely (mladý výpravčí-aspirant Miloš Hrma).
- Jak je zřejmé i z výňatku níže, vypravěč neomezeně zachycuje své subjektivní pocity, prožitky i názory na další postavy nebo situace (např. … kdybychom o sobě někde potkali v civilu, možná, že bychom o se měli rádi, pohovořili bychom si.. ).
Jazyk:
- Obecná čeština.
- Profesní mluva na stanici: výpravčí, perón, vagón.
- Hovorové výrazy: esesáci, hroznej, liverpůl.
- Vulgarismy: prdeláč, ceckounek.
- Přirovnání, metafory, hyperboly, kontrast, tragikomika, erotika, černý humor, nekonečný proud řeči.
Charakteristika postav:
- Hlavní postava:
- Miloš Hrma – dvaadvacetiletý budoucí výpravčí (zaučuje se na výpravčího); plachý, nezkušený, citlivý, lítostivý, hloupý, naivní a nemá zkušenosti se ženami -> jeho milostné neúspěchy ho trápí, necítí se jako plnohodnotný muž, pokusí se o sebevraždu. Nakonec se stane partyzánem a vyhodí do povětří vlak, nicméně ho to stojí život.
- Další postavy:
- Výpravčí Hubička – starší výpravčí, „don juan“ (zkušený sukničkář záletník), chytrý, mnohé zkušenosti se ženami, kontrast k Milošovi
- Přednosta – vášnivý Chovatel Holubů, který touží po povýšení, uniforma znečištěná od holubích výkalů mu to znemožní
- paní přednostová – trpělivá, chápající woman, u které Miloš. naivně hledá pomoc od svého problému
- Viktoria Freie – tajemná Rakušanka, atraktivní zkušená woman, která připraví Miloše o panictví -> iniciuje Tak jeho přerod v muže
- Máša – Milošová dívka, mladá a krásná, v partnerském vztahu aktivnější, svědkyně „selhání“ Miloše -> on se pak před ní stydí.
Časoprostor:
- Doba: Období druhé světové války, v únorových dnech roku 1945
- Místo: malá železniční stanice (nádraží v Kostomlatech), Protektorát Čechy a Morava.
Děj (obsah) díla:
Příběh se odehrává v zimě roku 1945 na železniční stanici v Kostomlatech. Hlavní hrdina knihy, Miloš Hrma, se vrací znovu do služby po delší době, kdy se léčil na psychiatrii. Podřezal si totiž žíly kvůli své přítelkyni Máše, jelikož jejich první pokus o pohlavní styk skončil neúspěchem, když on „zvadl jako lilie“. Po prvním sexuálním nezdaru se neúspěšně pokusí o sebevraždu. Z psychiatrické léčebny se vrací na nádraží, kde předtím pracoval.
Stanici projíždějí „ostře sledované“ německé vlaky, převážející zásoby, zbraně a vojáky. Jinak poklidnou atmosféru provinční stanice narušují erotické hry výpravčího Hubičky (orazítkování pozadí telegrafistky Svaté) a přednostou stanice, který chová holuby a doufá v povýšení. Miloš je na stanici zaškolován poněkud perverzním výpravčím Hubičkou a přednostou stanice. Zároveň poznává Miloš manželku pana přednosty, se kterou doufá, že by mohl získat svoji první sexuální zkušenost, ona ho ale odmítá.
Jednoho dne výpravčí Hubička tajně sdělí Hrmovi, že jejich stanicí dnes projede transport vojenských zbraní, který se chystají on a jeho pomocníci zničit. Hrma se k nim ochotně hned přidá a rozhodne se, že do transportu shodí nálož. Ten večer přichází Viktoria Freie, odbojářka, a přináší Hubičkovi revolver a výbušninu, která má vlak zneškodnit. Než odejde Miloš, svěří se jí se svým problémem s Mášou, což končí milováním Miloše a Viktorie. Miloš zbavený svého problému ztrácí zábrany a v sabotážní akci nasazuje vlastní život. Při akci se však po shození nálože navzájem postřelí s německým vojákem, padá ze semaforu a umírá u trati společně s německým vojákem.
