Kniha: Slezské písně
Autor: Petr Bezruč
Přidal(a): Sally
Petr Bezruč
(1867-1958)
- vlastní jméno Vladimír Vašek
- narozen v Opavě
- český básník, prozaik
- ovlivněn symbolismem, realismem
- studoval gymnasium v Brně a klasickou filosofii v Praze (nedokončil)
- za 1. světové války kvůli podezření z vlastizrady vězněn
- pracoval jako úředník na poště
- zemřel v Olomouci
DÍLO:
- Slezské písně
- Paralipomena I. (samostatná báseň)
- Paralipomena II. (samostatná báseň)
- Stužkonoska modrá (básnická sbírka)
- Přátelům a nepřátelům (básnická sbírka)
- Studie z kafé Lustig
Literárně-historický kontext
Petr Bezruč bývá řazen k české literatuře přelomu 19. a 20. století. Ve Slezských písních se propojuje realismus se symbolismem a sociální i národnostní tematikou slezského regionu. Sbírka reaguje na poměry na Ostravsku a Těšínsku, industrializaci, sociální nerovnost a národnostní konflikty.
Rozbor díla: Slezské písně
Doba napsání: 20. století (1909)
Zařazení: česká literatura
Literární druh: poezie
Literární žánr: sociální balady, intimní, vlastenecká lyrika
Obsah vybraných básní:
Kantor Halfar: Učitel Halfar odmítá vyučovat polštinu a učí česky. To mu přinese spoustu problémů. Nedostane vysněnou práci ve škole ani vyšší plat. A tak se ani nemůže oženit se svou milou. Je osamocený a jeho život ztrácí smysl, až se nakonec oběsí.
Maryčka Magdonova: Maryčku Magdonovou potakal nepěkný osud. Otec se v hospodě opil, upadl a rozrazil si lebku. Matka zemřela (báseň přesnou příčinu smrti neuvádí) a Maryčka zůstala sama spolu s dalšími čtyřmi sourozenci. Byla zima a neměli, co jíst, proto šla pro trochu dřeva do panského lesa. Byla však přistižena a protože se bála potupení, skočila ze skály do řeky. Jako sebevrah pak byla pochována za zdmi hřbitova.
Labutinka: Autor básně se zamiloval do dívky, kterou nazval Labutinka. Rozhodne se požádat rodiče o její ruku. Ti souhlasí, ale prosí, aby jí dal ještě trochu času, protože je příliš mladá. Náhle musí odjet na 2 roky pryč. Po návratu se dozvídá, že jeho milá je mu nevěrná a může ji mít kdokoliv. Je z toho hluboce zarmoucený a nakonec žít sám, bez její lásky.
Ostrava: Horník pracoval mnoho let v dolech a tato práce ho velice negativně poznamenala. Když se domáhal uznání a vděčnosti, všude se mu jen vysmáli.
Je nešťastný, když vidí to veliké bezpráví a doufá, že v budoucnu se tito páni dočkají spravedlivé odplaty.
Idyla ve mlýně: Poutník zabloudil v Beskydách a při svém bloudění došel až k mlýnu. Bydlel mlynář se ženou a dětmi, mile ho pohostili a na stole nechyběla ani vodka. Když se poutník zeptal na pušku visící na stěně, mlynář i jeho žena zbledli a beze slova poutníka vyprovodili dál. Na cestě se potom od dalšího poutníka, že onou puškou zabila mlynářka svého prvního manžela.
Jazyk díla:
- jazyk je záměrně nespisovný a expresivní; je pro něj charakteristické hojné užití nářečí (především lašského, např. „cyp“, „robił“, „včil“), vulgarismů a germanismů (výrazů přejatých z němčiny)
- systém sylabotónický (daktyl)
Syntaktické prostředky:
- Apoziopeze: „ Plumlove! Z cizích škol na Slezské chachaři rostou a – -“
„ Bůh mne…..!? “
- Anakolut: „Já, já toho věštec od Beskydu lidu.
Bůh mne jim nedal. Ten té dbá země,
kde zlaté obilí k obzoru běží…“
Anafora: „krev teče mi z čela, krev teče mi z očí,
krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou…“
„Pobrali nám naše školy, pobrali nám naše hory,“
- epizeuxis:„Labutinko, Labutinko, Labutinko černobrvá! “
„žol, žol, žol mi bedźe… “
Obrazná pojmenování:
- epiteton: „ Labutinko černobrvá! “
„ Grófe ze zámku! Byl krásný to jezdec s vlajícím chocholem,
blýskavohelmý? “
- eufemismus: „ Až bude růst nade mnou tráva. “
„ kdo šel v zem spát“
- metafora: „řeku vzpomínek“ „zkamenělé slzy“
- personifikace: „ domky se pod strání hrbí. “
Znaky díla:
- realistická sbírka, ale i vliv symbolismu (vytváření postav)
- podává pravdivý obraz sociálního a národnostního útlaku na Ostravsku a Těšínsku v 90.letech 19.století
- kritika : lhostejný poměr Prahy k Těšínsku a Ostravsku
negativní poměr k židům a polským kněžím
- největší nepřátelé: německá šlechta, uhlobaroni, německá inteligence
- autor se stylizuje do role barda, mluvčího utlačovaného slezského lidu. Lyrický subjekt tak nemluví sám za sebe, ale jménem celého kolektivu, čímž vyjadřuje společné utrpení a vzdor.
- kolektivní poezie
- obsahuje sociální balady, intimní poezii, vlasteneckou poezii
- ovlivnila proletáře
Hl.myšlenka: poukázat na špatnou situaci na Ostravsku a Těšínsku
Hl.téma: bída,bezpráví,útisk lidí
Motivy: květiny, kaktusu, ukřižovaného, sociální motiv…
Prostředí: Ostravsko, Těšínsko, Opava, Beskydy…
Zasazení děje: 2. polovina 19. století
Kompozice:básně jsou řazeny nahodile
Členění:88 básní, 189 stran
Úryvek:
MOTÝL
Přes Smrky, břehy, přes haluze jedlí
lehounký vánek se skřivánkem zvednul:
přes řeku vzpomínek lodičky snů bředly,
motýl mi na ruku sednul.
Láska jsi, štěstí jsi, sličný motýle?
Odleť, bys šuhaje, děvuchu zdobil
na černé kadeři, na ruce bílé. . .
co bych já, co s tebou robil?
Vlastní názor:
Musím se přiznat, že četba poezie byla vždy pro mě velice obtížná. Často jsem se totiž setkávala s tím, že jsem většině básní ani po druhém či třetím přečtení nerozuměla a to mě odrazovalo. To ovšem nemohu říci o této sbírce. Velice mě překvapila právě svou srozumitelností díky níž, jsem si mohla udělat představu o nelehkém životě lidí v 90. letech 19. století.
