Kniha: Hodina mezi psem a vlkem
Autor: Jan Skácel
Přidal(a): Kristýna Hodonská
Jan Skácel
- Narozen 7. února 1922 ve Vnorovech, úmrtí 7. listopadu 1989 v Brně.
- Jeho tvorba zahrnuje především básně, nejčastěji se jedná o moravskou poezii.
- Jeho rodiče učili na vnorovské škole.
- Po vystudování gymnázia v Brně našel první zaměstnání jako uvaděč v kině.
- Absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
- Působil jako redaktor brněnského deníku Rovnost, Mladá fronta a později jako šéfredaktor měsíčníku Host do domu.
- Do literatury vstoupil s dílem Kolik příležitostí má růže, jež publikoval v brněnské Rovnosti.
- Po Pražském jaru, roku 1968 se Skácel ocitl na seznamu zakázaných autorů.
- Psát nepřestal a nadále tak vydával v samizdatu a exilu.
- Po roce 1980 mu, pod tvrdou cenzurou, normalizační úřady povolili uveřejňovat některá díla.
- Jan Skácel předčasně umírá na zástavu srdce a rozedmu plic v brněnské nemocnici.
Díla
- Kolik příležitostí má růže – básnická sbírka zabývající se tragickým osudem porodní báby z Vnorov, která se pomáhala dostat na svět i Skácelovi. Annu Cibulkovou zasáhl blesk a ukončil tak její život.
- Smuténka – jedno z vrcholných básníkových děl. Zamýšlí se zde nad tragédií, krásou i láskou lidského osudu. Psané jednoduchou formou a volným veršem. Rozdělena na 3 oddíly.
- Jedenáctý bílý kůň – soubor krátkých próz. Dílo je členěno do pěti částí, doplněné o ilustrace. Inspiraci Skácel čerpal z dětství, jemuž věnoval dva oddíly. Psáno formou krátké „kurzivky“, jak je sám autor nazývá a sloužily jako podklady pro rozhlas.
Česká literatura 2. poloviny 20. století
- Po roce 1945 vzniká poválečná literatura.
- Autoři popisují zážitky z války, vznikají budovatelské i humoristické romány.
- V roce 1948 vpád komunistických vojsk, nastolena tvrdá cenzura a diktatura.
- Vznikají různé deníky, například Host do domu, Květen nebo Listy.
- Roku 1956 začalo postupné rozvolňování, které však ukončilo Pražské jaro v srpnu roku 1968 a až do roku 1989 nastává období normalizace.
- Mnoho spisovatelů bylo na indexu a nuceni tak vydávat v samizdatu a exilu.
- Literatura se dělila na 4 směry – oficiální, samizdatová, exilová a undergroundová.
- Vzniká mnoho exilových nakladatelství – ´68 Publishers (Josef Škvorecký v Torontu), Rozmluvy (A. Tomský v Kolíně nad Rýnem).
- Dále se vytváří několik edicí – Edice Petlice (zakladatel Ludvík Vaculík), Expedice (manželé Havlovi).
- Po roce 1989 se literatura přestala jakkoliv rozdělovat. Vydávali se hlavě zakázaní autoři.
Spisovatelé
- Ota Pavel – autor sportovních a autobiografických próz s tématy vlastního dětství. Prozaik, novinář a sportovní reportér. Mezi nejznámější dílo patří Smrt krásných srnců, vzpomínková próza na Pavlovo dětství. Kniha obsahuje 8 povídek, z nichž některé sloužily k natočení stejnojmenného filmu z roku 1987.
- Oldřich Mikulášek – moravský básník, velmi dobrý přítel Jana Skácela. Mnoho lidí hledá v jejich tvorbě souvislosti. Působil jako redaktor Lidových novin, brněnského deníku Rovnost a také Československého rozhlasu. Od 70. let nemohl oficiálně publikovat. V jeho verších se objevuje sklon k dramatičnosti, existenciálnímu prožitku lidství. Nejznámější poezie Divoké kačeny se dočkaly i zhudebnění.
Rozbor díla: Hodina mezi psem a vlkem
- Básnická sbírka
- Atmosféra celého sborníku je ponurá až depresivní.
Téma a motivy
- Objevují se zde vážná témata a hlubší zamýšlející se pohled. Hlavním tématem je život a nikdy se ničeho nevzdávat.
- Motivy jsou láska, smrt a příroda.
Jazyk a kompozice
- Sbírka je rozdělena do dvou částí – Pauzy a Hvězdný prak.
- Jednotlivé básně poté mají svůj vlastní název.
- Psáno volným veršem.
Časoprostor
- Není vytyčen, čtenář si však dokáže odvodit, že se jedná o neurčitou hodinu, kdy již není den, ale ještě nenastala noc. Přeneseně označení pro nějaké dramatické mezidobí charakterizované napětím a nejistotou.
1. část: Pauzy
- V prvním oddílu sbírky se prolínají dvě skutečnosti v časovém nebo prostorovém slova smyslu. První dvě básně mají totožný motiv, a sice Podzim ve městě a Podzim za městem. Je zde využíván objektivní čas a verše Skácel zasazuje do období podzimu. V Podzimu za městem autor charakterizuje období podzimu ve vizuálních metaforách.
Básně
- Podzim za městem – není zde uveden konkrétní prostor. Je zde uvedeno pouze, co v prostoru není.
- Podzim ve městě – zde již Skácel popisuje konkrétní domy a stavby.
- Dvakrát bez názvu
- Sníh, když se brzy stmívá – odehrává se jednoho zimního večera.
- Potřísnění – zimní období. Střídá se zde kontrast ticha a dynamiky.
- Večer – časový úsek je v uplynulém dni a večeru, který ještě nenastal.
- Bažantnice – odehrává se v okolí řeky. Symbolika vody, jako zakotvení básně.
- Malá nádraží – spojeno s obdobím dětství. Báseň z pohledu dítěte.
- Vozy plné kvítí – verše jsou spojeny s rychlým střídáním obrazů, díky pohledu z dětského světa.
- Tráva jako my – prostory železničního náspu. Rychlost projíždějícího vlaku je totožná s plynutím života.
- Sněhové vody –
- Neštěstí
- Mrtví vojáci
- Letní bouřka v Drnholci
- Jižní Morava – Skácel zde popisuje a intimizuje prostor, v němž se odehrávají motivy smrti oběšením.
2. část: Hvězdný prak
- Ve druhé části básnické sbírky jsou básně delšího rázu. Skácel poemy často věnuje jiným spisovatelům. Verše se prolínají s motivy zvířat, avšak ne v pozitivním duchu. Jsou zde témata lovu, honu, smrti, což Skácel připodobňuje k nejistotě a obavám z budoucnosti.
Básně
- Kam odcházejí maminky – smutná vzpomínka na starou maminku z dětství.
- Jak přicházejí na svět telátka –
- Labutě
- Co radí princezna Čau
- Pocta Erbenovi – výchozí báseň druhého oddílu. Prostorem je zavřená světnice s kolovratem.
- Lom – popis lomu zpomaluje proud básně a objektivního času, reflexe základních priorit člověka.
- Naše zcela obyčejné město
- Verše věnované památce I. E. Babela
- Hvězdný prak
- Křehký a ještě křehčí
- Hodně hrubá báseň o lovu
- Na slovo vzaté víno – zde Skácel polemizuje o budoucnosti. Hovoří o stárnutí a ubývání času.
