Slezské písně – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Slezské písně

Autor:  Petr Bezruč

Přidal(a): martina

 

 

 

LITERATURA

—  Počátek 2O. století neznamenal v české lit. Zásadní přelom – k tomu už došlo v 90. letech 19. století.

—  Velké úsilí bylo věnováno překladům.

—  Nejvíce se překládalo z francouzštiny, pozornost byla věnována i ruské lit. a severským zemím.

 

ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI

—  básníci „života a vzdoru“, je označení pro skupinu mladé generace českých spisovatelů, která začala tvořit na přelomu 19. a 20. století.

—  Tvorba jejích představitelů byla výrazně ovlivněna myšlenkami:

– anarchismu – úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu

antimilitarismu – odmítání války

– vitalismu – oslava života a přírody

—  Propagovali přirozenou lásku, sexualita přestala být tabu, kritizovali tradiční manželství.

—  Byli silně ovlivněni filozofií Friedricha Nietzsche a Maximem Gorkým.

—  Všichni však působili na pozadí mladočechůa vedli tulácký život,bohémský přístup k životu.

—  V jejich díle se objevují anarchistické, dekadentní prvky, satanismus, vitalismus.

—  V poezii používali hovorové i slangové prvky.

—  Program anarchistických buřičů byl popsán v časopise Nový kult.

—  Často se setkávali v Neumannově vile na Olšanech.

 

PŘEDSTAVITELÉ

—  Viktor Dyk – Krysař, Válečná tetralogie

—  František Gellner- Po nás ať přijde potopa

—  Fráňa Šrámek- Stříbrný vítr,Modrý a rudý

—  Karel Toman – Měsíce, Sluneční hodiny

—  Stanislav Kostka Neumann- Kniha lesů, vod a strání

 

PETR BEZRUČ
1867-1958

—  Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, byl básník a prozaik.

—  Patří k největším osobnostem celé novodobé české poezie.

—   Využíval nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem – baladu.

—  Své básně zasílal do časopisu ČAS.

—  Pečlivě skrýval své autorství ( proto pseudonym).

—  Petr Bezruč se narodil ( v Opavě) v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu.

—  Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil.

—  Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště.

—   Poté byl poštovním úředníkem v Místku, ale nakonec se vrátil zase zpět do Brna.

—  Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam: ve Slezsku poznal sociální národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu.

—  Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně.

—  Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce.

—  V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy.

—  V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života.

 

Dílo:

—  Slezské písně – sbírka

—  Stužkonoska Modrá – báseň

—  Studie z Kafé Lustig – povídka

 

SLEZSKÉ PÍSNĚ

—  Bezruč zasílal své básně do Času.

—  1903 – Verše otiskované v Čase vyšly souhrnně pod názvem SLEZSKÉ ČÍSLO (31 básní).

—  1909 – poprvé pod názvem SLEZSKÉ PÍSNĚ (51 básní).

—  Obě podání připravil J. Herben bez básníkovy účasti.

—  1928, 1948 – definitivní podoba (81 básní).

—  jsou označovány jako básnická sbírka odehrávající se na konci 19. století a na začátku 20. století na území Slezska. Zejména na Těšínsku, Opavsku, Ostravsku a okolí celých Beskyd.

—  Tato sbírka vznikala v průběhu téměř padesáti let – od devadesátých let 19. století až do autorovy smrti v roce 1958.

—  Její konečnou podobu stanovil literární kongres v 60. letech.

 

HLAVNÍ MYŠLENKA

—  Bezruč se snaží ukázat obraz národního a sociálního útisku slezského lidu, vyzívá ke vzpouře a doufá v naději. Dále se snaží poukázat na situaci, kdy nás utlačovali Němci a Poláci, na dobu poněmčování českých škol a dobu, kdy němčina hrála v okolí Slezska hlavní roli. Autor se považuje za mluvčího slezského národa a říká si „bard“.

 

CHARAKTERISTIKA POSTAV

—  Nelze přesně určit, protože zde vystupuje nespočet osob. Všechny vystupující postavy jsou naprosto umělecky přetvořeny, aby se jejich úloha co nejvíce zvýraznila a na problémy ukázala co nejostřeji. Nejvíce se zde objevují postavy vykořisťovatelů (uhlobaroni, lichváři, krčmáři, německé školy) a v kontrastu stojí oběti v podobě prostého lidu (havíři, horalé, ovdovělé ženy, sirotci).

 

KOMPOZICE DÍLA

—  sbírka obsahuje 81 básní

—   můžeme je rozdělit do tří tematických celků: 

intimní básně :(intimní lyrika) Červený květ, Jen jedenkrát, Labutinka

sociální básně :(těžký život…epika, sociální balady) Maryčka Magdonova, Ostrava

národnostní básně : (jazykový útisk) Kantor Halfar, Bernard Žár

—  Nachází zde také básně, které naprosto vybočují z ústředního tématu a zpracovávají téma antiky (např. Leonidas, Caesarova smrt).

 

STRUČNÝ OBSAH

Sbírka epických i lyrických básní. Básně vykreslují útlak Slezského lidu. Poukazují na bídu chudých, špatné zacházení, útisk Polskou vrchností v čele s markýzem Gerem. Upozorňují na úpadek češtiny (odebrané školy, vyučování cizím jazykem, kázání v kostelech cizím jazykem). Velmi smutně laděné, patrný stesk a touha autora po svobodě. Velmi silná vyplývající kritika s prvky ironie a pohrdání vrchností. Vyzdvihování vlastenectví, ale vykreslení špatných konců buřičů, většinou sebevražda. Obsahují také kritiku Slezanů, kteří se bojí postavit útlaku, nebo kteří se plně vzdávají naděje a zatajují svůj původ, zatracují rodiče. V některých básních jsou patrné i motivy lásky a marného boje proti přesile. Patrná silná vůle autora po vzpouře, nabádání Slezanů, vyhrožování utiskovatelům. Velká naděje na úspěch.

 

ROZBOR BÁSNÍ

Labutinka

Bezruč opět vypráví o své nešťastné lásce, o svém milostném zklamání. Labutinka je krásná dívka, do

které se zamiluje, žádá rodiče, aby mu ji dali za ženu, ti souhlasí, ale prosí, jestli by ještě pár let

nepočkal. Když se ale za dva roky vrátí do města, zjistí, že z Labutinky se stala prostitutka. Nacházíme

analogii k Bibli – příběh o Jákobovi (Budu čekat jako Jákob na svou ženu sedm roků!) i o Máří

Magdaleně (básník nás vyzývá, abychom nesoudili ženy, že nemohou za svou společenskou situaci).

 

Jen jedenkrát

Báseň má dvě části. V první, odehrávající se v krajině, někde na severu, žijí lidé v zármutku. Když ale vysvitne slunce, leknou se ho a volají zpátky démona temnoty, v momentě, kdy se vrátí zpět do každodenní rutiny, je jejich život ještě pochmurnější než dřív, protože si zvědomí, jak krásné slunce bylo a že oni ho zaplašili. V druhé části popisuje básník dívku, která ho milovala, ale on ji zapudil, nespíš ze strachu z neznáma, na první pohled je tak vidět analogie se severními lidmi.

 

Ostrava

Asi nejznámější z Bezručových básní. Nejostřeji v ní vyznívá obžaloba utiskovatelů. Je psána z pohledu chudého řadového dělníka, vypráví o své těžké práci, o těžkých podmínkách celých generací. Poukazuje na obrovské sociální rozdíly mezi horníky a šlechtou, která jim vládne. Mluví o svých pokusech něco změnit, vždy se mu ale vysmáli, když byla vzpoura silnější, vyslali proti nim páni z Vídně armádu a jakýkoliv odpor potlačili. V závěru vyjadřuje naději, že se jednou vše zlepší. Vyzývá k revoluci, ke vzpouře. Doufá ve spravedlnost a odplatu.

 

Kantor Halfar

Kantor Halfar chce učit česky, proto má stále problémy, i v pokročilém věku je stále preceptorem, nemá stále místo, tudíž se nemůže ani oženit, založit rodinu. I dívka, kterou měl rád, na něj nepočkala a vdala se. Nakonec je zoufalý a oběsí se, báseň končí ironicky, kantor Halfar přece na hřbitově konečně dostal své trvalé místo.

 

Maryčka Magdonova

Je vyprávěn příběh rodiny Magdonovy. Otec zahynul v hospodské rvačce a matku zabil převržený vozík s uhlím. Doma zůstalo pět dětí, které velice strádaly. Neměli co jíst, doma jim byla zima.

A tak se jednoho dne vydala nejstarší dcera Magdonovic do lesa na chrastí. Potkal jí hajný a poslal ji s četníkem na stanici a jmenoval ji zlodějkou. Dívka neunesla pocit hanby a raději spáchala sebevraždu, skočila do řeky. Jako sebevrah neměla místo na hřbitově

 

Bernard Žár

Bernard Žár je zpanštělý měšťan, zbohatlík, který se snaží zapomenout na své chudé, česky mluvící předky, dokonce se stydí za svou matku a změní si jméno na Bernard Žor, aby ho k ní nepočítali. Jednou onemocní a zemře, jeho panští „přátelé“ ho opustili, u jeho hrobu se modlí jenom jím opovržená matka a modlí se česky.

 

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

—  Ich forma

—  v hojném množství nacházíme dialektismus, hlavně slezský (např. roba=žena, baba=žena, zkuň=odkud, večerek=netopýr

—  nářečí se prolíná místy i s polštinou a lašskými výrazy (kapalna, robit)

—  převažuje verš rytmický (daktyl) a rým pravidelný (většinou střídavý a b a b)

—  je zde bohatá slovní zásoba a hovorové výrazy

—  používá symboly (motýl=láska, červený květ=revoluce)

—  anafory=opakování slov na začátku veršů (sto tisíc nás poněmčili,sto tisíc nás popolštili nebo sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí)

—  Epitetony– básnické přívlastky

—  makaronismus=úmyslné smíšení dvou a více jazyků (Dlo boga svientego, začal jsem klít)

—  epizeuxis=opakování slov za sebou (Labutinko, Labutinko, Labutinko černobrvá)

—  apostrofa=oslovení nepřítomné osoby (Markýzi Géro)

—  hyperbola=nadsázka (sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí)





Další podobné materiály na webu: