Kniha: Mechanický pomeranč

Autor: Anthony Burgess

Přidal(a): Lukáš Šrejber

 

Seminární práce z českého jazyka a literatury

Gymnázium J. K. Tyla.

 

Anotace

V této seminární práci je představen Anthony Burgess a jeho nejznámější literární dílo, které nese název Mechanický pomeranč (v originále: A Clockwork Orange). Hlavním tématem této práce je literární interpretace na svou dobu nadčasového dystopického románu. Vysvětluje hlavní téma, motivy a hlavní myšlenku. Probírá jazykové prostředky, užitou slovní zásobu. Rozebírá místo a časoprostor, kde se děj odehrává. Charakterizuje vypravěče, hlavní postavu a nejzásadnější vedlejší postavy. Pojednává o Burgessově životě a jeho tvorbě jakožto celku. Ukazuje, proč je považován za jednoho z nejpřínosnějších autorů 20. století.

 

Klíčová slova

• Mechanický pomeranč, Anthony Burgess, Alex, Korova, dystopická budoucnost, STANAZ, gang, kriminalita, vůdce

 

Obsah

• Úvod
• Kontext autorovy tvorby
  • 1 Biografie
  • 2 Vlivy
  • 3 Tvorba
  • 4 Charakteristika
• Literární interpretace – OBSAH
  • 1 Téma, motiv a myšlenka
  • 2 Název
  • 3 Časoprostor
  • 4 Postavy
• Literární interpretace – FORMA
  • 1 Literární druh a žánr
  • 2 Kompoziční výstavba
  • 3 Vypravěč, vyprávěcí způsoby a typy promluv
  • 4 Jazykové prostředky a jejich funkce
• Vlastní zhodnocení celé knihy
• Závěr
• Termíny – DEFINICE
• Seznam bibliografických citací

 

Úvod

Kniha Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1962) je nejznámějším a také nejúspěšnějším dílem britského spisovatele Anthonyho Burgesse. Předběhla svoji dobu v několika ohledech a dodnes je jedním z nejznámějších děl 20. století. Ovšem není to jeho jediný román, napsal jich hned několik. Kladu si za cíl zjistit, co vedlo autora k napsání svým způsoben tak drastického dystopického románu se satirickým podtextem. Čeho tímto románem chtěl dosáhnout? Na co chtěl apelovat? Jaký měla tehdejší společnost pohled na dalekou budoucnost? Proč autor použil právě slang, kterým je celá kniha psána?

Kriminální dystopická budoucnost Vás donutí přemýšlet. Proč a kde se v mladistvých bere takové zlo a touha zkusit vše? Kniha sleduje příběh patnáctiletého Alexe a jeho vzestup a pád jakožto pomyslného vůdce gangu. Autor se nebojí barvitě vylíčit rabování, vraždy, braní drog a znásilňování. Bude Vám to připadat jako skutečné, i když se to všechno odehrává jen v knize. Jaké myšlenky poletují v hlavě mladého Alexe? Co ho vede k jeho kriminálnímu životu? Jaká je příčina vzestupu a následného stupňování kriminality u mladistvých? Proč je nedaleká budoucnost na pokraji kolapsu?

V první kapitole Vám přiblížím autorův život, jaké psal žánry, celosvětový dopad jeho tvorby a proč je považován za jednoho z nejpřínosnějších autorů 20. století. Zaměřím se na faktory, které mohly ovlivnit jeho tvorbu, tj. prostředí, ve kterém žil, čím vším si prošel a životní události, které měly vliv na jeho tvorbu nejenom v oblasti literatury, ale i v oblasti hudby. Záměrem druhé kapitoly je představení hlavního tématu, klíčových motivů a hlavní myšlenky této knihy. Zamyslím se i nad názvem knihy a pokusím se přijít na to, co se za ním skrývá, potažmo co symbolizuje. Vykreslím vám hlavní i nejdůležitější vedlejší postavy, jejich charakteristiku, motivy, myšlenkové pochody, vztahy a konflikty mezi nimi. Přiblížím místo a časoprostor, kde se děj knihy odehrává. V třetí kapitole zkoumám podobu textu. Jak je kniha členěna, její literární druh a žánr, typy promluv, vypravěče, kompoziční výstavbu, jazykové prostředky a slovní zásobu, kterou autor použil. Odlišuji zde pásma řeči postav a vypravěče. Čtvrtá kapitola je věnována zhodnocení celé knihy. Zabývám se zde částmi a pasážemi, které na mě zapůsobily a udělaly největší dojem. Navrátím se k postavám, se kterými nejvíce sympatizuji/nesympatizuji. Přidávám k tomu můj subjektivní pohled a zdůvodňuji proč.

 

1. Kontext autorovy tvorby

1.1 Biografie

„BURGESS [bérdžis] Anthony, vl. jm. John Anthony Wilson, 25. 2. 1917 Manchester (Anglie) – 22. 11. 1993 Londýn, byl anglický prozaik, literární kritik, překladatel a hudební skladatel.“ (Procházka; Stříbrný, 2003, s. 168). Jeho rodina byla katolická a patřila do nižší střední třídy. Dětství prožil v období Velké hospodářské krize, avšak ta na jeho rodinu měla minimální dopad, jelikož krom toho, že jeho otec pracoval jakožto pianista v hospodě, tak mu navíc vydělával prodej tabáku a alkoholu. Ve svých devětatřiceti letech začal používat jméno Anthony, které mu bylo přiděleno při biřmování. Později ho začal používat jako svůj pseudonym. Matka mu zemřela na následky chřipkové pandemie, stejně jako jeho sestra, která zemřela jenom o čtyři dny později. Toto se odehrálo, když mu bylo něco málo přes rok. Malý Anthony byl přesvědčen o tom, že ho jeho otec nenávidí, protože narozdíl od jeho matky a sestry chřipkovou pandemii přežil. Kvůli pracovnímu vytížení jeho otce a nenávistného vztahu, který mezi sebou měli, vychovávala Anthonyho jeho teta. Když mu bylo pět let, jeho otec se znovu oženil a opět se Anthonyho ujal. O šestnáct let později jeho otec umírá a o dva roky později také jeho macecha (Wikipedie, c2023).

„Jako dítě se o hudbu nezajímal. Zvrat způsobilo, když v rozhlase vyslechl Prélude à l’après-midi d’un faune Claude Debussyho.“ (Wikipedie, c2023). Následně oznámil své rodině, že by se chtěl stát skladatelem. Bohužel jim to nepřišlo jako ten nejlepší nápad a obratem mu namítali, že takhle se nemůže uživit. Přestože se ve čtrnácti letech naučil hrát na klavír, tak na Victoria University v Manchesteru ho nepřijali kvůli jeho tragickým známkám z fyziky. Jelikož mu nevyšlo studium hudby, začal v roce 1937 studovat anglický jazyk a literaturu. Při studiu se seznámil s Llewelu „Lynne“ Isherwood Jonesovou, se kterou 22. ledna roku 1942 vstoupil do svazku manželského (Wikipedie, c2023).

Ve svých třiadvaceti letech nastoupil do armády. Nejdříve jako zdravotník, později byl převelen k vzdělávací službě. Byl znám především díky několika drobným přestupkům, které spáchal. V armádě si toho prožil dost. Psychické zhroucení, pobyt ve vězení nebo první aranžování skladeb. V roce 1946 opustil armádu. Následně vyučoval na Birminghamské univerzitě a na středních školách anglickou literaturu, drama a jevištní řeč.  Po nedlouhém působení v Anglii se vrátil na Východ. V roce 1958 vyučoval v Burneji na Sultan Omar Ali Saifuddin College v Bandar Seri Begaawanu (Wikipedie, c2023). „Burgessův „exil“, tj. vnitřní i faktický odstup od anglo-americké civilizace a náboženský a filozofický rozchod s katolickou církví, formuluje jeho hlavní postoj hněvivého zoufalství pod sterilitou a pokrytectvím politického, společenského a kulturního života moderní civilizace a nad jejími tendencemi k posilování totalitních způsobů vládnutí.“ (Procházka; Stříbrný, 2003, s. 168). Jednoho dne zkolaboval při vyučování. Následně mu byl diagnostikován mozkový nádor. S uvědoměním, že se jeho život chýlí ke konci, začal psát mnoho knih. Později zjistil, že diagnostika mozkového nádoru byla chybná a žil ještě dalších 33 let (Wikipedie, c2023).

Díky svým úsporám, neustále rostoucím příjmům z jeho literární tvorby a dědictví po otci, skončil jako kantor a začal se na plný úvazek věnovat pouze tvůrčí činnosti. Jeho žena začala čím dál tím více propadat alkoholismu, Anthony se i přes její závislost odmítal rozvést. Časem se začínal vídat s Lilianou Macellariovou (italskou překladatelkou), která mu v roce 1964 přivedla na svět syna Paola Andreu. Lynne v důsledku jaterní cirhózy odešla na onen svět 20. března 1968. O půl roku později si Lilianu bere za ženu.  Jelikož se chtěl vyhnout daním, cestoval se svojí ženou po Evropě v karavanu. Na cestách získával inspiraci na psaní svých románů. Nejdříve se usadili na Maltě. Kvůli nepřízni katolíků zamířili do Itálie, avšak jejich cesta skončila až v Monaku (Wikipedie, c2023). „V letech 1969–1975 navštěvoval Spojené státy a přednášel na Princetonské univerzitě, na City College of New York, Kolumbijské univerzitě, Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill, University at Buffalo a na Iowa State University.“ (Wikipedie, c2023).

Ke konci svého života se vrátil do Anglie. Umírá 22. listopadu 1993 na karcinom plic v nemocnici sv. Jana a sv. Alžběty v Londýně. Jeho ostatky jsou pochovány na hřbitově v Monaku (Wikipedie, c2023).

 

1.2 Vlivy

Mezi jedny z prvních faktorů, které ovlivnily jeho tvorbu, patřily určitě: dětství, ztráta matky a sestry, nenávistný vztah s otcem, absence podpory vlastní rodiny a nepřijetí na školu, kde by se mohl věnovat studiu hudby (Wikipedie, c2023). Životní filozofie (karteziánský jansenismus), se kterou se Burgess ztotožňoval, napomáhá jeho pesimistickému pohledu na lidskou bytost. I přestože karteziánský jansenismus pojednává o přesvědčení, že zlo je v lidské bytosti vrozené, nese s sebou i optimistické myšlení v nezměnitelnosti lidské podstaty a odolnosti člověka vůči systémům, které se snaží změnit nejenom jednotlivce, ale také celou společnost (Procházka; Stříbrný, 2003, s. 168). Procházka Martin a Zdeněk Stříbrný (2003, s. 168) tvrdí, že: „K soustavné literární tvorbě přimělo Buurgesse až vážné onemocnění.“

Následující faktor měl podle mého subjektivního názoru největší dopad na jeho tvorbu. Zanechal v něm trvalou psychickou újmu. Bylo to přepadení a znásilnění jeho těhotné ženy Lynne čtyřmi americkými dezertéry. O dítě poté přišla. Nepomohlo tomu ani to, že Anthonymu, který sloužil v tu dobu na Gibraltaru, nedovolili uvolnění z vojenské služby, aby svoji ženu navštívil (Wikipedie, c2023).

Ve španělsku byl zatčen za urážku generála Franca. Chvíli si pobyl ve vězení a následně byl po pár dnech propuštěn. Přestože tam nestrávil moc času, stal se tento incident dalším činitelem, který měl vliv na jeho budoucí působení (Wikipedie, c2023).

Roku 1961 navštívil Sovětský svaz. Tento výlet byl pro něj zásadní. Poskytl mu inspiraci k napsání románů Nekalé úmysly (Tremor of Intent, 1966), Med pro medvědy (Honey for the Bears, 1963) a Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1962) (Wikipedie, c2023).

 

1.3 Tvorba

Aranžovat hudbu začal už v armádě. Tehdy pro taneční orchestr, jakožto hudební ředitel zábavní sekce 54. divize britské armády. Za svůj život zkomponoval přes 250 skladeb. Komponoval symfonie, koncerty, muzikály, opery, instrumentální hudbu, písně, balety, filmovou hudbu a taneční hudbu. Burgessova hudební tvorba je inspirována francouzským impresionismem (Wikipedie, c2023). Procházka Martin a Stříbrný Zdeněk (2003, s. 168) píšou, že: „Jako čtyřicetiletý vytvořil za jediný rok pět románů. Od té doby publikoval asi jednu knihu ročně. Tím se zařadil mezi nejplodnější a také nejmnohostrannější anglické spisovatele.“ Ve své tvorbě spojoval fiktivní i reálné postavy např. W. Shakespeara, Ježíše či Sigmunda Freuda atd… Proslavil se hlavně jako romanopisec, ale ve své tvorbě se nebál vybočit z vlastní komfortní zóny a napsal také i dětskou literaturu. Mezi jeho nejplodnější působení se řadí přelom osmdesátých a devadesátých let (Procházka; Stříbrný, 2003, s. 169).

 

Příklady jeho tvorby:

A Vision of Battelments, 1965. V této knize popisuje svoje působení na Gibraltaru a přípravu na začlenění bývalých členů ozbrojených sil do poválečného socialismu ve Velké Británii. Napsal ho, aby si vyčistil hlavu od všech negativních myšlenek, které mu poletovaly hlavou. I když byl tento román vydán v roce 1965, napsal ho už v roce 1949. Řadí se mezi jeho první napsané romány (Wikipedie, c2023).

The Land Where Ice Cream Grows, 1979. Kniha pojednává o cestě Toma a Jacka do země, kde roste zmrzlina. Toto dílo se od klasické Burgessovy tvorby liší už jenom z toho hlediska, že spadá pod dětskou literaturu. Od romanopisce jako je Burgess, je dílo řadící se pod dětskou literaturu příjemná změna (Rock, 2017).

A Clockwork Orange, 1962 (Mechanický pomeranč). Nejznámější a nejúspěšnější román Anthonyho Burgesse. Kontroverzní příběh vyprávěný z pohledu mladého Alexe vybočuje z řady hned z několika důvodů. Jazykové prostředky, které autor v této knize použil (slang).  Na svou dobu to byl odvážný a nezvyklý krok (Wikipedie, c2023). Pohled člověka z šedesátých let minulého století na nedalekou budoucnost je dle mého názoru nanejvýš ohromující. Společnost, kde je kriminalita na vrcholu, zákony a policie jsou jenom formalita, rabování, vraždění a znásilňování je na denním pořádku. Do tohoto románu se také nejzřetelněji promítá satira, pomyslná rebelie a autorova životní filozofie.

 

1.4 Charakteristika

         Do své tvorby promítal zejména humor, protest a satiru. Tyto faktory jsou základním kamenem moderní anglické prózy. Humor se zpravidla pojí s kritikou společnosti. Většinou tyto díla mají šťastný konec. Přestože v anglické moderní próze je humoru více než dostatek, tak velká spousta z toho, co bylo napsáno, podává deprimující až pesimistický pohled na svět. V Burgessově tvorbě můžeme zpozorovat pomyslnou rebelii, nesouhlas se systémem a životní filozofie jako jsou: karteziánský jansenismus nebo existencionální nihilismus. Do své tvorby promítá také kousek sebe samého i jisté náznaky alegorie. (Peck, 2002, s. 215).

 

2. Literární interpretace – OBSAH

2.1 Téma, motiv a myšlenka

Tématem této knihy je život náctiletého Alexe, pomyslného vůdce gangu, u kterého jsou krádeže, výtržnictví, znásilňování a brutalita na denním pořádku. Stane se experimentálním subjektem nového vládního projektu, jehož účelem je potlačit násilí mladistvých. Důsledkem této léčby ztrácí Alex schopnost svobodné volby a je podvědomě nucen se chovat tak, jak si to vláda představuje. Vlivem nedobrovolné změny svého nitra si začíná pokládat otázky ohledně své identity. „Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu, nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?“ (Burgess, 2002, s. 42).

Klíčové motivy jsou: Korova (bar, ve kterém se Alex schází se svými kumpány); mléko plus (mléko, do kterého je přidána nespecifikovaná droga), gramofonové desky; STANAZ (státní nápravné zařízení); identita; svoboda; násilí; manipulace; kontrola; zlo; znásilnění; mládež; lidské nitro. Korova zde působí jako leitmotiv, poněvadž se stává pomyslným středobodem dění a pokaždé když se objeví tak se Alexův příběh posouvá kupředu.

Myšlenkou této knihy je kritika vlády a společnosti, která se pokouší ovládat a manipulovat chováním jedinců.  Otázkou je, zda může být člověk opravdu svobodný, pokud je jeho chování ovlivněno vnějšími faktory. Vyskytuje se zde přesvědčení, že nitro člověka se může změnit pouze tehdy, když si to dotyčný jedinec přeje sám, nikoli když je k tomuto rozhodnutí dotlačen. Ucelená studie nitra, násilí a zla v člověku.

 

2.2 Název

Název knihy, tj. Mechanický pomeranč odkazuje na fakt, jak se vláda snaží změnit smýšlení a chování populace k obrazu svému. Bere lidi jako věci.  Ve své podstatě z nich dělá poslušné stroje. Také odkazuje na knihu se stejným názvem, kterou psala oběť jednoho z násilnických činů Alexe a jeho gangu. Originální název knihy: A Clockwork Orange, který byl do Českého jazyka přeložen jako Mechanický pomeranč, je dle mého názoru chybný. Orange v tomto případě nemá symbolizovat pomeranč, nýbrž oranžovou barvu. Oranžová barva odkazuje na barvu červenou, která symbolizuje krev. Krev poukazuje na násilí, které se v hojné míře v knize vyskytuje. Násilí prezentuje dystopickou budoucnost.

 

2.3 Časoprostor

Děj románu je zasazen do blíže nespecifikované dystopické budoucnosti v Londýně, hlavního města Anglie. Celá dějová linka se odehrává v průběhu dvou let a několika měsíců. „Takže teď sem tu byl přesně na den dva roky od chvíle, kdy mě dokopali a dokejhali do STANAZu 84 F.“ (Burgess, 2002, s. 33).

Prostředí je uspokojivě charakterizováno. Dystopická budoucnost, které není cizí nejen kriminalita, pojící se s výtržnictvím, násilím a znásilňováním, ale také policejní brutalita. Každá sebemenší procházka po městě se stává adrenalinovým, stresujícím a deprimujícím zážitkem plného strachu. Nikdo nikdy neví, co se mu stane tentokrát. Obří činžovní domy v dezolátním stavu nalepené na sobě navzájem evokují pocity stísněnosti a přelidnění. „Šel sem k výtahu, ale nemělo smysl mačkat elektrickou knopku a zkoušet, jestli funguje, protože dneska večer byl vejtah ztolčokovanej fakt parádně, kovový dveře úplně zobnutý, (…)“ (Burgess, 2002, s. 15).

Bar Korova, ve kterém se schází místní mládež, kvůli zábavě v podobě konzumace alkoholu a braní drog, působí jako temný, zapadlý pajzl s minimálním přístupem denního světla. „Mlíčňák Korova byl typickej plac plus-mlíko, a vy ste už, bratři moji, snad pozapomněli, jak tyhle placy vypadaly, (…)“ (Burgess, 2002, s. 2). Ve městě jsou představena i překvapivě pěkná a klidná místa jako je místní prodejna hudebnin, na kterou hlavní hrdina nedá dopustit, chvályhodně čisté a relaxující místo.

STANAZ (viz s. 9) je typické vězení, kde je na denním pořádku zacházení s vězni jako se zvířaty, násilí ze strany vězňů a také nedostačující životní podmínky. Jsou tu umístěny ty nejhorší kriminální živly z celé Anglie. „Nebylo vůbec povznášející, v žádným případě ne, trávit celý dva roky v tý gražný pekelný díře a jakoby takový lidský zoo, kde vás brutální vazbičoví gardi kopali a tolčokovali, a kde ste potkávali smelovatý úchylný kriminálníky, z nichž některý byli fakt úchyláci přichystaný úplně ocintat voňavýho mladýho bajata, jako je váš vypravěč.“ (Burgess, 2002, s. 34). Čistota zde v podstatě neexistuje. Cely oplývající zápachem výkalů, moči, tabáku a zvratků, nepůsobí komfortně. Na stěnách je zaschlá krev a všude je cítit zatuchlý pach.

Bílá nemocniční budova nacházející se v areálu STANAZu, kde Alex podstoupí experimentální léčbu za účelem potlačení jeho kriminálních pudů, je úplný opak věznice. Pokoje s pohodlnou postelí, milý personál, přátelský doktor, nemocniční zápach a čisté prostory. „Byly to takový jakoby nemocniční smely a hjumaník, kterýmu mě gardi předali, měl na sobě bílej plášť, takže klidně mohl k nemocnici patřit.“ (Burgess, 2002, s. 42).

 

2.4 Postavy

V knize se setkáváme s Alexem, jeho rodiči, známými, přáteli i nepřáteli. Vztahy mezi nimi jsou rozmanité, život gangstera je nevyzpytatelný. V této podkapitole charakterizuji hlavní postavu a nejzásadnější vedlejší postavy. Popíšu jejich vzájemné vztahy a hlavní rysy.

 

ALEX, celým jménem Alexander DeLarge, je hlavní postava celého románu a nejmladší člen gangu. Na začátku příběhu mu je patnáct let, na konci necelých osmnáct. Nemá povolání, avšak vydělává si společně se svými kumpány pácháním trestných činů v podobě krádeží a rabování. Je vysoké štíhlé postavy s delšími hnědými vlasy.

Má rád elegantní až extravagantní styl oblékání. Nosí řetěz okolo krku, tmavé kalhoty, suspenzor, světlou košili, sako s vycpávkami v ramenou, klobouk podobající se buřince, boty s nízkými podpatky a úzkými špičkami. Vždy je ozbrojen svojí věrnou žiletkou.  Netají se svojí láskou ke klasické hudbě. Mezi jeho nejoblíbenější interprety se řadí J. S. Bach a G. F. Händel.

Je inteligentní, bystrý, dětinský, cholerický, arogantní, vyspělý, naivní, odvážný, narcistický, posedlý mocí a kontrolou nad ostatními. Chová se násilnicky, agresivně a dělá si co chce, což definuje jeho úchylku ke znásilňování a bití. S ostatními členy gangu páchá hrůzné zločiny, tj. znásilňování, vraždění, bití, okrádání, rabování a mučení. Všechny tyto počiny si užívá a vyvolávají v něm pocity radosti, uspokojení a euforie. Díky svému chování může pro některé čtenáře působit jako záporná postava.

Sám o sobě smýšlí vesměs kladně. Vidí se jako inteligentní mladý muž, který díky své pokoře nemůže světu ukázat svojí opravdovou stránku. Avšak ví i o svých stinných stránkách. „(…), že to byl Váš Pokornej Vypravěč, kdo prováděl to nejhnusnější tolčokování a brutalitu.“ (Burgess, 2002, s. 40). Ostatní členy gangu unavuje Alexovo vůdcovství. Jeho chování jim připadá až moc povýšené a dětinské. Dr. Brodsky ho vidí jenom jako experimentální subjekt. Alexovy rodiče v něm vidí jejich malého synka. I přes všechno, co kdy učinil, mají neustále víru v to, že se polepší a bude konat dobro. Vězeňský kaplan má podobnou víru v nápravu Alexe podobně jako jeho rodiče. Pro Tupouna a Pítrse je Alex dobrým přítelem, avšak ne až tak dobrým vůdcem. Kvůli jeho arogantnímu a autoritářskému chování.

V průběhu románu se Alex dostane do vězení a rozhodne se stát prvním člověkem v historii, který jakožto experimentální subjekt nového vládního projektu podstoupí léčbu za účelem potlačení kriminality u mladistvých. Je připoután ke křeslu a jsou mu pouštěny filmy z Druhé světové války, ze Studené války a záznamy z kamer, kde jsou lidem prováděny stejně zvrácené a nelidské činy, ve kterých se dříve Alex také vyžíval. „(…) vojáky tam přibíjeli hřebíkama ke stromům, zapalovali pod nima oheň a uřezávali jim járble a mohli ste tam lukovat, jak jeden voják useknul druhýmu gulliver mečem a jak se mu už hlava koulela po zemi s úplně živejma ajkama a lipsama, (…)“ (Burgess, 2002, s. 46).  Sleduje to za doprovodu jeho milované klasické hudby. V průběhu několika dní si tímto způsobem vybuduje odpor vůči nejen veškerému násilí, ale také klasické hudbě. Avšak jeho jediná motivace pro tento čin byl příslib zkrácení pobytu za mřížemi.

Je podvědomě dotlačen k tomu, aby se choval tak jak si to představuje vláda. Ztratí svobodu volby. Stává se symbolem konfliktu mezi svobodou vůle a sociální kontrolou. Klade si otázky ohledně své identity, kvůli nedobrovolné změně jeho nitra. „Já já já. Co bude se mnou? Kam v tom celým patřím já. Sem snad nějaký zvíře nebo pes? (…) Mám snad bejt jenom jako nějaký mechanický pomeranč?“ (Burgess, 2002, s. 55). Všechno vygraduje do bodu, kdy se pokusí spáchat sebevraždu. „Pak sem se vyhoupnul na římsu, hudba mi vřískala po levici a já zavřel ajka a vychutnával studenej vítr na fejsu, a pak sem skočil.“ (Burgess, 2002, s. 61). Ke konci románu se stane vůdcem nového gangu. „Byl sem jakoby z nás čtyř nejstarší, všichni ke mně vzhlíželi jako ke svýmu vůdci, (…)“ (Burgess, 2002, s. 78). Avšak za nedlouho si uvědomí, že se chce v životě posunout a nechce už být gangsterem. Dá se říct, že dospěl. Změní se k lepšímu. Učiní tak, protože to chce on sám, ne proto, že je k tomuto rozhodnutí dotlačen.

Jeho cholerická a autoritářská povaha je nastíněna především vnitřní nepřímou charakteristikou. O ní se dozvídáme prostřednictvím nejen Alexových myšlenek, postupů a rozhovorů s ostatními postavami. „Fakt si dej bacha, můj Tupoune, jestli si přeješ zůstati naživu.“ (…) „Na to, cos udělal, neměls žádný právo.“ (…) „Je pravda, Alexi, žes neměl Tupounovi dávat ten tolčok, kterej nijak nevyprovokoval.“ (Burgess, 2002, s. 14). Vnější přímá charakteristika popisuje především Alexův vzhled. „My čtyři sme byli všichni oblečení podle poslední módy, což v těch dobách znamenalo, že sme na sobě měli černý, děsivě upnutý šponkáče s kyblíkem na želé, jak sme říkali věcičce v rozkroku, kterou sme tam měli jednak na ochranu, (…)“ (Burgess, 2002, s. 2).

Alex má ke všem svým přátelům, tj. Pítrs, Jiřík a Tupoun kladný vztah. Má je rád jako bratry. Avšak při jednom vloupání protestují proti Alexovi, jakožto vůdci gangu. Toto povstání a následnou zradu Alexe zapříčinil Jiřík. Alex ho považuje za zrádce. Tupoun je podle něj jen hloupý klaun bez názoru a Pítrse považuje za nejrozumnějšího člena gangu. Se svými rodiči má komplikovaný vztah. Má je rád, ale vůbec je neposlouchá. Jejich názory podle něj nemají smysl. Billík je jeho dlouholetý rival, vůdce nepřátelského gangu. Opovrhuje jím. Vězeňský kaplan poskytl Alexovi při pobytu ve vězení pocit, že nic není ztraceno. Byl pro něj oporou. Je mu vděčný a respektuje ho. Dr. Brodsky mu dal naději, že se může z vězení vrátit domů v případě podstoupení experimentální léčby, která z něj vymýtí zlo. Plně mu důvěřuje. Alex nesnáší Joea, protože ho nahradil jakožto syna, když byl ve vězení. Přijde mu, že Joe má lepší vztah s jeho rodiči, než kdy měl on. F. Alexander je dobrák, který pomohl Alexovi a on je mu za to vděčný. Avšak to se změní ve chvíli, kdy zjistí, že se ho F. Alexander snažil dotlačit k sebevraždě, protože mu dříve Alex společně s jeho kumpány znásilnil a zabil ženu.

 

JIŘÍK, náctiletý mladík. V románu není blíže specifikován Jiříkův věk. Předpokládá se, že je stejně starý jako Alex. „Je to smradlavej svět, protože dovolí, aby si mladí jako vy dovolovali na starý, a není tu už žádnej zákon a žádnej řád!“ (Burgess, 2002, s. 7). Jiřík je členem gangu společně s Alexem, Pítrsem a Tupounem. Vydělává si stejným kriminálním způsobem. Obléká se identicky jako ostatní členové gangu. Pokaždé s sebou nosí svůj ostrý nůž.

Je silný, svědomitý, odvážný, agresivní, suverénní, inteligentní a intrikářský. Má rád brutalitu, násilnictví, znásilňování, vraždění a mučení. Společně s Pítrsem se v těchto kriminálních činnostech vyžívají méně než Alex a Tupoun. I přes tohle všechno v něm protizákonné jednání vyvolává pocity uspokojení a štěstí. Vidí sebe samého, nejen z hlediska inteligence, suverenity a respektu, jako ideálního vůdce gangu. Pro Alexe je Jiřík nejlepším přítelem. Tupoun i Pítrs v něm vidí dobrého přítele a lepšího vůdce, než kterým je Alex.

Na začátku románu je Alexovým nejlepším přítelem a jeho rádcem. Pomáhá vést jejich gang. Postupem času se u něj začne vyskytovat touha stát se vůdcem gangu. Při jedné vloupačce přesvědčí Pítrse a Tupouna o tom, aby se společně s ním vzbouřili proti Alexově vedení. „Důležitý je, kdo má nápady. (…) „Uf,“ odfrkl Jiřík, „ty někdy přemýšlíš a tolkuješ jako malý děcko.“ (Burgess, 2002, s. 23). Nyní je vůdcem gangu Jiřík, aspoň do té doby, než zemře. „A slyšel sem, že ubohej Jiřík je pod zemí.“ (Burgess, 2002, s. 81). Ke konci románu se gang rozpadne.

Jiříkova agresivní nátura je popisována prostřednictvím vnitřní nepřímé charakteristiky díky jeho činům a myšlenkám vypravěče. „(…) a tak mu Jiřík pustil lipsy a dal mu svou boxerskou pěstí jednu pořádnou na tu bezzubou hubu, (…)“ (Burgess, 2002, s. 4). Pítrse a Tupouna bere jako své bratry. Oba si myslí, že by byl lepší vůdce, než je Alex. Alex je jeho nejlepší přítel. Začíná ho čím dál tím více iritovat. Jiřík ho chce sesadit z role vůdce gangu. Alex začíná pociťovat nesouhlas se svým vedením a tuší, že přijde zrada. Začne označovat Jiříka za zrádce.

 

PÍTRS, na začátku románu mu je sedmnáct let, na konci neúplných dvacet. „No,“ řekl Pítrs a trochu se jakoby usmál. „Je mi skoro dvacet.“ (Burgess, 2002, s. 82). Je nejstarší člen gangu. Vydělává si stejným kriminálním způsobem jako ostatní členové gangu. Volí stejný styl oblékání, který preferuje Alex. Vždy má u sebe precizně nabroušený nůž. „Pítrs a Jiřík měli dobrý ostrý najfy, (…)“ (Burgess, 2002, s. 8).

Empatický realista, který se na všechno dění snaží pohlížet nezaujatě, jako by byl jenom postava za zrcadlem. Je opatrný, klidný, citlivý, vyspělý, rozumný, oplývá racionálním myšlením a logickým uvažováním. „(…) tři z nás pak šli dovnitř, Pítrs držel časo venku, (…)“ (Burgess, 2002, s. 5). I přes to, že má rád násilí a kriminální činnost. S Jiříkem se v tom nevyžívá natolik jako Tupoun a Alex. O sobě říká že je nejrozumnější a nejvyspělejší ze všech lidí, které zná. Pro ostatní členy gangu je věrným a spravedlivým přítelem.

V průběhu celého dění románu se jeho postava nemění. Zůstává stejný, protože na rozdíl od ostatních Pítrs už dospěl dávno a je spokojený sám se sebou. Ke konci románu si najde přítelkyni, se kterou za krátkou dobu vstoupí do posvátného svazku manželského. Když ho Alex po dvou letech potká v kavárně, nemůže uvěřit tomu, že je Pítrs ženatý. „Ta čajina, která byla jakoby Pítrsovou manželkou (nemožný nemožný), (…)“ (Burgess, 2002, s. 81).

Pítrsova empatická a klidná letora je popisována vnitřní nepřímou charakteristikou, prostřednictvím dialogů nejen ostatních postav, monologů a jeho činů. „Ale ale, nechte toho, oba dva. Sme snad frendíci, ne? Nehodí se, aby se frendíci k sobě takhle chovali.“ (Burgess, 2002, s. 14).  Všechny své přátele považuje za své nejbližší, tj. Alex, Jiřík a Tupoun. Díky své nestrannosti dokáže jednoduše řešit spory, které mají Jiřík a Tupoun s Alexem. Poněvadž ho Alex zejména svým arogantním a narcistickým postojem vytáčí, přiklání se na stranu Jiříka a Tupouna.

 

TUPOUN, nejvyšší, nejhloupější a nejsilnější člen gangu. Jeho věk není blíže specifikován. Avšak je podobně starý jako Alex a vydělává si úplně stejným způsobem, tj. rabování a okrádání. Preferuje stejný styl oblékání, který upřednostňuje Pítrs, Jiřík a Alex. Je ozbrojen dlouhým železným řetězem. „Tupoun mě fantasticky dlouhej čejn neboli řetěz, obtočenej kolem boků dvakrát dokola, a ted’si ho odvázal a začal jím jít pěkně po očích neboli ajkách.“ (Burgess, 2002, s. 8).

Cholerická, agresivní a dětinská povaha jde ruku v ruce s jeho podprůměrnou inteligencí. Myšlení je pro něj nadlidský úkol, díky tomu je při potyčkách s ostatními gangy využíván v první linii. Oplývá ohromnou silou, která je jeho předností. Z hlediska vzhledu je neatraktivní. Miluje život gangstera. Sebemenší kriminální činnost v něm vyvolává pocity radosti, štěstí, euforie a uspokojení. Užívá si to ve stejné míře jako Alex. Sebe považuje za nejlepšího bitkaře. Tupounovi přátelé o něm říkají, že je bez názoru, hloupý, avšak nejsilnější člen gangu. „(…) ten Tupoun, kterej měl málokdy nějakej názor na nějaký věci nebo lidi a byl tomáš netomáš docela určitě nejtupější z nás čtyř.“ (burgess, 2002, s. 2).

V průběhu dění románu se z obyčejného delikventa stane policista. Není mu cizí policejní brutalita, kterou využívá jakožto adekvátní formu trestu. „A ubalil mi bolšáckej tolčok přímo na bejka, takže mi okamžitě z nosu začala kap kap kapat rudě rudá blažka“ (Burgess, 2002, s. 65). Začne mu stoupat ego a chce, aby s ním bylo zacházeno na úrovni, ne jako dříve. „A taky mi neříkej Tupoune. Musíš mě oslovovat ‚příslušníku‘.“ (Burgess, 2002, s. 64).

Vnitřní přímá charakteristika vyobrazuje především Tupounovu povahu, za pomoci dialogů a myšlenek ostatních postav. „(…) a Tupoun, kterej je opravdu tupej, (…)“ (Burgess, 2002, s. 2). Tupounův vzhled je zde popisován pomocí vnější přímé charakteristiky. „Tupoun byl strašně strašně ošklivej a úplně odpovídal svýmu jménu, (…)“ (Burgess, 2002, s. 3). O ostatních si toho moc nemyslí, protože na to není dostatečně inteligentní. Jeho nejbližší v něm vidí přítele a idiota s ohromnou silou. „Tupoun byl náš vazoun, silnej bajat, (…)“ (Burgess, 2002, s. 27).

 

DR. BODSKY, muž středního věku. Pracuje jako hlavní vědec nového vládního projektu. Účel tohoto projektu je potlačit a omezit kriminalitu mladistvých. „Naším úkolem je potlačit nárůst zločinnosti…“ (Burgess, 2002, s. 55). Jeho vzhled připomíná typického nemocničního doktora s bílým pláštěm a kulatými brýlemi.

Je plnoštíhlé postavy. Má kudrnaté vlasy. Disponuje vysokou inteligencí, klidem, pracovitostí a sadistickou povahou. Občas působí dojmem až typického šíleného vědce. Realizaci vládního projektu si díky drastickému postupu nad míru užívá. Subjekt, kterým je Alex, už není stejného názoru. „Teď se stalo to, že jeden z těch bíle oděnejch hjumaníků mi přivázal gulliver do takovýho opěrátka (…)“ (Burgess, 2002, s. 44). Je přesvědčen o tom, že je nejlepší vědec v celé Anglii. Alex z něj má nejdříve dobrý pocit. „Dr. Brodsky je samozřejmě znamenitý muž.“ (Burgess, 2002, s. 47). Netrvá to dlouho a začne být ohledně Dr. Brodskyho skeptický.

Jeho postava po celou dobu dění románu zůstává stejná, tj. vědec, který chce, aby se nový vládní projekt ukázal jakožto úspěšný. Nátura Dr. Brodskyho je přiblížena vnitřní nepřímou charakteristikou pomocí dialogů postav a monologů vypravěče. „(…), zato dr. Brodsky tolkoval takovým jakoby naučeným způsobem ke všem shromážděnejm píplům.“ (Burgess, 2002, s. 53).  Jeho vzhled je představen pomocí vnější přímé charakteristiky díky monologů hlavní postavy a vypravěče. „Byl to bitkovej hjumaník, strašně tlustej, s kudrnatejma vlasama, který se mu kroutily po celým gulliveru, a na krátkým silným nose měl strašně tlustý očky.“ (Burgess, 2002, s. 44).

Snaží se k Alexovi chovat jako sobě rovnému, ale přesto v něm vidí pokusného králíka, který je ochoten pro zkrácení pobytu za mřížemi udělat cokoli. Přetvařuje se. „Už za necelých čtrnáct dní budete svobodným člověkem.“ (Burgess, 2002, s. 51).  Alex v něm vidí naději, díky které bude moci zase volně chodit ulicemi. Je pro něj vstupenka ven ze STANAZu.

 

3. Literární interpretace – FORMA

3.1 Literární druh a žánr

Kniha Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1962) od Anthonyho Burgesse je epický dystopický román. Má děj, jež vypráví chronologicky příběh náctiletého Alexe. V knize se kromě hlavní postavy v podobě Alexe vyskytuje také několik vedlejších postav, např. Pítrs, Jiřík, Tupoun a Dr. Brodsky. Postavy se značně vyvíjejí. Důkazem může být Alexův postoj ke kriminálnímu chování v první třetině románu, kde říká: „No, takže sme ji museli pořádně ztolčoknout jedním závažím z váhy a přetáhnout páčidlem na pokladny, načež vyskočila jako starej dobrej kamarád pěkně červená.“ (Burgess, 2002, s. 6).

Jeho postoj se změní po podstoupení experimentální léčby. Následně konstatuje: „V tý chvíli, bratři, sem pomyslel na rvačku, ale při tý myšlence se mi okamžitě udělalo nanic a chtělo se mi zvracet, a tak sem tam jen tak stál.“ (Burgess, 2002, s. 72). Román vykresluje budoucnost, kde se vláda snaží nehumánními praktikami potlačit kriminalitu mladistvých. Člověk je následně podvědomě nucen chovat se tak, jak si to představuje vláda. Z těchto faktorů plyne mé přesvědčení, že se jedná o epický dystopický román.

 

3.2 Kompoziční výstavba

Román je členěn do tří částí podle klíčových dějových obratů. V první části se seznamujeme s Alexem a klíčovými vedlejšími postavami. „To sem byl já, teda Alex, a tři moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, (…)“, je nám přiblížen život v Londýně v blíže nespecifikované dystopické budoucnosti.  Druhá část pojednává o Alexově pobytu ve STANAZu  „(…), takže hned po příchodu sem byl 6655321 a už žádnej váš frendíček Alex.“ (Burgess, 2002, s. 33) a o tom, jak se z něj stal experimentální subjekt nového vládního projektu za účelem potlačení jeho kriminálního nitra. Třetí část nám vyobrazuje Alexův návrat ze STANAZu do společnosti, jakožto svobodného jedince. Vlivem experimentální léčby si začíná uvědomovat, že ztratil svobodu volby. Jeho existencionální krize vyústí v pokus o sebevraždu. Po zotavení se z vlastní iniciativy mění k lepšímu, dospěje. Z tohoto důvodu usuzuji, že kniha končí happyendem.

Každá část se navíc rozděluje na kapitoly, jejich účel je rozdělit a zpřehlednit dění v knize. Kapitoly nejsou pojmenované, jenom očíslované. Děj je vyprávěn chronologicky. Neobjevuje se zde prolog. Kniha začíná in medias res. To znamená, že začíná přímo uprostřed dění – bar Korova, kde právě Alex a jeho přátelé Pítrs, Jiřík a Tupoun pijí mléko plus a rozhodují se, co budou dnes večer dělat.

 

3.3 Vypravěč, vyprávěcí způsoby a typy promluv

Příběh je vyprávěn personálním vypravěčem, kterým je Alex. To znamená, že vypravěč je součástí příběhu. Oslovuje čtenáře slovy bratři moji, k dění přikládá svůj subjektivní pohled na věc. Sám se označuje jako Váš Pokorný Vypravěč. Vyprávěcím způsobem je zde ich-forma. Pásma postav jsou oddělena od pásem vypravěče řečí daných postav. Zpravidla tvořeny přímou řečí „Co to máš s tím místem? Todle je poprvý, co slyším o tom, že by si píply měli uvědomovat svoje místo.“ (Burgess, 2002, s. 13), občas se zde nachází také nepřímá řeč. Polopřímá řeč zde tvoří vnitřní monology protagonisty např. „Cítil sem, jak z vypitýho starýho mlíka vyskakujou nože a jak se mi chce rozdat si někde trochu přesilovky.“ (Burgess, 2002, s. 3). Vyskytují se zde dialogy mezi všemi postavami např. Dialog mezi Alexem a jednou z obětí jeho násilnických činů: „Co to má znamenat? Co jste zač? Jak si dovolujete bez svolení překročit práh mého domu?“ (…) Tak sem řekl: „Jen se neboj. Je-li v tvém srdci strach, můj bratře, modli se za jeho překonání.“ (Burgess, 2002, s. 10).

 

3.4 Jazykové prostředky a jejich funkce

Text disponuje rozmanitou slovní zásobou. V celé knize se zejména objevuje hovorová čeština: „mamka“; „taky“; „taťka“; „líp“; „hůř“, se kterou se setkáváme zpravidla v dialozích. Nalezneme zde i nespisovnou češtinu: „bejt“; „řezanej“; „pěknej“; „dobrej“ apod… Zřídka narazíme na citoslovce např. „ach“, „paf“ nebo „he“. Výjimkou nejsou ani vulgarismy: „kurva“, pejorativa: „idiot“, slang: „spačka“ – spánek, argot: „gražny bračny“, neologismy: „windou“, citově zabarvená slova: „služebníček“, „pokladnička“ a jiné. Párkrát se zde objevuje také přirovnání: „(…) zima jak v prdeli, (…) (Burgess, 2002). Vyskytuje se zde i nomen-omen v podobě jména jedné z vedlejších postav, tj. Tupoun. Jeho jméno nám napovídá, že není jeden z nejchytřejších.

Objevuje se zde tzv. Nadsat. Vymyšlený jazyk plný vulgarismů, neologismů a pejorativ. Dá se sám o sobě považovat za slang. Nalezneme zde výrazy jako: „čárlí“ – „kněz“, „tolčok“ – „úder“ nebo „ještěk“ – „jazyk“. Český ekvivalent tohoto jazyku je Jazyk týnů. Ladislav Šenkyřík, autor tohoto českého překladu, dosud jediný Čech, který přeložil Nadsat do českého jazyka. Největší rozdíl mezi překladem a originálem jsou jazyky, ze kterých tento specifický jazyk pochází. „Anthony Burgess použil za základ jazyka Týnů ruštinu. Vzhledem k tomu, že z důvodů lingvistických i historických nepovažuji pro český překlad tento způsob za nejšťastnější, je výsledný tvar směsí anglismů, rusismů, germanismů, výrazů vycházejících z rómského lexika a nově vytvořených slov (která používá i autor).“ (Burgess, 2002, s. 83).

Dle mého názoru je největším lingvistickým problémem podobnost ruštiny s češtinou. Oba tyto jazyky spadají do skupiny slovanských jazyků, proto usuzuji, že pro české čtenáře nebude problém rozluštit neznámé termíny. Tím se nepatrně vytrácí Burgessovo snažení, aby čtenář co nejméně rozuměl textu. Šenkyřík tuto skutečnost obešel použitím angličtiny namísto ruštiny. „Nikdy sem netolknul jedinej verd.“ (Burgess, 2002, s. 25).

 

4. Vlastní zhodnocení celé knihy

Dystopický román Mechanický pomeranč považuji za zdařené dílo, které předčilo mé očekávání, jelikož od knihy s tímto titulem jsem nečekal mnoho. Nejvíce mě překvapil způsob, jakým jsou popisovány kriminální počiny Alexe a ostatních členů gangu. Ať už se jedná o výtržnictví, okrádání, braní drog a násilí. Avšak největší dojem na mě udělalo barvité vylíčení různých typů znásilnění. „Pomalu jako by procitaly k poznání, co se to jejich bitkovejm osůbkám přihodilo a říkaly, že chtějí domů a že sem divoký zvíře. Vypadaly, jako by prošly pořádným batlem, což vlastně prošly, a byly samá modřina a měly povislý koutky.“ (Burgess, 2002, s. 21). Burgess si nebere servítky, to mě do jisté míry fascinuje, ohromuje i znepokojuje.

Dále mě zaujal celkový pohled na gangstera v dystopické budoucnosti, kde zákony v podstatě neexistují, kriminalita stoupá a každý si dělá, co chce. Z tohoto důvodu nejvíce sympatizuji s první částí románu. K zahození není ani druhá část, kdy Alex podstoupí experimentální léčbu a postupně se mění jeho nitro a ztrácí svobodu volby. Je podvědomě dotlačen k tomu, aby se choval tak jak si to představuje vláda.

