Jméno: Antiutopie

Zařazení: Ročníková práce z ČJL

Přidal(a): Barbora010101

 

Anotace

Tato ročníková práce představuje téma antiutopie jako literární žánr. Budu se zabývat vývojem a historickými spojitostmi antiutopie již od jejích počátků v antické literatuře ve starověkém Řecku až do současnosti. Antiutopii uvedu také v rozdílu s utopií, a i u ní se budu věnovat její definici a historii. Cílem praktické části je porovnat mnou přečtená literární díla a přímo na nich studovat typické prvky antiutopické literaturya film Přelet nad kukaččím hnízdem.

 

1         Úvod

Hlavním tématem mé ročníkové práce je antiutopie. Antiutopii se velmi často  studuje na základě rozdílu s utopií, proto zde najdete i základní informace o samotné utopii. U obou z již zmiňovaných literálních typů budou uvedeny hlavní prvky a také jejich historii.

Antiutopie velmi často slouží jako kritika nějaké oblasti života, na kterou chce autor upozornit, tudíž je přirozené že její rané podoby můžeme nalézt, již ve starověkém Řecku. Tato kapitola se také věnuje nejznámějšímu českému spisovateli antiutopií Karlu Čapkovi. Ty nejznámější světoví autoři jsou pak podrobněji zpracováni v praktické části.

Praktická část se zabývá rozborem doporučených literárních děl. Pokusím se zde přímo studovat typické znaky antiutopické literatury, stručně popsat děj a hlavní postavy. Závěr praktické části tvoří úvaha a srovnání přečtených a shlédnutých děl z hlediska mého názoru a rozboru hlavních znaků.

Antiutopie je typ moderní literatury, která má člověka obohatit a poučit. Jejich čtení nás vychovává a snaží se připravit na katastrofickou budoucnost. Obzvlášť v dnešní době je to velmi důležité.

 

2         Teoretická část

2.1      Utopie

Utopie představuje dokonalost bytí v ideálním neexistujícím světě a společnosti. Popisuje nejen bezchybný vládní sytém, v nikdy neuskutečnitelném vzoru světa, ale nastavuje i představu náboženství, rodinného života a výchovy. [1]

 

2.1.1    Utopická literatura-hlavní prvky

Hlavním prvkem utopické literatury je zobrazení protipólu vzhledem ke zkažené současné společnosti. Autor se nám snaží nastavit jeho představu idylického světa a chování společnosti.

Utopie můžeme podle typických prvků rozdělit na utopie místa, snaží se u diváka navodit pocitu, že dokonalý svět doopravdy existuje. Tedy, že je to reálné místo na zemi. Po období zámořských tato forma pomalu zaniká, ale i přesto jsou nejrozšířenější.

Utopie času je druhá nejčastější a přesouvá děj do idealizované budoucnosti, případně do minulosti.

Utopie věčného řádu vyzývá k směřování ke království nebeskému a životu v odříkání.

Utopie uvnitř společnosti představuje dokonalé existující místo v současném čase a společnosti, kde platí jiné řády než v jeho okolí.

Utopie politiky navazují na skutečné cíle současného politického systému a uvažuje nad způsobem jejich ideálního prosazení.[2]

 

2.1.2    Počátky utopie a významná díla

Počátky utopie můžeme najít již v Platonově spisu Zákony. Některé prvky nalezneme i v Biblické Apokalypse, kde se popisuje představa Nového Jeruzaléma,
ale za první utopické dílo považujeme knihu napsanou v 16. století humanistou Thomasem Morem O nejlepším stavu obce a ostrově Utopie, jsou v ní popsané základní prvky komunistického zřízení. Thomas More je celkově považován za zakladatele utopie. Celkově 16. století je považováno za období rozkvětu utopie, díky zámořským objevům a rozvoji vědy.

První autor dosazující děj do budoucnosti je Saint-Simon. V 19.století se objevují díla tzv. utopických socialistů, kteří jsou tehdejší vládou považováni nejen za spisovatele, ale za kritiky politického systému. Významnými jsou Robert Owen Nový pohled na společnost nebo Charles Fourier Nový průmyslový svět Veřejně proti nim vystupují konzervativci a liberálové, dále také Karel Marx (teoretik komunistického režimu). [3]

Mezi nejznámější autory řadíme dále také Tommasa Campanelly Sluneční stát a Francise Bacona Nová Atlantida.

 

2.1.3    Dělení utopie podle Marie Louise Berneri

Toto rozdělení nás již dostává k samotné antiutopi. Berneri rozděluje utopie na autoritářské a antiautoritářské. Antiautoritářské utopie popisuje jako představu kolektivní, dokonalé, společně spolupracující společnosti a v případě, že budeme porovnávat utopie a antiutopie, autoritářské utopie bude synonymum k pojmu antiutopie. Autoritářské utopie popisuje jako systém podvolení jedince vyššímu společenskému systému [4]

 

2.2      Antiutopie

Antiutopie je literární žánr, představující čtenáři svět, v němž se společnost vyvinula špatným směrem Líčí nejčastěji pesimistickou budoucnost nebo slouží jako kritika utopie. Řadí si mezi fantastickou literaturu a typicky, ne však vždy se odehrávají v budoucnosti. Antiutopie je jednou z čeledí patřících pod pojem utopie. Není pro ni přímá definice, proto je vhodné nejprve pochopit samotnou utopickou literaturu. Můžeme o ní tedy mluvit jako o přesném opaku utopie. Často se v antiutopii vyskytuje prvotní zobrazení utopické společnosti, které ale poté vede ke zkáze.

Mají filosofický podtext a nutí čtenáře přemýšlet nad současnou a budoucí realitou. Snaží se poukazovat na chyby a nedostatky v člověku samotném ale převážně v jeho okolí, dále pak usiluje o navození pocitu viny, tedy jestliže se naše chování nezmění, samotný svět se stane antiutopií.

 

2.2.1    Základní rozdělení antiutopií

Antiutopie může obecně rozdělit do dvou oblastí.

[5]Máme-li všechny tyto možnosti shrnout, můžeme říci, že se v podstatě jedná o syžet dvojího druhu: a) líčí se utopická představa jiného uspořádání světa nebo cesta k její realizaci (a zpravidla její krach); b) líčí se, jak do skutečnosti zasahuje ,,utopická“ postava, případně utopista, nebo do světa vtrhuje či v něm ožívá neznámá, většinou zkázonosná síla (tento typ syžetu se stýká s fantastickým žánrem a se science fiction) – svět se utopizuje

Dva typické příklady tohoto rozdělení se vyskytují i mezi mými přečtenými díly.

První druh se vyskytuje v knize Farma zvířat. Hlavní postavy zde usilují o zlepšení a přeuspořádání jejich života na farmě. Je tu detailně popsaná cesta k jejich společné svobodě, která se ale již po krátké době převtěluje do totalitního režimu, naopak v knize 451 stupňů Fahrenheita nebo Konec civilizace, nalezneme typické utopisty Guye Montaga a divocha Johna.

 

2.2.2    Typické prvky antiutopické literatury

Typické prvky nejsou přesně určené, u každé knihy se vyskytují v různé míře a někdy vůbec. V této kapitole je nejprve jen pojmenuji, podrobně je budu studovat na základě přečtených děl.

 

• ,, Dokonalý“ systém
• • Prvotní utopická představa, se během děje proměňuje, stává se svobody utlačující a velmi často se zde vzniká totalitní režim. Nastoluje dojem kolektivního štěstí, ale přitom zůstává pouze pohodlí jednotlivce. Typická je také prvotní dokonalá myšlenka, jejíž dosažení je společným cílem. Po dosažení, ale typicky nastává krach.
•  Totalitní režim a jeho praktiky
• • Najdete ho téměř v každé knize s touto tématikou. Slouží převážně jako varování a reakce na dění v reálném světě.
•   Totalitní režim se vyznačuje typickými praktikami:
• • Cenzura médií, nedostatek informací, které se k občanům dostávají, nebo jejich úprava, tak aby vyhovovaly režimu
  • Policejní kontrola a zastrašování občanů
  • Důraz na výchovu mladé generace k prorežimnímu smýšlení
  • Omezování práva mít vlastní názor
  • Myšlenka, že vládnoucí režim je jediný správný a dokonalý
  • Omezení vzdělání
• Typicky špatný konec
• Hlavní postavy
• • Člověk nebo skupina usilující o změnu systému, která vede k totalitnímu režimu
  • Člověk (někdy nazývaný jako utopista) objevující trhliny v systému, vzpírá se režimu
  • Přizpůsobiví
• Další postavy
• • Skupina nebo jednotlivec napomáhající hlavnímu hrdinovi
  • Autoportrét autora
  • Typické pro knihy George Orwella, ale můžeme je nalézt i v jiných antiutopiích. Většinou jsou to postavy tiché a málo se projevující, do děje zasahují minimálně. [6]
• Místo a čas děje
• • Asi nejčastěji se antiutopie odehrávají v budoucnosti, čtenáře tak nutí se zamyslet nad současnou situací, aneb co je potřeba změnit, aby takový stav doopravdy nenastal. Knihy varují a upozorňují na rychlý vývoj vědy a techniky.
  • Místo bývá velmi reálné, jen málokdy se liší od dnešní světa, dodává tak větší prostor, pro vyjádření systému než popisu místa samotného.
• Popis převažuje nad dějem
• • Dějová linie bývá v antiutopiích jednoduchá a zápletka téměř nulová. Zaměřuje se na popis pocitů osob, technický vývoj a samozřejmě politický systém.
  • V některých knihách lze nalézt i prvky satiry, kdy některé události, či osoby jsou přímo inspirované reálnými příklady.[7]

 

2.2.3    Antiutopie ve světové literatuře

Počátky antiutopie můžeme nalézt již ve starověkém Řecku a to v Aristofanově hře Ptáci, ale opravdová antiutopie se začíná objevovat až ve 20. století.

Výjimku tvoří dílo Paříž ve dvacátém století od Julia Verna, které představuje obrázek života za sto let, lidstvo zde hojně využívá technické novinky, což směřuje k snížení vzdělanosti a konzumnímu způsobu života.

Mezi další představitele antiutopie dvacátého století, patří mimo ty, kterým se budu věnovat podrobně v rozboru literatury, William Golding a jeho nejznámější dílo Pán Much vyprávějící o skupině chlapců, kteří se po letecké nehodě zřítí na pustý ostrov, kde se snaží vybudovat demokratický systém. Kniha je prvním autorovým románem, za který získal Nobelovu cenu.

Den trifidů autora Johna Wyndhama vypráví o rozšíření nebezpečných rostlin, které byli zpočátku učeny pro lisování kvalitního oleje. Během jedné noci ale dokážou získat převahu nad lidstvem. Román pak zobrazuje budoucnost společnosti. Dílo se dočkalo volného zpracování Noc trifidů autorem Simonem Clarkem.

Další světový autor, kterého uvedu je Herbert George Wells, který je považován
za ,,otce science fiction“. Mezi jeho nejznámější dílo patří román Stroj času, kde se hlavní hrdina přenese do velmi vzdálené budoucnosti. Zde je lidská rasa rozdělena na dva nepřátelské poddruhy.

Zajímavá antiutopická díla vznikají i ve 21. století pro příklad Hunger Games Suzanne Colinsové nebo Divergence Veronici Rothové, díla určená hlavně pro mládež se dočkaly několika pokračování a filmového zpracování. Jako poslední zmíním román Příběh služebnice dánské autorky Margaret Antwoodové zobrazující obraz fungování totalitního režimu na půdě dnešních Spojených států Amerických, který se proslavil hlavně seriálovým zobrazením režiséra Mikea Barkera. [8]

 

2.2.4    Antiutopie v české literatuře

Nejdůležitějším spisovatelem antiutopické literatury v naší zemi je Karel Čapek. Většina jeho prozaických děl je právě varováním před zneužitím vědy v budoucnosti.

Román Továrna na absolutno ukazuje objev karburátoru na spalování hmoty, který při fungování negativně ovlivňuje lidi a vede k fanatismu.

Kniha Krakatit upozorňuje na odpovědnost vědců za jejich vynálezy. Vědec Prokop objevuje třaskavinu Krakatit, která je mu posléze ukradena. Prokop poznává, že lidé chtějí jeho vynález použít pro získání moci. Příběh končí uznáním, že vynálezy by lidem měly sloužit pouze k účelu poznání a ulehčení života.

Klasikou autorovy tvorby je drama R.U.R., ve kterém se objevuje poprvé slovo robot. Tématem děje je vynalezení robotů a jejich vzpoura proti lidstvu.

Karel Čapek se ve svých dílech také věnoval varování proti tehdy aktuální politické hrozbě. První knihou na toto téma je Válka s mloky, která je psána formou reportáže. Námořník objeví v moři učenlivé mloky, které lidstvo využívá pro své potřeby, mloci se ale později začínají bouřit. Děj končí otevřeně, kdy se objeví první mlok i v řece Vltavě. Dílo je považováno za předpověď hrozby fašismu, ale mnohem více se autor tomuto tématu věnuje v dramatu Bílá nemoc, kdy se mezi lidstvem objeví nákaza tohoto totalitního režimu. [9]

 

3         Praktická část

3.1      Rozbor-Farma zvířat George Orwell

3.1.1    George Orwell

Je považován za nejvýznamnějšího autora antiutopické literatury a již jako malý se toužil stát spisovatelem.

V roce 1911 nastupuje na internátní školu na pobřeží Sussexu. Vynikal zde svým intelektem a získává stipendium na dvě z nejprestižnějších britských škol Wellington a Eton, rozhoduje se pro Eton a právě zde publikuje své první články ve školních časopisech.

Místo studia se však rozhoduje pokračovat v rodinné tradici a stává se dozorcem indické císařské policie. V této době je Indie jednou z Britských kolonií. Orwell je znechucen celým systémem fungování koloniální policie a později jeho dojmy popisuje v knize Barmské dny a v roce 1927 se rozhoduje pro návrat do Anglie a kariéru spisovatele.

Jeho první knihou se stává Down and Out in Paris and London, která popisuje jeho zážitky a příběhy z dob kdy se rozhodl ponořit do Pařížského a Londýnského ,, podsvětí“.

[10] Když si oblékl otrhané šaty, odešel do londýnského East Endu, aby žil v levných ubytovnách mezi dělníky a žebráky; strávil období v pařížských slumech pracoval jako myčka ve francouzských hotelech a restauracích; trampoval po silnicích v Anglii s profesionálními tuláky a připojil se k lidem londýnských slumů.

Veřejně vystupoval proti imperialismu a sám sebe prohlašoval za socialistu, ale celý život byl zarytým odpůrcem komunismu (Pocta Katalánsku). Svoje politické názory sepsal v knihách Cesta k molu Wigan a Coming Up for Air.

Během druhé světové války pracoval pro BBC a byl redaktorem Tribune (socialistických novin).

Na sklonku života napsal své dvě nejznámější antiutopická díla Farmu Zvířat a 1984. V roce 1950 umírá na tuberkulózu.

 

3.1.2    Farma zvířat

Farma zvířat je satirická povídka, jejíž výběr formy je mezi antiutopickými díly jedinečný. Děj je reakcí na fungování Sovětského svazu a Stalinova režimu. Smyšlené zvířecí postavy zde Orwell přirovnává k vedoucím osobnostem Sovětského svazu.

Právě sestavený totalitní režim, který vzniká po vyhnání majitele farmy pana Johnse, je zde popsán naprosto dokonale. V čele stojí starý vepř Major, jako první nositel myšlenky zvířecí revoluce a animalismu spolu s dalšími prasaty jako nejchytřejšími zvířaty.

Animalismus je z počátku založený na 7 přikázáních, která si prasata během děje pomalu přizpůsobují k obrazu svému. Na příklad přikázání upravují na žádné zvíře nezabije jiné zvíře ,,bez důvodu“, žádné zvíře nebude pít alkohol ,,přes míru“ a žádné zvíře nebude spát v posteli ,,s prostěradly“.

 

SEDM PŘIKÁZÁNÍ

• Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel
• Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel
• Žádné zvíře nebude chodit oblečené
• Žádné zvíře nebude spát v posteli
• Žádné zvíře nebude pít alkohol
• Žádné zvíře nezabije jiné zvíře
• Všechna zvířata jsou si rovna

 

Po smrti starého Majora nastupuje jako vůdce vepř Napoleon a jeho blízký pobočník Pištík. Jeho oponent Kuliš je vyhnán z farmy. Zpočátku vypadá vše dobře, zvířata dostávají vetší příděly jídla, jejich pracovní výkonnost se zvyšuje díky pocitu svobody a nikdo nepociťuje nerovnost mezi zvířaty. Prasata zvířata učí číst a psát To se však brzy mění. Aby zvířata nic nepoznala se postará převážně Pištík, jako vůdce propagandy a cenzury. Zvířata jsou nucena provolávat hesla revoluce např.: čtyři nohy dobré, dvě špatné a zpívat hymnu Zvířata Anglie, která je později také zakázána.

Příděly se začínají snižovat a všechna zvířata jsou nucena dřít na stavbě větrného mlýny, díky dokonalé propagandě se však nikdo nebouří, zvířata naopak pracují se stálým nadšením a myšlenkou, že to vše dělají pro sebe. Každou neděli Pištík předčítá záznamy o zvýšení výkonnosti a přídělů potravy.

Prasata držela morálku a společně se psy, kteří představují tajnou policii, moc pevně v rukou. Sama nepracovala, ale jedla víc. Jako nejnižší lehce manipulovatelnou vrstvu zvolil Orwell ovce, kačeny a slepice, koně pak jako největší dříče. Slepice jsou, ale zároveň jediné, které jevý nějakou známku odporu vůči režimu, jsou za to také pro výstrahu potrestány popravou.

Napoleon dbá i na výchovu mládeže a propagaci myšlenky animalismu a zvířecí revoluce na jiných farmách. Pravidelně dochází i k popravám zvířat, která nic neprovedla ve vykonstruovaných řízeních.

Prasata se přestávají chovat jako rovna ostatním zvířatům, naopak nastěhují se do domu pana Johnse, spí v postelích, po nocích pijí alkohol dokonce se obléká do Johnsova oblečení. Vše, co se na farmě pokazí je svedeno na Kuliše, včetně pádu větrného mlýna.

Prvotní myšlenka animalismu, tedy zvířecí nezávislosti a rovnosti je proměněna v diktátorský systém v čele s prasaty. Příběh končí soužitím prasaty s lidmi a podřízením ostatních druhů zvěře. [11]

 

3.1.3    Postavy

• Major-starý vepř, nositel prvotní myšlenky animalismu a zvířecí revoluce
• Napoleon-zlý, vypočítavý a prolhaný diktátor
• Kuliš-upřímný, dobrosrdečný, chytrý
• Pištík-řečník, manipulátor, vůdce propagandy
• Molina-fintivá, líná klisna, která později farmu opustí
• Lupina-upřímná a pracovitá klisna
• Boxer-nejpracovitější, věří v animalismus, nedokáže se naučit číst
• Benjamin-flegmatik, starý a moudrý, nevěří prasatům, ale nebouří se, pravděpodobně je zde jako autoportrét autora

 

3.1.4    Historické souvislosti

Vystavení Majorovy lebky můžeme přirovnat k vystavení Vladimira Iljiče Lenina v mauzoleu. Hlavními pobočníky prasat byli psi. Jejich povinnostmi bylo dohlížení a ochrana prasat. Psi slouží tedy jako připodobnění ruské tajné policie. Napoleon je zobrazován jako Stalin a svádění chyb v režimu na Kuliše připomíná obviňování západních mocností z ničení sovětských plánů. Samotný Kuliš je zde připodobňován jako Lev Davidovič Trockij. Trockij byl jeden z hlavních představitelů Říjnové revoluce a po smrti Lenina byl Stalinem vypovězen ze země.[12]

Odsuzování nevinných zvířat, jak už jsem zmínila poukazuje na vykonstruované procesy režimu s nepohodlnými lidmi.

