Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za sv. války
Autor: Jaroslav Hašek
Přidal(a): VéVé
JAROSLAV HAŠEK
- publicista, vyučen drogistou
- r. 1907 vězněn za anarchistickou činnost
- bohémský život, problémy s alkoholem, publikoval v časopise a novinách
- r. 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
- spoluautor řady kabaretních vystoupení i v nich hrál – kabaret Červená sedma
- r. 1915 byl mobilizován a odveden v ČB k 91. pluku – Haličská fronta
- r. 1916 do ČS legií
- r. 1918 vstoupil do Rudé armády, stává se komunistou, znovu se oženil
- r. 1920 se vrátil z Ruska do Prahy “ návrat k bohémství + začal psát Švejka
- znechucen politickým vývojem a s podlomeným zdravím odešel do Lipnice nad Sázavou – ke konci života Švejka diktoval
- † 1923 [po smrti nebyly peníze na pohřeb, byl proto pohřben na dluh, farář odmítl Haška jako bezvěrce, měl být pohřben v koutě za márnicí, nakonec u zadní zdi
- až po dlouhých letech vzn. díky E. Bassovi nadace a na hrobě se udělala žulová deska
Literárně historický kontext
- Hašek patří ke skupině anarchistů a buřičů
- 2. generace 90. let 19. století
- “ typické: revolta a vzdor proti dosavadní společnosti
- hlásají individualitu a svobodu, stojí v opozici proti starší generaci
- přiklánějí se k sociálně slabším skupinám, žijí bohémským životem
- snaží se často šokovat tématy, kt. zpracovávají
- legionářská literatura = svébytná
- L s válečnou tématikou a týká se ČS legií
- vzn. během 1. sv. v. a těsně po
- za 1. rep. kladně chválena, za protektorátu a komunismu zatracována
Další autoři tohoto období:
-
- Rudolf Medek – Plukovník Švec
- Josef Kopta – Třetí rota
Rozbor díla: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
dílo:
- znaky – pohrdání konvencemi, byrokracií, církví a politickými stranami
- satira proti monarchii, válce a měšťanské společnosti
- základem vlastní zážitky
I. povídky, črty, humoresky
- hl. hrdina = obyč. čl., doplácející na hloupost, konflikty řeší rozumem
- Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dva tucty povídek
II. kabaretní scénky a hry
- Větrný mlynář a jeho dcera
III. romány
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
I. ideově-tematický plán
- l. druh: próza
- l. druh: román
- “ čtyřdílný nedokončený, realistický
- “ humoristický a satirický (vysmívá se a tím kritizuje)
- “ pikareskní román (hl. postava pikaro – šibal)
- “ není to klasický román, ale jde v něm o volné řazení příběhů spojených hlavní postavou
geneze románu:
- postava Švejka se objevuje od r. 1910
- 1. podoba budoucího Švejka vzn. r. 1912
- “ Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky
- 2. verze vzn. r. 1917 = za Haškova působení v R legiích
- “ Dobrý voják Švejk v zajetí
- konečnou podobu dostaly příhody o Švejkovi až v knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1920 – 1923)
- “ skládá se ze 4 dílů (4. nedokončen)
- po Haškově smrti 4. díl dokončil Vaněk, ale nedodržel původní plán a připojil 5. a 6. díl
- názvy dílů: V zázemí
- Na frontě
- Slavný výprask
- Pokračování slavného výprasku
- hl. téma: 1. sv. v. “ poukazuje na nesmyslnost a surovost, kritizuje válku a poměry v armádě, geniální satira na rakouský militarismus
- (politika, kde na předním místě stojí armáda)
- nesmyslnost války a ponižování čl. X zdravý rozum prostého čl.
- vedlejší téma: Švejkovo putování s cílem ochránit císařství (chce položit život za císaře pána)
- motivy: životní radost a elán
- odevzdanost císařství
- vojenské rozkazy a předpisy
hl. myšlenka: upozornit na nesmyslnost války
- ,,Takový mariáš je vážnější věc, než celá vojna.“
- prostředí: Rakousko-Uhersko (R-U)
- Praha “ byt Švejka, hospoda U Kalicha
- čas: 1. sv. v. (1. díl 1914 po Sarajevském atentátu)
- autor: Hašek se liší svým přístupem k válce od jiných autorů (Remarque, Rolland)
- “ nepředkládá řešení války a nemá potřebu nad ní vítězit
- H. se válce slovy Švejka vysmívá
- Š. je geniální postava, kt. stojí nad problémem války a vždy nad ní vyhrává
- závěr: autor ukazuje na válku jiným způsobem než soudobí autoři
- projevuje se patriotsví
- projevuje se vlastenectví/slovanství
- typické chování Čecha/českého lidu
POSTAVY
Josef Švejk = literární typ/typický člověk válečné doby
- hájí svoje práva na lidskost
- prostoduchý dobrák, moudrý blázen
- představitel lidového odporu proti násilí a válce, proti militarismus a proti ponižování člověka
- typicky česká národní figurka, vždy říká, co si myslí
- stojí vždy nad problémem a absurdností války
- v knize hlavní postava a má funkci vypravěče
