Kniha: Romeo & Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): 3liska
William Shakespeare
- Narodil se v městečku Stratford nad Avonou ve střední Anglii
- Byl třetí z osmi dětí a nejstarší přeživší syn.
- Otec, John Shakespeare – dobře situovaný měšťan, působil v městské samosprávě, krátce byl rychtářem
- Matku měl původem ze selského, kdysi zemanského rodu
- O jeho mládí se nedochovaly žádné dokumenty, a proto je toto období jeho života vykládáno na základě hypotéz
- Zdokumentován je pouze jeho sňatek s Annou Hathawayovou a narození jejich dvojčat( Hamnet a Judith), z nichž jedno zemřelo (syn Hamnet)
- Neví se vůbec, kde pracoval, ani kdy a proč odešel do Londýna
- Již před rokem 1592 působil v Londýně jako herec a spisovatel
- Měl přístup do londýnských právnických kolejí i ke dvoru královny Alžběty I. (1533-1603), kde se hrály jeho hry.
- Stal se spolumajitelem a dramatikem vynikající londýnské divadelní společnosti ‚Služebníků lorda komořího‘, která od roku 1599 hrála v nové aréně ‚The Globe‘.
- V roce 1613 aréna ‚The Globe‘ vyhořela a tím se symbolicky a vlastně i prakticky ukončila Shakespearova dramatická kariéra.
- Shakespeare zemřel 23. 4. 1616 v rodném Stratfordu nad Avonou po oslavě svých narozenin, provázené veselou pitkou se svými kamarády Benem Jonsonem a Michaelem Draytonem.
- Zajímavostí je, že v tomto dni také zemřel slavný španělský spisovatel Miguel de Cervantes (1547-1616).
Další díla:
- Historické hry
- Jindřich IV. (1598-1600, Henry IV.), dva díly
- Jindřich V. (1599, Henry V.)
- Jindřich VI. (1591, Henry VI.), tři díly
- Jindřich VIII. (1611, Henry VIII.)
- Král Jan (1597, King John)
- Richard II. (1596)
- Richard III. (1593)
- Komedie
- Mnoho povyku pro nic (1599)
- Sen noci svatojánské (1596)
- Večer tříkrálový (1602)
- Zkrocení zlé ženy (1594)
- Tragédie
- Hamlet (1604),
- Julius Caesar (1599),
- Král Lear (1606)
- Macbeth (1606),
- Othello (1605),
- Romeo a Julie (1595)
Rozbor díla: Romeo a Julie
- Anglická milostná tragédie z roku 1595
- Literární druh: Drama
- Dramatický žánr: Tragédie
Tematický plán
- námět: nešťastný osud dvou milenců, kteří pochází ze znepřátelených rodů (spor)
- motivy: láska, vdavky, válka dvou rodů, spory
- srážka vůle jedince s nově vznikajícími mravními hodnotami
- boj mladého člověka o právo rozhodovat si sám o vlastním životě a osudu
- autor si přeje, aby Anglie žila v míru pod vládou humanistických ideálů
- aktuální v každé době je to, že láska spojená s nenávistí plodí jen zlo
Kompozice
- Kompozice celého díla je chronologická a člení se na prolog (ve formě sonetu) a pět dějství.
- Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným stylem – pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem).
- Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou všechna jeho díla jasně rozpoznatelná. Problém pak ale nastává s překladem díla do češtiny – jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce tu není shoda. Máchův Máj však blankversem psán není.
- Gradace
- Vztah dějových linií je povětšinou řetězový
Vnitřní výstavba děje
- 1) úvod: střet rodu Monteků a Kapuletů
- 2) zápletka: Romeo se zamilovává do Julie, poznávají se, Julie si má brát někoho jiného
- 3) vyvrcholení děje: souboj, při němž zemřou Merkucio a Tybalt a Romeo je následně vyhoštěn
- 4) zvrat: Romeo se zabíjí, protože si myslí, že je Julie mrtvá, kvůli čemuž se pak zabije Julie
- 5) závěr, katastrofa: smrt obou milenců v konečném důsledku, usmíření obou rodů
- dějové napětí: retardace – dlouhé dialogy
Jazykový plán
- psáno ve verších
- Shakespeare používá starý básnický jazyk, nechybí však ani prostá a hovorová mluva (Juliina chůva)
- eufonie (,,Tak si myslím, že ode mne si snad dá říct – ba víc: jsem si jist.”)
- stylově zabarvené
- archaismy
- eufemismy („ztepilé nožce”)
- metafory; ty používají hlavně mladí milenci
- styl vyprávěcí, dialogy
- věty jednoduché i souvětí, často věty tázací a zvolací, jednočlenné (,,Romeo! Nálado! Blázne!”) i dvojčlenné (,,Zaklínat ho budu, chceš-li.”)
- pojmenování:
- a) přímá: antiteze (,,Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.”), epiteton (ornans „spící slunce”)
- b) nepřímá: metafora (,,Popadni už jednou ten svůj kord za uši!”), personifikace (,,Štěstí se na tě hrne.”), eufemismus, hyperbola (,,V minutě je mnoho dnů.”)
- c) figury: epizeuxis (,,však Romeo, Romeo nikoli”), epizeuxis (,,Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán.”)
- řečnické figury: apostrofa (,,Pojď Romeo, ty duše přestrašená.”), řečnické otázky (,,Copak jsem studánka?”)
Postoj autora:
- Příběh nevymyslel on sám, námět převzal ze starověkých příběhů o lásce
- Idea: Lidé mají bojovat za své právo na lásku a štěstí a mají právo sami rozhodnout o svém osudu i přes jeho nepřízeň
Hlavní postavy:
- Julie – mladá dívka, velmi křehká. Když něco cítí, je to velmi intenzivní. Věří v hlubokou lásku, pro kterou je ochotna udělat cokoliv. Je dost mladá (asi 14 let), a tak není ani divu, že miluje Romea bez nějakého uvědomování si následků.
- Romeo – chlapec velmi „přelétavý”, který v Julii najde svou životní lásku. Jedná bezmyšlenkovitě a zaslepeně.
- Chůva – je to pravá ruka Julie. Je pro ni skoro jako matka, může jí říct veškerá svá tajemství. Je nakloněna milencům, snad i vzpomíná na své vlastní mládí, a proto je chápe. Mnohdy je ovšem dost chladná, čímž vlastně kompenzuje horlivost mládí. Snaží se jednat jako přítelkyně, ovšem s rozumem rodiče.
- Tybald – bratranec Julie, velmi činný a čilý muž ctící své jméno. Snaží se být především úctyhodným mužem, ovšem jeho horlivost v boji a pomsta ho nakonec zabijí. Nenávidí Monteky, ale ke Kapuletům je hodný a milý.
- Otec Vavřinec – je to ctihodný muž, který zamilovaným rád pomáhá. Rozmlouvá s nimi a je vlastně jakousi spojnicí, když Romeo a Julie nemohou být spolu. Chytrý a učený muž, který se v každé situaci zachová správně. Jeho postava má zpočátku spíš středověký charakter, ale vyvíjí se v opravdovou renesanční osobnost, která se staví proti nesmyslnosti řádů a opravdu cítí s oběma milenci.
- Další postavy: Eskalus, vévoda veronský, mladý šlechtic Paris, Montek, Kapulet – hlavy znepřátelených rodů, Merkucio, Benvolio, Monteková, Kapuletová, …
- // Ačkoliv je Romeo zpočátku kurtoazním milencem (Shakespeare byl částečně ovlivněn středověkou literaturou, kde bylo kurtoazní neboli platonické milování velmi časté), v průběhu příběhu se oba dva, Romeo i Julie, vlivem okolností a tvrdé reality světa mění v reálně uvažující osoby, které jsou do sebe opravdu vášnivě zamilovány → obě postavy v příběhu mentálně dozrávají.
Časoprostor:
- 16. století, Itálie – Verona a Mantova
Děj
Celý příběh se odehrává v severoitalském městě Verona, kde žijí dva významné rody – Kapuleti a Montekové. Mezi nimi se již léta táhne dávný spor. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na veronském náměstí, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory je mezi oběma rody je naplněno celé první jednání tragédie. Pak se ale začne městem šířit zpráva, že u Kapuletů bude velký maškarní ples a při této příležitosti má být oznámeno zasnoubení Kapuletovy dcery Julie s Parisem.
To se dozví Romeo Montek a se svými dvěma druhy Merkuciem a Benvoliem se rozhodně navštívit ples, ačkoliv se koná v domě úhlavních nepřátel. Romeo tam pod rouškou masky skutečně pronikne a ocitne se na bále, kde jsou všichni známí a příbuzní rodiny Kapuletů. Juliin bratranec Tybald však Romeo pozná a chce ho zostudit tím, že vyprovokuje bitku za to, že si dovolil vstoupit na ples nepozván. Starý Kapulet ale jeho počínání zastaví s tím, že nechce skandál po celé Veroně.
Romeo tedy zůstává na plese, kde spatří Julii. Zdá se mu překrásná a tvrdí, že doposud nepoznal lásku, dokud nespatřil tuto ženu. I Julie je Romeem okouzlena. Ples ale brzy skončí. Oba milenci však na sebe musí stále myslet, a tak Romeo navštíví v noci tajně zahradu Kapuletů a pěje milostné ódy u Juliiny ložnice, i když tím značně riskuje. Julie poznává, že jeho láska je opravdová.
Hned druhý den pak milence tajně oddá otec Vavřinec, který mladou dvojici podporuje i přes vzájemnou nenávist jejich rodin. Na scénu se pak ale vrací Tybald Kapulet, který ještě v den svatby vyprovokuje rvačku mezi mladými Monteky a Kapulety. V té Tybald zabije Romeova nejlepšího přítele Merkucia a Romeo pak v návalu zloby zabije Tybalda. Za to je ale vzápětí soudem vyhoštěn z Verony a odchází do Mantovy.
Ještě před odjezdem však Romeo vyznává svou nekonečnou lásku Julii. Druhý den ale starý Kapulet své již vdané dceři oznamuje, že již zítra bude mít svatbu s Parisem. Když s tím Julie nesouhlasí, otec jí navrhne dvě možnosti: buď svatba s Parisem, nebo ať Julie táhne z domu.
Zoufalá Julie požádá o pomoc otce Vavřince, který vymyslí chytrou lest – sežene nápoj, po kterém bude Julie dvaačtyřicet hodin vypadat jako mrtvá. K Romeovi pošle Vavřinec do Mantovy posla a vyřídí mu, ať si pro Julii přijde do hrobky Kapuletů a oba milenci už pak budou žít navěky spolu.
Nápoj Julii opravdu uspí a ona vypadá jako mrtvá. Když to zjistí Paris, bez váhání pro ni uspořádá pohřeb. O pohřbu se dozvídá Romeo, ke kterému ale shodou náhod nedorazil posel bratr Jan vyslaný otcem Vavřincem. Byl totiž zadržen v karanténě kvůli podezření na mor. Romeo tedy netušil, že Julie není doopravdy po smrti. Zdrcený žalem už nechce dál žít.
U lékárníka v Mantově si Romeo koupí jed a vrací se z vyhnanství zpět do Verony, aby naposledy políbil svou Julii. Ještě před vstupem do hrobky musí Romeo přemoci Parise, kteří mu v tom brání. Paris je nakonec zabit, a Romeo konečně vchází k Julii do hrobky. Zoufá nad osudem a její smrtí a vyznává ji svou lásku. Po monolozích a rozloučení se světem vypije Romeo jed, který ho během chviličky otráví. V tom se však nečekaně probouzí Julie ze spánku a spatří mrtvého Romea po svém boku. A protože netouží po ničem jiném, než být se svým milovaným, vezme Romeovu dýku a probodne se.
Smrtí obou milenců skončil spor mezi veronskými rody. Obě rodiny se usmířily a ve hře slíbily vystavět zlaté sochy Romea a Julie.
Inspirace pro dílo
Někteří shakespearologové kladou vznik tragédie Romeo a Julie do počátků Shakespearova působení v herecké skupině lorda komořího. Námět, nešťastný osud dvou milenců, pocházejících ze znepřátelených rodin, je snad starý jako lidstvo samo. S motivem uspávajícího léku se totiž setkáváme už u Xenofonta z Efesu ve 2. století n.l. Další motivy pocházejí například z antické tragédie nebo ze středověké italské pověsti.
Přímé inspirace však existovaly i v Anglii. Především to byla epická báseň Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě, napsaná italským spisovatelem Matteem Bandellem a anglicky pak přepsaná Arthurem Brookem v roce 1562. Brookeův příběh má 3000 veršů a Romeus je z rodiny Montagew a Julietta z rodiny Capiletů. Dalším spisovatelem píšícím v té době byl William Painter, který popisoval ve druhém svazku svého díla Letohrad lásku milenců Rhomea a Julietty. Dílo bylo vydáno v roce 1567. Přestože tito i další autoři psali podobná témata, Shakespeare je dokázal zpracovat mnohem lepší formou a právem dodnes náleží k pokladnici světové literatury.