Havran Mojžíš zde symbolizuje náboženství.

 

3.2      Rozbor – 451 stupňů Fahrenheita Ray Bradbury

3.2.1    Ray Bradbury

Ray Bradbury je autor povídek a románů na téma sociální kritiky a nebezpečí technologií.

Bradbury celý život tvrdil, že jeho vášeň k psaní získal díky záhadnému setkaní s karnevalovým kouzelníkem Electricem v roce 1932. Právě tehdy se rozhodl vyměnit vytouženou kariéru kouzelníka a stal se spisovatelem.

Vystudovat pouze střední školu, na studium na vysoké škole jeho rodina neměla finance.

V roce 1934 se stěhuje do Los Angeles, kde se přidává do Los Angeles Science Fiction League (skupiny mladých spisovatelů sci-fi). Píše a publikuje některé ze svých prvních povídek.

Ve 40-50.letech publikuje v nejznámějších amerických časopisech jako je např.: The New Yorker, povídky z tohoto období byly později shromážděny v knihách Dark Karneval a Marťanské kroniky.

Za vrchol jeho tvorby je považován román 451 stupňů Fahrenheita vydaný v roce 1953, který se v roce 1966 dočkal i filmového zpracování.

V pozdějších letech působí také jako scénárista. [13]

 

Další díla:

• Dandelion Wine
• Death Is a Lonely Business
• Farewell Summer

 

3.2.2    451 stupňů Fahrenheita

Děj je založen na myšlence fiktivní budoucnosti, dle mého názoru USA, nicméně v knize to přímo řečeno není.

Představuje nám systém fungování totalitního režimu, který je založený na spalování knih, z toho vyplývá i název 451 stupňů Fahrenheita, tedy teplota, kdy se vznítí papír a začne hořet. Čtení knih a jejich uchovávání je přísně zakázáno a na dodržování tohoto hlavního zákona dohlíží požárníci, skupina mužů jejichž práce spočívá v pálení knih a někdy i celých domů, které jsou však v této době vyrobeny z nehořlavého materiálu, proto dojde ke vzplanutí pouze vybavení domu.

Důležitou součástí udržení pořádku v zemi je Mechanický ohař, stroj, který dokáže knihy, ale i cokoliv nebo kohokoliv rychle vystopovat. Režim je tedy schopný vše nevyhovující, ihned zlikvidovat.

Celá země neustále válčí. K občanům se však dostávají z medií pouze omezené informace a celý svět je podávaný jako jedna velká show pro společnost prostřednictvím telestěn. Jak už název napovídá telestěna je televize přes celou stěnu, slouží k omezené zábavě. Hlavním programem je tzv.: rodinka, dává člověku pocit, že vše, co se děje v telestěně se odehrává v jeho rodině a v jeho obývacím pokoji a snaží se diváka vtáhnout do děje například i oslavováním ho jeho vlastním jménem.

Společnost je zde typickým příklad obyvatel v antiutopické literatuře. Přirovnat je můžeme k poslušným ovečkám ve farmě zvířat. Většinu lidí zde zajímá pouze zábava a nemají touhu se vzdělávat. Pro totalitní režim je tedy velmi jednoduché je ovládat. Lidé se zde sice učí ale pouze fakta, a právě proto pak nedokážou samostatně myslet. Součástí dne, každého člověka je práce případně škola, sledování nic neříkající zábavy v telestěně a samozřejmě extrémně rychlá jízda po silnici. Společnost je konzumní a snaží se pouze hromadit majetek, je závistivá, sobecká a s absolutní nezájmem o přírodu a lidi kolem sebe.

Hlavní hrdina Guy Montag je požárník, kterého od jeho velitele Beattyho čeká povýšení. Žije celkem spokojený život v domku na předměstí s třemi telestěnami a jeho doslova obyčejnou manželkou Mildret. Svou práci má rád a nepochybuje o její správnosti, v průběhu příběhu ale nastane několik zlomových událostí, kdy začne o svém životě vážně pochybovat.

Prvním z nich je setkání s jeho sousedkou Clarissou, která je úplně jiná než všichni ostatní lidé, které dosud potkal. Je mladá učitelka ve škole, žije v rodině podivínů a miluje přírodu, pochybuje o Montagově zaměstnání. Sama o sobě tvrdí, že je blázen. Při jejich konverzaci položí Montagovi otázku, jestli je šťastný a jestli někdy nějakou knihu, než ji spálil četl, on tak začne o svém štěstí pochybovat, a to hlavně ve chvíli, kdy se vrátí domů a najde svou manželku předávkovanou léky. Je nucen zavolat muže, které jí vymění krev a ona na vše zapomene a žije dál.

Clarissu vídá téměř, každý den, pak ale záhadně zmizí. Montag je velice smutný a jeho práce mu přestává dávat smysl, a to hlavně ve chvíli, kdy se stará žena nechá dobrovolně spálit i se svými knihami. Montag se rozhodne, knihy ukrást, protože mu nedává smysl, že by člověk dokázal sám sebe obětovat, kvůli něčemu tak obyčejnému jako je kniha. Cestou domů potkává profesora Fabera. Muže, o kterém si je jistý, že nějaké knihy také uchovává. Faber mu chce pomoci a sestrojí sluchátko, přes které se bude moci s Montagem dorozumívat.

Beatty to zjistí a varuje ho, že knihu musí hned příští den spálit. On přesně to splní, ale učiní tak pouze s jednou z nich a ostatní nechá schované ve větrací rouře.

Jednou v noci ho Mildret ze slabosti udá a přijíždí celý požárnický tým. Montag musí plamenometem spálit svůj dům. Pak ho ale otočí na Beattyho a ten zemře.

Montag utíká, a přitom ho hledá mechanický ohař. Na útěku navštěvuje Fabera, který mu poskytne nové oblečení a láhev alkoholu, aby se zbavil svého pachu, podle kterého ho Ohař stopoval. Celé pátrací akce se natáčejí a vysílají na telestěnéch a všichni obyvatelé jsou vyzíváni k udavačství. Montag se Ohaře zbaví dostane se ke skupince putujících profesorů, která si přečtené knihy uchovává v paměti na doby, kdy je lidé budou zase chtít číst.

Ohař Montaga nenajde, proto je nutné společnost uklidnit vraždou náhodného člověka na ulici, který je v telestěně prohlášen za Guye Montaga.

Příběh končí bombardováním, které Guy pozoruje zdálky a bezpečí.[14]

 

3.3      Rozbor-Konec civilizace Aldous Huxley

3.3.1    Aldous Huxley

Huxley je britský spisovat antiutopické a sci-fi literatury. Byl vychováván v rodině intelektuálů a on sám, i přes částečnou ztrátu zraku, vystudoval Balliol College v Oxfordu

Celý život ho fascinovali pozitivní i negativní dopady vědy i techniky na moderní společnost. Toto téma je také hlavní myšlenkou jeho nejznámějšího románu Brave New World (Konec civilizace), vydaného v roce 1932.

Jeho prvotní díla jsou satiry na intelektuální spisovatele tehdejší doby. Žádný z jeho dalších románů se rozhodně neproslavil natolik jako Konec civilizace, ale jako příklad Huxleyho další tvorby uvedu román Eyeless v Gaze, upozorňující na ztrátu morálních hodnot ve společnosti.

Od roku 1952 Huxley vydává jeho tři nejnovější romány. The Devils of Loudun, je první z nich a je to podrobná psychologická analýza incidentu, kdy jeptišky v 17.století byli údajně posedlé démony. The Doors of Perception je kniha sepsaných zážitků Huxleyho s halucinogenním lékem meskalinem. Posledním dílem je utopický román Ostrov.[15]

 

3.3.2    Konec civilizace

Příběh se odehrává v daleké budoucnosti. Přesný čas je zde určen jako 632 po Fordu. Ford je zde zobrazován jako novodobý bůh. 632 let uběhlo od vynalezení automobilu Fordu modelu T. V našem čase byl tento typ automobilu uveden v roce 1908 a tvořil historický mezník v zavedení aut, jako populárního dopravního prostředku. Rok 632 po Fordovi je tedy v našem čase rok 2540.

Nacházíme se v myšlence dokonalé civilizované společnosti. Funguje zde systém rozdělení obyvatelstva podle inteligence, nejvyššími jsou alfy a nejnižší epsiloni. Každé z jednotlivých skupin je přidělené barva oblečení a úroveň zaměstnání, kterou jsou schopni podle své inteligence zvládnout.

Společnost je založena na vytváření přesného počtu jedinců, tak aby bylo dosáhnuta dokonalá rovnováho mezi lidmi. Osoby jsou již od vajíčka vyráběny, přesně tak aby zapadli do dané skupiny. Klasické mezipohlavní rozmnožování zde nefunguje, plody jsou odchovávány v lahvích, do kterých se přidávají různé látky, podle postavení. Inteligence nižších kast je například snižována přidáním alkoholu v rané fázi vývoje. Existuje zde také možnost několikanásobného dělení vajíček, čímž vznikají desítky stejných lidí.

Po vývoji plodu do takové fáze, že je možnost ho vyjmout z lahve, nastává predescinace. Predescinace je neustálé opakování hesel o správném budoucím chování v jeho skupině. Lidé pak nemají možnost závidět jiným kastám a jsou naprosto spokojeni a šťastni se svým postavením. Děti jsou vychováváni v Predescinačních centrech, kde jsou rozděleni podle skupin a někdy až násilným způsobem připravováni na život dospělých lidí, kdy primárně slouží jako konzumenti. Všechny oblasti života jsou uzpůsobeny, tak aby člověk potřeboval, co nejvíce vybavení, jehož koupí automaticky podporuje ekonomiku a průmysl.

Lidé zde nemají potřebu hlouběji přemýšlet nebo cokoliv cítit. Zaměřují se na potěšení z technologicky náročných sportů, létání vrtulníky, pocitová kina, která vám umožní zážitek cítit na vlastní kůži. Zajímavé je, že zde neexistuje partnerský ani rodinný život. Jelikož jsou děti vytvářeny uměle ve zkumavkách, milování je zde pouze po potěšení. Jak je v knize přímo řečeno:,,Každý patří každému“. Vztahy zde neexistují, je běžné, že člověk zde vystřídá několik sexuálních partnerů během týdne bez pocitu studu a druhá strana naopak nepociťuje žádnou žárlivost. V případě, že člověka neuspokojí vše co mu svět a jeho kasta nabízí, má možnost vydat se na ,,somovou dovolenou“, tedy požít drogu volně podávanou každému občanovi.

Existuje zde skupina necivilizovaných lidí, které nazývají divoši. Žijí v rezervacích oddělených od civilizovaného světa, který jimi pohrdá. Rozmnožují se pro nás přirozeným způsobem, každý má celý život stejného partnera, fungují zde rodinné vztahy a stálé se zde zachovali základy křesťanství a uctívání Boha. Naopak zde ale žijí v nehygienických podmínkách a s některými návyky, které můžeme v dnešní době najít u ,,primitivních“ afrických kmenů.

Hlavní postavou je Bernard Marx podivín a člen skupiny alfa plus. V dětství mu však byl do lahve přidán alkohol, který způsobil, že je vzrůstově menší než průměrné alfy a zároveň si není jistý správností celého systému světa. Nemá potřebu neustále střídat partnerky ani užívat somu, čímž se dostává na okraj společnosti.

Líbí se mu Lenina jeho spolupracovnice, která naopak nemá potřebu proti systému protestovat, je správně vychovaná a jednoduše podle systému příkladná žena. Lenina přijímá Bernardovo pozvání a společně odjíždějí do divošské rezervace, kde mají několik dní pobývat a zúčastnit se rituálu obětování.

Divošská rezervace je špinavá a zapáchá. Lennina a Bernard jsou ubytováni v primitivních chatkách a vydávají se na do vesnice divochů na rituál. Je to násilný způsob snášení ran bičem k ukázání síly a uctění nějaké vyšší síly, právě zde potkávají Johna. John je oproti ostatním divochům bílí. Jeho matkou je Linda přítelkyně Bernardova ředitele, který ji při dovolené v rezervaci ztratit. Linda v té době otěhotněla a u divochů porodila ředitelova syna Johna.

Linda byla stejně jako Lenina žena dobrého postavení a život v rezervaci pro ni byl utrpením, ničil ji nejen stud z toho, že je matkou, což je v civilizované společnosti považováno za sprosté slovo, ale i to že fyzicky stárla. Nechápala zdejší návyk, že každý muž může mít pouze jednu ženu, a proto se stýkala i s již ženatými muži a díky tomu byla ostatními ženami nenáviděna.

John se snažil zapadnout do rezervace, ale to jednoduše nešlo, když jeho matka byla považován za skandální. Jednou v noci se dokonce pokusil zabít jednoho z matčiných milenců. Svoji matku miloval a nějakým způsobem i ona milovala jeho. John sice žil jako divoch, ale od Lindy znal civilizaci z vyprávění a také uměl číst. V rezervaci přečetl Shakespeara.

Bernard se rozhodl vzít Johna a Lindu s sebou do civilizace, jako předmět zábavy a výzkumu. Linda se téměř okamžitě vydala na nepřetržitou somovou dovolenou. Bernardovi stoupla popularita, už nebyl ten podivín. Na jeho večírky chodily důležité osobnosti i krásné ženy, ale jen aby se seznámili s divochem.

John byl, z civilizace zpočátku nadšený, ale později si začal uvědomovat, jak špatná vlastně je. Miloval Leninu a Lenina milovala jeho, ale John nedokázal pochopit systém každý patří každému, a proto k Lenině později získává až nenávist a říkají jí kuběno.

Po smrti Lindy je John smutný, což také není pro civilizovaného občana úplně typické. Smrt je zde vnímán jako běžná součást života. John je přesvědčený, že Lindu zabil nadbytek somy a zúčastní se rozdělovaní drogy, kde začne protestovat. Je zatčen spolu s Bernardem a jeho přítelem Benitem, kteří za něho jsou zodpovědní.

Benito byl dříve sukničkář, ale později se z něho stává básník, který svými básněmi kritizuje civilizaci. Stává se dobrým přítelem i Johna, společně si čtou Shakespeara i jejich vlastní verše.

Za trest jsou Bernard i Benito odesláni na Island a John odchází do starého majáku, kde se vrací k života divocha, očišťuje se násilnými rituály a lidé ho jako atrakci sledují z helikoptér. Divoch nakonec nátlak nevydrží a oběsí se.[16]

 

3.4      Rozbor  – Přelet nad kukaččím hnízdem

Přelet nad kukaččím hnízdem je film zpracovaný podle knihy Vyhoďme ho z kola ven Milošem Formanem. Dílo není typickým příkladem antiutopické tvorby, přesto zde můžeme některé hlavní znaky najít. Příběh se neodehrává v budoucnosti, jak je u antiutopie téměř pravidlem, ale naopak v autorově současnosti.

Jednoduše bych film shrnula jako diktaturu na malém prostoru. Odehrává se v psychiatrické léčebně s velmi přísným režimem. Sice zde fungují lékaři, ale celé oddělení řídí hlavní sestra Ratchedová. Právě ona zde představuje totalitní režim, tedy diktátora. Celé oddělení je jí podvoleno a k jednoduché manipulaci s pacienty využívá sice legální, ale někdy velmi násilné praktiky. Začíná odepřením nějaké z potřeb pacienta například odebráním cigaret nebo zákazu televize. Pokračuje přes léčbu zklidňujícími léky nebo elektrošoky. Poslední fází je lobotomie, po které se z člověka stane jen schránka bez mozku duše. Klid jí pomáhají udržovat ošetřovatelé a ochranka léčebny.

Hlavním hrdinou je Randal McMurphy. Představen je nám z počátku jako sobecký sukničkář, kterému nezáleží na jeho okolí. Soustředí se pouze na osoby, z kterých může mít nějaký profit nebo zábavu. Za styk s nezletilou je poslán do vězení, ale díky jeho zvláštnímu chování, které i z části předstírá se dostává do psychiatrické léčebny. Zde potkává skupinu duševně nemocných mužů, kteří jsou v léčebně převážně dobrovolně. Snaží se jim pobyt, co nejvíce zlepšit. Společně hrají karty, basketball a jeden den dokonce společně utečou a vyráží na rybářský výlet, po kterém je Randal potrestán elektrošoky.

Během celého příběhu probíhá tichý boj mezi McMurphym a sestrou Ratchedovou, které nevyhovuje, že se zde objevil někdo, kdo ničí její zavedený systém. Čím blíže McMurphyho poznáváme, zjišťujeme, že je to velmi štědrý a nezištný člověk.

Randal si najde nejlepšího přítele indiána Bromdena, který na protest předstírá, že je hluchoněmý. Společně se rozhodnou pro útěk, před ním uspořádají noční večírek.

Do léčebny přijedou dvě prostitutky a přivezou s sebou alkohol. Všichni celý večer oslavují.

V léčebně se léčí i mladý Billy, který je zde uvězněn na přání své matky. Zamiluje se do jedné z prostitutek a stráví s ní noc. Ráno jsou všichni probuzeni sestrou Ratchedovou.

McMurphy a Bromden si uvědomují, že místo nočního útěku jsou stále ještě v ústavu. Vedlejší sestra najde v pokoji Billyho společně s dívkou a Ratchedová mu začne vyhrožovat, že vše řekne jeho matce. Billy ze strachu ze své matky spáchá sebevraždu.

McMurphy je odveden a je mu provedena lobotomie mozku, když se vrací na oddělení je Bromden připraven k druhému pokusu o útěk. Randal je však neschopný se sám pohybovat, mluvit nebo myslet. Bromden ho nechce v takovém stavu nechat žít, a proto ho udusí polštářem a sám utíká. [17]

 

3.4.1    Ken Kessey

Ken Kessey byl americký spisovatel, který je považován za idol hnutí hippies šedesátých let. Vystudoval University of Oregon a Stanford University, po dokončení školy se účastnil experimentálního projektu, při kterém užíval drogu měnící mysl. Tato zkušenost mu sloužilo jako předloha pro jeho nejznámější román Vyhoďme ho z kola ven, napsaný v roce 1962.

V jeho dalších dílech Kesey’s Garage Sale, Demon Box a The Further Inquiry se věnuje jeho zkušenostem s cestami, které podnikal se skupinou Merry Pranksters.

V roce 1967 odjíždí do Mexika, kvůli držení marihuany, po návratu se usadí na farmě poblíž Oregonu. Jeho vrcholným dílem je komedie Sailor Song, ve které Kessey řeší enviromentální problémy světa.[18]

 

3.4.2    Miloš Forman

Miloš Forman je český režisér současně žijící v Americe.

Oba jeho rodiče zemřeli v Koncentračních táborech, proto vyrůstal v rodině jeho strýců. Vystudoval Filmovou fakultu Akademie umění v Praze. Po dokončení školy působil jako spisovatel nebo pomocný režisér. Jeho prvním známým dílem je film Hoří, má panenko, po jehož dokončení emigroval do USA.

V roce 1975 vychází film Přelet nad kukaččím hnízdem, který Miloše Forman proslavil. Za film získal Oscara v pěti hlavních kategoriích. Hlavní mužskou roli zde ztvárnil Jack Nicholson a ženskou Louise Fletcherová.

Do roku 1984 kdy Forman natočil další velmi úspěšný snímek Amadeus, který získal osm Oscarů, vyprodukoval méně úspěšné filmy Vlasy a Ragtime.[19]

 

3.5      Srovnání přečtených děl

Na základě přečtení a shlédnutí čtyř velmi rozdílných děl mohu říct, že antiutopiie nemá žádný pevně daný rámec, jak by měla vypadat.

Pokusila bych se definovat některé společné znaky, která tato díla doopravdy mají, protože z počátku, bych některá z nich, za antiutopie ani neoznačila. Totalitní režim je jedním z těch hlavních, vyskytuje se všude. Nejjasnější je určitě ve Farmě zvířat, kde jsou do detailů popsány všechny mechanismy jeho působení. V knize Konec civilizace je spíše než samotné jeho fungování popsán způsob, kterým se režim udržuje, podobně je to v románu 451 stupňů Fahrenheita, v obou dílech jsou popsány mechanismy totality vymývání mozků a propaganda v médiích. Na konkrétních případech je to mechanický ohař, pálení knih, nebo rozdělení lidí do skupin. Čtenář ví, že zde funguje nějaký způsob diktatury, ale během děje nám není popsáno politické uspořádání. Přelet nad kukaččím hnízdem je úplně jiný, řekla bych, že je to spíš něco jako variace na antiutopii. Totalitní režim tu sice je, ale v úplně jiné podobě než v ostatních. Příběh mi přijde spíš něco jako psychologický román a to nejen pro to, že se odehrává v psychiatrické léčebně, ale také se zde podrobně ukazují pocity postav například strach nebo nadšení při rybářském výletu.

Postavy ve všech případech přesně kopírují šablonu antiutopické literatury. Skupina přizpůsobivých, ve Farmě zvířat ovcí, které pouze opakují hesla a pevně důvěřují prasatům. V Konci civilizace a 451 stupňů Fahrenheita jsou postavy celkově dost podobné, uvedu pro příklad Montagovu manželku Mildret a Leninu, postavy nejsou stejné, ale obě ženy jsou se svým životem absolutně spokojené. Nemají pocit, že by nějak mělyporušovat pravidla a rády si užívají všeho, co jim moderní svět nabízí. Obě jsou přizpůsobivé stejně jako většina obyvatel v antiutopické budoucnosti. V Přeletu nad kukaččím hnízdem jsou některé postavy, které bych do této skupiny zařadila, přizpůsobivé nedobrovolně. Jsou už natolik duševně nemocní, že nedokážou vnímat.

Přizpůsobivé postavy jsou vychováványk nulovému odporu. Klid a dodržování pravidel udržují správci bezpečnosti v různých proměnách. Jsou to hlídací psi moderní policie, požárníci nebo ošetřovatelé a ochranka.

Většinou se zde objevuje také někdo, kdo stojí v čele režimu, jedinou výjimkou je 451 stupňů Fahrenheita, kde diktátor není přesně definován. V ostatních dílech je to Pán Ford, hlavní sestra nebo vepř Napoleon.

Důležitými prvky, které udržují klid v zemi je také cenzura, nedostatek vzdělání, výchova mladé generace a v případě Farmy zvířat a Konce civilizace, je to i neustálé opakování hesel.

Další skupinou jsou ty, kteří proti režimu nějak bojují, nesouhlasí s ním nebo pouze udělají něco, co se totalitě nehodí. Tyto typy postav jsou ihned potrestané, nebo se o to režim minimálně pokusí. Slouží pak jako jasný důkaz, že jedinec je proti systému bezmocný.

Guy Montag, divoch John, McMurphy nebo některé ze slepic z farmy, všechny tyto postavy se odvážně postavili proti totalitě a ona se je za to většinou potrestala.

Faber, Bromden, osel Benjamin a Bernard Marx jsou postavy, které vědí že svět kolem nich není tak úplně v pořádku, ale nemají nejspíše dostatek odvahy, aby se sami od sebe bouřili nebo nějak protestovali.

Téměř všechny knihy jsou také důkazem, že antiutopie zpravidla končí špatně.

Možnou výjimkou může být 451 stupňů Fahrenheita. Kniha sice končí atomovým výbuchem celého města, ale tuto zkázu můžeme vnímat jako nový začátek pro společnost. Gay společně s muži se vydávají do města zpět a doufají že lidé se poučí a přijmou jejich rady a pomoc, jak něčemu takovému do budoucna zamezit.

Společné znaky jsem se již shrnout pokusila, přesunu se tedy k věcem, kterými se díla odlišují.

Na první pohled je to čas a také podměty k zamyšlení.

Farma zvířat a Přelet nad kukaččím hnízdem jsou dosazeny do autorovy současnosti. Nevarují nás přímo před zkažeností společnosti, ale před totalitním režimem samotným.

Konec civilizace a 451 stupňů Fahrenheita jsou dosazeny do budoucnosti v prvním případě je rok přesně daný v druhém není. Oba mají něco jako varovnou funkci, ukazují nám hrozivou budoucnost, ke které lidstvo podle autora směřuje.

 

3.6      Je naše budoucnost antiutopie (úvaha)

Název kapitoly tvoří otázka, která mě napadala při čtení všech knih. Je zde nějaká šance, že některé znaky se vyskytují i současné společnosti?

Myslím, že určitě. Přijde mi nepochopitelné, že všichni autoři, sice v přehnané míře, ale přece předpověděli a reagovali na problémy, které můžeme pozorovat i v dnešní době.

Jsme ovládáni technikou, někdy si to ani neuvědomujeme, ale přitom bez ní v dnešní době již nedokážeme žít. Ovládá nejen naši práci, ale i nás samotné. Moderní technologie a sociální sítě se rychle staly naším zdrojem uklidnění. Telefon, internet, rychlý přenos informací již dávno neslouží jen ke komunikaci. Když je nám smutno, úzko, nudíme se, technologie jsou tu od toho, aby nás povzbudily ukázaly nám, že svět kolem nás je hezký, že lidé kolem se mají lépe nebo že je možnost zakoupit si nový telefon, televizi nebo počítač na který nemáme. Otázkou je, proč tyhle věci sledujeme, když nás z úzkosti nedostanou?

Když se na mě hroutí svět jdu si zaběhat, něco vytvořit nebo navštívit přátele? Jen málokdy, většinou strávím desítky minut někdy i hodiny sledováním internetu a sociálních sítí. Technologie nám ukazují upravenou realitu, díky které zapomínáme na život kolem nás. Díky tomu nad sebou ztrácíme kontrolu a technologie ji naopak získávají. Stává se z nás všech Mildret s přilepeným pohledem k telestěně.

Knihy čteme stále míň a čas na získání nových vědomostí nebo dovedností čas nenacházíme, raději shlédneme nový díl reality show nebo nekonečného seriálu, s pocitem že celý den pracujeme a tohle je náš způsob relaxace.

Sociální sítě nás vychovávají k závisti, která vede k bezohlednosti.

Díky rychlému spojení, moderní dopravě a vyšší úrovni života se náš svět zmenšil a zrychlil. Otázkou je, zda je to dobře nebo špatně? Možná právě jeho rychlost na jedince nakládá větší zodpovědnost, že toho musíme zvládnout víc, a možná právě proto, máme tolik lidí se syndromem vyhoření a depkou.

Nároky se zvyšují. Média nám ukazují, jak bychom měli vypadat, jak se chovat, kde bydlet a co jíst. Kdo se tím neřídí je automaticky divný, černá ovce společnosti, kde se se lidé snaží, co nejvíce přiblížit nějakému trendy ideálu.

Naučili jsme se být neustále šťastní, nebo k tomu minimálně pořád směřovat. Snažíme se si dopřávat, co nejvíce věcí, které nám potěšení přinášejí. Problém je, že štěstí není dlouhodobé a tyto věci, během delší pomalu ztrácejí své kouzlo. Slast, kterou nám zpočátku přinášeli, již není taková. Je prokázáno, že po dlouhodobém odepření se to prvotní nadšení vrátí, ale pravdou je, že náš nedostatek vytrvalosti a lenost, nám dlouhodobé odepření nedovolí. Jednoduše si dopřejeme další metaforickou dávku.

Stali se z nás pohodlní lidé a myslím, že každému někomu méně a někomu více by prospěla procházka s Clarissou nebo návštěva divocha Johna.

Věda je až na děsivě vysoké úrovni. Dokážeme ovlivnit pohlaví dítěte, které porodíme. Máme zbraně, která dokážou lusknutím prstu zničit celý svět. Existují způsoby, jak o člověku zjistit téměř cokoliv a dokážeme vytvořit umělou inteligenci. Vývoj vědy je jistě přirozený, ale je to tak správně? Problém je to, že posun se nedá zastavit, i když občas není správný.

Právě teď díky bohu nemusíme bojovat, proti žádné diktatuře, ale měli bychom být ostražití. To, co pro nás naši rodiče a prarodiče získali je svoboda a na nás je jí chránit, zajímat se o ni a nenechat si jí ukrást.

Rozhodně teď nejsme ve velké světové válce, ale máme tu jiné globální problémy, které jsou nám mnohdy lhostejné.

George Orwell, Aldous Huxley, Ray Bradbury i Ken Kessey, ty všichni nás, dle mého názoru varují. Nebuďme lhostejní, závistiví a podle Orwella ovce. Berme techniku jako pomocníka, a ne jako našeho pána. Přistupujme k vědě zodpovědně a pokud to je možné, nepoužívejme ji k ničení a zabíjení. Život, který máme neberme jako samozřejmost, a nenechme s sebou manipulovat. Když se z chyb, které autoři v antiutopiích uvádějí poučíme, nebude naše budoucnost antiutopická.

 

4         Závěr

V ročníkové práci jsem popsala pojmy utopie a antiutopie. Shrnula jsem jejich historii a hlavní prvky. Tyto znaky jsem podrobně rozebrala ve srovnání děl a v rozboru přečtených knih.

V rozboru jsem vždy i stručně shrnula děj a pokusila se rozebrat povahy hlavních postav. Podrobněji se zde věnuji samotným autorům a jejich dalším literárním dílům.

O antiutopii jako o literárním typu jsem nikdy dříve neslyšela, ale musím říct, že během práce na ročníkové práci, mě velmi zaujala. Knihy jsou čtivé, ale zároveň nutí čtenáře přemýšlet nad světem kolem něho. Všechna doporučená díla mě zaujala a věřím, že někdy v budoucnu se k antiutopii určitě vrátím.

Antiutopie jsou knihy s jasným poselstvím a přesahem do současnosti. Toto téma jsem podrobněji rozebrala v závěrečné úvaze.

 

5         Seznam použitých zdrojů

• Orwell, George. Farma zvířat .
• Bradbury, Ray. 451 stupňů Fahrenheita.
• Huxley, Aldous. Konec civilizace .
• Forman, Miloš. Přelet nad kukaččím hnízdem .
• Bauer, Alois. Čeština na dlani, přehled světové a české literatury.
• Daniela Hodrová, Kolektiv autorů. Utopie, Poetika české meziválečné literatury.
• Literární dystopie a pokusy o její vymezení ve světovém a českém kontextu. Pavlova, Olga.
• Literární zobrazení společnosti v dystopii . Holzbachová, Ivana.
• Klára Pučalíková- Utopie a dystopie v dějinách myšlení. Diplomová práce.
• www.databazeknih.cz. [Online]
• Encyclopædia Britannic, Britannica Academic. academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz . [Online]
• NTK. https://www.techlib.cz/cs/. [Online]

 

[1] Patrik Ouředník- Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem [Kniha]

[2] Klára Pučalíková-Utopie a dystopie v dějinách myšlení [Magisterská diplomová práce-Masarykova univerzita v Brně]

[3] https://www.databazeknih.cz/zivotopis/karl-marx-8630. [Online]

[4] Klára Pučalíková-Utopie a dystopie v dějinách myšlení [Magisterská diplomová práce-Masarykova univerzita v Brně]

[5] Daniela Hodrová- Utopie, Poetika české meziválečné literatury– Kolektiv autorů [Kniha]

[6] Ivana Holzbachová- Literární zobrazení společnosti v dystopii [článek v odborném časopisu]

[7] Olga Pavlova– Literární dystopie a pokusy o její vymezení ve světovém a českém kontextu-časopis Slovo a Mysl [článek v odborném časopisu]

[8] https://www.databazeknih.cz- Seznam antiutopických děl [Online]

[9] Bauer, Alois. Čeština na dlani, přehled světové a české literatury. [Kniha]

[10]Encyclopædia Britannica,“George Orwell.“ Britannica Academic, https://academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz [Online ]

[11] George Orwell-Farma zvířat . [Kniha]

[12] Encyclopædia Britannica,“ Vladimir Iljičev Lenin, Lev Davidovič Trockij “ Britannica Academic, https://academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz [Online ]

[13] Encyclopædia Britannica,“Ray Bradbury “ Britannica Academic, https://academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz [Online ]

[14] Ray Bradbury– 451 stupňů Fahrenheita[Kniha]

[15] Encyclopædia Britannica,“Aldous Huxley “ Britannica Academic, https://academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz [Online ]

[16] Aldous Huxley- Konec civilizace [Kniha]

[17] Miloš Forman-Přelet nad kukaččím hnízdem [Film]

[18] Encyclopædia Britannica,“Ken Kessey “ Britannica Academic, https://academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz [Online ]

[19] Encyclopædia Britannica,“MilošForma “ Britannica Academic, https://academic-eb-com.ezproxy.techlib.cz [Online ]