Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (7)

 

Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Autor: Jaroslav Hašek

Přidal(a):Kyslik007

 

 

 

 

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Autor:  Jaroslav Hašek

Rok vydání: 1921-1923; původně román na pokračování

Bibliografické údajeVydáno v roce 1998 nakladatelstvím Baronet. 37. vydání. Ilustroval Karel Klos. Kniha má 638 stran,

Výrazová forma: Próza

Literární druh: Epika

Literární žánr: Satirický humoristický román

 

Kompozice díla:

Dílo se skládá ze čtyř dílů, z nichžčtvrtý je nedokončený. V knize se prolínají Švejkovy rozhovory a vyprávění. Děj se postupně nevázaně rozvíjí. Jazyk obecná čeština. Zkomolené, německé výrazy, hra se slovy. Humor je hrubý, tragický až absurdní komika ironie, parodie, nadsázka.

 

Hlavní myšlenka díla:

Nesmyslnost rakouského militarismu a prohnilost Rakouského mocnářství. Zobrazení války a života kolem ní. Vyzdvihuje zdravý rozum člověka v protikladu s nesmyslností války a ponižování člověka.

 

Obsah díla:

1.díl
Děj knihy začíná začátkem první světové války. Švejk, úředně uznávaný blb, se to dozví. A když řekne na atentát v Sarajevu svůj názor, je zatčen tajným policistou pro velezrádné řeči. Je proti němu zahájeno vyšetřování, následně je vyšetřován soudními lékaři, je-li duševně zdráv. Lékaři ho prohlásí za notorického blba a idiota. Následně je převezen do blázince, kde se mu velice líbí. Z blázince ho zanedlouho vyhodí. Cestou je opět zatčen a vyšetřován. Nakonec se šťastně dostane domů. Když válka propukne, Švejk se rozhodne, že půjde na vojnu. Protože trpí revmatismem a zrovna nemůže chodit, veze ho k odvodu jeho hospodyně na vozíku. Cestou Švejk vykřikuje, že jde bojovat za císaře pána a podobné řeči. Když Švejk předstoupí před lékařskou kontrolu, je Švejk označen za simulanta a dostane se do vojenské nemocnice. V nemocnici léčení spočívá v dietě, podávání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku a klystýru. Když je Švejk vyléčen, je poslán na garnizónu, kde vězňové musí chodit na kázání. Při jedné mši si ho všimne polní kurátor a vezme si ho za sluhu. Polní kurátor je velký pijan a je věčně bez peněz. Jednou dokonce prohraje v kartách i Švejka. A tak dostane Švejk nového pána a stane se vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše
2.díl
Švejk putuje na frontu. Cestou způsobí svému pánovi mnoho nepříjemností, ale vždy s dobrým úmyslem. Jednou, když zrovna byli v Maďarsku, nesl jedné paničce milostný dopis od svého pána. Cestou potkal svého kamaráda z Prahy a šli spolu ke dvoru. Na místě se trochu nepohodli s manželem oné paničky a způsobili velkou rvačku. Byli zatčeni, ale nakonec se oba dostali šťastně ven a Švejk byl ještě povýšen.
3.díl
Švejk prožívá různé trampoty, když putují přes Uhry. Dostane se do zajetí jako ruský zajatec. Stalo se to tak, že Švejk našel u rybníka pohozenou uniformu ruského vojáka, chtěl si ji zkusit, a v tom ho zatkli. Česky tam nikdo neuměl, a tak nemohl nikomu vysvětlit, že je to omyl.
4.díl
Švejk putuje s transportem ruských zajatců, nakonec se ale vše šťastně vysvětlí a Švejk se dostane zpátky ke svojí marškumpánii.

 

Charakteristika hlavních postav:

Švejk – smíšený prosťáček s vychytralým šibalem; hájí své právo na život, ale zároveň je to prostomyslný dobrák a moudrý blázen; všechny, hlavně své nadřízené, dohání k zuřivosti; vždy jedná v klidu a horlivě plní všechny rozkazy

nadporučík Lukáš – ze Švejka šílí; známý mnoha milostnými aférami; na Švejka je vysazený čím dál tím víc

feldkurát Katz – sluha boží, ale v boha nevěří; věčně namol; Švejk je jeho poskok, nakonec ho prohraje v kartách

Bretschneider – tajný policejní udavač, který dostane Švejka a Palivce do problémů

Paní Müllerová – starší paní, Švejkova hospodyně

Další postavy: Dr. Grünstein, hostinský Palivec se ženou, mnoho vojenských i policejních důstojníků, vojíni, další sluhové

 

Ukázka:

“Tak nám zabili Ferdinanda,” řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.

Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.

     “Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?” otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, “já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.”

     “Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:”

     “Ježíšmarjá,” vykřikl Švejk, “to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?”

     “Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:”

 

Vlastní hodnocení:

Tato kniha se mi velice dobře četla, především proto, jak Hašek dokáže zesměšňovat zřízence Rakouska. Líbí se mi jazyk, kterým je dílo napsáno. Je krásné číst, když Švejk začne žvanit jeho nesmysly, které vytáčí jeho nadřízené. Jen mi asi zůstane záhadou, zda je Švejk opravdu takový pitomec nebo se jím jen dělá. Chování Švejka je dost podivné, někdy až nelogické, ale to je asi to, co dělá to dílo výjimečným. Je to asi moje nejoblíbenější kniha, už jen proto, že je dokonalým obrazem nás Čechů.





Další podobné materiály na webu: