Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za sv. války
Autor: Jaroslav Hašek
Přidal(a): VéVé
JAROSLAV HAŠEK
- publicista, vyučen drogistou
- r. 1907 vězněn za anarchistickou činnost
- bohémský život, problémy s alkoholem, publikoval v časopise a novinách
- r. 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
- spoluautor řady kabaretních vystoupení i v nich hrál – kabaret Červená sedma
- r. 1915 dobrovolně narukoval v ČB k 91. pluku – Haličská fronta
- r. 1916 do ČS legií
- r. 1918 vstoupil do Rudé armády, stává se komunistou, znovu se oženil
- r. 1920 se vrátil z Ruska do Prahy “ návrat k bohémství + začal psát Švejka
- nechucen politickým vývojem a s podlomeným zdravím odešel do Lipnice nad Sázavou – ke konci života Švejka diktoval
- † 1923 [po smrti nebyly peníze na pohřeb, byl proto pohřben na dluh, farář odmítl Haška jako bezvěrce, měl být pohřben v koutě za márnicí, nakonec u zadní zdi
- až po dlouhých letech vzn. díky E. Bassovi nadace a na hrobě se udělala žulová deska
Literárně historický kontext
- Hašek patří ke skupině anarchistů a buřičů
- 2. generace 90. let 19. století
- “ typické: revolta a vzdor proti dosavadní společnosti
- hlásají individualitu a svobodu, stojí v opozici proti starší generaci
- přiklánějí se k sociálně slabším skupinám, žijí bohémským životem
- snaží se často šokovat tématy, kt. zpracovávají
- l legionářská L = svébytná
- L s válečnou tématikou a týká se ČS legií
- vzn. během 1. sv. v. a těsně po
- za 1. rep. kladně chválena, za protektorátu a komunismu zatracována
Další autoři tohoto období:
-
- Rudolf Medek – Plukovník Švec
- Josef Kopta – Třetí rota
Rozbor díla: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
dílo:
- znaky – pohrdání konvencemi, byrokracií, církví a politickými stranami
- satira proti monarchii, válce a měšťanské společnosti
- základem vlastní zážitky
I. povídky, črty, humoresky
- hl. hrdina = obyč. čl., doplácející na hloupost, konflikty řeší rozumem
- Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dva tucty povídek
II. kabaretní scénky a hry
- Větrný mlynář a jeho dcera
III. romány
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
I. ideově-tematický plán
- l. druh: próza
- l. druh: román
- “ čtyřdílný nedokončený, realistický
- “ humoristický a satirický (vysmívá se a tím kritizuje)
- “ pikareskní román (hl. postava pikaro – šibal)
- “ není to klasický román, ale jde v něm o volné řazení příběhů spojených hlavní postavou
geneze románu:
- postava Švejka se objevuje od r. 1910
- 1. podoba budoucího Švejka vzn. r. 1912
- “ Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky
- 2. verze vzn. r. 1917 = za Haškova působení v R legiích
- “ Dobrý voják Švejk v zajetí
- konečnou podobu dostaly příhody o Švejkovi až v knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1920 – 1923)
- “ skládá se ze 4 dílů (4. nedokončen)
- po Haškově smrti 4. díl dokončil Vaněk, ale nedodržel původní plán a připojil 5. a 6. díl
- názvy dílů: V zázemí
- Na frontě
- Slavný výprask
- Pokračování slavného výprasku
- hl. téma: 1. sv. v. “ poukazuje na nesmyslnost a surovost, kritizuje válku a poměry v armádě, geniální satira na rakouský militarismus
- (politika, kde na předním místě stojí armáda)
- nesmyslnost války a ponižování čl. X zdravý rozum prostého čl.
- vedlejší téma: Švejkovo putování s cílem ochránit císařství (chce položit život za císaře pána)
- motivy: životní radost a elán
- odevzdanost císařství
- vojenské rozkazy a předpisy
hl. myšlenka: upozornit na nesmyslnost války
- ,,Takový mariáš je vážnější věc, než celá vojna.“
- prostředí: R-U-R
- Praha “ byt Švejka, hospoda U Kalicha
- čas: 1. sv. v. (1. díl 1914 po Sarajevském atentátu)
- autor: Hašek se liší svým přístupem k válce od jiných autorů (Remarque, Rolland)
- “ nepředkládá řešení války a nemá potřebu nad ní vítězit
- H. se válce slovy Švejka vysmívá
- Š. je geniální postava, kt. stojí nad problémem války a vždy nad ní vyhrává
- závěr: autor ukazuje na válku jiným způsobem než soudobí autoři
- projevuje se patriotsví
- projevuje se vlastenectví/slovanství
- typické chování čecha/českého lidu
POSTAVY
Josef Švejk = literární typ/typický člověk válečné doby
- hájí svoje práva na lidskost
- prostoduchý dobrák, moudrý blázen
- představitel lidového odporu proti násilí a válce, proti militarismus a proti ponižování člověka
- typicky česká národní figurka, vždy říká, co si myslí
- stojí vždy nad problémem a absurdností války
- v knize hlavní postava a má funkci vypravěče
- není zobrazen ve vývoji
- slouží autorovi pro satirické hodnocení války, nezničitelná postava
- dvoujaký: genialita – idiocie
- má rád lidi, je otevřený, rád si povídá
- nesnaží si nic vytvořit ani přetvářet a všemu se podvoluje “ v těchto situacích to působí bezcharakterně, stále zůstává dobrým vojákem
- své nadřízené přivádí k zuřivosti tím, že doslova plní jejich rozkazy
- chytrák, neustále aktivní, mazaný a nic ho nevyvede z míry
- není ambiciózní, typ pikareskního člověka – šibala
- destruktivní typ – svým dobráctvím vytváří zmatek a rozklad okolí
- má pocit svobody i v nepřátelské společnosti
- internacionální typ č. “ je schopen prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle
- oddanost armádě a císaři “ schovává se v tom to, že oddaností ničí, to co po něm chtějí
- Švejk se chová nesprávně pouze, když krade psa, kryje Lukáše při jeho záletech, vyspí se s Katy návštěvou Lukáše
- neumí morálně zdůvodnit žádné své rozhodnutí a každá jeho volba působí správně a na vše najde historku “ někdo už to tak dělal, tak se to tak dělat může
ostatní postavy lze rozdělit na:
NEGATIVNÍ – představitelé armády „ feldkurát Ottokatz – sluha boží – sám v boha nevěří
- pokrytec
- věčně opilý a zadlužený
- vybral si Švejka za svého poskoka – prohrál ho v kartách
„ nadporučík Lukáš – vyučuje ve škole pro jednoroční dobrovolníky
- známý milostnými aférami – slabost pro ženy
- na svého sluhu Šv. je čím dál tím víc nazlobený
- přímý, zásadový, vypočítavý
- sleduje své zájmy a svůj prospěch
- vzdělaný – nevymýšlí si žádné hloupé rozkazy x vždy vše kvůli Švejkovi odnese – obětí Švejka
„ poručík Dub – SŠ učitel, zlý člověk, pokrytec, kariérista/představitelé policie “ civilní stráž. Bretschneider – udavač
- dostal do problému Švejka i Palivce
- představitelé byrokracie (lékaři)
KLADNÉ “ hostinský Palivec – opatrný člověk
- mluvil sprostě (zadek, hovno)
- zatčen pro velezradu (Mouchy sraly na císaře pána)
“ pí Müllerová – Švejkova hospodyně
- starší hodná paní
- ve všem Švejkovi pomáhala
II. kompoziční plán
- forma románu: uvolněná “ jsou za sebou volně řazeny dějové epizody
- nedějová “ v knize nejde o děj, ale o žvanění Šv. a povídaní dalších postav
- román nemá žádnou zápletku
- připomíná koláž (seskupení příběhů
- celá kniha je, jako kdyby to byly sepsané hospodské příběhy
- členěno do 15 kapitol, každá má svůj název
- autor využívá kontrastu, např.: nesmyslnost války x ochota lidí v ní bojovat
- idiocií Šv. x způsob jakým dovede vytočit svoje nadřízené
- doplňující ilustrace k románu nakreslil Josef Lada
výstavba I. dílu
- Šv. jede na vojnu – na kolečkovém křesle ho tlačí pí Müllerová
- před odvodní komisí
- v blázinci
- ve vojenské nemocnici
- ve službách feldkuráta
- sluhou Lukáše
III. jazykový plán
- psáno er-formou
- obecná a hovorová čeština „jazyk obyčejných lidí “ přehledné, nekomplikované
- stylisticky nízký jazyk x ale řeší se velké věci
- jazyk slouží k charakteristice postav
- využívá vojenský slang, argot, vulgarismy, německá nebo do ČJ z NJ převzatá slova
- rusismy, často slova komolí
- častá přímá řeč, občas písně, přísloví, průpovídky
- dokumentaristické postupy: citace vojenských rozkazů, předpisů, novin a vyhlášek
- humor: situační “ spočívá v činech Šv., kt. se schovává za masku idiota
- slovní “ hrubý, černý, ironie, nadsázka, asociace (historky, kt. Šv. vypráví), přirovnání, výmysly
- styl: přehledná nesložitá souvětí, snaha o všednost a obyčejnost
- snaha vyjadřovat se úsporně, přechodníky
- ve vyprávění i v přímé řeči
- přímá řeč: Hašek označován jako mistr přímé řeči
- “ umí věrně zachytit skutečný hovor – docílí tím názornosti a charak. p.
