Kniha: Evžen Oněgin
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): Mutti
Alexandr Sergejevič Puškin
I.autor a zařazení díla
Autor
Alexandr Sergejevič Puškin: byl významným básníkem, prozaikem i dramatikem své doby. Jeho tvorbou Rusko dohání západní Evropu. Puškin silně prožívá národně obrozenecké hnutí v Evropě i proticarskou vzpouru v Rusku (děkabristé). Již za svou počáteční tvorbu byl poslán do vyhnanství. Z vyhnanství se směl vrátit v roce 1826; do Petrohradu se mohl přesunout v roce 1827, avšak až do smrti zůstal pod policejním dohledem. Byl zabit v souboji s milencem, pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d’Anthèsem, své ženy Natalie Nikolajevny Gončarovové, teprve v jeho 38 letech.
Literárně-historický kontext
Jiná verze rozboru Evžena Oněgina v tomto exportu zasazuje dílo do romantismu a zdůrazňuje individualismus, rozpor mezi snem a skutečností, citovost a typ rozervaného či „zbytečného“ hrdiny. Tato charakteristika přímo navazuje na zdejší obraz Oněgina, Lenského a Taťány i na téma nenaplněné lásky a promarněného života.
III. Poznámky o knize
- psal 8 let
- vliv na další autory – J.Hora
Rozbor díla: Evžen Oněgin
II.Charakteristika knihy
- román ve verších
- spojena epika s lyrikou (líčení přírody, společnosti, změny v čase, pocity hrdiny)
- popředí –hrdina a jeho vypravěč
Tématický plán
Námět: neopětovaná láska
Obraz aristokratické společnosti
Promarnění bezcilného lidského života
Loučení s mládím
Smysl lidského života
Vedlejší témata: autorské vsuvky
Líčení
Sen Tatjany
Postavy:
Oněgin-znuděný Petrohradský šlechtic, dbá na svůj zevnějšek, bystrý, nadaný, nestály, nezodpovědný, děvkař ale i to ho pak znudí, ztráta smyslu života = tzv. zbytečný člověk
Lenský-neúspěšný básník, romantický snílek, důvěřivec, naivní, přátelský, protiklad Oněgina, ztotožnění se s Puškinem
Tatjana-zádumčivá, hloupá, sečtěla, upřímná, introvertní, fantazijní, ostýchavá, vyznává mravní hodnoty, noblesní, precizní, duchaplná– až na konci knihy ale stejně to předstírá
Olga-lehkovážná, extrovertní, sobecká, přelétavá, hovorná
Prostředí:reálné-Petrohrad,Moskva,ruský venkov
Postavení autora: vypravěč, vstupuje do děje, obrací se k postavám ale i ke čtenářům, ironický, píše o sobě a o svých nohách
kompoziční plán
- 8 hlav, prolog- představuje se vypravěč čtenářům
- zrcadlová kompozice- protiklady
- chronologické vyprávění až na konec (časový předěl)
- dějové napětí, čtenář tuší dramatický zvrat (větší napětí)
- začátek klidný, pozdější rozjezd (znak realistických knih)
Obsah: Mladý znuděný šlechtic Evžen Oněgin přijel na venkov, aby se zde ujal majetku po zemřelém strýci. Setkal se s mladým statkářem Vladimírem Lenským, který ho seznámil s Larinovými. Vdova Larinová měla dvě dcery – Taťánu a Olgu. Taťána se do Evžena zamilovala a napsala mu vášnivý dopis, on však její city neopětoval. Oněgin flirtoval s Olgou, která byla zasnoubená s Lenským. Byl vyzván na souboj, ve kterém Lenského zabil.
Olga se provdala za důstojníka a Taťána odjela s matkou do Moskvy a vzala si staršího generála knížete Gremina. Po čase se setkala s Oněginem na plese v Petrohradu, kde již vystupovala jako přední dáma společnosti. Evžen po ní zatoužil a psal jí láskyplné dopisy, ale Taťána zůstala věrná svému muži (jak typická hlavní hrdinka realistického románu), ačkoliv stále milovala Oněgina.
Jazykový plán
- Oněginská strofa-14 veršů -4 verše-a,b,a,b,
- 4 verše-a,a,b,b
- 4 verše-a,b,b,a; na závěr 2 verše se sdruženým rýmem
- spisovný jazyk, ve verších
- ruské slovo-chandra (splín), německé slovo-rauch
- archaismy(míti, píti, uzřít, pěl), bohatá slovní zásoba, citově zabarvená slova
- odkaz na jiné postavy-Byron
- přímá řeč –krátké dynamické věty
- řečnické obraty, básnické přívlastky Román ve verších propojuje epickou dějovou linii s lyrickými vsuvkami, úvahami a výraznou přítomností vypravěče. Zrcadlové vztahy mezi Oněginem a Taťánou, kontrast postav i prostředí a oněginská strofa podporují téma nenaplněné lásky, promarněných možností a hledání smyslu života.
