Jean de La Fontaine (1621 – 1695) byl francouzský spisovatel, bajkař, básník a advokát. Patřil k nejvýznamnějším představitelům francouzského klasicismu a proslavil se především svými veršovanými bajkami, ve kterých se silně inspiroval antickým tvůrcem Ezopem.
Život a vlivy
- Pocházel z dobře situované měšťanské rodiny.
- Jeho otec působil jako správce lesů a vod, což mu pravděpodobně dalo blízký vztah k přírodě a zvířatům.
- Po dokončení studií vstoupil do oratoriánského řádu, ze kterého však později vystoupil.
- Během svého života působil také jako advokát.
- Tvořil v období francouzského klasicismu v 17. století.
- Ve své tvorbě, zejména v bajkách, se silně inspiroval antickým autorem Ezopem.
Charakteristika doby a literární styl
- Klasicismus se vyznačoval jednotnými principy, pevným řádem a rozumnou kázní.
- Ideál krásy byl spatřován v pravdě a v dokonalém obrazu přírody.
- Hlavním vzorem pro umělce bylo antické umění.
- Literatura se striktně dělila na vysoké a nízké žánry.
- Vysoké žánry (óda, epos, tragédie) popisovaly život vysokých vrstev, vladařů a vojevůdců, a využívaly rýmovaný verš.
- Nízké žánry (komedie, fraška, bajka, satira) se zaměřovaly na neurozené postavy a čerpaly náměty ze současnosti.
- La Fontainovy bajky patří mezi nízké žánry, přestože dosáhly obrovského literárního a společenského uznání.
Literární tvorba
Bajky a poezie
- Bajky (1668) – rozsáhlý soubor veršovaných bajek, ve kterých zvířata a věci nesou lidské vlastnosti a přinášejí mravní ponaučení.
- Povídky a novely ve verších (1665) – sbírka veršovaných příběhů rozdělená do tří částí.
- Daphné – Nové povídky (1674) – další soubor povídek.
Ostatní díla
- Florenčan (1665) – jedno z dalších autorových děl.
Literární rozbor díla Bajky
- Literární druh: epika.
- Literární žánr: bajka.
- V bajkách vystupují zvířata či věci, které mají typické lidské vlastnosti, často ty špatné.
- Autor hojně využívá personifikaci, kdy se zvířata a věci chovají jako lidé.
- Dílo je postaveno na jinotaji, což je obrazné vyjádření myšlenky, které má jiný než primární doslovný význam.
- Ke konci každého příběhu je vždy jasně formulované ponaučení.
- V textu se objevuje i satira sloužící ke kritice tehdejší společnosti.
- Časoprostor: děj se odehrává pravděpodobně v 17. století, místo není přesně určeno, nejčastěji jde o přírodu.
- Kompozice: využívá se vyprávěcí a popisný postup, děj je vyprávěn v er-formě a postupuje chronologicky.
- Jazyk a styl: autor používá přechodníky a zastaralá slova (například slovo rci místo říci).
- Celý soubor obsahuje celkem 40 bajek, přičemž v každé vystupují jiné postavy, většinou dvě hlavní.
- Hlavními aktéry jsou převážně zvířata, ale v některých příbězích vystupují i lidé (například v bajce Mlynář a jeho syn).
Obsahy vybraných bajek
- Žába: Žába chtěla být tím, čím není. Nafukovala se, aby se vyrovnala býkovi, ale nakonec praskla. Ponaučení zní, že nemáme chtít být něčím, čím nejsme, a máme zůstat sami sebou.
- Vlk a pes: Vlk závidí psovi jeho živobytí a chce mít podobně zajištěný život. Brzy ale zjišťuje i negativa, protože pes není volný a musí otročit svému pánovi. Vlk si uvědomí, že kvůli pohodlí nechce ztratit svobodu a odchází. Ponaučení říká, že je lepší žít v bídě, než ztratit svobodu.
- Liška a čáp: Liška pozve čápa na oběd, ale naservíruje mu řídkou polévku na mělkém talíři a směje se mu, že ji kvůli svému zobáku nemůže sníst. Čáp ji na oplátku pozve na své hody, ale jídlo podává v lahvích s úzkými hrdly. Zahanbená liška odchází se sklopeným ohonem. Ponaučení varuje, abychom se nikdy nesmáli někomu s hendikepem, protože nikdo není dokonalý a může se nám to vymstít.
- Mlynář a jeho syn: Mlynář se synem jdou do města a nesou osla na ramenou, aby se nevyčerpal. Lidé je kritizují a smějí se jim. Mlynář tedy osla sundá, vede ho vedle sebe a syna na něj vysadí. Lidé jsou pohoršeni, že mladý jede a starý otec jde pěšky. Vymění si tedy místa, ale potkají děvčata, která tvrdí, že starý mlynář si hraje na moudrého a syna využívá. Syn si tedy přisedne k otci na osla. Další lidé na ně křičí, že zvíře týrají. Oba tedy slezou a jdou pěšky. Nakonec potkají chasníka, který se jim vysměje, že osla vůbec nepoužívají k dopravě. Ponaučení zní, že máme dělat vše podle sebe, protože se nikdy nikomu nezavděčíme.
- Mezi další známé bajky v tomto díle patří Kočky a kolčavy, Myš a žába, Věštkyně nebo Lví sídlo.
Související autoři
Klasicismus
Molière
- Lakomec (1668) – slavná komedie o chamtivosti.
- Tartuffe (1664) – komedie kritizující náboženské pokrytectví.
- Cid (1636) – tragikomedie, jedno z nejvýznamnějších děl francouzského klasicismu.
- Faidra (1677) – klasicistní tragédie čerpající z antické mytologie.
Citáty a úryvky
Ponaučení z bajky Vlk a pes
Je lepší žít v bídě, než ztratit svobodu.
Ponaučení z bajky Žába
Nechtějme být něčím, čím nejsme. Buďme sami sebou.
Časté otázky k autorovi
Kdo je autorem knihy Bajky?
Autorem je francouzský spisovatel, básník a bajkař Jean de La Fontaine.
Do jakého literárního období spadá tvorba Jeana de La Fontaina?
Jeho tvorba spadá do období francouzského klasicismu v 17. století.
Jaké je hlavní ponaučení z bajky Mlynář a jeho syn?
Hlavním ponaučením je, že by člověk měl dělat vše podle sebe, protože se nikdy nezavděčí všem lidem.
