Pygmalion – rozbor díla k maturitě (8)

 

Kniha: Pygmalion

Autor:  George Bernard Shaw

Přidal(a): Zuzana Čapková

 

 

Literární druh a žánr (obecná charakteristika)

Druh: drama

Žánr: satirická komedie, romantická divadelní hra

 

Kompoziční výstavba literárního díla

Je to chronologické kompozice.

Dílo je o 5 dějstvích.

 

Literární a obecně kulturní kontext

Hlavní myšlenka textu

Autor chtěl poukázat na odlišnosti společenských vrstev nejen v chování, ale i v jazyce, zároveň však poukazuje na to, že člověk z nižší vrstvy dokáže vyrovnat lidem z vrstvy vyšší.

Pomocí ironie vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné.

 

Kompozice textu – kompoziční výstavby

  • chronologická kompozice
  • vyústění jednotlivých situací odporuje všeobecnému předpokladu (nejvýrazněji v závěru hry, který můžeme označit jako happy end, ale pouze zdánlivý, falešný)
  • dílo o 5 dějstvích + doslov, ve kterém jsou dokresleny osudy jednotlivých postav

 

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku – jazyková výstavba

  • psaná formou dialogů
  • výstižné charakteristiky postav

 

Jazyk:

  • hovorový
  • jednoduchý
  • chvílemi až nespisovný
  • knižní
  • důležitá je jazyková komika (nejdůležitějším prvkem je ironie)
  • v textu je velká část věnována scénickým poznámkám, nejen na začátku dějství, ale i během něj, objevují se dlouhé pasáže s vysvětlivkami, co a proč kdo dělá

 

TÉMATICKÁ VÝSTAVBA:

Námět:

  • hra řeší problematiku ženské emancipace a v širším kontextu otázku lidské důstojnosti, kritika anglických konvencí, falešné morálky a měšťáctví

 

Místo děje:

  • Anglie (Londýn)

 

Doba děje:

  • počátek 20. století

 

Téma a motiv výňatku a literárního díla

Obsah knihy

Londýnská Covent Garden v noci. Prší. Lidé se schovávají. Mladík Freddy, jeho sestra a jeho matka shánějí drožku. Všechny jsou plné říkal Freddy. Freddy běžel a shodil květinářce květiny do bláty, tak je musela maminka zaplatit.  Květinářka chtěla po džentlmenovi peníze, aby si koupil nějaké květiny, ale on řekl, že žádné nemá. Opodál stál muž s poznámkami a zapisoval si každé slovo, jaké květinářka řekla. Muž s poznámkami uhodl odkud pochází džentlmen a květinářka. Muž studoval fonetiku a vědu o mluvě.  Muž s poznámkami se ptá: Znáte plukovníka Pickeringa? Džentlmen odpoví že to je on. Muž s poznámkami se představí jako Henry Higgins. Velice rádi se vidí a jsou rádi, že se potkali. Higgins říká, že by mohl květinářku za tři měsíce naučit mluvit jako vévodkyni. Protože  snem květinářky je pracovat v květinářství a ne prodávat květiny na ulici, souhlasí s návrhem pana Higginse, aby jí učil správně mluvit.

Higgins a Pickering jsou v Higginsově pracovně a v tu chvíli paní Pearsová říká, že je chce vidět mladá žena. Paní Pearsová ji pustí dovnitř. Květinářka Líza Doolittleová hrdě vejde, je skoro upravená. Její nevinnost a hrdost dojme Pickeringa, ale Higgins z ní není nadšený, říká, ať jde pryč, že jí tu nechce. Higgins chce za výuku zaplatit, Líza však peníze nemá. Pickering navrhuje, že když jí naučí mluvit tak, že na velvyslancově zahradní slavnosti nikdo nezpozná, kdo je a odkud pochází, že hodiny zaplatí. Sázka byla uzavřena Paní Pearsová se ptá Lízy, jestli má rodiče a nějaké zázemí, ona však říká, že nemá. Paní Pearsová se postará o Lízu, aby se vykoupala a poté jí dá hezké šaty.  Higgins je přísný a často se zlobí a rychle rozčílí. To si myslí paní Pearsová a je to nejspíš pravda, ale Higgins to nechce přiznat.

Otec Lízy Alfred Doolitle chce od Higginse svou dceru, avšak upřímně o to nestojí, ví, že naučit se mluvit správně a spisovně je pro Lízu velká příležitost. Doolitle chce nějaké peníze, pánové váhají, ale pak mu dají pětidolarovou bankovku. Doolitle spěchá ke dveřím. Ve dveřích stojí paní Pearsová s Lízou a velmi ji to sluší, skoro ji ani otec nepoznal. Ale Líza tatínka moc ráda nevidí, prý jí je jen pro hanbu. Pickering s Higginsem říkají, že si vzali velké sousto a mají pravdu.

Paní Higginsová je bohatá a elegantní dáma. Sedí a píše u stolu ve svém elegantním přijímacím pokoji. Čeká, až přijedou její přátelé. Dveře někdo do široka rozrazí. Vejde Higgins. Paní Higginsová je zděšená, co tu dělá Higgins. Higgins říká, že našel dívku, ale není tu milostná záležitost. Pozval ji k ní, protože paní Higginsová by ji nepozvala, protože je to jen obyčejná květinářka, opět byla paní zděšená, ale pan Higgins ji utěšoval, že ji naučil správně a slušně mluvit jako dámu. Přicházejí hosté, paní a slečna Eynsford Hillovy (matka a dcera), Fredy Hill. Služebná přivede také Pickeringa. Všichni si povídají. Služebná otevře dveře a vejde Líza, je hezky oblečená a upravená a mluví velmi spisovně. V jednu chvíli však Líza promluví nespisovně a paní Eynsford Hillová ji nerozumí. Freddy se do Lízy bláznivě zamiluje.

Pan Higgins se ptá své matky, jak Líza obstála ve zkoušce, paní Higginsová odpovídá, že Líza je krásná, má nádherné šaty, ale její mluva ji zrazuje, nehodí se na zahradní slavnost. Paní Higginsová se na Lízu vyptává, kde bydlí, jestli je užitečná. Ale pánové říkají, že dělá pokroky každým dnem.

Wimpole Street. Higginsova pracovna o půlnoci. Všichni vejdou dovnitř, odhodí kabáty a jsou unavení. Higgins hledá pantofle a Líza mu je bez povšimnutí donese. Pickering povídá Higginsovi, vyhrál jste sázku, Líza byla báječná. Byli unavení, byli na zahradní slavnosti i na opeře. Higgins, díkybohu, že už to je za námi. Líza vypadá velmi rozzlobeně. Higgins nemůže najít pantofle, Líza je po něm hodí, oba jsou na toho druhého velmi rozčílení. Líza je naštvaná, vyhrála jsem vám sázku a zase mě hodíte zpět do stoky, co se mnou bude, povídá. Higgins říká, že to není jeho problém. Mohla by ses vdát. Chce vědět, jestli ji něco patří v tomto domě, Líza si sundá šperky, protože ty jsi půjčili a je velmi smutná.  Jdou spát.

Paní Higginsová sedí a píše u svého stolu. Vejde služebná.

Je tu pan Henry s plukovníkem Pickeringem, telefonují na policii.  Líza utekla, paní Pearceová ji nechala včera v noci odejít a nic nám neřekla. Zavolali jsme policii, aby ji našli. Mezitím vejde služebná, za dveřmi stojí pan Doolitle. Doolitle byl oblečený v elegantním saku. Higgins napsal dopis americkému pánovi (Ezra D. Wannafeller) napsal  mu, že nejzajímavější moralista v Anglii je Alfred Doolitle, popelář. Když zemřel, napsal do své závěti, že dostanu ročně tři tisíce dolarů a musím řečnit v jeho Wannafellerově světovém klubu morální reformy. Pan Doolitle, nechce být džentlmen,  všichni teď ke mně chodí a prosí o peníze. Ale nechce je vrátit, protože se bojí chudoby. Teď se může postarat i o Lízu, ale Higgins nechce, aby si ji odvedl. Paní Higginsová říká, že je nahoře, přišla ke mně dnes ráno. Poprosím ji, aby přišla dolů. Když Líza přijde dolů, Higginsem pohrdá, je šťastná, nic si z něho nedělá. Začala říkat, svůj příběh, Pickering se k ní choval vždycky jako k dámě, oslovoval ji slečno Doolitlová. A nabídla Pickeringovi, aby ji říkal Lízo. Doolitle jde za ní a říká ji, že dostal peníze a bude si brát její macechu, jde dneska do kostela a Líza jde s ním. Paní Higginsová a Pickering jdou také s nimi. Pickering prosí Lízu, aby odpustila Higginsovi a vrátila se k nim. Ale ona nechce, ani by ji to tatínek nedovolil. Higgins říká, že jestli se k nim vrátí, své chování nezmění. Pickering se ke květinářce chová jako k vévodkyni a Higgins naopak. Líza si přeje, aby s Higginsem zůstali přátelé. Higgins říká, že si vezme velvyslance, ne Freddyho. Líza nechce, prý bude učit fonetiku nebo bude inzerovat lekce v novinách a bude stejně dobrá jako Higgins. Paní Higginsová je připravena a společně s Lízou jdou ke dveřím a do kostela, Higgins nejde. Naivně si myslí, že se k němu Líza vrátí.

 

Hlavní postavy:

Líza Doolittlová

prostořeká pouliční květinářka, jež vyrůstala v chudých poměrech

  • naprosto přirozená
  • půvabná
  • bystrá
  • bude převychována p. Higginsem
  • vezme si Freddyho

Henry Higgins

  • postarší profesor fonetiky, který miluje svou práci
  • jeho chování je místy hrubé až arogantní
  • má velký zájem a nadšení pro vědu
  • samolibý
  • vsadí se se svým přítelem Pickeringem, že z Lízy do 6 měsíců udělá dámu

plukovník Pickering

  • Higginsův přítel, který je expertem na indické jazyky
  • chová se jako pravý gentleman a na rozdíl od svého přítele se zajímá o city člověka
  • stará se o Lízu po dobu sázky
  • laskavý

paní Pearceová

  • hospodyně v domě pana Higginse
  • milá, starší žena
  • starostlivá
  • svého pána zná velmi dobře
  • stará se o Lízu

Alfréd Doolittle

  • otec Lízy
  • pracuje jako popelář
  • má stejný slovník jako jeho dcera
  • jeho zálibou je pití

Freddy Eynsford-Hill

  • nesmělý mladík
  • syn paní Hillové
  • zamilovaný do Lízy, nakonec se spolu ožení
  • skromný

Klára Eynsford-Hillová

  • mladá energetická dívka
  • trošku „přidrzlá“

paní Higginsová

  • matka Henryho
  • velmi milá a starostlivá dáma
  • Lízu si velmi oblíbila a pomáhá jí

 

Literárně historický kontext

Kontext autorovi tvorby

  • drama 1. pol. 20. století
  • realismus (z latiny = věčný, skutečný) – jedná se o metodu zobrazení skutečnosti a její kritické poznávání, požadavek objektivity, užívají se nové výrazové prostředky (nářečí, archaismy), kladen důraz na přehlednou kompozici, literární hrdina se vyvíjí.

 

Autoři, kteří tvořili ve stejné době:

Bertolt Brecht

  • Matka kuráž a její děti

Eugene O’Neill

  • Smutek sluší Elektře

Romain Rolland

John Galsworthy

  • Sága rodu Forsytů

 

Vlivy na tvorbu:

  • inspiraci našel v Ovidiových Proměnách: poukazuje na příběh o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do které se zamiloval, svou láskou kámen oživil, dívka mu lásku opětovala

 

Kritika a vliv díla:

  • k popularitě románu přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956), dále pak byl  3x zfilmován

 

Společensko-historické pozadí:

  • rozmach a dokončování průmyslové revoluce
  • hospodářský vzestup
  • aplikace poznatků v praxi
  • odraz První světové války
  • oslabení německé moci

 

Autor:

  • George Bernard Shaw (1856-1950) byl anglický dramatik irského původu.
  • Nositel Nobelovy ceny za literaturu.
  •  Narodil se v protestanské rodině. Jeho otec byl těžký alkoholik a neúspěšný obchodník s obilím. Pozitivní vliv měla na něho jeho matka, která byla zpěvačkou.
  • Spoluzakladatele tzv. fabiánské společnosti, která odsuzovala Marxovy myšlenky.
  • Tvůrce tzv. diskusní komedie, měl velice rád satiru.
  • Po W. Shakespearovi druhý nejvýznamnější dramatik.
  • Začínal s prózou, ale nebyl v tom dobrý, psal ze současnosti i historie.
  • Dosáhl základního vzdělání.
  • Ve 20 letech odešel do Londýna.
  • Prosadil se až ve 36 letech, v Anglii.

 

Další významná díla:

  • Svatá Jana
  • Caesar a Kleopatra
  • Živnost paní Warrenové
  • Majorka Barbara

 

Můj názor:

  • Příběh mě pobavil, střídaly se zde humorné chvilky s chvilkami vážnějšími, zamyšlenějšími, projevující skutečný lidský charakter. Líbilo se mi, jak autor vystihl postavení postav ve společenských vrstvách. Knihu jsem četla v originálním znění a také jsem viděla divadelní představení, které se příliš neliší od knihy, vřele doporučuji.





Další podobné materiály na webu: