Albert Camus (1913 – 1960) byl francouzský spisovatel, publicista a novinář, který bývá často uváděn jako jeden z hlavních představitelů existencialismu, ačkoliv on sám toto označení odmítal. Svým dílem významně ovlivnil moderní filozofické myšlení, přestože si nepřál být označován za filozofa. Ve své tvorbě se zaměřoval především na téma absurdity lidské existence, odcizení a vzpoury.
Život a politická angažovanost
- Narodil se v Mondovi v tehdejším francouzském Alžírsku do rodiny s francouzsko-španělskými kořeny.
- Po brzké smrti svého otce vyrůstal v chudinské čtvrti, což výrazně ovlivnilo jeho pozdější sociální cítění.
- V Alžíru úspěšně vystudoval filozofii a klasickou literaturu.
- Během mládí si vyzkoušel řadu různých povolání, založil vlastní divadelní skupinu a začal se naplno věnovat literatuře a publicistice.
- Smýšlel silně levicově, aktivně se zastával práv Arabů a ostře kritizoval francouzský kolonialismus.
- V roce 1934 vstoupil do komunistické strany, kterou však po pouhém roce kvůli názorovým neshodám opustil.
- Jeho nekompromisní novinářská činnost vedla až k jeho vyhoštění z Alžíru, po kterém odjel do Paříže.
- V Paříži se aktivně zapojil do protifašistického hnutí a během druhé světové války publikoval v nelegálním časopise Combat.
- Stal se velkým a hlasitým kritikem francouzské koloniální politiky v Alžírsku.
- V osobním životě se oženil s Francine Faure.
- Zemřel předčasně při tragické autonehodě.
- Italský spisovatel Giovanni Catelli později přišel s teorií, že autonehoda byla ve skutečnosti atentátem zinscenovaným sovětskou tajnou službou KGB na příkaz ministra zahraničí Šepilova, což opíral o úryvek z deníku Jana Zábrany.
Literární styl a témata
- Ve svém díle se soustředil především na problematiku odcizenosti moderního člověka a jeho vzpoury.
- Častým motivem jeho textů je hluboký strach ze samoty a izolace.
- Jeho tvorba představuje přímou reakci na ztrátu tradičních společenských hodnot a přesvědčení.
- Zabýval se pocitem nesmyslnosti a absurdnosti lidského života ve světě bez Boha.
- Tvořil v mnoha žánrech, psal beletrii, dramata, eseje, filozofické spisy, ale i osobní deníky a memoáry.
Literární dílo
- Cizinec (1942) – První úspěšný román představující filozofii absurdity lidské existence. Hlavní hrdina Mersault si rekapituluje svůj život před popravou a dochází k závěru, že je cizincem v kolektivu lidí i ve svém vlastním životě.
- Mor (1947) – Románová kronika, ve které autor využívá své osobní zkušenosti z protifašistického odboje. Dílo zdůrazňuje princip lidské solidarity a nutnost aktivního boje proti zlu.
- Pád (1956) – Filozoficky laděný román. Původně byl plánován jako jedna z povídek sbírky Exil a království, ale vzhledem k velkému rozsahu jej autor nakonec publikoval jako samostatnou knihu.
- Exil a království (1957) – Soubor povídek zkoumajících pocity lidského odcizení a hledání vnitřní svobody.
- Šťastná smrt (1971) – Román publikovaný až posmrtně, který tematicky předchází slavnějšímu Cizinci.
Dramata a filozofické eseje
- Caligula (1944) – Divadelní hra o římském císaři pojatá velmi netradičně. Caligulu představuje jako člověka, který revoltuje proti absurditě světa pomocí zločinů. Neukazuje ho jako blázna. Proti Caligulovi vznikne vzpoura, on se jí ale směje. Hra je ostře zaměřena proti diktátorským režimům.
- Mýtus o Sisyfovi (1942) – Filozofický esej, jehož motivem je antický mýtus o Sisyfovi. Camus ho pojal z pohledu samotného Sisyfa a poukazuje na to, že může být šťasten, protože má stejný osud jako všichni ostatní lidé. Na rozdíl od nich si ale svou marnou snahu plně uvědomuje, takže je vlastně pánem svého osudu. Netrpí falešnou nadějí, takže je svobodnější než ostatní. Z východisek beznaděje a zbytečnosti dospívá k závěru, že člověku je díky prožití zlých zážitků dovoleno dál pokračovat v dobrém životě.
Deníky a memoáry (vydáno posmrtně)
- Zápisníky I. (1962) – Záznamy z období od května 1935 do února 1942.
- Zápisníky II. (1964) – Záznamy z období od ledna 1942 do března 1951.
- Zápisníky III. (1989) – Záznamy z období od března 1951 do prosince 1959.
Zajímavosti a ocenění
- V roce 1957 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu, čímž se zařadil mezi nejmladší laureáty tohoto ocenění v historii.
Související autoři
Představitelé existencialismu a absurdní literatury
Jean-Paul Sartre
- Francouzský filozof a spisovatel, vůdčí představitel existencialismu.
- S Camusem ho pojilo přátelství, které se však později rozpadlo kvůli ideologickým neshodám.
- Autor děl jako Hnus nebo Bytí a nicota.
- Pražský německy píšící autor, jehož dílo silně rezonuje s pocity absurdity a odcizení.
- Camus Kafkovo dílo obdivoval a analyzoval ho ve svých esejích.
- Autor románů Proces a Zámek.
- Irský dramatik a prozaik, klíčová postava absurdního divadla.
- Jeho hra Čekání na Godota sdílí s Camusovým dílem téma nesmyslnosti lidského údělu.
Citáty
O absurditě a svobodě
„Absurdno vzniká ze srovnání lidského volání a nesmyslného mlčení světa.“
„Jediný způsob, jak se vypořádat s nesvobodným světem, je stát se tak absolutně svobodným, že už samotná vaše existence bude aktem vzpoury.“
Časté otázky k autorovi
Získal Albert Camus Nobelovu cenu?
Ano, Albert Camus získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1957 za své literární dílo, které s jasnou vážností osvětluje problémy lidského svědomí v naší době.
Jaký byl vztah Alberta Camuse k existencialismu?
Ačkoliv je Camus často považován za jednoho z hlavních představitelů existencialismu, on sám toto označení vytrvale odmítal a raději hovořil o filozofii absurdity.
Jak Albert Camus zemřel?
Zemřel v roce 1960 při tragické autonehodě. Existují však i konspirační teorie, například od spisovatele Giovanniho Catelliho, že nehoda byla zinscenována sovětskou KGB.
