Bible - Genesis (Starý zákon) - rozbor díla

rozbor-díla

Kniha: Bible – Genesis – Starý zákon

Autor: Různí autoři

Přidal(a): Jan Filip

Autor

Neznámý (Bůh si prý vybral své lidské prostředníky, kteří bibli sepsali a skrz které také působil na svém díle.)

a) Zařazení k uměleckému směru: Bible se nedá zařadit k uměleckému směru. Je to totiž náboženská kniha a byla sepisována po mnoha století.
b) Zařazení do národního / evropského / světového literárního kontextu: Bible by se dala zařadit mezi celosvětovou literaturu. Obletěla svět a má spoustu čtenářů v každé zemi. Je to stále nejprodávanější kniha na světě.
c) Vyjádření postoje ke skutečnosti (neutrální, ironický, zveličující….): Příběh je napsán v neutrální podobě, ačkoliv Bůh a jeho činy jsou velice zveličovány (přechvalovány), jelikož existenci Boha nemůžeme pevně doložit. Pro věřící je to však na místě a tak to má i působit. Pro ně je Bůh veškerá čistota a oni si ho nejvíce váží, proto to pro ně není zveličování.
d) Názorové východisko díla: Bůh, pokud v něj věříme, nás odměňuje. Pokud ho ale bereme lehkovážně, tak trestá. Bůh stvořil Zemi, nás lidi, zvířata a všecičko kolem nás.
e) Inspirační zdroj (jiné dílo, autor, životní osud, historická skutečnost…): Přenést Boží slovo do psané podoby a ustanovit tím vztah k Bohu a dané zákony, které nadále vytvořily křesťanství. Příběh je hlavně inspirován událostmi, které způsobil sám Bůh.

Název díla:

Rok prvního vydání / uvedení:

Bible byla stvořena velice dlouhým procesem ve velkém časovém úseku.
Nejstarší spisy se datují na 2. stol. př. n. l. – první tištěné vydání („Gutenbergova bible“) je ale z roku 1452.

Druhová charakteristika:

a) Literární forma (poezie, próza, drama): Kniha se podobá vice mluvenému projevu. Není veršovaná, můžeme ji tedy zařadit do prózy.
b) Literární druh (lyrika, epika, drama): Epika – kniha má děj. Popisuje údajné stvoření Země a náklonnost k Bohu.
c) Literární žánr: Bible by se dala zařadit pod Kroniku, jelikož pojednává o chronologickém sledu dějin.

Jazykové prostředky:

a) Která/é podoba/y národního jazyka je/jsou použita/y: spisovná staročeština
b) Charakteristika autorské řeči a řeči postav: text je psán v er-formě, proložený citací (ich-forma)
c) Umělecké prostředky – figury a tropy:
- Figury:
  - anafora – Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“.
  - epizeuxis – „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria.“
  - inverze – Dan soudit bude lid svůj…
- Tropy:
  - přirovnání – „Hle, vůně mého syna- jak vůně pole, jemuž Hospodin žehná!“
  - metonymie – Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledování.
  - hyperbola – „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka.“

U epiky a dramatu dále:

a) Dějová stavba díla: První kapitola Starého zákona Bible – Genesis, pojednává o stvoření Země Bohem a požehnání Abrahama s jeho celou rodinou od boha, jenž jako jediný v něj ze začátku věřil a respektoval ho. Bůh tedy z Abrahama a jeho potomků udělal velký národ a dal mu velkou půdu. Nezávisle kam Abraham a jeho rodina putovali, bůh vždy stál při nich. Toto požehnání se vždy předávalo z otce na syna.
b) Prostředí: Příběh se odehrává na Blízkém výhodě v Kanaánu (tj. Palestina) a část také v Egyptě
c) Námět: Pomoci lidem v nesnázích, dát jim naději – víru. Dát šanci napravit své hříchy, žít lepší, čistší život – duševní opora, správná mravnost.
- motiv: Bůh učinil tak, jak chtěl. Pomůže každému, kdo v něj věří a respektuje křesťanství.
- téma: Stvoření Země, náklonnost k Bohu
d) Charakteristika hlavních postav (max. 5): Vnější charakteristika není tolik zachycena, za to jsou znázorněny jejich morální hodnoty. Úcta k životu, k Bohu, jejich pokora, jejich dobré srdce. Abraham, Izák, Izrael, Josef, Juda… byli požehnáni od Boha. Tito jmenovaní byli vždy velice skromní, pokorní, milí, a jelikož ctili a chválili Boha, dodržovali Desatero, tak i on byl k nim nakloněn – chránil je a dával slávu, které nepodlehli, nýbrž si ji vážili a o to víc Boha ctili.

Poměr díla k současnosti, dnešní vyznění díla:

Věrohodnost není jistá, ale věřící by tvrdili, že ačkoliv Bible byla sepsána mnoha lidmi v různých končinách Země, vše do sebe až neuvěřitelně zapadá. Zde se v současnosti názory lidí liší – jde přece o víru. Někdo věří, někdo ne. Zda je to pravda a Bůh existuje, či je to neskutečně moudrá tvorba inteligentních lidí, kteří chtěli změnit svět, spojit lidstvo něčím silnějším než jsou oni sami (vírou), jelikož sjednocení národa je velikou součástí „nechaosu“ země, prosperujícího, mírumilovného a výkonného státu, zůstává být záhadou.
Každopádně Bible byla i je velikou inspirací pro spousta literárních děl. Také se podle ní vytvořilo spoustu pověstí, zvyků a tradicí, které dokonce i po tak dlouhé době i nás doprovází naším životem.

Subjektivní zhodnocení, působení na čtenáře:

Na čtenáře to působí velmi věrohodně, ale z pohledu ateisty je to vždy racionálně vyvratitelné a absurdní v případě stvoření Země. Dokážu pochopit potřebu tehdejší doby si vysvětlit pro ně nevysvětlitelné a chápu, že víra je mocná, také se odehrává v naší psychice a podle našeho myšlení činíme, tudíž to mohla být i veliká zbraň, ale v dnešní době s naším přístupem mnoha informací je to jiné. Jak moc věrohodná bible je a do jaké míry smyšlená zůstává neobjasněno.
Kniha se mi četla poměrně složitě. Spousta jmen, rodokmenů, rychlý spád a mnoha informací. Na druhou stranu by si měl Bibli každý přečíst a udělat si vlastní názor. Děj mě bavil a velice zaujal. Je pozoruhodné, jak je to celé velmi dobře propracované a propojené. Přemýšlím o jejím dočtení, jelikož spousta literárních děl i myšlenkových pochodů, teorií a článků jsou Biblí inspirovány. Začínám literatuře přicházet na kloub.