Kniha: Slezské písně
Autor: Petr Bezruč
Přidal(a): Sally
PETR BEZRUČ
(1867-1958)
– vlastní jméno Vladimír Vašek
-narozen v Opavě
-český básník, prozaik
– ovlivněn symbolismem, realismem
-studoval gymnasium v Brně a klasickou filosofii v Praze (nedokončil)
-za 1. světové války kvůli podezření z vlastizrady vězněn
– pracoval jako úředník na poště
-zemřel v Olomouci
DÍLO:
Slezské písně
Paralipomena I.(samostatná báseň)
Paralipomena II. (samostatná báseň)
Stužkonoska modrá (samostatná báseň)
Přátelům a nepřátelům (samostatná báseň)
Studie z kafé Lustig
SLEZSKÉ PÍSNĚ
Doba napsání: 20. století (1909)
Zařazení: česká literatura
Literární druh: poezie
Literární žánr: sociální balady, intimní, vlastenecká lyrika
Obsah vybraných básní:
Kantor Halfar: Učitel Halfar odmítá vyučovat polštinu a učí česky. To mu přinese spoustu problémů. Nedostane vysněnou práci ve škole ani vyšší plat. A tak se ani nemůže oženit se svou milou. Je osamocený a jeho život ztrácí smysl, až se nakonec oběsí.
Maryčka Magdonova: Maryčku Magdonovou potakal nepěkný osud. Otec se v hospodě opil, upadl a rozrazil si lebku. Matku zasypal vůz s uhlím a Maryčka zůstala sama spolu s dalšími čtyřmi sourozenci. Byla zima a neměli, co jíst, proto šla pro trochu dřeva do panského lesa. Byla však přistižena a protože se bála potupení, skočila ze skály do řeky. Jako sebevrah pak byla pochována za zdmi hřbitova.
Labutinka: Autor básně se zamiloval do dívky, kterou nazval Labutinka. Rozhodne se požádat rodiče o její ruku. Ti souhlasí, ale prosí, aby jí dal ještě trochu času, protože je příliš mladá. Náhle musí odjet na 2 roky pryč. Po návratu se dozvídá, že jeho milá je mu nevěrná a může ji mít kdokoliv. Je z toho hluboce zarmoucený a nakonec žít sám, bez její lásky.
Ostrava: Horník pracoval mnoho let v dolech a tato práce ho velice negativně poznamenala. Když se domáhal uznání a vděčnosti, všude se mu jen vysmáli.
Je nešťastný, když vidí to veliké bezpráví a doufá, že v budoucnu se tito páni dočkají spravedlivé odplaty.
Idyla ve mlýně: Poutník zabloudil v Beskydách a při svém bloudění došel až k mlýnu. Bydlel mlynář se ženou a dětmi, mile ho pohostili a na stole nechyběla ani vodka. Když se poutník zeptal na pušku visící na stěně, mlynář i jeho žena zbledli a beze slova poutníka vyprovodili dál. Na cestě se potom od dalšího poutníka, že onou puškou zabila mlynářka svého prvního manžela.
Jazyk díla:
– převážně spisovný jazyk
-systém sylabotónický (daktyl)
Syntaktické prostředky:
- Apoziopeze: „ Plumlove! Z cizích škol na Slezské chachaři rostou a – -“
„ Bůh mne…..!? “
- Anakolut: „Já, já toho věštec od Beskydu lidu.
Bůh mne jim nedal. Ten té dbá země,
kde zlaté obilí k obzoru běží…“
Anafora: „krev teče mi z čela, krev teče mi z očí,
krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou…“
„Pobrali nám naše školy, pobrali nám naše hory,“
- epizeuxis:„Labutinko, Labutinko, Labutinko černobrvá! “
„žol, žol, žol mi bedźe… “
Obrazná pojmenování:
- epiteton: „ Labutinko černobrvá! “
„ Grófe ze zámku! Byl krásný to jezdec s vlajícím chocholem,
blýskavohelmý? “
- eufemismus: „ Až bude růst nade mnou tráva. “
„ kdo šel v zem spát“
- metafora: „řeku vzpomínek“ „zkamenělé slzy“
- personifikace: „ domky se pod strání hrbí. “
Znaky díla:
– realistická sbírka, ale i vliv symbolismu (vytváření postav)
– podává pravdivý obraz sociálního a národnostního útlaku na Ostravsku a Těšínsku v 90.letech 19.století
-kritika : lhostejný poměr Prahy k Těšínsku a Ostravsku
negativní poměr k židům a polským kněžím
-největší nepřátelé: německá šlechta, uhlobaroni, německá inteligence
– autor-mluvčí lidu, stylizuje se do postavy barda
– kolektivní poezie
-obsahuje sociální balady, intimní poezii, vlasteneckou poezii
– ovlivnila proletáře
Hl.myšlenka: poukázat na špatnou situaci na Ostravsku a Těšínsku
Hl.téma: bída,bezpráví,útisk lidí
Motivy: květiny, kaktusu, ukřižovaného, sociální motiv…
Prostředí: Ostravsko, Těšínsko, Opava, Beskydy…
Zasazení děje: 2. polovina 19. století
Kompozice:básně jsou řazeny nahodile
Členění:88 básní, 189 stran
Úryvek:
MOTÝL
Přes Smrky, břehy, přes haluze jedlí
lehounký vánek se skřivánkem zvednul:
přes řeku vzpomínek lodičky snů bředly,
motýl mi na ruku sednul.
Láska jsi, štěstí jsi, sličný motýle?
Odleť, bys šuhaje, děvuchu zdobil
na černé kadeři, na ruce bílé. . .
co bych já, co s tebou robil?
Vlastní názor:
Musím se přiznat, že četba poezie byla vždy pro mě velice obtížná. Často jsem se totiž setkávala s tím, že jsem většině básní ani po druhém či třetím přečtení nerozuměla a to mě odrazovalo. To ovšem nemohu říci o této sbírce. Velice mě překvapila právě svou srozumitelností díky níž, jsem si mohla udělat představu o nelehkém životě lidí v 90. letech 19. století.