Stěžejní myšlenkou knihy je podle mě otázka vlastní identity a do jaké míry se dá ovlivnit vnějšími činiteli.  S tím souvisí přesvědčení, že člověk dokáže své nitro změnit pouze tehdy, pokud to chce on sám, ne když je k tomuto rozhodnutí dotlačen. Setkáváme se zde také s otázkou, jestli může být jedinec opravdu svobodný. Nalezneme zde i jisté varování, znázorňující přesvědčení, že vláda by nikdy neměla z lidí dělat své poslušné stroje.

Sympatizuji s Alexem. Sice může kvůli arogantní, dětinské a autoritářské povaze působit jako záporná postava. Ale já vnímám spíše jeho kladné vlastnosti, tj. odvaha, důvtip a chytrost. Je mi ho líto, protože musí být strašné ztratit sebe samého a prožít jistou existencionální krizi. Kvůli tomu se pokusil ukončit svůj život. Dle mého názoru je toto určitě deprimující a depresivní skutečnost. Respektuji ho, poněvadž na konci románu se změní k lepšímu a dospěje.

Nesympatizuji s Dr. Brodskym. Díky sadistické, pracovité a inteligentní povaze působí jako typický vědec. Napomáhá tomu také jeho vzhled. Má kudrnaté vlasy, nosí brýle a disponuje plnoštíhlou postavou. Vadí mi na něm to, jakým způsobem vidí Alexe. Pokouší se k němu chovat jako sobě rovnému, ale vidí v něm akorát pokusného králíka. Nelíbí se mi, jak se přetvařuje.

 

Závěr

Moje seminární práce se zabývá podrobnou analýzou knihy Mechanický pomeranč, její myšlenkou, literární interpretací a rozborem. Našel jsem charakteristické prvky tvorby Anthonyho Burgesse. Přiblížil jsem se k jeho tvorbě nejen z oblasti literární, ale také z té hudební. Tato práce zahrnuje i můj subjektivní pohled na román a rozbor myšlenek, které na mě udělaly největší dojem.

První kapitola se především věnuje Burgessově literární tvorbě a nastiňuje i jeho hudební počiny. Dozvídáme se zde, jaké psal žánry. Je nám přiblížen celosvětový dopad jeho tvorby. Zjistil jsem, jaký byl Burgessův životní příběh, jaké měl dětství, dospívání, období dospělosti, stáří, životní úspěchy, neúspěchy a jak se dostal John Anthony Wilson k pseudonymu Anthony Burgess. Které faktory ovlivnily jeho tvorbu a také její charakteristiky.  A proč je považován za jednoho z nejpřínosnějších autorů 20. století.

V druhé kapitole je popsáno hlavní téma, stěžejní motivy a hlavní myšlenky. Rozebral jsem název knihy a pokusil jsem se přijít na význam, který se za ním skrývá a jeho symboliku. Vykreslil jsem hlavní a nejdůležitější vedlejší postavy. Nastínil jsem jejich charakteristiku, klíčové motivy, hlavní myšlenky, vztahy a konflikty mezi nimi. Popsal jsem časoprostor a místo, ve kterém se děj knihy odehrává. Představil jsem celkový pohled na dystopickou budoucnost.

Třetí kapitola zkoumá podobu textu. Členění knihy, literární druh a žánr, vypravěče, typy promluv, kompoziční výstavbu, jazykové prostředky a rozmanitou slovní zásobu, kterou autor použil pro nastínění nezapomenutelného estetického dojmu.

Ve čtvrté kapitole hodnotím tento literární počin. Zabývám se částmi a pasážemi, které na mě zapůsobily a udělaly největší dojem. Navrátil jsem se k postavám, ke kterým jsem si vybudoval sympatie a antipatie. Přidávám k tomu svůj subjektivní pohled na věc a vysvětluji proč.

 

Termíny – DEFINICE

karteziánský jansenismus

• Přesvědčení, že zlo je v lidské bytosti vrozené. Každý člověk se rodí s určitým procentem zlosti, která nejde potlačit (Procházka; Stříbrný, 2003, s. 168).

existencionální nihilismus

• Přesvědčení o tom, že nic v životě nemá smysl, protože všichni jednoho dne zemřeme. Charakterizující je také odmítání a popírání všech hodnot, autorit apod. (Wikipedie, c2023).

dystopická budoucnost

• Fiktivní společnost, která se vyvinula špatným směrem a má zásadní nedostatky v podobě např. omezování osobní svobody, totalitní vlády atd. (Wikipedie, c2023).

narcismus                               

• Charakteristika člověka s přehnaným obdivem k sobě samému. Zpravidla se zde setkáváme s arogancí a nedostatkem až ztrátou jakékoli empatie. Jedinec vidí lidi kolem sebe jen jako prostředky pro dosažení vlastních cílů (Wikipedie, c2023).

arogance

• Povahová vlastnost, člověk dává najevo nadměrné sebevědomí a přehnaně silné ego. Spadá sem také pohrdavost, pýcha a intolerance ostatních lidí, jejich názorů a postojů (Wikipedie, c2022).

 

Seznam bibliografických citací

BURGESS, Anthony (2002). Mechanický pomeranč. Vyd. 3. Přeložil Ladislav ŠENKYŘÍK. Praha: Volvox Globator. ISBN isbn80-7207-466-0.

PECK, Eva a Alexander M. PECK (2002). Anglická literatura: Panorama of English literature. Dubicko: INFOA. ISBN 80-7240-298-6.

PROCHÁZKA, Martin a Zdeněk STŘÍBRNÝ (2003). Slovník spisovatelů. 2., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri. ISBN 80-7277-131-0.

Přispěvatelé Wikipedie, c2022. Arogance [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, Datum poslední revize 11. 06. 2022, 10:26 UTC, [citováno 24. 05. 2023] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arogance&oldid=21376187>

Přispěvatelé Wikipedie, c2023. Anthony Burgess [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, Datum poslední revize 29. 04. 2023, 10:47 UTC, [citováno 16. 03. 2023] https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anthony_Burgess&oldid=22052665

Přispěvatelé Wikipedie, c2023. Antiutopie [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, Datum poslední revize 3. 02. 2023, 14:25 UTC, [citováno 7. 05. 2023] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antiutopie&oldid=22407514>

Přispěvatelé Wikipedie, c2023. Narcismus [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, Datum poslední revize 10. 01. 2023, 14:02 UTC, [citováno 24. 05. 2023] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Narcismus&oldid=22323950>

Přispěvatelé Wikipedie, c2023. Nihilismus [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, Datum poslední revize 2. 04. 2023, 07:19 UTC, [citováno 7. 05. 2023] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nihilismus&oldid=22595861>

ROCK, Zack, 2017. Vintage Childrens Books My Kidloves. The Land Where Ice Cream Grows [online]. Londýn [cit. 2023-05-05]. Dostupné z: http://www.vintagechildrensbooksmykidloves.com/2017/12/the-land-where-ice-cream-grows.html