Alchymista – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Alchymista

Autor: Paulo Coelho

Přidal(a): Oliver

 

 

Autor knihy: Paulo Coelho [paulo koeljo]  (*24. srpna 1947)

• brazilský spisovatel, rockový textař, dramatik, novinář, ředitel divadla, pro mnohé i duchovní rádce, guru, nositel francouzského řádu Čestné legie a rytířem Řádu za literaturu a umění.
• byl vychován na jezuitských školách.
• prošel si drogovou závislostí, pobýval v psychiatrické léčebně, ve vězení.
• v roce 1996 byl jmenován poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami.
• v roce 2007 obdržel od OSN titul Posel míru.
• za svůj román Alchymista je od roku 2009 je uveden v Guinessově knize rekordů jako nejpřekládanější autor. Dílo bylo vydáno ve 168 zemí a přeloženo do 73 jazyků.

 

Díla:

• Alchymista
• Mágův deník
• Ďábel a slečna Chantal
• Veronika se rozhodla zemřít
• U řeky Piedra jsem usedla a plakala
• Záhir
• Jedenáct minut
• Poutník
• Brida
• Čarodějka z Portobella
• Pátá hora
• Alef
• Valkýry
• Vítěz je sám

 

Rozbor díla: Alchymista (1995)

Literární žánr a rysy tohoto žánru. Charakteristika, obsahová stránka, látka, téma, motivy:

• Psychologický román – je typ románové tvorby, ve kterém je hlavním tématem niterný (psychologický) stav ústředních postav. Ty jsou obvykle velmi složité, ale čtenář se postupně dozvídá příčiny jejich myšlenek.
• Magický realismus – proud moderní prózy, který je založený na magickém a mytologickém výkladu skutečnosti, ovlivněn tradicemi příslušné kulturní oblasti.

Další autoři magického realismu: Michail Bulgakov – Mistr a Markétka, Günter Grass – Plechový bubínek, Gabriel Gárcía Márquez – Sto roků samoty, Gustav Meyrink – Golem, Jiří Kratochvíl – Uprostřed noci zpěv.

 

Hlavní myšlenka díla:

Román Alchymista jako „cesta za snem” má vlastně formu obecně platného, symbolického příběhu, přesvědčujícího o smyslu každého jedinečného života v celém vesmíru. Jde o symbolické naznačení cesty k sobě, do vlastního nitra, kde je ten pravý “zakopaný poklad”. Zároveň Alchymista působí jako optimistické poselství, kdy svou duchovní sílou nalezenou v každodenních činech můžeme překonávat strach, pohodlnost, sobectví a omezenost.

Každý člověk má svůj OSOBNÍ PŘÍBĚH. Srdce každému napoví, co je jeho OSUDEM  a za čím má člověk jít. Santiago měl v osobním příběhu, že má najít poklad. Osud jej zavedl až do Egypta. Na své cestě se naučil MLUVIT SE SVÝM SRDCEM, pochopil zákony života. Viděl pyramidy, potkal Fátimu a Alchymistu. Santiago měl možnost vzdát se svého snu, ale neudělal to. Kdyby to udělal, nesplnil by si svůj osobní příběh a byl by např. tak znechucený životem jako ze začátku sklenář.

 

Citáty z knihy:

• „Lidé se nebojí neznáma. Každý člověk je schopen dosáhnout všeho, co chce a co potřebuje. Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme.“
• „Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“
• „Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.“
• „Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl.“
• „Když milujeme, vždycky si přejeme být lepší, než jsme.“

 

Obsah:

Alchymista je příběh chudého španělského chlapce Santiaga – pastýře, který se svým stádem ovcí putuje španělskou Andalusií a dvakrát po sobě se mu zdá tentýž sen o pohádkovém pokladu, skrytém kdesi u egyptských pyramid. Na základě zvláštního setkání se sálemským králem se rozhodne své stádo prodat a vydat se do Afriky k pyramidám přesně podle svého snu. „Trčím tu mezi ovcemi a pokladem,“ napadlo ho. Musí se rozhodnout mezi tím, na co si zvykl, a tím, co by rád měl…Pastýř začal větru závidět jeho svobodu a uvědomil si, že i on ji může mít. Nic mu nebrání, jen on sám. Ovce, kupcova dcera i andaluské pláně jsou jen stupně v jeho „Osobním příběhu“.
Jenže těsně po svém příjezdu do cizí a neznámé země je okraden o všechny peníze. Nezbývá mu tedy nic jiného než sehnat si nějakou práci. Zkouší to u prodavače skla. Den co den u něj leští sklenice, až ho napadne, že by v nich mohli kolemjdoucím podávat osvěžující čaj. Nejen že by tím lidi přilákali, ale navíc by si lidé jistě všimli, jak krásně čaj ve skle vypadá a sklenáři by to pomohlo zvýšit obrat. Prodavač uposlechne Santiagovy rady a zanedlouho se jeho krámek stane vyhlášeným. Santiago navíc rychleji získává peníze potřebné k návratu do Španělska a ke koupi stáda ovcí. Nakonec však mění své rozhodnutí a jde dál za svým snem. Kupuje si velblouda a přidává se ke karavaně mířící k pyramidám. Cestou se seznamuje s životem pouště a se znameními, které duny písku člověku poskytují, pokud se on dobře dívá. Také poznává Angličana, který putuje do pouštní oázy, neboť se dozvěděl o velmi starém Alchymistovi, který tam žije a který by mu mohl prozradit tajemství o přeměně železa ve zlato – cílové metě všech alchymistů. Při cestě však vypukne válka mezi pouštními kmeny a karavana se musí po dobu jejího trvání uchýlit do bezpečí oázy, která má statut neutrálního území. Santiago zde potkává arabskou dívku Fátimu, do které se zamiluje a ona jeho lásku opětuje.

Čas plyne, boje neustávají. Santiago nemá nic na práci kromě toho, že čtvrthodiny denně může trávit s Fátimou. Začne se tedy více věnovat dění v poušti, studuje její chod a život. Přitom si jednou všimne zvláštního letu dvou krahujců. Náhle se mu v jediné chvilince objeví před očima obraz napadené oázy. Uvědomuje si, že toto znamení nemusí být pravdou, ale přesto sdělí svou vidinu kmenovým vůdcům oázy. Oni jako muži pouště jsou zvyklí sledovat její znamení, jen jim není jasné, proč by je měl vidět také neznámý cizinec. Navíc v oázách se kmeny navzájem nenapadají. Nakonec se rozhodnou údajnému nebezpečí čelit, avšak v případě, že jejich zbraně nepromluví, přijde o život sám Santiago. „Kráčel tiše. Ničeho nelitoval. Zemře-li zítra, bude to proto, že Bůh nechce budoucnost změnit. Zemře však až poté, co se přeplavil přes průliv, co pracoval ve sklenářství, poznal mlčení pouště a oči Fátimy. Od té doby, co odešel z domova, prožívá naplno každičký den. Zemře-li zítra, nic už se nezmění na tom, že jeho oči viděly mnohem víc než oči jiných pastýřů, a Santiago na to byl pyšný.“

Oáza je ale opravdu napadena a díky připravenosti bojovníků zachráněna. Těsně po bitvě se chlapci

zjevuje impozantní Arab. „Na koni seděl černě oděný jezdec se sokolem na rameni. Na hlavě měl turban a celý obličej mu halil šátek.Vypadal jako posel z pouště, ale síla jeho osobnosti předčila vše, co kdy Santiago zažil…a on se tak seznamuje se samotným Alchymistou. Ten mu nabízí svůj doprovod až k pyramidám navzdory zuřícím bojům. Cestou ho učí, jak naslouchat svému srdci či jak správně číst znamení, která člověku vesmír ukazuje, aby došel až k naplnění svých snů… Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.“

Jejich pouť je však přerušena bojujícím kmenem, který je zajímá jako vyzvědače. Alchymista se jim snaží situaci vysvětlit a přitom jim sdělí, že Santiago se umí proměnit ve vítr. Bojovníci jsou překvapeni a zároveň ochotni je propustit, pokud jim přeměnu předvedou. Santiago je zděšen – on se přeci ve vítr proměnit neumí. Celý den medituje v pouštní samotě. Večer před shromážděným kmenem prosí o pomoc poušť, vítr i slunce. Zvedá se obrovská bouře, která celé okolí zahalí.
V momentu, kdy se vítr utiší, Santiago stojí na druhém konci tábora. Oba tedy mohou pokračovat dále. Těsně před pyramidami Alchymista hocha opouští a ten jde sám až na místo skrytého pokladu. Marně však celou noc kope. Právě když se chtěl dát znovu do kopání přepadnou ho tři Arabové a chtějí po něm zlato. Na pokraji svých sil jim Santiago poví o svém snu a oni ho nechají, protože jednomu z nich se právě na tomto místě zdál dvakrát stejný sen o pokladu, zakopaném
ve Španělsku. „Santiago namáhavě vstal a ještě jednou pohlédl k pyramidám. Pyramidy se na něho usmály a on se srdcem plným štěstí jim ten úsměv oplatil. Našel poklad.“

 

Text z hlediska času a prostoru:

• Doba není jasně vymezená. Nejspíše se jedná o současnost
• Andalusie ve Španělsku, Egypt

 

Charakteristika postav z textu:

• Santiago – pastýř, který umí číst, je vzdělaný, velmi citlivý, odvážný, touží se stát pravým alchymistou.
• Angličan – nadšený a zapálený do své práce, taky se chce stát pravým alchymistou.
• Sklenář – snílek a idealista, má sen, ale je znuděný životem, tak si jej nechce splnit. Snil o cestě do Mekky, ale vzdal se ho, protože se „staral“ o svůj krám.
• Alchymista – moudrý průvodce, není přehnaně milý a přátelský, avšak je vždy ochotný pomoci.
• Fátima – slušná, zdvořilá, věrná dívka, arabského vyznání.
• Cikánka – prospěchářská, pravdomluvná, má dar proroctví.
• Král – moudrý, starý, všechno ví.

 

Výstavba textu – jazyk a kompozice:

• Spisovná čeština.
• Vyprávěcí způsoby: Ich – forma.
• Objevuje se zde vnitřní monolog, dialog mezi Santiagem a dalšími postavami, které potká na své cestě.
• Autor používá přirovnání, př. „Fátima je důležitější než poklad.“
• personifikace, př. „řeč pouště,… duše světa cítí…“
• biblické citáty – hlavně z Nového zákona.

 

Ukázka z díla

Alchymista sáhl po knížce, kterou si přinesl někdo z karavany. Chyběla jí obálka, ale i tak uhádl jméno autora: Oscar Wilde. Jak v ní listoval, našel vyprávění o Narcisovi.

Znal ten starý příběh. Sličný chlapec se den co den zhlížel v tůni a nemohl se na svou krásu vynadívat. Byl sám sebou tak uchvácen, že jednou do té tůně spadl a utopil se. Rozkvetl tam pak květ, jemuž se říká narcis. Takhle však Oscar Wilde ten příběh nezakončil. Prý když Narcis zemřel, přišly z lesa Oreády a spatřily, že tůň plná sladkých vod se změnila v kalich slaných slz.

„Proč pláčeš?“ ptaly se Oreády.

„Kvůli Narcisovi,“ odpověděla tůň.

„Nu, nedivíme se, že truchlíš pro Narcise,“ pokračovaly Oreády.

„Přestože my všechny jsme ho v lese sledovaly, kudy chodil, ty jediná ses mohla na jeho krásu vynadívat zblízka.“

„Copak Narcis byl krásný?“ podivila se tůň.
“Kdo by to mohl vědět lépe než ty?“ užasly Oreády.

„Vždyť přece na tvých březích se každý den skláněl k zrcadlu tvých vod.“

Tůň chvíli mlčela a pak řekla: „Narcise oplakávám, ale že byl krásný, toho jsem si nikdy nevšimla.
Pláču proto, že když uléhal na mých březích a skláněl ke mně zrak, viděla jsem, jak se v hloubi jeho očí zrcadlí má vlastní krása.“

„Krásný příběh,“ pravil Alchymista.