Kniha: Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Autor: Jan Neruda
Přidal(a): TerkaCZ
Jan Neruda (1834-1891)
- Významný český básník, novinář a spisovatel, členem družiny májovců.
- Narodil se a celý život žil v Praze – na Malé Straně, konkrétně v domě U Dvou slunců na Ostruhové ulici (později přejmenované na Nerudovu).
- Začínal v Národních listech mladočechů, poté působil v časopisech Obrazy domova, Čas, Květy a Lumír. Je považován za zakladatele českého fejetonu, jehož populární texty – často podepsané rovnostranným trojúhelníkem – patřily k nejčtenějším v tehdejší době. Jeho novinářská práce zahrnovala také cestopisy z Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta.
- Jako spisovatel se proslavil především poezií, která je charakteristická bohatým jazykem, využíváním archaismů, neobvyklým slovosledem a opakováním. Její skepse a pesimismus byly do široka plně uznány až po jeho smrti. V prozaické tvorbě exceloval při ztvárnění pražského prostředí a typických postav českého měšťanstva – díla jako „Povídky malostranské“ jsou dodnes považována za vrchol jeho prózy. I divadelní pokusy (např. „Prodaná láska“, „Žena miluje srdnatost“, „Já to nejsem“) patří k méně úspěšným stránkám jeho tvorby.
- Nerudův osobní život byl poznamenán nevyrovnanými vztahy k ženám – neuzavřel manželství, ale prožíval několik náročných milostných vztahů. Byl rovněž vášnivým sběratelem starých mincí a pečetí, což projevoval častými návštěvami aukcí. V jeho fejetonech se od 60. let 19. století objevují i antisemitské motivy, zejména v pamflektu „Pro strach židovský“ z roku 1869, kde kritizoval židovský obchod a hospodářský vliv.
- Za svého života kontroverzní postavou nejen pro své umělecké názory, ale i pro své veřejné postoje.
Tvorba:
- Sbírky:
- Hřbitovní kvítí Temná báseň s motivy smrti, sociální bída a nesvobody, která reflektuje drsnost doby.
- Písně kosmické: Sbírka plná optimismu, víry v pokrok a motivů kosmu.
- Balady a romance: Osmnáct básní ze života, kde se tragické proplétá s komickým, zrcadlící českou povahu.
- Zpěvy páteční: Elegické verše a žalozpěvy o těžkém údělu a utrpení národa s motivem Velkého pátku.
- Próza:
- Arabesky: Soubor črt a povídek z 50. a 60. let, zobrazujících pražské prostředí a typické postavy.
- Trhani: Povídka o dělnících na železnici.
- Pražské obrázky: Zobrazení života chudých.
- Pařížské obrázky (později Menší cesty): Povídky s cestovatelským motivem.
- Povídky malostranské (1878): Vrcholné prozaické dílo, humorným a precizním stylem líčí obraz pražské Malé Strany před rokem 1848.
- Divadelní hry: Nerudovy divadelní pokusy, mezi které patří Prodaná láska (1859), Žena miluje srdnatost (1863) a Já to nejsem (1863), nebyly příliš úspěšné; postrádaly živost a vtip.
- Fejetony: Jeho fejetony, jako například sbírky Žerty dravé a hravé, 1. máj 1890, Kam s ním? a Obrazy z ciziny, reflektovaly aktuální problémy doby.
- Novinařina: Jako novinář napsal také díla jako Obrazy ze života a Rodinná kronika
Historický a literární kontext
Doba 2. poloviny 19. století:
- Literatura a Májovci: Česká literatura ovlivněná realismem, usilující o dialog se světovou literaturou. Almanach Máj (1858) a publikace v Národních listech zdůrazňovaly spontánnost, dokonalost básnického jazyka a odpor k historismu.
- Historické události: Revoluce 1848 skončila neúspěchem, následovala éra Bachova absolutismu (1849–1859) se zvýšenou kontrolou tajné policie. Po pádu ministra Alexandra Bacha (1859) došlo k politickému uvolnění, a Ústava z roku 1867 přinesla občanská práva, kulturní oživení a vznik společenských a politických spolků. V této době se formovaly i myšlenky vedoucí k založení Národního divadla, přičemž architektura oslavovala historismus, novorenesanci a novogotiku.
- Témata a charakter literatury: Autoři té doby, mezi nimiž vynikli realismus i idealismus (např. Neruda a Hálek), líčili typické postavy, známá prostředí a společenské problémy – od satiry po vykreslení dělnického života, ideální lásky či národní historie. Používali různé formy: almanachy, povídky, veršované eposy či alegorii.
- Politické a kulturní klima: Na počátku 19. století dominovala germanizace a úpadek češtiny, avšak s národním obrozením se čeština znovuzrodila jako klíčový národní symbol.
Další autoři:
- Vítězslav Hálek – básník a prozaik (povídky) Večerní písně, V přírodě, Poldík rumař, Muzikantská Liduška
- Jakub Arbes (romány, povídky) – Ukřižovaná, Newtonův mozek, Svatý Xaverius
- Karolína Světlá – Frantina – próza, Černý Petříček – povídka
Rozbor: Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Základní charakteristika
- Literární žánr: povídka (s prvky realismu a ironického humoru)
- Literární druh: epika
- Literární forma: próza
- Kniha ze které je povídka: Povídky malostranské (rozbor celé knihy)
Téma, hlavní myšlenka
- Hlavním tématem je vyloučení cizince ze zavedené malostranské společnosti a neochota přijmout někoho nového, kdo naruší tradiční řád. Povídka ukazuje, jak těžké je prosadit se v uzavřeném prostředí, kde mají všichni své místo a novotám se nedůvěřuje.
- Autor kritizuje maloměšťáckou uzavřenost, podezíravost a konzervativnost. Ukazuje, že společnost často odmítá přijmout nového člověka jen proto, že je jiný nebo přináší změnu, a že předsudky mohou vést až k tragickým důsledkům pro jednotlivce.
Motivy
- Cizinec ve městě: Pan Vorel je přistěhovalec, který se snaží zapadnout.
- Malostranské drby a pomluvy: Sousedi si o novém krupaři vyprávějí, hodnotí ho a soudí bez znalosti.
- Tradice vs. novoty: Otevření nového krámu na neobvyklém místě je vnímáno jako narušení řádu.
- Samota a odcizení: Pan Vorel je stále sám, nikdo se s ním nebaví, je ignorován.
Námět
Příběh je inspirován skutečností malostranské společnosti 19. století, kde každý znal každého a změny byly vnímány s podezřením. Autor čerpá z vlastních pozorování života na Malé Straně v Praze.
Kompozice a struktura díla
- Povídka má lineární chronologickou stavbu děje
- Expozice: Představení pana Vorla, jeho původu a otevření nového krámu v Ostruhové ulici.
- Vyostření konfliktu: Sousedi neprojevují zájem, Vorel je ignorován, vznikají drby a pomluvy.
- Vrchol: Pan Vorel se stále více uzavírá do sebe, jeho podnikání upadá.
- Rozuzlení: Vorel je zcela vyloučen ze společnosti, jeho krám zůstává prázdný, a on je zlomený.
Vypravěč
- Typ: Vypravěč ve třetí osobě (er-forma), nestranný pozorovatel, občas s ironickým nadhledem.
- Účast na ději: Vypravěč není postavou příběhu, pouze popisuje události a postoje společnosti.
- Úhel pohledu: Vševědoucí, komentuje i myšlenky a pocity některých postav, zejména v ironickém tónu.
- Jazyk a tón: Spisovný, s občasnými lidovými výrazy a jemnou ironií; přispívá k atmosféře malostranského prostředí.
Jazyk a styl
- Slovní zásoba: Převážně spisovná čeština, místy archaismy a dobové výrazy (např. „krupař“, „počinek“).
- Syntax: Složitější věty, často s vedlejšími větami, popisné pasáže.
- Styl: Ironie, nadsázka, detailní popis prostředí a charakterů.
- Motivy: Opakování témat samoty, cizosti, malostranských zvyků a drbů.
- Dialogy: V textu jsou spíše vzácné, ale když se objeví, vystihují charakter a postavení postav.
Postavy a jejich charakteristiky
- Pan Vorel: Mladý, pohledný, ale nesmělý a uzavřený muž, přistěhovalec z venkova, který si otevře krám, ale nedokáže proniknout do společnosti.
- Paní setníková a slečna Poldýnka: Typické představitelky místní komunity, které hodnotí a komentují vše nové.
- Pan Jarmárka: Poštovní úředník, jehož „stříbrná svatba“ je příkladem malostranských tradic a zvyků.
- Malostranské sousedky a sousedé: Kolektivní postava – představují malostranskou společnost, která je uzavřená, podezíravá a nepřátelská k novotám.
Časoprostor
- Doba: První polovina 19. století (přesněji po roce 1840)
- Místo: Malá Strana v Praze, konkrétně Ostruhová ulice a dům U zeleného anděla
Stručný obsah
Pan Vorel, přistěhovalec z venkova, si otevře krám na Malé Straně. Místní obyvatelé ho však nepřijímají, ignorují jeho snahu zapadnout a jeho obchod navštěvují jen výjimečně. Vorel se cítí stále osamělejší, až je zcela vyloučen ze společnosti.
Podrobný děj
Povídka začíná v únoru roku 1840, kdy se do Ostruhové ulice na Malé Straně v Praze přistěhuje mladý muž – pan Vorel, syn mlynáře z venkova. Rozhodne se otevřít si krupařský krám v domě U zeleného anděla, kde nikdy předtím žádný obchod nebyl, což už samo o sobě vzbudí mezi místními obyvateli podezření a nevoli. Malostranská společnost je velmi uzavřená a konzervativní, každý má své místo a novotám se nedůvěřuje. Vorel je zde od počátku vnímán jako cizinec, nikdo o něm nic neví a nikdo se s ním nechce blíže seznámit.
Vorel doufá, že si získá přízeň sousedů a zákazníků, proto si pořídí novou pěnovku (dýmku), kovanou stříbrem, aby vypadal jako pravý malostranský měšťan. V předvečer otevření krámu má vše dokonale připravené: krám je čistý, zboží uspořádané, mouka bělejší než čerstvě obílená zeď a hrách žlutější než pomerančově natřené nářadí. Sousedé a sousedky chodí kolem, nahlížejí dovnitř, někteří se i vracejí, aby si nového krupaře lépe prohlédli, ale nikdo nevstoupí. Vorel si říká, že první zákazník jistě přijde, a z dlouhé chvíle bafá z pěnovky.
Prvním a na dlouhou dobu jediným zákazníkem je setníkovic slečna Poldýnka, mladá, buclatá dáma, která na pokyn své matky koupí dva žejdlíky krupice. Vorel je šťastný, že má konečně „první počinek“, a celý den pokračuje v kouření pěnovky, aby zaplnil prázdnotu a samotu svého krámu. Slečna Poldýnka však všem, koho potká, vypráví, jak byl v krámě hustý kouř, že i mouka je načichlá kouřem. Tato pověst se rychle rozšíří po Malé Straně a od té chvíle se Vorel stává terčem pomluv a drbů.
Krám zůstává prázdný, nikdo další nepřichází nakupovat. Vorel sedává sám v hospodě, ostatní hosté ho ignorují, ani při slavnostních příležitostech ho nikdo nepozve ke stolu, neprohodí s ním slovo, sklenky s vínem kolují kolem něj bez povšimnutí. Vorel se snaží zapadnout, ale marně – je stále vyloučen ze společnosti, nikdo se o něj nezajímá, nikdo mu nedá šanci.
Postupem času se situace zhoršuje. Krám pustne, zboží se neprodává, Vorel upadá do stále větší samoty a zoufalství. Jediným pravidelným návštěvníkem je žebrák pan Vojtíšek, který si přijde pro almužnu. Po pěti měsících začnou do krámu docházet podezřelé osoby – židé, kteří si přišli pro své vklady, což v očích sousedů jen posílí podezření a nevoli vůči Vorlovi. Mezi lidmi se začne šuškat, že pan domácí chce Vorla z domu vystěhovat.
Den před plánovaným stěhováním je krám zavřený, Vorel se neukazuje. Sousedi pojmou podezření a přivolají policii. Když komisař Uhmühl otevře krám, najdou pana Vorla oběšeného na skobě za dveřmi, pod ním převrácenou stoličku. U mrtvého najdou jeho krásně nakouřenou pěnovku, která se mu stala osudnou – jediný „nekrolog“, kterého se mu od malostranské společnosti dostane, je obdiv nad tím, jak si krásně nakouřil pěnovku.
Povídka tak končí tragicky: pan Vorel, který toužil po přijetí a uznání, se stal obětí malostranské uzavřenosti, pomluv a lhostejnosti. Jeho snaha zapadnout byla marná a jeho osamělost vyústila v zoufalý čin
