Skaláci – rozbor díla k maturitě

 

  Kniha: Skaláci

  Autor: Alois Jirásek

  Přidal(a): Markét

 

 

 

 

 

Napsal: Alois Jirásek žil v letech 1851 – 1930, narodil se v Hronově, studoval gymnázium

v Hradci Králové a v Praze vystudoval historii → působil jako profesor historie v Litomyšli

a Praze, za 1. sv. války podepsal Manifest, ve 20. letech se stal senátorem za Národní demokracii, jeho díla mají kolektivní pojetí dějin → ignorace vůdců

 

Díla:    nejstarší české dějiny: Staré pověsti české

husitství: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo

doba pobělohorská: Temno, Psohlavci, Skály

národní obrození: F. L. Věk, Filosofská historie

drama: Jan Hus, Jan Žižka, Lucerna

 

Nakladatelství: Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury v roce 1953.

První vydání roku 1875.

 

Inspirace:

-sám Jirásek pocházel ze selského rodu, utrpení poddaných mu bylo blízké

-Hronovsko-Náchodsko- území, kde vyrůstal

-Skaláky napsal podle vypravování své matky o selském povstání na Náchodsku roku 1775

-kniha nebyla zfilmována

 

-próza, epika, historický román, který se skládá ze 3 knih-Salva Guardia, Skaláci a Bouře

-místo a doba děje: Náchodsko, 2. polovina 18. století

 

hlavní témata: boj, vzpoura, zvůle, hrdinství, pomsta

-střet prostého, utlačovaného lidu s bezohlednou krutou šlechtou, burcování vlasteneckých nálad s využitím skutečných historických událostí z do selského povstání v Čechách

-krajina v jistém čase, sociální určení a konfliktní postavení

-jsou zde skvěle zobrazeny lidové postavy

-realistické zobrazení vzniku selského povstání

-námět: nespokojenost vesničanů s robotou za Marie Terezie

-chronologický postup

 

-kniha spojuje půvab Jiráskových vesnických povídek a sílu jeho velkých historických děl

-je zde patrné jeho přesvědčení, že každou historickou událost a dobu vytváří a určují názory a životy konkrétních lidí (názory jednotlivců přebírá většinová společnost)

 

Jazyk: -spisovný, zastaralý, ale poutavý a srozumitelný

-popisné pasáže, dobové výrazy

-netypický pořádek slov ve větách

 

Postavy: Jiřík – Skalák, bojovník, statečný, rebel
Mikuláš – Skalák, otec Jiříka, bojuje za svobodu a spravedlnost, nebojí se
Lidka – prosté, hezké děvče, žije na Skalce, sirotek
Řehák – sedlák, zrádce, zbabělec
Piccolomini – kníže, krutý a nespravedlivý

 

Umělecké prostředky:

Přechodníky: „rozhlédnuv“, „usedši“

Archaismy: „jizba[1]“

Historismy: „vyčastoval“, „salakvarda“

Personifikace: „stromy šuměly dosud mile jak před léty“

Přímá řeč: „Všecko zarostlo, tudy půjdeme.“

Vzpomínky: „Tu dědeček seděl a tu táta, a tam jsem nocovala.“

Víra: „Bůh ti dej štěstí“

 

Citace: „A tu zemřel. Chaloupka se rozpadne. A dobře, že takových haluzin už nikdo stavět nemusí, aby v nich se ukrýval. Ó, že se těch časů dočkali!“ Pak kráčeli lesem dál, až se octli v polích. Kráčeli stezkami a po mezích; bylo již odpoledne, když uzřeli „skalku“, kterou musel Kropáčkův mladší bratr převzít. U nového hospodáře se ohlásili. Hleděl chvíli na oba cizince, až konečně zvolal: „Lidko! Skaláku!“ S radostí je uvítal a vyčastoval.

„Hle, Jiříku, jsem hospodářem tu, kde tvůj tatík hospodařil a tvůj strýc, Lidko, salakvarda. Chudák!“

„Bůh ti dej štěstí; my jsme se přišli jen podívat na to naše staré hnízdečko.“

Co mužové si vyprávěli, vyšla Lidka ven; sběhla po srázu dolů, až se octla „v olšinách“. Chaloupka byla sešlá, jen stromy šuměly dosud mile jako před léty a křoviny kol zhoustly. Usedši na kámen, v myšlenkách se rozhlížela. Vtom už Jiřík vedle ní stanul. Vzpomínali na doby minulé“

 

-citace z poslední kapitoly, vypravování ze závěru knihy, Lidka s Jiříkem se po letech vrací na statek

 

Vlastní názor: Kniha se mi líbila, protože Jiráskovo vyprávění bylo skutečně zajímavé a poutavé. Přesto, že jsem zpočátku měla z Jiráskovy tvorby strach, mile mě překvapila.

 


[1] Místnost





Další podobné materiály na webu: