Kniha: Utrpení knížete Sternenhocha
Autor: Ladislav Klíma
Přidal(a): rostlinky
Napůl snový příběh o degenerovaném šlechtici, který se ožení s krásnou a hrdou ženou Helgou, zabije ji a týrán vidinami propadne šílenství. Na motivy této knihy vznikl roku 1990 film V žáru královské lásky v režii Jana Němce.
Literárněhistorický kontext
– Stále se uplatňovaly literární směry předchozí doby (kritický realismus, naturalismus, impresionismus, secese a novoromantismus).
– Expresionismus zachycuje jako literární, divadelní a výtvarný umělecký směr ber racionální cenzury lidskou psychiku a její bezprostřední projevy pocity skepse, rezignace a úzkosti a absurdity světa, rozkládající se společnosti a všech hodnot. Expresionismus představuje protiklad impresionistické smyslovosti. Nejsilněji se projevil v Německu v letech 1910-1920 a do české literatury pronikl již před 1. světovou válkou a v jejím průběhu. Válka umocnila expresionistický únik od reality ke snění, umělci skutečnost deformovali a dávali jí groteskní a někdy až absurdní tvář. K expresionismu se hlásili zejména básníci z brněnské Literární skupiny.
– Mezi další expresionistické spisovatele patří např. Lev Blatný (Kokoko-dák! – provokativní groteskní hra) zemřel v Anglii v psychiatrické léčebně. Expresionismu byl blízký svou tvorbou také prozaik a výtvarník Josef Váchal, autor Krvavého románu (1924). Za osamocený a výlučný zjev české literatury je pokládán inženýr chemie, básník a prozaik židovského původu Richard Weiner. Mezi jeho sugestivní expresionistické povídky patří Lítice (1916) a Škleb (1919)
O autorovi
– autorem filozofických statí a úvah, prozaik
– meziválečná expresivní próza
– L. Klíma byl pro urážku Rakouska – Uherska vyloučen ze všech gymnázií monarchie a nedostudoval.
– Veškerý zájem Ladislava Klímy se soustředil na filozofii, v níž na něho působili Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche.
– Ladislav Klíma zemřel oslabený duševním vypětím a přemírou alkoholu na tuberkulózu
Dílo:
– první kniha Svět jako svědomí a nic,
– Velký román ,
– Boj o vše,
– Traktáty a diktáty,
– Soud boží…
Myšlenky
– V knize je cítit vliv Nietzscheho.
– Důležitou roli má individualismus. Helga chce dojít k nejvyššímu cíli, což znamená překonat sebe za pomoci vůle. K tomuto je potřeba překonat největší hnus, který pro ni znamenal pomilovat se se svým manželem.
– Řešeno je zde také vyšší bytí, překonání svého lidství (v podstatě dosáhnutí stavu nadčlověka), užit je motiv pekla, kterým prochází Helga. Záchranou se stává Vůle, ta je však absolutní pouze po překonání sebe sama. V tom momentě se Helga stává něčím vyšším, lze snad říci Bohem.
O díle
– Psána formou deníkových zápisků. Kniha je rozdělena do tří částí. V první je podán příběh, v druhé Sternenhochovo šílenství formou deníku, ve třetí je setkání s mrtvou Helgou. Závěr knihy je dokončen v epilogu.
– Vulgarismy, zvláštní styl psaní, retrospektiva (mluví o halucinacích, poté se až vrácí k důležitým informacím).
– Název připomíná Goethovo dílo „Utrpení mladého Werthera“
– Příběh používá fantaskních, nereálných motivů, vysvětlení všeho a rozuzlení příběhu není rozumové, ale iracionální.
Děj
Celý příběh této knihy je v podstatě jednoduchý. Kníže Sternenhoch se ožení s Helgou, která je ale na něj příliš divoká. Po odhalení nevěry ji Sternenhoch zabije. Svůj čin si ale později vyčítá, snaží se utéct před duchem Helgy i sám před sebou až se z toho nakonec zblázní.
První část, která na rozdíl od druhé není psaná formou deníku, je jakýmsi prologem k celkovému ději. Vypráví o tom, jak kníže Sternenhoch potkal na plese tajemnou dívku Helgu (později dostává přídavek Daemona). Podle prvního dojmu mu připadala přímo ošklivá a vyhublá. Lekl se jí, protože vypadala jako mrtvola něčím ovládaná, ale přes to všechno (nebo právě kvůli tomu) na ní musel pořád myslet. „Nemiloval jsem ji, jeli- totiž láska něčím pěkným a sladkým. Jistě však, bylo-li v mých pocitech něco z tohoto citu, můj odpor k ní byl desetkrát silnější. A jisto je, že jsem tucet žen miloval více, aniž mne napadlo, jíti s některou před oltář. A přece mne k ní cosi přitahovalo, cosi temného, prapodivného, ďábelského… “
Helgy otec knížete ještě naposled varuje, ať si dá pozor, protože nikdo neví, „co se z ní ještě vyklube; snad mystický drak, nebo putující mrtvola.“ Helga téměř nemluví, odmítá s ním intimní styk, protože se jí její muž hnusí, nejí a chřadne. Až ve chvíli, kdy se jim narodí syn, se vše mění. Helga je najednou velmi energická a agresivní. Helga ale chlapečka zabije, protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternenhochovi. Zabije ho tím způsobem, že ho vezme za nohu a mrští jím proti knížeti, kterému ulpí na těle krev smíchaná s mozkem, protože se děťátku nárazem roztříštila hlava. Helga je poté nezkrotná, odmítá veškeré morální zásady, pořádá orgie a její manžel se jí hnusí. Kníže zajde za jejím otcem, aby zkusil dceru zbít a ona opět zkrotla, ale to nic nevyřeší, protože Helga ho nakonec zabije. Kvůli orgiím, které pořádá je dokonce na nějaký čas vykázána z Německa. Manžel jí vše toleruje, uklidňuje se tím, že neporušila manželskou věrnost (pěstovala sice masochismus, sadismus, lesbismus atd., ale nesouložila s muži obvyklým způsobem).
Když však zjistí, že má milence, tak ho schvátí silná žárlivost. Začne zamilovaný pár tajně pozorovat. Zjistí, že spolu pěstují masochismus a že se její milenec – jak ho kníže nazývá Trhan – chová k Helze povýšeně. Oslovuje ji vulgárními výrazy a bije ji. Helga před svým milencem mluví o manželovi jako o „panu Hnusovi“ a plánuje s ním útěk. Její milenec, jí ovšem přikazuje, že musí knížete políbit, než spolu uprchnou, jinak se vidí naposled. „Tvé zacházení s ním je to nejhnusnější, co znám; proto tě ovládá hnus ze sebe. Nejnižší ze všeho je nenávist a hnus: co nenávidím a hnusím si, toho jsem nejhroznějším otrokem.“
Kníže to však všechno slyší a Helgu těsně před útěkem omráčí kladivem, uvězní v hladomorně, sváže, pokálí a nechá umřít.
Sternenhocha trápí svědomí a má strach z prozrazení. Stále nemá klid, Helga se mu zjevuje jako duch a kníže začíná šílet, ačkoliv jako zjevení se k němu chová lépe než za života. Zkouší různé léčby, ale nic nepomáhá (např. kdykoliv uvidí ženu, která je jeho zesnulé choti podobná, zakřičí na ni: „Strašidlo, do prdele mi vskoč!“). Ke konci knížky se kníže, potkává se s Helgou, která mu tvrdí, že si s ním pouze hrála, že je živá (dostala se z hladomorny tajnou cestou). Po knížeti žádá peníze a tvrdí, že si našla bydlení a chce být herečkou. To je výraz jakéhosi zbožného přání.
Aby se přesvědčil zda je naživu jde se šílený kníže podívat do hladomorny, kam mu do té doby strach nedovolil vstoupit. Má halucinaci, vidí Helgu živou a miluje se s ní. V tu chvíli vchází do hrobky jeho příbuzenstvo se služebnictvem a odtrhují ho od mrtvoly.
Kniha je dokončená v prologu, kdy „nakladatel“ dopoví, že kníže zemřel za dva dny na otravu krve, protože se poranil o kost mrtvé Helgy. (přesně rok po tom, co nechal uvěznit Helgu)
Postavy
– Kníže Sternenhoch je velmi bohatý, nepříliš pohledný, ale významný muž, který má dobré styky se samotným císeřem Německa.
– dívka Helga, kterou si vezme za ženu, přestože se mu hnusí. Helga během těhotenství zkrásní a změní se také její povaha. Stane se z ní silná osobnost, která nenávidí svého manžela a považuje ho za brouka hodného zašlápnutí. Po narození syna oplývá kníže štěstím, Helga ale chlapečka zabije, protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternenhochovi. Helga se neštítí zavraždit vlastního otce, pěstuje také masochismus, sadismus a lesbické orgie.
