Kniha: Skaláci
Autor: Alois Jirásek
Přidal(a): Markét
Alois Jirásek
Napsal: Alois Jirásek žil v letech 1851 – 1930, narodil se v Hronově, studoval gymnázium
v Hradci Králové a v Praze vystudoval historii → působil jako profesor historie v Litomyšli
a Praze, za 1. sv. války podepsal Manifest, ve 20. letech se stal senátorem za Národní demokracii, jeho díla mají kolektivní pojetí dějin → ignorace vůdců
Díla
- nejstarší české dějiny: Staré pověsti české
- husitství: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo
- doba pobělohorská: Temno, Psohlavci, Skály
- národní obrození: F. L. Věk, Filosofská historie
- drama: Jan Hus, Jan Žižka, Lucerna
Literárně-historický kontext
Inspirace:
- sám Jirásek pocházel ze selského rodu, utrpení poddaných mu bylo blízké
- Hronovsko-Náchodsko- území, kde vyrůstal
- Skaláky napsal podle vypravování své matky o selském povstání na Náchodsku roku 1775
- kniha nebyla zfilmována
Rozbor díla: Skaláci
Nakladatelství: Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury v roce 1953.
První vydání roku 1875.
- próza, epika, historický román. Na rozdíl od některých jiných Jiráskových děl se nejedná o vícedílnou kroniku, ale o jeden celistvý román. Často zmiňovaná Salva Guardia je jiná, samostatná povídka.
- místo a doba děje: Náchodsko, 2. polovina 18. století
- hlavní témata: boj, vzpoura, zvůle, hrdinství, pomsta
- střet prostého, utlačovaného lidu s bezohlednou krutou šlechtou, burcování vlasteneckých nálad s využitím skutečných historických událostí z do selského povstání v Čechách
- krajina v jistém čase, sociální určení a konfliktní postavení
- jsou zde skvěle zobrazeny lidové postavy
- realistické zobrazení vzniku selského povstání
- námět: nespokojenost vesničanů s robotou za Marie Terezie
- chronologický postup
- kniha spojuje půvab Jiráskových vesnických povídek a sílu jeho velkých historických děl
- je zde patrné jeho přesvědčení, že každou historickou událost a dobu vytváří a určují názory a životy konkrétních lidí (názory jednotlivců přebírá většinová společnost)
Jazyk: -spisovný, zastaralý, ale poutavý a srozumitelný
- popisné pasáže, dobové výrazy
- netypický pořádek slov ve větách
Postavy:
- Jiřík – Skalák, bojovník, statečný, rebel
- starý Skalák (Josef) – otec Jiříka, bojuje za svobodu a spravedlnost, nebojí se
- Lidka – prosté, hezké děvče, žije na Skalce, sirotek
- Řehák – sedlák, zrádce, zbabělec
- Piccolomini – kníže, krutý a nespravedlivý
Děj: Děj románu se odehrává na Náchodsku v roce 1775 a sleduje osudy rodiny Skaláků na pozadí selského povstání. Mladý Jiřík Skalák se stává jedním z vůdců vzpoury proti útlaku ze strany vrchnosti, kterou představuje kníže Piccolomini. Jeho otec, starý Skalák, ho v boji podporuje. Povstání je však nakonec potlačeno vojenskou silou. Starý Skalák je při něm zabit a Jiřík je nucen uprchnout do ciziny, aby si zachránil život. Po letech se vrací do rodného kraje, kde se setkává se svou láskou Lidkou a vzpomíná na minulé události.
Umělecké prostředky:
- Přechodníky: „rozhlédnuv“, „usedši“
- Archaismy: „jizba[1]“
- Historismy: „vyčastoval“, „salakvarda“
- Personifikace: „stromy šuměly dosud mile jak před léty“
- Přímá řeč: „Všecko zarostlo, tudy půjdeme.“
- Vzpomínky: „Tu dědeček seděl a tu táta, a tam jsem nocovala.“
- Víra: „Bůh ti dej štěstí“
Citace: „A tu zemřel. Chaloupka se rozpadne. A dobře, že takových haluzin už nikdo stavět nemusí, aby v nich se ukrýval. Ó, že se těch časů dočkali!“ Pak kráčeli lesem dál, až se octli v polích. Kráčeli stezkami a po mezích; bylo již odpoledne, když uzřeli „skalku“, kterou musel Kropáčkův mladší bratr převzít. U nového hospodáře se ohlásili. Hleděl chvíli na oba cizince, až konečně zvolal: „Lidko! Skaláku!“ S radostí je uvítal a vyčastoval.
„Hle, Jiříku, jsem hospodářem tu, kde tvůj tatík hospodařil a tvůj strýc, Lidko, salakvarda. Chudák!“
„Bůh ti dej štěstí; my jsme se přišli jen podívat na to naše staré hnízdečko.“
Co mužové si vyprávěli, vyšla Lidka ven; sběhla po srázu dolů, až se octla „v olšinách“. Chaloupka byla sešlá, jen stromy šuměly dosud mile jako před léty a křoviny kol zhoustly. Usedši na kámen, v myšlenkách se rozhlížela. Vtom už Jiřík vedle ní stanul. Vzpomínali na doby minulé“
-citace z poslední kapitoly, vypravování ze závěru knihy, Lidka s Jiříkem se po letech vrací na statek
Vlastní názor: Kniha se mi líbila, protože Jiráskovo vyprávění bylo skutečně zajímavé a poutavé. Přesto, že jsem zpočátku měla z Jiráskovy tvorby strach, mile mě překvapila.
[1] Místnost