- není zobrazen ve vývoji
- slouží autorovi pro satirické hodnocení války, nezničitelná postava
- dvoujaký: genialita – idiocie
- má rád lidi, je otevřený, rád si povídá
- nesnaží si nic vytvořit ani přetvářet a všemu se podvoluje “ v těchto situacích to působí bezcharakterně, stále zůstává dobrým vojákem
- své nadřízené přivádí k zuřivosti tím, že doslova plní jejich rozkazy
- chytrák, neustále aktivní, mazaný a nic ho nevyvede z míry
- není ambiciózní, typ pikareskního člověka – šibala
- destruktivní typ – svým dobráctvím vytváří zmatek a rozklad okolí
- má pocit svobody i v nepřátelské společnosti
- internacionální typ č. “ je schopen prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle
- oddanost armádě a císaři “ schovává se v tom to, že oddaností ničí, to co po něm chtějí
- Švejk se chová nesprávně pouze, když krade psa, kryje Lukáše při jeho záletech, vyspí se s Katy návštěvou Lukáše
- neumí morálně zdůvodnit žádné své rozhodnutí a každá jeho volba působí správně a na vše najde historku “ někdo už to tak dělal, tak se to tak dělat může
ostatní postavy lze rozdělit na:
NEGATIVNÍ – představitelé armády „ feldkurát Otto Katz – sluha boží – sám v boha nevěří
- pokrytec
- věčně opilý a zadlužený
- vybral si Švejka za svého poskoka – prohrál ho v kartách
„ nadporučík Lukáš – vyučuje ve škole pro jednoroční dobrovolníky
- známý milostnými aférami – slabost pro ženy
- na svého sluhu Šv. je čím dál tím víc nazlobený
- přímý, zásadový, vypočítavý
- sleduje své zájmy a svůj prospěch
- vzdělaný – nevymýšlí si žádné hloupé rozkazy x vždy vše kvůli Švejkovi odnese – obětí Švejka
„ poručík Dub – SŠ učitel, zlý člověk, pokrytec, kariérista/představitelé policie “ civilní stráž. Bretschneider – udavač
- dostal do problému Švejka i Palivce
- představitelé byrokracie (lékaři)
KLADNÉ “ hostinský Palivec – opatrný člověk
- mluvil sprostě (zadek, hovno)
- zatčen pro velezradu (Mouchy sraly na císaře pána)
“ pí Müllerová – Švejkova hospodyně
- starší hodná paní
- ve všem Švejkovi pomáhala
II. kompoziční plán
- forma románu: uvolněná “ jsou za sebou volně řazeny dějové epizody
- nedějová “ v knize nejde o děj, ale o žvanění Šv. a povídaní dalších postav
- román nemá žádnou zápletku
- připomíná koláž (seskupení příběhů
- celá kniha je, jako kdyby to byly sepsané hospodské příběhy
- první díl („V zázemí“) je členěn do 15 kapitol, z nichž každá má svůj název
- autor využívá kontrastu, např.: nesmyslnost války x ochota lidí v ní bojovat
- idiocií Šv. x způsob jakým dovede vytočit svoje nadřízené
- doplňující ilustrace k románu nakreslil Josef Lada
výstavba I. dílu
- Šv. jede na vojnu – na kolečkovém křesle ho tlačí pí Müllerová
- před odvodní komisí
- v blázinci
- ve vojenské nemocnici
- ve službách feldkuráta
- sluhou Lukáše
Děj dalších dílů
- Druhý díl (Na frontě): Švejk pokračuje v cestě na frontu, nejprve vlakem se svou marškumpanií. Zde se dostává do řady komických situací, například když zatáhne za záchrannou brzdu. Vrcholem je jeho slavná „budějovická anabáze“, kdy je omylem považován za ruského špiona a musí pěšky putovat do Budějovic, aby se vrátil ke svému pluku.
- Třetí díl (Slavný výprask): Děj sleduje další putování na frontu, kde Švejk a ostatní vojáci zažívají absurditu vojenské mašinérie, nesmyslné rozkazy a neschopnost velitelů. Švejk se dostává až na samotnou frontovou linii.
- Čtvrtý díl (Pokračování slavného výprasku): V nedokončeném díle se Švejk dostává do ruského zajetí, paradoxně nikoliv rukou nepřítele, ale je zajat vlastními vojáky, kteří ho opět považují za podezřelého. Román zde končí uprostřed věty.
III. jazykový plán
- psáno er-formou
- obecná a hovorová čeština „jazyk obyčejných lidí “ přehledné, nekomplikované
- stylisticky nízký jazyk x ale řeší se velké věci
- jazyk slouží k charakteristice postav
- využívá vojenský slang, argot, vulgarismy, německá nebo do ČJ z NJ převzatá slova
- rusismy, často slova komolí
- častá přímá řeč, občas písně, přísloví, průpovídky
- dokumentaristické postupy: citace vojenských rozkazů, předpisů, novin a vyhlášek
- humor: situační “ spočívá v činech Šv., kt. se schovává za masku idiota
- slovní “ hrubý, černý, ironie, nadsázka, asociace (historky, kt. Šv. vypráví), přirovnání, výmysly
- styl: přehledná nesložitá souvětí, snaha o všednost a obyčejnost
- snaha vyjadřovat se úsporně, přechodníky
- ve vyprávění i v přímé řeči
- přímá řeč: Hašek označován jako mistr přímé řeči
- “ umí věrně zachytit skutečný hovor – docílí tím názornosti a charak. p.
