Osvícenství

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

literatura

 

Jméno: Osvícenství

Zařazení: Umělecký směr

Přidal(a): David Hampl

 

Pojmem osvícenství označujeme evropský myšlenkový směr a životní postoj osmnáctého století, který se projevil zejména ve Francii a v Anglii. Svými principy a myšlenkami navazovalo na antiku, renesanci a humanismus a naopak bylo v kontrastu s barokem.

 

Základní znaky osvícenství

Osvícenství je založeno na víře v rozum neboli na racionalismu. Osvícenci věří, že pomocí rozumu se člověk osvobozuje od nespravedlností společnosti, strachu, bídy i válek. Kromě víry v rozum tento myšlenkový směr charakterizuje také víra ve svobodu a rovnoprávnost. Neotřesitelná víra ve svobodu, rovnoprávnost, rozum a jeho objektivitu je spojena rovněž s vírou v neustálý pokrok, osvícenci jsou tak považováni za optimisty, kteří věří v lepší budoucnost. To zároveň vede ke kritickému zobrazování soudobých poměrů a s tím související revoluce.

S historického hlediska je zajímavé, že osvícenské myšlenky našly svou podporu u některých panovníků, jako byla například Marie Terezie či Josef II., v tom případě poté hovoříme o osvícenském absolutismu. Myšlenkami osvícenství byla ovlivněna například Velká francouzská revoluce či boj amerických kolonií za nezávislost. Z hlediska literatury kladl směr důraz na výchovu a vzdělání, z tohoto důvodu tak vznikají zejména encyklopedie a díla filozofická, především filozofické romány, povídky a eseje. Tato literární díla vznikají v evropských literaturách souběžně s díly ovlivněnými klasicismem.

 

Osvícenství v literatuře

Jak jsme již uvedli, vzhledem k tomu, že osvícenství je myšlenkový směr, literatura se často prolíná s filozofií, vznikají nejrůznější filozofické romány a eseje, nebo s vědou, výsledkem jsou pak následně encyklopedie. Pro filozofická díla je charakteristické, že jejich děj, příběh je výrazně oslaben rozmanitými úvahami autora. Autor se většinou zamýšlí nad smyslem života, životními hodnotami, otázkou dobra a zla či smrtí. Za první filozofický román je považováno dílo Candide francouzského spisovatele a filozofa Voltaira, jehož cílem byla jednak popularizace jeho vlastních filozofických myšlenek a zároveň kritika filozofie německého filozofa Leibnize. Dalším francouzským spisovatelem, v jehož díle najdeme prvky filozofie, byl Charles Louis Montesquieu, jedná se například o jeho román Perské listy, ve kterém nastavuje jakési pomyslné zrcadlo celé evropské společnosti, či dílo O duchu zákonů.

Pokud jde o encyklopedie, musíme uvést především dílo s názvem Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel, které bylo vydáváno v letech 1751 – 1772 a jehož hlavním redaktorem a organizátorem byl Denis Diderot. Mělo se jednat o nejobsáhlejší soubor znalostí z tehdejší vědy, techniky a umění. Encyklopedie se nelíbila církvi, která zakázala její vydávání, dílo tak muselo později vycházet tajně. Kromě Diderota byly autory jednotlivých hesel i další slavné osobnosti, například Voltaire, Jean Jacques Rousseau či Jean d’Alembert.