Inspirace dílem:
- Film Jiřího Menzela, Oscar za nejlepší zahraniční filmy
- Prózu Ostře sledované vlaky proslavilo zejména filmové zpracování režiséra Jiřího Menzela. Šlo o výrazný počin tehdejší Československé kinematografie, snímek byl oceněn americkou filmovou cenou Oscar za nejlepší zahraniční film.
- Vliv na spoluvytváření literární Kulturní atmosféry 60. dovolte, běžné užívání obratu „Ostře sledovaný“
- Novela Ostře sledované vlaky se v době svého vydání podílela na vytváření literární kulturní atmosféry 60. let 20.STOLETÍ, výraznější vliv na další vývoj české literatury však neměla.
- Základní kapitál „Ostře sledovaný“ o sobě však v českém jazyce začal se běžně používat, – Ostře sledovaný politik, ostře sledovaný projekt APOD.
Literární kritika, dobové vnímání literárního díla:
- Ostře sledované vlaky patří k nejčtenějším a k nejoblíbenějším Hrabalovým prózám. Směr k tradičnějším formám.
- Nejednoznačné přijetí kritikou. Konzervativnější veřejnost byla textem pohoršena vyčítala Hrabalovi zejména obscénnost vulgaritu některých pasáží, které „měly kazit“ tehdejší mládež.
Přijetí ve společnosti:
Dílo „Ostře sledované vlaky“ Bohumila Hrabala, jak ve formě novely, tak i v podobě filmové adaptace, zaznamenalo pozitivní přijetí a mělo významný dopad na české scéně a mezinárodní přesah. Čtenářsky se jedná o jednu z nejoblíbenějších Hrabalových knih, ačkoli v době vydání byla konzervativnější část společnosti zaskočena obscénností a vulgaritou díla.
Filmová adaptace, kterou režíroval Jiří Menzel a byla vydána v roce 1966, získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film v roce 1968. To přispělo k mezinárodnímu uznání jak Hrabala, tak české kinematografie. Film byl oceněn pro svůj autentický ráz a schopnost promítnout válečné trauma prostřednictvím osobního příběhu hlavního hrdiny.
Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování:
- Zachycení nedávné bolestné historie, věrohodné vylíčení pocitů mladého hrdiny i způsob zpracování tématu byly v době vydání novely vnímány jako aktuální.
Úryvek – jazykové prostředky, kontext:
A na tom tanku až po pás stál v kabině říšský voják, na hlavě měl černý baret s umrlčí lebkou a zkříženými hnáty, a můj děda pořád šel rovnou k tomu tanku a ruce měl napřažené a očima stříkal Němcům myšlenku, obraťte se a jeďte nazpátek… a opravdu, ten první tank zastavil, celá armáda zůstala stát, děda se prsty dotýkal toho tanku a pořád vysílal tu samou myšlenku… obraťte se a jeďte nazpátek, obraťte se a jeďte nazpátek, obraťte se… a potom poručík dal praporkem znamení a tank se rozejel, ale děda neuhnul a tank jej přejel, uskřípl mu hlavu, a už říšské armádě nic nestálo v cestě. A tatínek se potom vydal hledat dědovu hlavu.
Stručný rozbor úryvku:
- Kontext: Začátek knihy, Miloš vypráví o svém tatínkovi a dědečkovi.
- Jazyk úryvku:
- Dlouhá nekončící souvětí plná detailů
- Archaismus: umrlčí lebka (vojenský význam – smrt nebo sláva)
- Nespisovný výraz: hnáty
Vlastní názor:
Ostře sledované vlaky od Bohumila Hrabala je kniha velmi čtivá, sarkastická a v podstatě poměrně jednoduchá. V tom tkví její kouzlo. Román poskytuje fascinující vhled do myšlenkových procesů mladého muže, čemuž jsem jako teenager i po 60 letech od vydání rozuměl. Kniha je napsaná jednoduchým a chytlavým stylem, což umožňuje čtenářům rychle se do děje ponořit. Celý román jsem přečetl během jednoho večera, což svědčí o jeho poutavosti a schopnosti udržet moji pozornost od začátku až do konce. Celkově jsem měl z četby knihy velmi dobrý dojem a doporučil bych ji každému. Její přečtení patří k základním znalostem české literatury.