Na západní frontě klid - rozbor díla k maturitě (9)

rozbor-díla

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Přidal(a): Eva Stejskalová, Reamarque

Erich Maria Remarque

Erich M. Remarque byl německý spisovatel.
Studoval v učitelském ústavu, ale jelikož do jeho života zasáhla 1. světová válka, musel ve svých 18 letech narukovat do armády na západní frontu. Válku přežil možná i díky svému zranění, které ho stáhlo z bitevního pole a uchýlilo do nemocnice (lazaretu) v Duisburgu, kde přečkal konec války.
Když se vrátil z války, nebyl schopen se opět začlenit do společnosti, byl poznamenán válkou a znechucen přístupem lidí k ní. Byl ztracený a zmatený, jak to už také uvedl ve své knize při popisu pocitů hlavního hrdiny Paula Bäumera, s kterým se ztotožňuje.
Vystřídal mnoho povolání. Později se oženil, ale manželství trvalo jen 7 let. Roku 1928 vydává dílo Na západní frontě klid a s tímto rokem přichází i jeho sláva. Román se stal okamžitě hitem.
Nacisté (nepravdivě) popřeli jeho účast na frontě, označili jej za Žida, protože jeho skutečné jméno bylo Paul Kramer (Remarque pozpátku).
Byl označen za literárního zrádce a jeho knihy byly veřejně páleny, protože styl jakým popisoval dění ve válce byl pro vládu značně nevyhovující. Remárque odhaloval strasti a utrpení, které při válkách panuje a všeobecný odpor k nim. To bylo to poslední, co by si nacisti přáli šířit mezi lidmi, když potřebovali další lidi do armády a na přípravy pro 2. světovou válku).
Společností zavrhovaný a vládou nesnášený Remarque roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství. Žil střídavě v USA a ve Švýcarsku.
Do své vlasti se už nikdy nevrátil, styděl se za svůj národ. Roku 1970 ve Švýcarsku ukončila srdeční choroba jeho život.

Další díla:

Tři kamarádi
Miluj bližního svého
Jiskra života

Literárně-historický kontext

Erich Maria Remarque se bezpodmínečně zapsal do dějin meziválečné literatury 1. světové války. Považuje se za ztracenou generaci, protože je poznamenán válkou natolik, že už nedokáže normálně žít (vrátili se duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti). Tito spisovatelé tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují pocity vojáků po návratu z války.

Charakteristika období:

Mnoho autorů se přímo zúčastnilo války. Využívají reportážního postupu a z celého díla vyplývá hlavní myšlenka nesmysluplnosti samotné války. Autoři nezkresleně zachycovali skutečnost a ostře kritizovali nacionalistický přístup některých zaslepených jedinců, kteří viděli východisko v tom nejnešťastnějším bodě a to ve válce. Autoři skvěle nastiňují vývoj hrdinů, kteří postupně přicházejí o své iluze a představy, brzy přicházejí na to, že žádná vyšší otázka národa a boje za něj nestojí za to, aby se na bitevním poli vraždili navzájem mladí lidé, kteří se ničeho nedopustili.

Související autoři tohoto období:

Další autoři tohoto období:

Rozbor díla: Na západní frontě klid

Literární druh: epika
Literární žánr: válečný román

Téma:

Téma: Nesmysluplnost války, zruinovaná společnost nesmysluplnou ideologií. Mladí lidé hnáni do války s přesvědčením, že dělají to nejlepší rozhodnutí ve svém životě.
Námět: Vlastní negativní zkušenosti s válkou
Motiv: zfanatizovaný učitel

Hlavní myšlenka:

Autor v díle vyjadřuje obrovskou nenávist k válce a k lidem co ji rozpoutali, k lidem co za tohle všechno mohou. Prospěch z toho mají jen ti navrchu. Tvrdí, že válka vznikla, jelikož jedna zem urazila tu druhou. Válka je zbytečná a nesmyslná a vznikla jen díky tomu, že něčí čest byla uražena. Vláda pak rozpoutala toto kruté běsnění. „ Proč by nás měl přepadnout francouzský zámečník či švec? Jde jenom o vlády.“

Kompozice:

Autor postupuje chronologicky, ale jeho hrdinové se vracejí ve vzpomínkách domů-retrospektiva.
Dílo je napsáno formou jednotlivých epizod.

Vypravěč:

ich-forma
Poté co hrdina zemře, přechází vypravovaní do er-formy

Jazyk:

Autor používá hovorový jazyk, spisovný a snadno srozumitelný
Úvahové úryvky
V díle jsou důležité naturalistické popisy bojiště, zákopů (nečistoty, mrtvol, zraněných vojáků…)
Profesionalismy, slang-v zákopech mezi vojáky
Gradace-„ s údivem, pak rozhořčeně a nakonec lhostejně“
Perifráze“důležitější než čtyři svazky Schopenhauera“
Frazémy-„aby to z nás vytloukli“
Výčet;epizeuxis; nepřímá charakteristika; archaismy-ras (osoba, která měla v popisu práce odstraňovat potulné psy)

Název: Na západní frontě klid – Autor ironicky označuje místo bojiště za klidné, ale téměř všichni hrdinové zde zemřeli.

Hlavní postavy:

Pavel Bäumer
- Skrze něj nám je vyprávěn příběh, hrdina pochází z nemajetné rodiny (=autoři si vybírali postavy ze všech vrstev)
- Je to osoba velmi citlivá a dříve vážící si lidského života. Z důvodů války si on i jeho kamarádi odmítali přiznat a dovolit si jakékoli úvahy o smrti svých blízkých přátel na frontě. Začali se izolovat a odlehčovat vážné věci. Tato metoda uvažování je uchránila před psychickým kolapsem a zaručila jim žít déle. Naučila je být lhostejný k životu a jeho aspektům. To jediné, co jim přinášelo radost bylo dobré jídlo a kamarádství.
Pavlovi spolužáci a kamarádi
- Stávají jedinými lidmi, kterým Pavel důvěřuje.
- Albert Kropp – bývalý spolužák Pavla B.
- Müller – bývalý spolužák Pavla B.
- Leer – bývalý spolužák Pavla B.
- František Kemmerich – bývalý spolužák Pavla B. – umře hned na začátku, scéna s novými kozačkami
- Stanislav Katczinsky – „Katcza“, byl Pavlovým nejlepším kamarádem. Kamarádili se již od doby , co spolu chodili na gymnasium. Na frontě ho zanechal úplně samotného, jelikož umírá jako poslední z Pavlových kamarádů. Pavel je při jeho smrti a nemůže se s ní srovnat.
Himmelstoss
- Nadporučík, člověk, který dříve dělal obyčejného pošťáka, a teď se mu do rukou dostala obrovská moc. Himmelstosse to samozřejmě zkazilo a z vojáků na frontě si udělal téměř své otroky. Stále vymýšlel nové způsoby, jak by je mohl trápit a mučit. Největší odpor k němu choval Tjaden, ale ten nakonec dostane odvahu se mu vzepřít. A najednou je to zase ten ubohý bezmocný listonoš jaký byl dříve.
Tjaden
Deterding

Časoprostor:

Doba: Od začátku 1. světové války roku 1914 až do jejího konce 1918 (do té doby, dokud všichni románoví hrdinové nezemřou, přesně ve chvíli, kdy oznámili: „ Na západní frontě byl klid“, padl Pavel Bäumer, hlavní hrdina této knihy).
Místo: Západní fronta (zde Němci bojují převážně proti Francouzům, ale i Rusům, příběhy jsou líčeny z prostředí vojenských zákopů a trychtýřů, kde se vojáci schovávají před hrozbou smrti a také proti ní bojují).

Stručný obsah:

Je rok 1916 a s ním i První světová válka. Příběh vypráví o studentech gymnázia, které vlastenecký učitel, svými názory doslova donutí jít do války a pomoct tak německé armádě za každou cenu. Studenti mají zkreslenou představu o tom, co je čeká. Nicméně skupina spolužáků z jedné školy se přihlásí k armádě a podstupují krátký vojenský výcvik, předtím než budou posláni na frontu. Už tam poznávají omezenou povahu jejich velitele (Himmelstossem), který je při každé možné příležitosti šikanuje. Pavel se ale brzy nakrátko vrací domů, kde má nemocnou matku. Začíná si uvědomovat věci, které předtím nevnímal a neviděl. Jeho přátelé začínají umírat, dokonce přímo v jeho náručí. Pavel umírá ztrápený a nešťastný, uvědomuje si chybu, které se dopustili, umírá v den, kde je na Západní frontě vyhlášen KLID.

Podrobný děj:

Na gymnasiu, které navštěvoval Pavel Baumer a jeho kamarádi, učil šílený profesor Kantorek. Kantorek neustále prosazoval vlastenecké myšlenky a snažil se přimět chlapce, aby narukovali do 1. světové války. Nakonec skoro všechny přesvědčil a jediný chlapec, který se výrazně nechtěl války zúčastnit, byl nakonec tak ponížen, že i přes svůj odpor musel poslechnout hlas společnosti. Tehdy se asi 18ti letí studenti ocitli v přípravném táboře, kde je poručíci buzerovali a šikanovali, aby je připravili na podmínky tam venku, do války. Chlapcům narostla kuráž a vytrpěli toho mnohem víc, tyto vlastnosti později ocenili. Hlavní hrdina Pavel si kolem sebe vytváří okruh přátel, ne jen své bývalé spolužáky, ale i jiné hochy z vojny.

Když jsou chlapci už dostatečně vycvičení, odvádí je přímo na frontu. Až tady Pavel a jeho kamarádi poznají, co to je mít silný žaludek a jaká je cena života. Ti slabí umírají a ti silnější a zdatnější, pokud mají štěstí, tak přežijí. Objevuje se tu scéna fronty, kde němečtí vojáci bojují proti francouzským. Vojáci se ukrývají v zákopech a trychtýřích, kde tráví celé hodiny bez přísunu jídla a pití. Teprve teď začínají zažívat krušné chvilky. Pavlův kamarád Kammerich je zraněn. Střelili ho do nohy a v nemocnici mu je obě amputovaly. Kammerichovy boty, které už dál nemůže nosit, připadají jednomu z jeho kamarádů. Kammerich umře, avšak jeho smrt je brána velice s rezervou. Nikdo si to nedokáže připustit, nechce na to myslet. „Děs se dokáže snést, když se o něm nepřemýšlí a neprožívá se celým svým bytím, ale je smrtelný pokud na o něm člověk uvažuje.“ Vojáci se dostávají do jakési bubliny, která je uzavírá před okolním světem, která je otupěla, aby tolik netrpěli, která z nich udělala zvířata namísto lidských bytostí. Staly se z nich osoby těžko přirovnatelné k člověku. Každodenní pohled na smrt, každodenní strach o svůj život je změnil od základů. Už to ani jeden nebyl jednotlivec, osobitý jedinec, teď už byl jeden jako druhý. Ačkoliv na frontě spoustu dobrých lidských vlastností zanikalo, tak jediné co rozkvétalo bylo přátelství. Jediná vojákova radost bylo jídlo a přátelé. Ovšem nejhorší bylo pro Pavla sledovat, jak všichni jeho přátelé pomalu umírají.

Jednoho dne, když měli zrovna volno, potkali při koupání u řeky ženy. Byla to tak dlouhá doba, co se naposled ocitli ve společnosti žen. I tedy domluvili si s nimi schůzku a později šli k nim do domu. Pavlovi se líbila jedna brunetka, ale jelikož to byla Francouzka, tak si moc nepopovídali.

Čas na západní frontě plynul jako voda, společné hroby se plnily, mrtvých přibývalo a děs války neustával. Tjaden, Albert,Katcza, Leer, Kropp a Pavel se neustále zlepšovali, už byli zkušení, věděli, co si mohou dovolit.

Pavel dostal čtrnáctidenní dovolenou a byl uvolněn z fronty. Rozhodl se, že pojede domu za maminkou, ale velmi se bál o své přátelé. Co když tu už nebudou, až se vrátí?

Doma ho každý srdečně vítá. Zjišťuje, že má nemocnou maminku, která má rakovinu. Zjišťuje, že už nedokáže žít běžný život, který dříve vedl. Válka ho změnila natolik, že už nikdy nebude tím stejným člověkem. Postrádá v sobě tu lidskost a touhu žít, ale především si už nedokáže vážit lidského života.

Po své dovolené je odvelen k jiné četě, kde hlídá ruské zajatce. Uplynou dny a týdny a Pavel se opět vrací ke své rotě, za svými kamarády. Je velmi rád, že je nalézá živí. Avšak Němci prohrávají, dochází jim munice, jídlo i vojáci, všichni si šuškají o konci války.

Jednoho dne jsou opět povoláni na frontu. Jsou pověřeni úkolem zjistit, jak daleko od nich leží zákopy nepřátelských francouzských vojsk. Petr a pár jeho kamarádů se úkolu ujímá. Vše se vymklo kontrole a hoši jsou ostřelováni nepřáteli. Pavel se schová do jednoho trychtýře, kde přečkává nekonečné hodiny v hladu a strachu. Náhle mu však do trychtýře spadne francouzský voják a Pavel ho v panice ubodá dýkou. Francouz ale ještě žije a vydává ze sebe bezmocné zvuky. Takto s ním Pavel musí čekat ještě dlouhou dobu, než si nakonec uvědomí, že to není jeho nepřítel, ale člověk jako on. Snaží se mu pomoct, zachránit ho, ale na to mu už síly nestačí a voják umírá. Pavel si v duchu slíbí, že bude finančně podporovat jeho manželku a děti a tudíž si aspoň částečné odčiní to, co udělal.(v tu chvíli ale už stejně ví, že své sliby nedodrží).

Palba ustává a Pavel se rozhodl vylézt z trychtýře a najít kamarády. Nalézá Katczu, kterého později postřelí. Dostal ránu do holeně a později to schytá i Pavel. Oba před palbou utíkají po pahýlech, které jím zůstaly. Katcza je na tom velmi špatně, a tak ho Pavel odnese do nejbližší polní nemocnice. Zde se Pavel dozvídá, že ačkoli by si toho všiml, Katcza dostal střepinou do hlavy a je mrtvý. Byl to jeho poslední živý kamarád, poslední střípek naděje v jeho životě. Ted je všechno pryč, život pro něj již nemá žádný smysl.

Padl v říjnu 1918, když bylo vrchním velitelstvím prohlášeno: „Na západní frontě byl klid.“ Výraz jeho mrtvé tváře vyjadřoval klid a snad i spokojenost, že jeho život vzal právě takový konec.

Filmové zpracování

Roku 1979 vzniknul americko/britský válečný film od režiséra Delberta Manna.

Zhodnocení, vlastní názor

Ačkoli mnoho knížkám se nepodaří zcela zachytit mou pozornost, tato je úplným opakem. Kniha je velice čtivá. Líbí se mi autorův vypravěčský styl. Upřímně popisuje všechny drastické věci, které jsou pro mnoho lidí tabu. Sdílím autorovu nenávist k válce, příčí se mi stejně jako jemu. Líbí se mi, že dílo je autorovou autobiografií. Do války nastoupil přibližně ve stejném věku jako hlavní hrdina Pavel, ale na rozdíl od něho válku přežil.

Ukázka:

Zanedlouho dostává Pavel dovolenou na sedmnáct dní a odjíždí domů. Ostatní mu opravdu závidí, protože po návratu nenastoupí hned na frontu, ale do výcvikového tábora do kursu, takže si pořádně odpočine. Když ale dorazí domů, nemůže se za žádnou cenu odreagovat, pořád myslí na své kamarády a na frontu a k tomu všemu je jeho matka těžce nemocná. Při svém pobytu potká několik známých, ale stále se nemůže vyrovnat s realitou.