Stařec a moře – rozbor díla (8)

 

Kniha: Stařec a moře

Autor: Ernest Hemingway

Přidal(a): Marca, Hankaka

 

Ernest Hemingway (1899 – 1961)

• Americký spisovatel.
• Vyrůstal v rodině lékaře. Po absolvování školy se stal reportérem kansaského listu Star.
• Představitel „Ztracené generace“.
  • Povídky o generaci, která poznamenána válkou se marně snaží smysluplně žít
  • Velmi mnoho bolestných zkušeností. V době 1. světové války odjel do Itálie jako dobrovolník u Červeného kříže, kde byl těžce raněn. Dále se pak zúčastnil např. občanské války ve Španělsku. Díky těmto zkušenostem často přemýšlel nad lidskou statečností a nezdolností.
• Své hrdiny staví tváří v tvář smrti, aby mohli projevit míru své odvahy
• Jeho styl je budovám na principu ledovce = 1/8 je na povrchu, zbytek pod hladinou
• Psal povídky, miloval lov, to se odrazilo v jeho dílech, lov, dostihy, býčí zápasy
• Počítá se schopností čtenáře, že se dokáže vcítit a pochopit
• Úsečný styl, dobrodružství
• V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za literaturu.
• V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu.

Díla

• Stařec a moře – poslední knihou, kterou napsal.
• Za našich časů – soubor povídek
• Sbohem armádo – autobiografický román ze svých válečných zkušeností, příběh nešťastné milenecké dvojice
• Fiesta – román, zachycuje muka hrdiny
• Komu zvoní hrana – román, vrcholné dílo, hlavní postavou je Američan Robert Jordon, který bojuje jako dobrovolník na straně republikánů proti fašistům. Během 3 dnů prožívá silný milostný vztah ke Španělce Marii. Robert je zpočátku politicky neutrální, ale stává se z něho antifašista a v boji proti fašismu položí život.
•  Zelené pahorky africké – vycházelo z autorovy záliby v lovení africké zvěře

 

Literárně-historický kontext

• Americký autor je řazen do takzvané ztracené generace.
• Dílo vzniklo ve druhé polovině 20. století a Hemingway za něj obdržel Nobelovu cenu.

 

Ztracená generace

• Název „ztracená generace“ označuje skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900. Termín zpopularizoval Ernest Hemingway použitím ve své prvotině Fiesta (I slunce vychází).
• Tito spisovatelé zažili první světovou válku a tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (vrátili se duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti, protože byli válkou psychicky velmi poznamenáni).
• Pro tyto autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, jejich psaní je často blízké ke stylu novin, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter.

 

Světová próza z období mezi světovými válkami

• většinou navazuje na realismus (kromě avantgardní prózy)
• realismus tohoto období je ale jiný v tom, že spisovatelé věnují větší pozornost duševnímu a citovému životu člověka, národním, sociálním a civilizačním problémům
• velmi časté je téma 1.světové války, později literatura reaguje na sociální problémy, které s sebou přinesla světová hospodářská krize a od druhé poloviny 30.let je častá tématika antifašistická

 

Autoři se dělí do tří skupin:

• realistický proud – zachovává tradiční schéma románu, kladou důraz na jednoho člověka (Ernest Hemingway, Francis Scot Fitzgerald, Eric Maria Remarque)
• experimentální próza – prolínání několika časových linií (Kafka, Joyce)
• detabuizující proud – bourá konvence, např. sexuální témata (Muller)

 

Rozbor: Stařec a moře

• Moderní prozaické dílo. Přesněji se jedná o dílo epické, o novelu. Má popisnou formu a pointa se objevuje až v závěru.
• Jedno z nejvýznamnějších děl Americké literatury, které se stalo vzorem pro novodobou literaturu

 

Téma, motivy a námět

• Téma: Souboj člověka sám se sebou a souboj člověka se smůlou, který symbolizuje právě souboj rybáře a s velkou rybou. Řeší problém lidského přesvědčení a nezdolnost lidské odhodlanosti.
• Námět: Lidské myšlení a chování, které autor zobrazil na lovu rybáře Santiga s rybou.
• Hlavní myšlenka: Ukázat na neustálý boj člověka s přírodou. Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu.

 

Kompozice

• Chronologický kompoziční postup
• Řetězový vztah dějových linií
• Vnitřní výstavba děje = klasická

 

Vypravěč

• Příběh je vyprávěn er-formou a vypravěč nám nic nevysvětluje, pouze konstatuje

 

Jazykové prostředky

• Psáno spisovným jazykem, úsporný výraz, strohá stylizace
• Velmi jednoduchý, prostý příběh
• Časté přirovnávání
• Použití křesťanské symboliky (starcovo utrpení).
• Výrazy ve španělštině (např. galanos = žraloci).
• Obecná značení místo konkrétního pojmenování (např. stařec místo Santiago nebo chlapec místo Manolin).
• Autor také využívá úvahy a popisu
• Metoda ledovce
  • regulovány popisy a množství postav, to důležité o hlavních postavách se dozvídáme z dialogů
  • čtenář si musí některé věci sám domyslet
• Celý příběh je vlastně metafora o životě (stařec = člověk, ryba = příroda, moře(žraloci) = zlo).
• Autor dokázal na pár stránkách, bez toho aniž by použil přílišného popisu, vyjádřit a nepřímo poukázat na psychologii lidí

 

Časoprostor

• Čas: První polovina 20.století,
• Místo: Kubánská vesnice poblíž hlavního města Havany.

 

Hlavní postavy

• Stařec Santiago – kubánský rybář, který je velmi skromný, ale má pevnou vůli. Musí velmi tvrdě pracovat, aby se uživil.
• Chlapec Manolin –  velmi obětavý a laskavý. Dělá pomocníka při rybolovu. Má velmi rád starce.

 

Podrobný děj

Santiago je starý kubánský rybář a často vyjíždí lovit na moře ryby spolu s mladým chlapcem Manolinem. Stařec má chlapce rád a chlapec Santiaga také. Pak má ale stařec velkou smůlu a namůže nic ulovit. Chlapcovi rodiče mu proto zakazují, aby se dále vydával se Santiagem na moře.

Stařec se vydává opět na moře. Nějakou dobu pluje, a protože s sebou nemá chlapce, na kterého je zvyklý, povídá si s rybami, želvami a ptáky, co prolétají kolem.

Pak mu ale cosi trhlo s návnadou. Byl to tuňák. Santiago přemýšlel, zda se má již vrátit domů, ale rozhodl se ještě chvíli vyčkat. Na prut se chytla další ryba. Mnohem, mnohem větší.

Stařec viděl, že tuto rybu opravdu ulovit nedokáže, neboť ryba se s ním prala a táhla ho i s jeho lodí daleko od pobřeží. Starci bylo jasné, že pokud přiváže provaz k lodi, ryba sebou trhne nebo zamíří do hlubin a s jeho lodí bude amen. Celou dobu musel držet provaz v ruce, protože se bál, že když bude ryba přivázaná k lodi a trhne sebou, loď mu zničí. Stařec je hladový a tak sní uloveného tuňáka a část ho hodí přes palubu. Za touto částí se vynoří jeho ryba a on vidí, jak je obrovská.

Ryba dál táhla starce hlouběji na otevřené moře. Ale pak se ryba párkrát přiblížila k lodi a Santiago si vždy přitáhl větší část provazu k sobě do lodi, až měl rybu úplně na boku lodi. Santiago se snažil rybu zabít. Nakonec se mu podaří rybu zabít harpunou. Rybu pak přiváže k boku lodi a vyráží domů.

Po pár hodinách ale přichází další překážka. U lodi se objeví žralok a okusuje rybu. Santiago se ale nehodlá vzdát. Zabije žraloka harpunou, ale ví, že to nebyl poslední žralok. Ke všemu při boji ztratil svou harpunu a tak přiváže svůj nůž k pádlu.

Připlují další žraloci, ale stařec je opět zabíjí. Pak ale připlave celý houf žraloků. Zlomí si nůž, a tak se je snaží ubít pádlem. Z ryby zbývá už jen půlka.

Posledního žraloka stařec odežene svým pádlem. Přestože mu z ryby zůstala jen kostra, je na sebe pyšný.

V tom uvidí v dálce Kubu. Z posledních sil připlouvá, vytáhne loď k pláži i s obří kostrou. Ihned zapadne do své chatrče a usíná.

Druhý den ráno se na pláž seběhnou rybáři a lidé ze širokého okolí a obdivují kostru, kterou Santiago přivezl. Chlapec Manoline vbíhá do starcovy chatrče a vyslýchá příběh předešlých tří dnů. Manoline nakonec říká, že chce ze starcem zase rybařit a společně pak plánují další plavby.

 

Souvislosti, aktuálnost, divadelní, filmové zpracování

• Kniha byla několikrát zfilmována. Například roku 1958.

 

Úryvek – viz. Ukázka

„Stařec pustil šňůru, stoupl na ni nohou, zdvihl harpunu, jak jen mohl vysoko, a veškerou silou, kterou v sobě právě zburcoval, ji vrazil rybě do boku těsně za ohromnou hrudní ploutev, která trčela do vzduchu do výše jeho hrudníku. Cítil, jak železo vniká dovnitř, a náhle na ně, aby je vrazil hlouběji, a potom se na ně vrhl celou svou vahou.

Tu ryba ožila, cítil v sobě smrt, a vyhoupla se vysoko z vody a vystavila se na obdiv v celé nesmírné délce a šířce a ve vší své mohutnosti a kráse. Zdálo se, že visí ve vzduchu nad starcem v loďce. A pak dopadla do vody s drtivým plesknutím, které postříkalo starce i celou loďku vodním popraškem.

Starci se udělalo mdlo a zle a dobře neviděl. Ale uvolnil provazec harpuny a popouštěl jej zvolna rukama odřenýma do živého masa, a když mu oči zase začaly sloužit, spatřil, že ryba pluje na zádech se stříbrným břichem vzhůru.“

 

Zhodnocení, vlastní názor

• Kniha mě naprosto nadchla. Autor mě svým vypravováním vtáhnul okamžitě do děje a knihu jsem přečetla skoro hned. Boje mezi starcem a přírodou byly úžasně popsané a vztah mezi starcem a chlapcem mě vážně dojal.
• Některým lidem může tato kniha přijít nudná, rybář chytí velkou rybu, kterou mu sežerou žraloci. Pod povrchem se však skrývá úžasný příběh o lidské odhodlanosti a o důvěře sám v sebe. Autor v knize také vyjadřuje pocity starých lidí, o kterých si okolí myslí, že už patří do starého železa, a že záleží jen na nich, jak je bude okolí považovat. Santiago to dokázal, dokázal, že on ještě do starého železa nepatří.